Ženy by se v těhotenství měly vyhnout parfémům, lakům na nehty i aviváži, říká vědkyně

Množství chemických látek v posledních dekádách nabobtnalo, dnes jich je registrováno nějakých 275 milionů. Je to důvod k obavám o lidské zdraví?

Je to určitě skrytá hrozba. Ne proto, že by všechny ty látky byly a priori nebezpečné, jsou mezi nimi i léčiva nebo biomarkery. Ale spíše proto, že se tím rozšiřuje počet chemikálií, které mohou producenti používat a kombinaci pak vydávat za novou, bezpečnou látku. O to ostražitější by měly být regulační úřady.

V jakém konkrétně smyslu?

Například Evropská unie se – podle mě správně – snaží regulovat látky na základě celé chemické skupiny, ne jednotlivě, kupříkladu teď ortoftaláty. Oproti tomu v USA jsou instituce jako Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) či Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) významně podfinancované, a k tomu je tam ohromný vliv průmyslových lobby.

Jak se to projevuje?

Pro srovnání, v oblasti kosmetických produktů FDA do dnešního data zakázala nebo reguluje 11 látek či skupin látek, EU téměř 1 100. Například nedávný zákaz záměrného přidávání mikročástic do kosmetiky, to byl ze strany EU velký krok. Evropské nařízení pro ochranu zdraví a životního prostředí v souvislosti s chemickými látkami, tedy takzvaný REACH, je důležitým příkladem, který následují další chemické velmoci.

Čili správná cesta je regulovat rizikové látky po celých skupinách, ne jen jednotlivě?

Ano. Ale ještě účinnější by bylo, kdyby se toxické látky vůbec nedostaly na trh. V USA je systém nastaven tak, že když chcete na trh uvést novou látku, stačí vám jen základní testování, často je rozhodnutí o bezpečnosti v rukou výrobce či dodavatele. Když se přijde na to, že látka může být zdraví škodlivá, už je dávno na trhu a její nebezpečnost pak musí dokazovat veřejná agentura financovaná z veřejných rozpočtů.

Jak je to v EU?

Naštěstí naopak. Princip je, že producent, který chce látku dostat na trh, musí prokázat její bezpečnost. To je ta cesta. Bohužel znečištění ovzduší a vody nezná hranic. Látky vyrobené nebo používané v Číně nebo v Brazílii, třeba perfluorované a polyfluorované látky, kterým se říká věčné chemikálie (odpuzují mastnotu nebo vodu – pozn. red.), se dostávají skrz koloběhy vody a vzduchu i k nám.

Lze říci, že chemické znečištění prostředí přímo souvisí s plastovým boomem?

Základem většiny plastů je jeden ze šesti sedmi základních polymerů. Co ale různé plasty odlišuje, je právě přítomnost aditiv, látek vylepšujících jejich kvality. A takových jsou tisíce. Nejsou vidět ani cítit, ale přitom jsou možná ještě větším rizikem. Plastový boom je celosvětový a celospolečenský. Třeba v Asii nástup takové té „sachet economy“ způsobil, že během jedné generace se z chození s vlastním obalem do krámku na rohu pro olej nebo prací prášek, což pro ně bylo typické, stalo nakupování v malých obalech a sáčcích na jedno použití. To je sice pohodlné a možná i bezpečnější řešení, které navíc přináší větší profit z prodeje, pro zdraví a životní prostředí má však katastrofický dopad. Tohle musíme ze všeho nejdřív pochopit – a my vědci umět vysvětlit. Že pohodlí a bezpečí dostáváme za velmi vysokou cenu.

Takže když zredukujeme používání plastů, začneme snižovat chemickou zátěž prostředí?

To bezpochyby, pro další zhoršování chemického znečištění musíme zastavit příval plastů a s nimi plastových aditiv. Někdo musí tu hráz postavit. Poptávku nikdy nemůžete zcela uspokojit. Lidé ze své přirozenosti budou chtít pořád víc. Proto je opravdu nejdůležitější role regulačních úřadů a agentur, národních a nadnárodních. Ty mají pravomoc a primární zodpovědnost nastavit pravidla používání chemických látek, tedy nalajnovat hřiště, na kterém se hraje.

