Elegantní tanec miliard

Kultura

Neznámé části příběhu, jak profesor Holý a jeho tým vyvinuli lék potlačující HIV, přináší novinka Dejvického divadla nazvaná Elegance molekuly. Ve hře vystupuje americký exministr obrany Donald Rumsfeld, který zastupoval investory, objevuje se tu i postava Petra Alexandera, jenž s Američany pracoval a kterému po návratu do pražské laboratoře profesor Holý zvedl plat o stokorunu. A jak se k inscenaci postavila vdova po chemikovi Ludmila Holá? I ona má v dramatu svou roli.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Martina Myšičku a Ivana Trojana jsem si pro tu hru musel bloknout rok a půl dopředu, Ivan kvůli tomu dokonce odmítl roli ve velkém mezinárodním seriálu – říká autor i režisér Petr Zelenka po jedné z posledních zkoušek v klubu Dejvického divadla. Je začátek dubna, do premiéry hry Elegance molekuly zbývá necelý týden a ve vzduchu stále visí ošemetná otázka: na seznamu hostů je i Ludmila Holá – vdova po vědci, který na sklonku svého života sahal po Nobelově ceně. Jeho patenty, které posloužily k léčení viru HIV či hepatitidy B, vynesly Holého rodině okolo pěti miliard korun, Ústavu organické chemie a biochemie přibližně patnáct miliard korun a farmaceutické firmě Gilead Sciences desítky miliard dolarů.

Před třemi lety vyšel v magazínu Reportér článek s titulkem Multi Miliardový mozek, který o chystané hře jako první přinesl zmínku. A paní Holá tehdy řekla jasně: „To zatrhnu hned v počátku, show se z toho dělat nebude. Nevím, co tam chtějí najít originálního. Není důvod to takhle propagovat, ničemu to neprospěje.“ 

S podobnou reakcí se později setkal i Petr Zelenka: „Sešli jsme se tady v divadelním kanclíku a paní Holá zopakovala, že si vznik hry nepřeje. Na to jsem jí musel říct, že osud jejího manžela jí nepatří,“ vysvětluje. Ať tak či onak, v Dejvickém divadle panuje během zkoušení novinky Elegance molekuly přesvědčení, že paní Holá o přestávce z hlediště odejde. 

„Její postava se mi psala dobře, protože má rysy, které se dají dramaticky využít. Ať už je to chorobná nedůvěra k novinářům, nebo zatajování závratných příjmů. Snažím se to ale odehrát uctivě, nechci nikoho urazit. Smyslem té hry je oslava celé té fascinující cesty českých vzorečků k léčbě AIDS,“ říká Petr Zelenka, který zvolil překvapivý autorský přemet: hlavní postavou není Antonín Holý, nýbrž muž jménem John Martin – Američan, který se do Holého molekul zamiloval natolik, že opustil místo vedoucího laboratoří ve firmě Bristol-Myers, zadlužil rodinu a s pomocí investorů se po deseti letech testování propracoval k fantastickému úspěchu a také k pohádkovému bohatství. 

 

Holý není Hamlet 

„První verze vypadala úplně jinak,“ přibližuje autor a režisér hry, který si zkraje pohrával s myšlenkou připomenout osudy českých pacientů AIDS – například tanečníka Lubomíra Kafky, který zemřel jako dvaatřicetiletý v březnu 1989. „Tuhle linku jsem pak opustil, pořád mi ale bylo jasné, že na to musím oklikou. Z osudu Antonína Holého se totiž divadelní hra napsat nedá: celý život chodí do laborky, je pracovitej, pak zemře. Jasně, byl to morous a asi i despota, jenomže účel té inscenace je ukázat, co ten člověk dokázal. A to dost dobře nejde udělat tak, že předvedu, v čem byl špatnej. To ať zkusí někdo po mně, ale tohle je první dramatický tvar na tohle téma, takže tam mám určité závazky. Nedělám Hamleta potisící, ale Holého poprvé.“ 

