Žádný americký „bianco šek“ pro Ukrajinu?

„Pod vládou republikánů nepošleme Ukrajině už ani halíř. Na prvním místě je naše země,“ prohlásila v Iowě pár dní před americkými volbami republikánská kongresmaka Marjorie Taylor Greenová. Její slova způsobila v Evropě značnou nervozitu. Samotná Greenová je sice v republikánské straně radikální a okrajovou figurkou, nicméně podobné narážky v bledě modrém vypouštěli před hlasováním z úst i významnější republikánští politici. Americká pomoc Ukrajině dosud byla takřka bezprecedentní, vydrží i po republikánském vítězství ve volbách?

V souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu letos americký Kongres schválil už tři balíky, jejichž hodnota se úhrnem vyšplhala na přibližně 66 miliard dolarů (v přepočtu asi bilion a půl českých korun). Ani zdaleka všechno z toho není přímo pro Ukrajinu a velkou část tvoří nevojenská pomoc: je tu například 10 miliard na posílení americké přítomnosti ve východní Evropě nebo přibližně 13 miliard ekonomické pomoci pro Ukrajinu. Spojené státy žádnému svému spojenci neposlali během jednoho kalendářního roku tolik financí od dob podpory pro Jižní Vietnam.

Současnou podobu americké pomoci pro Ukrajinu ale nekritizovali jen okrajoví „trumpisté“. Před volbami podobně (byť mírněji) levíroval i šéf sněmovních republikánů Kevin McCarthy.

„Ukrajina je důležitá, ale nemůže to být jediná věc, na kterou se soustředíme, a nemůžeme jim vypsat ‚bianco šek‘,“ vysvětloval McCarthy v půlce října. Když americká média jeho výrok rozmazala, stěžoval si McCarthy, že ho výrazně vytrhla z kontextu.

Na druhé straně skupina levicových demokratů v čele s kongresmankou Pramilou Jayapalovou poslala na konci října otevřený dopis administrativě prezidenta Bidena, ve kterém šéfa Bílého domu vyzývala k přehodnocení přístupu k Ukrajině s větším důrazem na diplomatické řešení konfliktu. Během několika hodin ale Jayapalová couvla a vydala upřesňující vyjádření. „Jako demokraté jsme jednotní ve svém jednoznačném odhodlání podporovat Ukrajinu v jejím boji za demokracii a svobodu tváří v tvář nelegální a ostudné ruské invazi. A nic v našem otevřeném dopise nevolá po změně tohoto přístupu,“ psala. Opakuje se tak to, co se v průběhu letošního roku stalo už několikrát: levicové křídlo demokratů sice opatrně rétoricky akcentuje diplomacii, ale když dojde na hlasování o konkrétní pomoci, jeho členové vždy zvednou ruku pro. Stejně tomu bylo i při posledním kole schvalování: všichni přítomní demokraté ve Sněmovně, tedy dolní komoře Kongresu, hlasovali pro.

Podle informací televizní stanice NBC už před volbami plánoval Bílý dům žádat Kongres o další desítky miliard dolarů v pomoci pro Ukrajinu (dle zdrojů NBC by mělo jít až o 60 dalších miliard). Na začátku října navíc vstoupil v platnost takzvaný Ukraine Democracy Defense Lend-Lease Act. Zákon je inspirovaný opatřeními z druhé světové války, která umožnila poskytovat americkou vojenskou techniku spojencům. Jeho aktuální podoba dává minimálně do podzimu 2023 Bílému domu širší pravomoci k poskytování vojenské pomoci pro Ukrajinu bez ohledu na vrtochy frakcí v Kongresu.

V úterý 8. listopadu pak konečně proběhly volby, ony tolik důležité „midterms“ (tedy hlasování probíhající přesně mezi volbami prezidentskými – pozn. aut.). Jejich výsledek je, co se týče budoucnosti americké pomoci pro Ukrajinu, dvousečný. Republikáni očekávali velkou vlnu vítězství zapříčiněnou nespokojeností Američanů s Bidenovou administrativou. O tom, jestli se jim podaří získat většinu v Senátu, se rozhodne asi až na začátku prosince v druhém kole voleb v Georgii. Relativně těsnou většinu v dolní komoře Kongresu ale už mají republikáni skoro jistou. Zpravidla však platí, že čím těsnější většinu tu držíte, tím větší moc nad agendou mají okrajoví, radikální zastupitelé – jsou totiž schopni vydírat lídra sněmovní většiny svými několika hlasy. V tomto ohledu může být výsledek voleb z evropského a ukrajinského pohledu trochu varovný.

O něco komplikovanější to je, když se podíváte na výsledky podrobněji. Republikáni nedosáhli tak výrazného výsledku, jak si před volbami představovali, a velká část strany to dává za vinu především dvěma lidem: exprezidentu Donaldu Trumpovi a právě Kevinu McCarthymu. V otázce ukrajinské pomoci lavírující křídlo republikánů tak teď nemá nejsilnější pozici. Naopak šéf senátních republikánů Mitch McConnell – který během kampaně naopak několikrát varoval před tím, že republikáni do mnoha kampaní nenasadili nejsilnější kandidáty – si kultivuje blízké vztahy s ukrajinskou lobby ve Washingtonu DC už celé dekády. „Je tu reaganovská skupina a trumpovská skupina. Reaganovská skupina pomoc [pro Ukrajinu] chce,“ vysvětloval nejmenovaný sněmovní demokrat pro CNN.

Z republikánské strany tak paradoxně zaznívají současně dvě kritiky Joea Bidena: jedna ho vidí jako benevolentního vůči Ukrajině, druhá zase jako příliš laxního vůči ruské agresi. Vyjednávání mezi republikány o tom, jakým směrem se jejich strana bude v Kongresu po ne úplně uspokojivém volební výsledku ubírat, jsou určitě pro Evropu momentem, kdy je potřeba zpozornět. Během vnitrostranického handlování a účtování se hlasitá menšina strany může domoci všemožných ústupků.

Na druhou stranu u demokratů ve věci Ukrajiny stále pevně vládne Joe Biden, který si ze své dlouholeté senátní kariéry stále nese jasné studenoválečnické instinkty. Jeho odhodlání podporovat Kyjev je nezpochybnitelné a občasnou kritiku z vlastní strany se vedení demokratů vždy před klíčovými hlasováními daří zpacifikovat. Když se novináři prezidenta po volbách ptali, jestli bude finanční pomoc pro Ukrajinu pokračovat, odpověděl: „Očekávám to. A mimochodem, nikdy jsme Ukrajině nedali ‚bianco šek‘. Je tu spousta věcí, co chtěli, které jsme neudělali.“