Den, jenž bude žít v hanbě

Post Image

Den, jenž bude žít v hanbě

Play icon
11 minut
Pohřeb zabitého důstojníka, 9. října 2023.

foto ČTK/Profimedia.cz

Jak mohli 7. října 2023 teroristé z Hamásu proniknout na území Izraele a vraždit tam civilisty? Proč izraelský stát selhal při ochraně vlastních občanů a armáda nebyla hodiny schopná účinně odpovědět? A kdo za to může? O tom píše reportér, jenž pracoval jako zpravodaj České televize v regionu.

Měl to být radostný závěr židovské tradice Sukot. Po osmi dnech přebývání v improvizovaných přístřešcích na památku cesty z egyptského otroctví ke svobodě v zemi zaslíbené se tradičně hoduje a zpívá. Namísto toho se svátek Simchat tóra 2023 zapíše vedle svátku Jom kipur 1973 jako jedno z nejtragičtějších dat židovské historie od holokaustu. Krutost Hamásu, jehož bojovníci unášeli, mučili a brutálně zabíjeli izraelské civilisty s cílem vyděsit a ponížit Izrael, jako by vypadla z manuálu Islámského státu. A hluboce otřásla pocitem bezpečí, jaký se pracně budoval od obnovení židovského státu v roce 1948.

Začala válka mezi Izraelem a islamistickým kultem smrti. Přesto se už objevují palčivé otázky pro jeruzalémskou vládu. Takové, jaké musela hledat po 7. prosinci 1941 vláda amerického prezidenta Franklina Delano Roosevelta: titulek tohoto textu je ostatně parafrází věty z jeho projevu, který pronesl poté, co japonský útok na základnu Pearl Harbor zcela zaskočil americké síly. Na podobné otázky – tedy jak se to mohlo stát – musela po jomkipurské válce roku 1973, kdy koordinovaný útok arabských států překvapil Izrael, odpovídat legendární premiérka Golda Meirová. Symbolicky, ta její válka vypukla přesně o půlstoletí a den předtím, než na izraelské území vtrhli hrdlořezové z Gazy.

Přečtěte si i další komentáře

My máme převahu

Gaze, úzkému pruhu území mezi Izraelem a Egyptem, vládne Hamás od krvavého převratu v létě 2007, jenž přišel dva roky po ukončení izraelské okupace. Už předtím létaly z Gazy na izraelské vnitrozemí podomácku vyrobené rakety. Vyhnáním nacionalistického Fatahu získali palestinští islamisté jak moc nad dnes už dvěma miliony lidí, tak i rozsáhlý prostor pro vlastní základnu. Vzniklo skutečné teroristické eldorádo s islamistickou milicí, policií a komandy raketometčíků. Rychle se rozrostla produkce raket a stavba tunelů pod izraelským hraničním plotem. Až do osudného 7. října 2023 proběhly mezi novými pány Gazy a Izraelem tři války a několik delších či kratších šarvátek.

Izrael musel přebudovat bezpečnostní strategii tváří v tvář nové islamistické palestinské enklávě vedené vojensko-politickou silou, otevřeně rozhodnutou ho fyzicky zničit. A zároveň potřeboval strategii vůči odlišné „druhé Palestině“ na opačné straně Izraele – zárodečnému státu mezinárodně uznávané vlády Fatahu na Západním břehu.

Nová armádně-politická „koncepce“ obklopila Gazu těsnou sítí vojenských hlídek na zemi, ve vzduchu i na moři. Okupaci nahradilo obléhání s přísnou kontrolou dovozu; k restrikcím se po vojenském převratu v roce 2013 připojil i Egypt. Izraelská strategie předpokládala, že větším konfliktům a raketovým útokům zabrání stále dokonalejší ochrana vzdušného prostoru v podobě technických zázraků typu systému Iron Dome. A také hrozba mohutných odvet izraelského letectva.

Podpořte Reportér sdílením článku