Vidíte nějaký náznak, že by se věci mohly zlepšit?

Na úrovni EU jsem teď spolupracovala s neziskovou organizací European Environmental Bureau (EEB) v projektu osvěty ohledně „věčných chemikálií“. Líbí se mi, že se EEB, nebo u nás Arnika, snaží oslovit i politiky, kterým testovali krev na přítomnost věčných chemikálií. To je podle mě dobrá zkratka. Pokud to téma dokážeme dostat rychle na politickou úroveň, máme šanci. Jinak to jde pomalu. Ale jsem ráda za ochotu lidí i odborníků se o tom dozvědět a mluvit. Otevřenost lidí z praxe je něco, co považuji za důležité a nečekaně pozitivní. Na 3. lékařské fakultě UK, kde jsme minulý semestr začali na české poměry unikátní kurz zaměřený na zdravotní dopady klimatické krize, ztrátu biodiverzity a znečištění prostředí, je to hlavně nestor české diabetologie profesor Michal Anděl, pak doktor David Marx a také vedoucí Kabinetu praktického lékařství Martin Seifert. Mají můj velký respekt.

Parfémy i aviváž

Chemická zátěž nejvíc zasahuje mužskou populaci. Můžete vysvětlit jak?

Nedávno jsem byla v Kodani na konferenci o takzvaných endokrinních disruptorech, tedy chemických látkách, které narušují hormonální funkce. Opět se tam hovořilo mimo jiné o problémech s mužskou plodností a strmých křivkách nádorů a vrozených vad reprodukčních orgánů v mužské populaci, a to na celém světě. Dnes už je jasné, že jde o závažný trend. Takže i muži, respektive jejich schopnost reprodukce je zasažena zvnějšku. Snížená hladina testosteronu má vliv na množství spermií a kvalitu spermatu daleko do dospělosti. Muži, ale i ženy, kteří mají problémy s plodností, mají i nižší délku života, to je nový a znepokojivý poznatek.

Které období je pro tento problém určující? Už těhotenství?

Ano, jedná se především o dobu vývoje v děloze. Pro vývoj většiny orgánů, tedy i reprodukčních, máme jednu šanci. A tu dostaneme, když se plod vyvíjí v těle matky a krátce po narození. Pro to, aby se narodil chlapec se vším všudy, je tedy nutné zabránit vystavení matky antiandrogenním látkám, typicky ftalátům. Bohužel ftaláty jsou všudypřítomné, ale člověk sám se do jisté míry ochránit může.

Jak?

Když jsem já zjistila, že jsem prvně těhotná, přestala jsem používat běžné šampony, laky na nehty, parfémy i aviváž. Ftaláty totiž fixují vůně, používají se jako změkčovače a zhlazovadla různých krémů a kosmetických mlék, změkčují plasty, takže se nacházejí třeba i v cévkách na jednotkách intenzivní péče nebo v PVC. Během těhotenství je expozice ftalátům zásadní faktor a v současnosti nejpravděpodobnější vysvětlení, proč v mužské populaci klesá hladina testosteronu.

Muži jsou ale těmto látkám vystaveni celý život. To už takovou roli nehraje?

Spermie se tvoří kontinuálně celý život. Když se muž chystá na početí, je dobré tak 120 dní dopředu zlepšit životní styl. Ale ftaláty mají vliv na buňky, které produkují spermie a poskytují jim podporu a vhodné prostředí. Takže už za pobytu v děloze se chlapcům zhorší podmínky pro jejich budoucí tvorbu. A to prostředí, ve kterém žijí, to jen zhoršuje, protože látky se v našem těle kumulují. Nicméně pro jednotlivce je zásadní opravdu období před narozením. Důležité je tedy matky informovat.