Když je řeč o závazcích, nelze opominout, co stálo na úplném začátku vzniku hry. „Někdy v roce 2014 jsme získali pro divadlo nové služební auto, které jsme ovšem neměli kde parkovat. A člen naší správní rady Tomáš Engel přišel s nápadem, že hned za rohem je nějaký vědecký ústav, v němž má známé,“ vypráví Eva Kejkrtová Měřičková, ředitelka Dejvického divadla. Oním sousedem byl Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, kde Antonín Holý strávil přes půl století – pracoval zde v letech 1960–2012, čili až do své smrti. S divadelním autem to nakonec nějak dopadlo, pro tento příběh je důležitější jiná věc: bývalý ředitel ústavu profesor Zdeněk Havlas pozval sousedy divadelníky na exkurzi. A při té příležitosti se jim svěřil se svým velkým snem: přenést příběh největší hvězdy „Uchabu“, jak se mezi vědci říká ústavu se zkratkou ÚOCHB, na prkna Dejvického divadla.

To je pochopitelně zapeklitá věc, neboť umělecká díla vznikají obvykle jinak než tímto způsobem – de facto na zakázku. „Nejdřív jsem celou věc považovala spíš jen za konverzační téma. Jenže oni byli děsně akční a brzy se ozvali znovu. Prý jestli bych věděla o konkrétním autorovi,“ vzpomíná ředitelka Eva Kejkrtová Měřičková. Tohle byla možná nejsnadnější volba: Petr Zelenka je s Dejvickým divadlem srostlý, jedna z jeho zdejších inscenací je rovněž z vědeckého prostředí (Teremin), napsal i hru o farmaceutickém průmyslu (Ohrožené druhy, nastudoval ji pro Národní divadlo a později zfilmoval pod názvem Vedlejší účinky). 

Zbývalo však rozmotat další zápletku: kdo to celé zaplatí. Tady se do hry vložil profesor Pavel Hobza, který kromě svého působení v ÚOCHB sedí ve správní radě Nadačního fondu Neuron, jenž se mimo jiné zabývá popularizací vědy. Jako nejcitovanější český vědec požívá Hobza velké úcty: jeho 500 článků má 36 tisíc citací a v takzvaném Hirschově indexu se nedávno dostal na zcela mimořádnou hodnotu 100. A protože byste zároveň v české vědě těžko hledali výřečnějšího člověka, není divu, že se mu podařilo mecenáše Neuronu pro tuto originální „investici“ nadchnout. 

Petr Zelenka se začal scházet s kolegy Antonína Holého, nejdříve s profesorem Zdeňkem Havlasem, který po slavném vynálezci přebíral v roce 2002 křeslo ředitele ústavu (Holý šéfoval ústavu od roku 1994). Právě za Havlasovy éry začaly přitékat do Dejvic astronomické sumy (postupně se částka vyšplhala na dvě miliardy ročně), z nichž podstatnou část dostával autor zázračných molekul profesor Holý. A právě z této doby pocházejí i historky, které autor hry vtělil do scénáře. Například ta, jak si geniální chemik nechal v účtárně proplatit čtyřiadvacet korun za jízdenky na tramvaj z Olomouce ve stejný den, kdy mu sekretářka poslala na účet 180 milionů korun čtvrtletní provize z patentů. Kromě těchto spíše humorných scének hra obsahuje i jedno závažnější téma: rodina Antonína Holého – manželka a obě v té době již dospělé dcery – o těchto příjmech vůbec netušila.

