Kdo vyžene Trumpa

Názory

Proč se příznivci Bernieho Sanderse, jenž se označuje za demokratického socialistu, domnívají, že by mohl porazit Donalda Trumpa a stát se prezidentem? V názorovém textu to vysvětluje publicista, který se zabývá americkou politikou.

Audio
verze

Školy přicházejí o učitele s deseti, dvaceti nebo třiceti lety zkušeností, upozornil Bernie Sanders na setkání s voliči na konci února a pokračoval: „Nedokážou se totiž tou prací uživit. Musí mít dvě až tři zaměstnání.“ Souhlasně ho přerušila žena z publika: „Učím na dvou místech, dělám za barem a řídím Uber.“ A Sanders pokračoval za ni: „To je ostuda téhle země. Nechceme, aby lidé, kteří učí naše děti, museli dělat řidiče a servírovat kafe, aby se uživili. Neexistuje důležitější práce než učitelství.“

Pro mítinky Bernieho Sanderse, jenž se uchází o nominaci Demokratické strany na prezidenta a chce se utkat s Donaldem Trumpem, jsou podobné situace typické. Oproti roku 2016, kdy ho v demokratických primárkách nakonec porazila Hillary Clintonová, za ním letos zjevně stojí větší koalice voličů; rozhodně nejen převážně bílí univerzitní studenti. Jeho vítězství v primárkách v Nevadě zřetelně naznačilo, že má i velkou podporu mezi hispánskými voliči, jejichž role v dnešní Americe stále roste. A podle průzkumů také Bernieho – jak si sám říká – podporují lidé s nízkými příjmy.

Znamená to tedy, že by Sanders mohl porazit Donalda Trumpa? Že by získal dost voličů, přestože sám sebe označuje za „demokratického socialistu“?

Pochyby, že by mohl něco takového dokázat, se ozývají ze značné části amerických médií. Obvyklá představa o základních pravidlech americké politiky říká: demokraté porazí republikány (a naopak), když se jim podaří přetáhnout středové voliče, kteří lavírují mezi oběma stranami. Právě tito voliči – často bílé ženy z předměstí – měli, jak říkají experti na veřejné mínění, svým odklonem od republikánů vrátit v roce 2018 demokratům většinu křesel v dolní komoře Kongresu, ve Sněmovně reprezentantů. A Sanders je podle svých kritiků moc nalevo na to, aby získal středové voliče. Jenže co když už ona většinová představa, jak to v americké politice chodí, ve skutečnosti neplatí?

Sám Bernie razí alternativní teorii. Místo toho, aby přesvědčoval váhající centristy, chce oslovit lidi, kteří běžně k volbám nechodí. V minulých volbách volilo Donalda Trumpa, Hillary Clintonovou nebo některého z kandidátů marginálních stran přibližně 126 milionů Američanů; avšak odhadem dalších necelých 100 milionů zůstalo doma – z důvodu nezájmu, ztráty volebního práva nebo na evropské poměry tvrdých zákonů upravujících registraci k volbám. První březnové úterý, takzvané Super Tuesday, kdy se konaly primárky ve značné části amerických států, se ukázalo, že Sanders – podle průzkumů – slavil úspěchy u voličů mladších 45 let (s výjimkou Afroameričanů nad třicet, kde vedl bývalý viceprezident Joe Biden). Navíc oproti volbám před čtyřmi lety získal Bernie velkou podporu – z hlediska počtu voličů stále důležitější – hispánské komunity, díky které jasně vyhrál v Kalifornii.

 

 

Legrace, či hrozba?

Mnozí republikáni se smějí, že si Donald Trump nemůže přát snadněji porazitelného protivníka, než jakým je Bernie Sanders. Sám Trump také na svém shromáždění doporučoval fanouškům, ať se registrují v demokratických primárkách a volí Sanderse.

Je však otázkou, jak moc nálepka socialisty Sanderse poškodí. Za poslední léta ji republikáni používali tak moc (například i pro centristu, jakým byl Barack Obama), že není jisté, jestli pro většinu Američanů ještě něco znamená. Samotné vítězství Trumpa pak do jisté míry dokazuje, že spíše než nelichotivá označení je pro mnohé americké voliče zásadní, zda věří, že za ně bude daný kandidát opravdu bojovat. A pokud lze soudit z průzkumů obliby, má v tomto ohledu Sanders s přehledem nejlepší čísla ze všech svých rivalů z Demokratické strany.

Ne všichni republikáni tak přistupují k jeho vyhlídkám s lehkostí. „V roce 1980 si mnozí demokraté přáli nominaci Ronalda Reagana. Domnívali se, že bude nejsnazší ho porazit. Já si myslím, že dnešní spekulace o tom, kdo bude pro Trumpa nejsnazším protivníkem, jsou trochu pošetilé,“ varoval nedávno šéf senátních republikánů Mitch McConnell. Ostatně sám Trump se v minulosti vyjadřoval o Sandersovi podobně. „Byl jediný, koho jsem doufal, že si [Hillary Clintonová] nevybere [jako kandidáta na viceprezidenta],“ říká Trump na uniklé nahrávce z roku 2018. „Kdyby si vybrala jeho, měl bych to o dost těžší,“ dodává.