Tohle vám ale téměř žádný gynekolog nebo porodník v Česku neřekne…

To je bohužel pravda. Amerika má výhodu, že se tam tato témata více komunikují, čili ke mně to v USA došlo už před patnácti lety. Tehdy jsem sice ze školy dobře věděla, co je teratologie (vědní obor, který se zabývá vývojovými vadami člověka – pozn. red.), ale o endokrinních disruptorech jsem neměla tušení. Osvěta zvlášť o tomto období je strašně důležitá. A je to důležité i pro ženy samé. Během těhotenství a kojení se mění fyziologie prsní žlázy a už nikdy se nevrátí úplně zpět, takže i pro jejich vlastní zdraví je důležité se těmto látkám vyhnout. Estrogeny z prostředí zvyšují mimo jiné riziko rakoviny prsu i u žen, které se s nimi setkaly v tomto citlivém období.

Objevují se studie, že i v mateřském mléce je spousta chemikálií, například právě už zmiňované věčné chemikálie. Převažují i přesto benefity kojení?

V mateřském mléce i amniové tekutině plodu jsou přítomny chemické látky, které jmenujete, ale třeba i UV stabilizátory a jiné, v tucích rozpustné a hromadící se toxické látky a krom nich i částice mikroplastů, které také procházejí placentou. Nicméně, a to zdůrazňuji, nic z toho není argument proti kojení. Ty látky jsou všude kolem nás, ve vzduchu i ve vodě, bezpochyby i v umělé výživě, takže dítě se k nim stejně dostane. Je smutným faktem, že dnešní děti se rodí změněné přítomností člověkem vytvořených materiálů a látek. Jak přesně, to se teprve ukáže. Ovšem co se kojení týká, jeho benefity za běžných podmínek dalece převyšují důsledky možné expozice chemickým látkám.

Které chemikálie mají největší vliv na ženy?

U žen se obáváme hlavně zvýšeného vlivu estrogenů z prostředí, typické jsou bisfenoly, látky, které se přidávají do tvrzených plastů, polychlorované bifenily nebo známý insekticid DDT. Když jsou jim v děloze vystaveny holčičky, mají vyšší pravděpodobnost vzniku rakoviny prsu nebo u nich časněji přichází puberta. Bisfenoly jsou také varovným příkladem tvz. politováníhodných náhrad. Se zákazem bisfenolu A (BPA) se ve spotřebním zboží objevily bisfenoly pozměněné, například bisfenol S nebo F. Tyto a další náhrady byly a jsou úplně stejně škodlivé. Přitom například na dětské lahvičce stojí „BPA free“, což dává falešný pocit, že je produkt v pořádku. A když se krátce vrátíme k chlapečkům, tento měsíc vydaná studie přichází s vysvětlením, jak estrogeny z prostředí způsobují erektilní dysfunkci, tedy další z řady příznaků snížené reprodukční potence.

Radovat se ze života

V rámci projektu s Klimatickou koalicí chcete začít i s osvětou budoucích zdravotníků. Máte na čem stavět?

Zdravotníci často nemají o problematice vlivu změn v životním prostředí na zdraví ani šajn. Vnímám, že lékaři se nevěnují environmentálním tématům, často na to nemají čas nebo nevědí, kde a jak začít. Je tam nějaká zvláštní bariéra, skleněný strop, který jim brání přijímat informace od biologů. I když výjimky samozřejmě jsou. Situaci teď chceme podrobněji zmapovat, zejména mezi praktickými lékaři. A ze všech klinických oborů, kde je nejnutnější tento strop probourat, bych jmenovala gynekologii a porodnictví, protože jak už jsem zmínila, nic není důležitější než prvních devět měsíců života.

Co dalšího se ještě dá dělat v osobní rovině?

Pořídit si skleněnou nebo nerezovou lahev na vodu, vyhýbat se parfémovaným výrobkům, neohřívat jídlo v plastu, vařit ze základních surovin, kupovat bio, oblékat se do bavlny a vlny, jak to jen jde, upřednostnit dřevo a sklo v interiérech, uklízet prach pod postelí, jezdit na kole a vlakem, vyvarovat se lhostejnosti, radovat se ze života. Přes všechny závažné problémy jednotlivců, populací i životního prostředí je tohle ta nejlepší a nejsvobodnější doba, kterou lidský svět poznal.