„V tomto směru to manželství bylo velmi nestandardní. Paní Holé bylo trapné, jaké světlo to zpětně vrhá na jejich vztah, a snažila se ty peníze úplně vytěsnit. To ale taky nešlo, protože se na ně všichni začínali ptát,“ říká Petr Zelenka, kterému posloužila k ventilování tohoto citlivého tématu postava přidrzlé studentky žurnalistiky Pavly: „Lidi od nás z ročníku dělaj sportovce a tak, populární osobnosti. A mě napadlo, že si vezmu někoho, kdo naopak není známej,“ vysvětluje mladičká novinářka, proč si pro svou školní práci vybrala vědce Holého. V průběhu prvního dějství pak dotírá na paní Holou, až se jí v jednu chvíli zeptá: „A myslíte, že před vámi manžel ty peníze tajil proto, že vás neměl rád?“ Načež dostane od paní Holé facku.

 

Čaroděj Rumsfeld

Jedním z konzultantů při vzniku hry Elegance molekuly se stal chemik Petr Alexander. Už dvacet let pracuje v jiném oboru, a má tedy dostatečný odstup, přitom se může chlubit exkluzivní zkušeností: v letech 1993–1995 byl jediným Čechem v týmu firmy Gilead Sciences, jejíž hodnota se dnes především díky Holého molekulám odhaduje na více než 100 miliard dolarů. Seděl dokonce při jednáních s předsedou správní rady a hlavním investorem Donaldem Rumsfeldem – ministrem obrany v éře Geralda Forda a poté George Bushe mladšího. Obratný politik i finančník měl v té době za sebou už jiný zlatý zásek: prodej svého podílu ve farmaceutické společnosti Searle & Company do rukou chemického gigantu Monsanto. Jeho příchod do Gileadu tudíž znamenal pro svět byznysu jasný signál, že i tady se může něco velkého podařit – jak co se týče medicíny, tak peněz.

„Byl jsem mladičkej, čerstvě po disertaci. A vlastně mi moc nedocházelo, čeho jsem svědkem. Kolem samej excelentní chemik, nobelisti se tam střídali na dopoledních seminářích, občas na kafe zaskočil Donald Rumsfeld, který si tam jednou za půl roku jezdil kontrolovat, jak se mu líhnou ty zlatý vajíčka,“ vypráví energický padesátník. O velkém hráči amerického byznysu i politiky, jenž se později stal hlavním stratégem válečného tažení do Iráku, Petr Alexander říká: „Jak velkej to je čaroděj, jsem si začal uvědomovat až o pár let později, když s Wolfowitzem a Cheneym orchestrovali tu jejich novou americkou politiku. Ostatně v té hře se to krásně říká. Když se manželka Johna Martina zeptá, co na všechny ty finanční veletoče říká berňák – včetně toho, odkud Rumsfeldovy peníze vlastně pocházejí –, John jí odsekne: „Donald je berňák.“ Petr Alexander vzpomíná i na to, jak se v době nástupu tohoto „veleještěra“ do vedení Gileadu začali ve firmě objevovat muži s vojenským tetováním – veteráni z Vietnamu, kteří sloužili právě pod Rumsfeldem.

Petr Alexander vyrůstal v pražské čtvrti Hanspaulka, tedy kousek nad Uchabem. Během tří let, jež strávil v laboratořích firmy Gilead Sciences v kalifornském městě Foster City, zde potkal řadu svých přátel, kteří sem emigrovali před rokem 1989. „Přijel jsem do Gileadu ve čtvrtek, a v pátek už jsem byl na mejdanu s klukama z Houtyše (legendární hanspaulská hospoda – pozn. red.).“ Blízkost pražských kamarádů s sebou přinášela komplikované situace: „Když se dozvěděli, co v Gileadu vlastně vaříme a že to už funguje na kočkách a opicích, prosili, ať něco odsypu pro jejich přátele, kteří na AIDS umírali,“ vypráví Petr Alexander a dodává: „I když jsem toho měl v laboratořích kila, samozřejmě to nešlo, protože klinické zkoušky mají svá pravidla.“ Gilead pak začal pacienty s HIV alespoň zapisovat do prvních testovacích programů. 

 

Chceš přidat? Uklízej.

