Velká otočka Borise Johnsona na poslední chvíli

Report

Evropa se opevnila proti viru, který nezná hranic. Jen Britové si zprvu mysleli, že nad neviditelným protivníkem vyzrají po svém. Minulý týden ale otočili. Nyní doufají, že Boris Johnson nezavelel k obratu příliš pozdě.

„Nemám ani ponětí, kam kráčíme,“ básnil na pódiu kytarista Kelly Jones při závěrečné odrhovačce Dakota, kterou se velšští Stereophonics předminulý víkend loučili s lesem vlajících rukou v naplněné cardiffské koncertní hale.

Romantický text o pomíjivosti lásky v ulpívavé melodii, které pod pódiem přizvukovaly tisícovky nadšených fanoušků, mohl být metaforou pro brexit, kdyby dnes Evropou neobcházelo strašidlo mnohem děsivější. Otázka, jakou cestou se to Británie vydala, je ale stále na místě.

V půlce března by totiž koncert, jaký v Cardiffu (a několik dní předtím v Manchesteru) odehráli domácí Stereophonics, jinde v Evropě neprošel. Šířící se nákaza koronaviru proměnila totiž evropské metropole v říše duchů.

Velká Británie nicméně žila dlouho dál po svém. Zatímco Francie, Španělsko či Německo šly do izolace a lidé si prozpěvovali maximálně z balkonů, Britové se holedbali, že vyspělá liberální demokracie zákazy nepotřebuje. A tak na ostrovech zůstalo téměř vše při starém: v hospodách se dál čepovalo pivo po pintách, ve školních lavicích dál usedali žáci v uniformách.

Neznamená to, že by lidé nepanikařili. Třeba v již zmíněném Walesu po oslavách patrona země sv. Davida zkraje března viditelně prořídly regály velkých obchodních domů – spolu s platy žlutě kvetoucích narcisů, národního symbolu Walesu, zmizely i hektolitry dezinfekčních prostředků a snad všechny balíky toaletního papíru. Lidé vykoupili i špagety, mouku nebo toastový chléb.

Paniku vyvolal premiér Boris Johnson, když prohlásil, že virus nejde zastavit, nákaza bude dál rychle postupovat a přijde čas, kdy se rodiny budou muset rozloučit se svými bližními. „Pokud máte příznaky onemocnění, kašel nebo vysokou teplotu, zůstaňte týden doma,“ poradil ovšem Johnson v době, kdy v Česku už bylo rozhodnuto o zavírání škol a zrušení akcí pro 100 a více lidí.

Pár dnů na to označil britský premiér koronavirovou pandemii za největší krizi generace. Šokovaní Britové proti ní ale vytáhli jen s prázdnýma rukama a s návodem, jak si je správně umýt.

 

Hra o čas

Velká Británie se rozhodla postupovat podle strategického plánu s několika fázemi. Nejprve izolovala jednotlivé případy nákazy u lidí, kteří se vrátili ze zahraničí. Poté zatáhla za záchrannou brzdu a začala se věnovat jen nejvážnějším případům, aby ochránila systém Národní zdravotní služby (NHS) a roztáhla epidemiologickou křivku aspoň do léta.

Počítalo se zároveň s tím, že díky tomu vědci na prestižních ostrovních univerzitách získají  čas k nalezení vakcíny, která by mohla šíření viru skutečně zastavit. První experimenty na myších už provádějí třeba v Cambridge a velmi rychle se snaží pracovat i v Oxfordu, kde začnou testy na pacientech možná už příští měsíc.

Bez jakýchkoli zákazů to zprvu ale vypadalo, že se britská vláda rozhodla cestu k protilátkám urychlit přírodní cestou – vytvořením kolektivní imunity, kterou lidstvo obyčejně získává právě očkováním. Hlavní vědecký poradce britské vlády Patrick Vallence prohlásil, že v takovém případě by se koronavirem muselo nakazit aspoň 60 procent všech Britů, tedy asi 40 milionů obyvatel. To aby se neopakoval například více než století starý scénář Španělské chřipky, která se po odeznění první vlny vrátila ještě silnější.

