Rozchod

Když v srpnu 1992 český a slovenský premiér oficiálně oznámili rozdělení federace, připadalo mi to jako logický krok. A protože jsem předtím až do roku 1989 vždycky slýchával název „Československá“ spolu s označením „socialistická“, byl pro mě chystaný vznik samostatné České republiky dalším symbolickým posunem od socialismu a všeho odporného, co představoval. Že se řady lidí a jevů spojených se socialismem nezbavíme ani za dalších třicet let, jsem si tehdy nějak vůbec neuměl představit.

Byla tu však jedna věc, kvůli které mě rozchod se Slovenskem mrzel. A tou byl… Basket. Tehdy, v létě 1992, byl basketbal v centru pozornosti sportovních fanoušků celého světa. Na olympiádu do Barcelony přijel poprvé tým amerických hvězd z NBA. Dostal přezdívku Dream Team a jeho hvězdy jako Michael Jordan nebo Magic Johnson hrály, jako kdyby přiletěly z jiné planety. Byla to zřejmě nejúžasnější sportovní show celého mého dosavadního života.

Coby čerstvý maturant a basketbalový junior jsem hltal každý zápas a sestřih, které se v televizi objevily. Moc jsem si přál, aby jednou hráli na olympiádě proti borcům z NBA i „naši“. Zároveň mi bylo jasné, že bez slovenských hráčů bude reprezentace o dost slabší. Proto ten závan košíkářského smutku nad dělením federace…

S basketem to nakonec dopadlo dobře. Reprezentace zářila na mistrovství světa v Číně, dostala se i na olympiádu – a pokaždé si zahrála i s tou Amerikou, byť už ne tak hvězdnou. V Číně jsem našim fandit nemohl, protože do takových zemí nejezdím. V Tokiu to nešlo kvůli koronaviru. Ale začátkem září určitě budu někde pod střechou vysočanské arény na prvním zápase mistrovství Evropy.

A s rozdělením republiky to vlastně nakonec taky vyšlo. Řekl bych, že oběma zemím rozchod prospěl, v posledních letech mám občas pocit, že Slovensku možná ještě o něco více. Za největší přínos pro Česko považuji dlouhodobě to, že své průšvihy a chyby nemůžeme jednoduše svádět na „ty druhé“. Je dobré si přiznat, že máme přesně takovou republiku, jakou si zasloužíme…

Milé čtenářky, milí čtenáři, v tomto čísle vám přinášíme velké články o dělení federace, nejúspěšnějších basketbalových generacích a spoustu dalšího čtení… Přeji vám krásné letní dny!

Krátký rozhovor Roberta Čásenského s Michaelem Durčákem o nadcházejícím čísle si můžete poslechnout zde:

​​​​​​​

P. S.: Příští číslo vychází v pondělí 12. září.