Věřit v teplou zimu

Můžete tomu říkat smůla. Kamarádka se loni rozhodla přestěhovat do většího bytu. Už to prý nešlo jinak. S dospívajícím potomkem, s nímž zůstala na světě sama, bylo možné v malém bytě vydržet jen do určitého věku. A tak se přestěhovali loni v září do většího. Začala platit pětadvacet tisíc nájem, což v Praze neznamená žádný luxus, a k tomu zálohu 1 500 korun měsíčně za plyn. Z dnešního pohledu pakatel.

Na podzim totiž přišel první skok v cenách energií. Záloha jí stoupla zkraje roku na dvojnásobek. Následovala invaze na Ukrajinu a utahování plynových kohoutů ze strany Ruska. Od září jí záloha stoupla už na 5 280 korun. Přestože vydělává o něco víc, než je průměrný výdělek v Praze, rychlý růst životních nákladů rodinu s jedním hlavním příjmem stresuje. Finančně i psychicky. Ale bojuje s tím, jak umí.

Je to jen jeden drobný příběh o dopadech růstu cen energií. A řada rodin je jistě v daleko tíživější situaci. Zmiňuji ho, protože je zřejmé, že rok trvající růst životních nákladů již citelně zasáhl i zaměstnance se solidními příjmy. Lidi, kteří nikdy žádnou podporu od státu nepotřebovali a naopak veřejné rozpočty dlouhodobě plnili. Zároveň si nejsem jistý, zda si uvědomujeme, co za tsunami se na nás může ještě přiřítit, pokud by současné ceny energií – zcela odtržené od ekonomické reality – v dohledné době neklesly. Jen pro hrubou představu: pokud by si domácnost musela nakupovat elektřinu za ceny na burze z konce prázdnin, konečný účet by jí rázem skočil minimálně na trojnásobek proti začátku roku. V reálném světě je to zatím výjimka, protože dodavatelé nakupují energie průběžně a na delší období dopředu. Ale čím déle zůstanou ceny takto absurdně vysoko, tím více se dění na burze odrazí v konečných účtech.

Vláda Petra Fialy nejprve přišla s úlevami pro domácnosti, které toho moc neřeší. Takzvaný úsporný tarif je plošný, přidává stejně chudým i bohatým. Paradoxně nejvýrazněji pomůže rodinám s menšími účty za elektřinu. Tak to dopadne vždy, když se jeden balík peněz rozděluje mezi velký počet příjemců. Je to zčásti důsledek neschopnosti vyměnit informační systémy na sociálních úřadech, což nedokázaly vyřešit předchozí vlády. Stát má sice v různých přihrádkách založeno, kolik a proč někomu vyplácí na dávkách, ale neumí tyto informace snadno a rychle využít k nové, adresné podpoře.

Velmi konzervativní je i celková výše dosud slíbených vládních úlev. Mezinárodní měnový fond ji pro letošní rok odhadl na 1,5 procenta ročního výkonu české ekonomiky (HDP). Fond zároveň už v červenci upozornil, že v případě Česka a dalších středo- a východoevropských států bude muset být vládní pomoc mnohem vyšší. Výdaje na energie totiž v regionu ukusují lidem z příjmů mnohem větší část, než je běžné na západě Evropy. Česko je v tomto ohledu dokonce nechtěným premiantem, vyplývá z údajů fondu.