Do kapely je třeba deset let investovat, aby se peníze začaly vracet, říká zpěvačka Tolstoys

10. dubna 2024

Post Image

Do kapely je třeba deset let investovat, aby se peníze začaly vracet, říká zpěvačka Tolstoys

Play icon
70 minut
skupina Tolstoys

foto: Caroline Mackintosh

Visí to ve vzduchu. Je pouze otázkou času, kdy se na mezinárodní hudební scéně výrazněji prosadí někdo z mladých českých nebo slovenských umělců a jedním z adeptů je skupina Tolstoys. Vznikla před osmi lety v Bratislavě, ale přes Prahu se dostala do Berlína, kde žije a tvoří poslední tři roky: „Předpokládám, že tam ještě aspoň pět let vydržíme,“ říká Ela Tolstová.

Je to tak: měsíc po Anně Vaverkové usedla za náš redakční mikrofon další zpěvačka, která se rozhodla s celou svojí kapelou usadit v Berlíně. „S Annou se samozřejmě známe, vystudovaly jsme stejnou hudební školu BIMM,“ přikyvuje Ela, která nedávno získala titul „magistra populární hudby“, což oslavila dlouhou cestou po jihovýchodní Asii a hlavně vynikající deskou No Limit to Love.

Poslechněte si také

V podcastu Host Reportéra podrobně vysvětluje své neobvyklé kořeny, sahající mimo jiné na Sibiř. „Tatínek, operní zpěvák, odtamtud pochází. Až v půlce devadesátých let se na Slovensku seznámil s mou maminkou, kde už zůstal. Na Sibiři nicméně stále žije půlka rodiny, díky tomu jsem tam jako holka mohla trávit čas, naučit se rusky, bylo to fajn. V mých vzpomínkách jsou obyvatelé Sibiře velmi dobrosrdeční lidé.“
 
Jako dítě chodívala v Bratislavě každou chvíli na operu, ale ještě víc milovala zpěvačku Avril Lavigne.

Když v šestnácti založila Tolstoys, měla už trochu jiné idoly, v podcastu zmiňuje třeba islandského hudebníka Ólafura Arnaldse: „Na střední škole jsem nebyla nijak zvlášť dobrou žačkou,“ vypráví, „nedokázala se soustředit, ale nakonec jsem našla lék – jedině při poslechu Ólafura Arnaldse jsem to zvládala. Samozřejmě jsem na něj vyrazila, když hrál roku 2015 se svým projektem Kiasmos na festivalu Pohoda, a byl z toho klíčový zážitek. Rozplakalo mě, jakým stylem se Ólafur z koncertu dovede radovat a jakou radost umí předat lidem pod sebou. Tehdy jsem si řekla, že bych něco takového chtěla alespoň částečně umět taky. A úplnou náhodou jsem to po letech mohla Ólafurovi vyprávět, když jsem ho náhodou potkala na ulici v Reykjavíku.“

V podcastu Ela vypráví i o tom, že jí jde pochopitelně primárně o muziku, ale zároveň kapelu vnímá jako start-up, o který se je třeba starat po všech stránkách: „Nezní to moc hezky, ale je to tak.“
 
Mluví například o tom, jak Tolstoys využili služeb zkušeného holandského mentora. Zmiňuje, že do kapely je obvykle třeba deset let investovat, aby se peníze začaly vracet: „Sami fungujeme osm let a loňská sezóna byla tou první, kdy jsme si za všechny koncerty byli schopni vyplatit nějaké honoráře.“

Sama v Berlíně ještě občas pracuje jako au pair, stará se o čtyřletou holčičku, ale hudba jí zabírá stále více času. V rámci nadcházejícího turné navštíví Tolstoys například švýcarskou Basilej, desku samozřejmě pokřtí i v Berlíně. „Tam jsme si taky nedávno pořídili vlastní a poměrně velké nahrávací studio. I to je důvod, proč se v nejbližších letech budeme zdržovat hlavně tam.“

Podpořte Reportér sdílením článku