Byť by u drtivě většiny byl průběh nemoci mírný, i při úmrtnosti kolem jednoho procenta, s níž kalkuluje Světová zdravotnická organizace (WHO), by počet obětí vystoupal ve Spojeném království do statisíců.

Mimochodem právě Vallence, prošedivělý chlapík s brýlemi, a jeho kolega Chris Witty, dlouhán s klidným hlasem, který je hlavním medicínským poradcem Johnsona a před šesti lety vedl britský odboj proti Ebole, se zpočátku stali (vedle premiéra) hlavními tvářemi ostrovní války s neviditelným nepřítelem.

Nad Johnsonovou až churchillovsky pragmatickou rétorikou, a především pak nad minimem výraznějších opatření, mezitím pozdvihli v zahraničí obočí. Zatímco ženevská WHO do světa hlásá, jak důležité je „testovat, testovat, testovat“, Velká Británie si usmyslela nařídit všem potenciálním pacientům karanténu a zkušební výtěr udělat jen skutečně vážně nemocným.

Osobitý plán Westminsteru nicméně narazil především v samotné Velké Británii. Podle nedávného průzkumu agentury YouGov pro nedělník The Sunday Times by si polovina Britů přála, aby Johnsonův kabinet vyhlásil stav nouze. Velká většina Britů už před čtrnácti dny označila pandemii za hrozbu.

Na černé dveře č. 10 v uličce Downing Street uprostřed Londýna začaly obrazně řečeno klepat stovky ostrovních vědců s otázkou, proč zrovna jejich země se v boji proti koronaviru vydala svou vlastní cestou.

„Chtěli jsme ministerského předsedu upozornit, že tu jsou i vědci s odlišnými názory než ti, kteří radí vládě,“ vysvětluje mikrobioložka Geertje van Keulenová z lékařské fakulty na univerzitě ve velšském Swansea. Podle ní britská vláda založila svá původní doporučení na chřipkových modelech. „Jenže tohle není chřipka, tohle je úplně nová hrozba,“ zdůrazňuje.

Spolu s dalšími více než pěti stovkami kolegů z Walesu, Skotska, Anglie i Severního Irska podepsala van Keulenová otevřený dopis vládě, ve kterém se vědecké kapacity vyslovily pro zpřísnění opatření. Naléhání nakonec slavilo úspěch. Britská vláda po prostudování materiálů z Královské univerzity v Londýně, podle kterých by nekontrolovatelné šíření viru způsobilo smrt půl milionu ostrovanů, otočila. Zavrhla původní plány a kompletně změnila kurz.

A teď doufá, že to všechno stihla za pět minut dvanáct.

 

Jako ovce na porážku

„Bez drastických opatření se může počet nakažených každých pět až šest dní zdvojnásobit,“ upozornil Boris Johnson v pondělí 17. března a odstartoval tak týden zpytování svědomí. Zprvu jen poradil, aby se lidé vyhýbali restauracím a hospodám, pak ale tyto podniky nařídil zavřít (prodávat jídlo a pití s sebou ovšem mohou podobně jako v Česku dál). Stejně tak jsou prázdné školy, kina, divadla, posilovny... Britové by se měli rovněž vyhýbat cestování, především do zemí schengenského prostoru. A hlavně se nestýkat mezi sebou.

Tak jako zprvu Italům nebo Němcům, i obyvatelům ostrovního království ale dělá takto drastická izolace problémy. Královská univerzita na základě dalšího průzkumu agentury YouGov tvrdí, že polovina Britů vládní pokyny nedodržuje. Dřívější zjištění deníku The Telegraph informovala dokonce jen o čtvrtině zodpovědných obyvatel. Zaplněné londýnské parky během právě uplynulého víkendu to jen potvrdily.