Trumpa i Sanderse navíc spojuje, že se vymykají běžnému stylu profesionálních politiků a washingtonského aparátu obou stran. „Nikdo ho nemá rád. Nikdo s ním nechce pracovat,“ řekla nedávno o Sandersově dlouholetém působení v americkém Senátu Hillary Clintonová. Jenže podle aktuálního průzkumu Gallupova ústavu schvaluje práci zákonodárců v Kongresu ani ne čtvrtina občanů a nejde zdaleka o jediný takový údaj. Malá obliba u kolegů v nemilovaném Washingtonu, tak může být pro voliče naopak výhodou.

Navíc jaký je doopravdy Sandersův program? Green New Deal, jenž má za úkol bojovat s klimatickými změnami, je ambiciózní i kontroverzní. Když se však na jeho plány podíváme očima Evropanů, nejde o nic, co by v nějaké podobě neznali ze svých zemí: bezplatné školství, posílení role odborů v rozhodování firem, regulace financování kampaní a peněz v politice obecně, vyšší zdanění nejbohatších, investice do bydlení a regulace nájemného. Bernieho nejslavnějším návrhem je radikální reforma zdravotnictví, která by nahradila nynější systém spoléhající na soukromé pojištění státním plánem. I po Obamově částečné reformě je v zemi stále přes 27 milionů nepojištěných a velká část těch pojištěných strádá pod zvyšujícími se, na poměry jiných západních států neuvěřitelnými cenami pojištění a doplatků.

Před primárkami ve státě Nevada se dostal Sanders do střetu s vedením tamní vlivné odborové organizace Culinary Workers Union (CWU). Obávalo se, že by je Sandersova reforma připravila o zdravotní benefity spojené s odborovým pojištěním. Ale i přes tento konflikt řadoví členové odborové unie podpořili v primárkách převážně právě Sanderse. Obavy svého vedení nesdíleli možná i proto, že Sanders výslovně slíbil, že nepodepíše žádný zákon, který by jakékoliv aktuální odborářské zdravotní benefity umenšil.

 

Co prosadí

Úřad amerického prezidenta poskytuje svému držiteli velkou moc. Už v šedesátých letech historik Arthur Schlesinger psal o takzvaném „imperiálním prezidenství“ – od té doby výkonná moc ve Spojených státech ještě narostla. Přesto ani americký prezident není všemocný a Sanders by na prosazení velké části své agendy potřeboval souhlas Kongresu. Například pro jeho reformu zdravotnictví by dnes nehlasovali ani všichni demokraté. To se však může po volbách změnit – jednak obměnou zákonodárců, jednak posunem ve straně, způsoben Sandersovým případným triumfem. Bernieho spojenci navíc argumentují, že vyjednávat s oponenty ve skutečnosti umí; před lety společně s republikánem Johnem McCainem prosadili zákon pomáhající veteránům.

Sanders vysvětluje, že by se v úřadě choval jinak než Trump a Obama. Oba tyto prezidenty vynesla do Bílého domu vzpoura části veřejnosti, ale ani jeden z ní prý v úřadě netěžil. Obama se podle svých kritiků při řešení následků hospodářské krize z let 2008 a 2009 obrátil na představitele zhrouceného hospodářského systému. Trump sliboval „vyčistit bažinu“, čímž myslel korupční prostředí kariérních politiků a lobbistů ve Washingtonu – jenže pak se sám velkou částí „bažiny“ obklopil. A Sanders slibuje, že ze své masové podpory udělá zbraň pro prosazení svých cílů – veřejnost prostě bude na zákonodárce vyvíjet tlak.

Mohl by uspět? Jisté je, že s podobnou strategií se v osmdesátých letech stal úspěšným starostou města Burlington ve státě Vermont, přestože se proti němu spojili demokraté s republikány. Zda by se mu dařilo v úřadu prezidenta, nelze říci. Ještě ani nevyhrál primárky– v Super Tuesday sice získal nejvíce hlasů v důležité Kalifornii, ale ve většině zbylých čtrnácti států čelil Joe Bidenovi, jehož posílilo odstoupení dalších centristických kandidátů. Nebylo tedy ani jasné, zda vůbec Bernie dostane příležitost porazit Donalda Trumpa. Ale kdybychom parafrázovali jeho v primárkách méně úspěšnou kolegyni Elizabeth Warrenovou: Má na to plán!

 

Autor je publicista, spolupracuje s různými médii – například Seznam Zprávy, Český rozhlas, Finmag, A2arm či Aktuálně.

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama
Advertisement