Po návratu z Ameriky pracoval Petr Alexander v Holého laboratoři ještě několik let. „V té době ještě žádné peníze z patentů nechodily. Bral jsem sotva čtyři tisíce, doma čtyři hladové krky. Takže jsem za Holým přišel, jestli by mi nemohl přidat, že budu klidně dělat práci navíc. A on mi přidal stovku, abych vzal úklid v laborce. V roce 2002 jsem dal výpověď.“ 

Tantiémy z léků, vytvořených na základě Holého molekul, se začaly objevovat na českých účtech v roce 2003. „Bylo to velmi příjemné překvapení,“ říká Petr Alexander, který se dnes živí překládáním filmů pro festivaly. Proč jsou kromě něj na seznamu „spoluinventorů“ léků Truvada či Vistide uvedeni jen dva jeho kolegové: Ivan Rosenberg a Hana Dvořáková, a nikoliv další, jako byl třeba Ivan Votruba, prý věděl jen Antonín Holý. Ne každý z uvedených chemiků má z patentů stejné příjmy, všichni se ale mohou radovat z deště mnoha milionů korun.

Přestože o penězích se ve hře Elegance molekuly mluví hodně a v závěru se bankovky sypou na jeviště shůry po kilogramech, sdělení má být jiné: „Devět z deseti Čechů nechápe, co Holý udělal. A mě zajímá, jestli můžeme být hrdí na něco, čemu vlastně nerozumíme,“ říká Petr Zelenka a dodává: „Na Leoše Janáčka jsme hrdí, protože ta muzika je krásná. Co se týče acyklických fosfonátů nukleosidů, je to těžší. Vždyť spousta Čechů ani neví, že AIDS se dá léčit.“ 

Inscenace Dejvického divadla je v tomhle směru nicméně optimistická: vypráví celý příběh takřka dokumentárním způsobem, ale přitom svěže, napínavě, zábavně. Není žádné tajemství, že Holý trpěl v závěru života Parkinsonovou chorobou. „Téměř nemluví, špatně chodí a občas se pokouší vyhodit celý ústav do vzduchu,“ říká v závěru hry jedna z postav. Během Holého pohřbu pak zazní: „Víš, jak se to říká: Chemici neumíraj. Jen se z nich stávaj anorganičtí chemici.“

 

Táta byl klidnější

První uvedení Elegance molekuly se odehrálo na začátku dubna. V hledišti seděli převážně lidé, kteří mají s Holého příběhem něco společného, mezi nimi i Ludmila Holá s dcerou Danou. Autor tohoto textu měl to štěstí, že mohl představení pozorovat z přístavku na horním ochozu. Viděl tedy, že po skončení prvního dějství ani jedna z žen nezatleskala, obě však zůstaly na svých místech. 

O pauze za nimi přišel již zmíněný profesor Zdeněk Havlas – někdejší kolega Antonína Holého a bývalý ředitel ústavu. Přinesl oběma dámám sklenici vína a zeptal se: „Tak co na to říkáte?“ – „Typově ty postavy absolutně neodpovídají tomu, jak je známe,“ reagovala Ludmila Holá nesouhlasně, její dcera Dana dodala: „Vadí mi, jak přehrávají. Takhle táta nikdy nevystupoval, byl vždycky klidnej.“ – „Je fakt, že to Zelenka napsal trošku na bránici, ale kdyby to bylo striktně podle pravdy, bylo by to suchý,“ nabízí profesor Havlas svůj pohled. Paní Holá přitakává: „No jo, on mě Zelenka upozorňoval, že se to musí udělat v nadsázce, jinak by to byla nuda. Tohle je první, co od něj vidím, ten seriál Dabing Street jsem musela vypnout, to se mi nelíbilo. Ale tohle je udělaný dobře. Myslím, že mu to lidi budou chválit.“

