Katta

Hned mu bylo jasné, že se chce s Kattou setkat v kostele, konkrétně v pražském evangelickém kostele U Salvátora. „Nejraději lidi portrétuju v prostředí,“ vysvětluje Herbert Slavík, „které je pro ně typické.“

Herbert Slavík dopředu věděl, že Katta usedá k varhanám bosa.

„Zeptal jsem se,“ vzpomíná, „jestli to náhodou není jen image pro kamery, a není. Zkoušela hrát v různých botách, ale kvůli citlivému kontaktu s pedálovou klávesnicí hraje skutečně nejraději bosá.“

Ač Herbert Slavík reportážní portréty předem aranžuje, pokaždé se snaží, aby jeho objekt zapomněl na focení a ponořil se do vlastního světa. „Nikoho nenutím do čehokoli nepřirozeného, právě naopak. Vždycky čekám na okamžik, kdy tam můj člověk bude sám za sebe. A u Katty to bylo rychlé – usedla za varhany, sundala bundu, zula se a ponořila do svého světa…“

Dvaačtyřicetiletá Kateřina Chroboková pochází z velmi zajímavé rodiny. Maminka Naděžda i teta Pavla Tomicová jsou herečky, otec Jiří špičkový neurochirurg.

Ona sama byla introvertním dítětem, které se odjakživa chtělo věnovat hudbě: „Jednou půjdu na konzervatoř,“ opakovala cizí slovo, které znala od své mámy, „a klidně kvůli tomu budu cvičit osm hodin denně.“

Když jako šestiletá navštívila varhanní festival v olomouckém chrámu svatého Mořice, monumentální zvuk ji uchvátil.

Na brněnské JAMU vystudovala kromě varhan i cembalo, své schopnosti pak rozvíjela na školách v Holandsku nebo Švýcarsku.

Dnes koncertuje v kostelech, ale zároveň má i vlastní minimalistické varhany, vyrobené na míru.

„Líbí se mi, jak Katta kříží klasiku s moderní hudbou, tím je nezařaditelná,“ říká Herbert Slavík.