Ani zpřísněná opatření tedy nemusí k zastavení nákazy stačit a Westminster bude muset přitvrdit. Ve své společné zprávě na to upozornili vědci z univerzit v Londýně a Cambridge a statistici neziskové analytické organizace Health Data Research. Odhadují, že bez dalších zákazů by koronavir mohl zabít až 70 tisíc Britů.

Také mikrobioložka van Keulenová na vládu apeluje, aby opatření nadále zpřísňovala a nespoléhala na laxní disciplínu – po vzoru Itálie, kde prvotní vágní instrukce lidé také ignorovali. „To je jediný způsob, jak s virem bojovat, a jak lidi donutit k změně chování tak, aby došlo ke snížení přenosu nákazy a zdravotní systém se mohl postarat o ty, kteří potřebují péči na lůžku.“

Nemocniční lůžka jsou zásadní britský problém. Spojené království má jen asi čtyři tisíce postelí na jednotkách intenzivní péče. Ve srovnání s Evropou je to v přepočtu na hlavu tristní číslo, třeba Německo je na tom podle posledních dat OECD zhruba třikrát lépe. Na ostrovech chybí i plicní ventilátory, o jejichž výrobu Johnson požádal velké britské výrobce, mezi nimi třeba věhlasný Rolls-Royce, který staví motory do letadel, připravený pomoci je koncern Jaguar Land Rover.

Britští lékaři v první linii jsou už teď vyčerpaní a stěžují si, že s virem bojují nepřipravení. Deník The Telegraph přinesl před víkendem snímky skupiny zdravotních sester z Northwick Park Hospital v londýnské čtvrti Harrow, které se kvůli nedostatku ochranných plášťů musí oblékat do plastových pytlů na odpadky. Chybí roušky, respirátory a rukavice. „Jdou jako ovce na porážku,“ zastal se nemocničního personálu v rozhovoru pro BBC předseda Asociace lékařů Spojeného království Rinesh Parmar.

Aby za chvíli nechyběli i doktoři, vyhlásil premiér Johnson dobrovolnou mobilizaci mezi lékaři-veterány. Až 65 tisícovkám vysloužilých doktorů a sester zaslal dopis, aby se v časech krize navrátili do služeb NHS. Zoufalé volání vyslyšela například Maria Caulfieldová, konzervativní poslankyně, která nemocniční chodby vyměnila za lavici v Dolní sněmovně v roce 2015. „Neexistuje žádný důvod, proč bych se nevrátila a nepomohla,“ řekla BBC a vyzvala, aby ji ostatní následovali.

Mezitím na ostrovech dál roste počet nakažených – za první dva březnové týdny stoupl z 36 na 1140. Za dalších zhruba týden se zvýšil pětkrát a teď už je nakažených skoro 5 700. Hrozí, že při přehlcení nemocnic budou muset doktoři mezi pacienty vybírat, kdo se dostane na JIP. Už teď v Británii podle grafů deníku The Financial Times nemocní na koronavir umírají rychleji než ve všech zemích světa kromě Španělska. Mrtvých jsou tento měsíc už bezmála tři stovky.

 

Jistě, pane Johnsone

Přestože britská vláda na zákazy dlouho nevěřila, samotní ostrované se odpovědnosti nezříkali, i když zpočátku nepříliš ochotně. Třeba nejvyšší fotbalová soutěž Premier League nejprve zakázala pouze podávání rukou hráčů před zápasem. O pár dnů později rozhodla o přerušení celé soutěže – a to v době, kdy se už do míče nekopalo v Itálii ani ve Španělsku.

Organizátoři festivalu Glastonbury, který pořádá od sedmdesátých let anglický Pilton, na který měli letos dorazit Paul McCartney, Taylor Swift nebo Kendrick Lamar, odložili na příští rok. Někdejší slavný britský fotbalový obránce Gary Neville otevřel své hotely potřebám NHS. Oceňovaný řemeslný pivovar Brewdog ze Skotska oznámil, že kromě piva bude do lahviček stáčet také antibakteriální gely.