Na konci představení už Ludmila Holá trochu zatleská – na rozdíl od dcery. A když ji pak ředitelka divadla pozve za ohlušujícího aplausu na pódium přímo mezi herce, zdá se, že jsou ledy prolomeny.  Vdova po geniálním chemikovi dostává slovo, hlediště se ztiší a visí jí na rtech: „Můj manžel byl malej, naprosto klidnej. Pan Myšička je vysokej a dal do toho až moc velký emoce,“ říká a publikum se směje. „Mně by se víc líbilo, kdyby manžela hrál tady pan Trojan,“ dodává paní Holá. To už obecenstvo burácí nadšením. „Tak my si to prohodíme!“ nabízí Ivan Trojan, který hraje nejvýraznější postavu hry – amerického vědce, vizionáře a podnikatele Johna Martina. Paní Holá zakončuje svou řeč: „Cením si toho, že ukážete, jak to ve světě farmaceutického průmyslu chodí. To jste tam myslím dobře ztvárnili: že to není úplně dobročinná organizace, že jde vždycky o peníze. Takže vám přeju, ať vám to probíhá dobře i nadále.“

Jednoho z mužů, bez nichž by Elegance molekuly nevznikla, navštěvuju týden po premiéře. Budova ÚOCHB nedávno prošla rekonstrukcí za miliardu korun, kterou si ústav kompletně platil sám, z tantiém za vzorce Antonína Holého (a významně přispěl rovněž na vznik inscenace). Kancelář profesora Pavla Hobzy se nachází jedno patro nad pietně dochovanou pracovnou legendárního chemika – i s jeho pláštěm přehozeným přes židli. „Psát divadlo o živých lidech není sranda. Kdyby bývala paní Holá odešla, dopadlo by to blbě. Ale unesla to,“ říká místopředseda správní rady Nadačního fondu Neuron, který oceňuje, jak se autor držel reality. „Však jsme mu říkali, už když jsme se potkali poprvé: ten příběh je tak úžasnej, že tam není třeba nic vymýšlet.“ 

Budou tedy spokojeni i mecenáši Neuronu? „Já myslím, že ano. Při prvním dějství jsem se bál, jestli to Zelenka s tím hledáním, v čem byl Holý negativní, nějak nepřežene. Ale tou druhou polovinou to vyvážil a konec je překrásnej.“ Pro dárce Neuronu je zadané jedno z červnových představení a Pavel Hobza přibližuje, jak to bude vypadat: „Až skončí divadlo, řekneme divákům: ‚Teď vyjděte ven, zahněte doleva a ještě jednou doleva.‘ Nejdřív nakoukneme k Toníkovi do pracovny, pak vyjdeme na střešní terasu, odkud je vidět Dejvické divadlo. A tady se bude podávat šampaňské.“

 

 

Vznikne Cena Antonína Holého?
Nápad starší než vznik divadelní hry
 
Zatímco divadelní představení je na světě, záměr uspořádat mezinárodní soutěž pro nejtalentovanější mozky z různých oborů, která by nesla Holého jméno, se nerýsuje nadějně. K uskutečnění plánu, jenž vznikl na půdě Ústavu organické chemie a biochemie ještě za života Antonína Holého, nedošlo. Představa byla odloupnout z příjmů za licenční poplatky například jednu miliardu korun a s touto sumou pracovat jako s nadačním jměním; v případě rozumného investování by tak mohla generovat desítky milionů korun ročně. 
Jediným počinem tohoto druhu, který se zrodil s pomocí licenčních poplatků za antivirotika vyvinutá v ÚOCHB AV ČR, zůstává Nadace Experientia, kterou v roce 2013 založili manželé, chemici Hana a Dalimil Dvořákovi. „Práce s Antonínem Holým byla velmi náročná a stresující, jsem ale ráda, že ty peníze můžeme vracet tam, odkud přišly,“ říká Hana Dvořáková, jejíž jméno je uvedeno na úzkém seznamu spoluvynálezců. Nadace finančně podporuje výjezdy mladých vědců po ukončení doktorského studia do zahraničí.
Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama