Málem jsem do toho nešel, nechtěl jsem péct medvěda, říká vítěz Peče celá země

Soutěž se natáčela zhruba před rokem, Česká televize ji odvysílala teprve letos na jaře. Předpokládám, že od té doby jste doslova na rozkrájení, pokud zůstanu u cukrářské terminologie.

Poslední týdny byly hodně intenzivní. A náročné budou i ty následující, ale už to nebude tolik o mediálním tlaku, hlavní vlnu zájmu už mám asi za sebou. Očekával jsem, že něco takového přijde, ale ne to, že to bude až tak masivní. Byl to celkem šok.

Šok?

Rozhodně. Počítal jsem s tím, že se mi třeba zvedne dosah na sociálních sítích, podle už odvysílaných dílů jsem to odhadoval na nějakých dvacet tisíc followerů. Ale pak přišlo finále, po něm obrovská eskapáda i tří rozhovorů denně a místo odhadovaných dvaceti tisíc přibylo sedmdesát tisíc lidí. Myslím, že mi to doteď ještě úplně nedocvaklo.

Jak takový zájem zvládáte? Působíte na mě trochu jako introvert.

Řekl bych, že jsem takový introvertní extrovert. Mám rád pozornost v místech, kde se umím pohybovat a kde o věcech něco vím. V jiných situacích pozornost naopak nevyhledávám.

Jak se vám vítězství podařilo tak dlouho tajit? Už v průběhu soutěže jste se profiloval jako favorit, nenaléhali na vás lidé ve vašem okolí během vysílání pořadu, abyste prozradil, jak to dopadlo?

V průběhu samotného natáčení téměř nikdo kromě mého nejbližšího okolí nevěděl, že se soutěže účastním, takže byl poměrně klid. Když se začaly vysílat první díly, tlak rostl. Ke konci už jsem byl fakt rád, že přijde vyhlášení a že to ze mě trochu spadne. Ale neřekl bych, že to bylo úplně těžké udržet v tajnosti. Teď od vítězství uplynul skoro rok a za tu dobu se od toho už nějak oprostíte a chvílemi máte pocit, že se to ani nestalo. Nebýt toho, že mi doma seděla křišťálová trofej, na kterou jsem se chodil dívat, bych ani žádnou hmatatelnou vzpomínku neměl. Tedy kromě přátel, kteří mi ze soutěže zůstali.

Co vlastně taková soutěž obnáší? Co divák nevidí za tím jedním sobotním sestřihem, kdy pečete celkem tři sladké výzvy?

Nevidí toho opravdu hodně. Jeden díl se natáčí dva dny a v televizi se pak odvysílá sedmdesát minut. Do nich se už nevejdou přípravy, nevejde se tam nikdo ze zákulisí, což je obrovská škoda. Všude se totiž skloňuje, že soutěž byla milá a pohodová díky tomu, že jsme byli dobrá parta. To je samozřejmě pravda, ale obrovské zázemí nám tam udělala i skvělá parta, která stála za kamerou a na kterou všichni vzpomínáme. Ani jsem nečekal, že tam budeme mít ze strany štábu tak obrovskou podporu a milé zázemí.

Co dalšího divák nevidí?

Spoustu našeho času a energie, protože natáčení bylo opravdu náročné. Točili jsme od pondělí do čtvrtka, za týden se stihly dva díly. Já jsem si to ještě zpestřil tím, že jsem v pátek doháněl školu a víkend jsem většinou prospal. V televizi to vypadá malebně, jak tam pobíháme za troubami a pečeme, ale chvílemi to bylo opravdu náročné.

Co divák taky neviděl, bylo, kde končí soutěžní dezerty, do nichž porota jen párkrát zabořila lžičku….

Nevydržely dlouho. Častokrát se stalo, že ani nedoputovaly do zákulisí, většinou se o ně postaral štáb. Občas jsme si ale vydupali ochutnávky i my, abychom věděli, co kdo z nás vlastně upekl.