Kdo může, měl by pracovat z domova. Kdo ne, dostane od vlády čtyři pětiny platu. Velkorysá podpora přichází v době, kdy Londýn odložil klíčové rozhovory o brexitové dohodě s Bruselem a nový ministr financí Rishi Sunak už odklepl nouzový balíček v objemu 330 miliard liber, který by měl ostrovní ekonomiku zachránit od nejhoršího. Úrokové sazby jsou na historickém minimu.

Mezi první ekonomické oběti se zařadila regionální nízkonákladová aerolinka Flybe, se kterou se dalo doletět například na mnohdy bohapusté ostrůvky skotských Hebrid.

O poněkud rozporuplné reakci britské vlády už na internetu koluje mnoho vtipných skečů. Výjimečně trefný je výstřižek ze scénky kultovního seriálu Jistě, pane ministře, v níž dva státní úředníci diskutují nad tím, co by měli premiérovi poradit, aby úspěšně vymanévroval z nastalé krize.

Nejprve je prý dobré oznámit, že se nic nestane. V další fázi je záhodno připustit, že není možné přikročit k žádným opatřením, byť se možná něco dít bude. Následně je třeba uznat, že by se s nastalou situací něco dělat mělo, jenže co? A v poslední, čtvrté fázi, nezbývá než přiznat, že asi něco udělat šlo, ale už je na to příliš pozdě.

Borise Johnsona nicméně neopouští pozitivní nálada. Věří, že boj s koronavirem se zlomí do dvanácti týdnů. Do té doby by podle nejnovější instrukce z Downing Street měli být ti nejvíc zranitelní Britové v izolaci – to znamená vážně nemocní, lidé s oslabeným imunitním systémem, těhotné ženy. Dohromady 1,5 milionu lidí.

Všichni ostatní musí dodržovat odstup od ostatních, jinak vláda v nařízeních ještě přitvrdí, opakovaně zdůraznil Johnson v neděli 22. března. Dobře však ví, jak neradi si jeho krajané nechávají mluvit do života.

Když se americký novinář Robert Armstrong z deníku The Financial Times snažil před dvěma roky přijít na kloub britským postojům k Brexitu, napsal, že „ostrované se cítí důležitě, jsou tvrdohlaví a neúprosní“. Výstižná zkratka, která očividně platí i pro jiné situace.

Kde jinde v Evropě by se totiž mohl sejít několikatisícový dav na koncertě a v odpovědi na tklivé sloky velšských rockerů o tom, že nic netrvá věčně a všechno se hroutí, v refrénu sborově odpovídat: „Všechno bude v pohodě! Všechno bude dobrý!“

 

Poznámka:

V pondělí 23. března ve večerních hodinách premiér Boris Johnson dovedl svou velkou otočku do finále. Jménem vlády vyhlásil zatím nejpřísnější opatření proti šíření nákazy na ostrovech, která se blíží karanténám v jiných evropských státech. Přikázal lidem zůstat doma a vycházet jen na nákup nezbytných potravin nebo léků, do práce, k doktorovi nebo jednou denně na procházku. Mohou si jít i zaběhat nebo vyjet na kole. Podstatné ale je, aby se nestýkali s přáteli nebo rodinou mimo svůj domov. Scházet se můžou maximálně dva lidé naráz. „Žádný premiér nechce přijímat taková opatření,“ prohlásil Johnson a označil pandemii za největší ohrožení pro Velkou Británii za poslední desítky let. Pokud se v boji proti ní prý národ nesemkne, přijde chvíle, kdy zdravotní systém nebude schopný situaci zvládnout. „Já ale vím, že tak jako už v minulosti se tomu lidé postaví čelem a posílí nás to,“ dodal v televizním projevu Johnson a na závěr Brity znovu vyzval, ať pomohou se záchranou životů a zůstanou doma.

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama
Advertisement