Jak se vyhnout kolonám? Nenechat dálnice chátrat

Letos budou dokončeny opravy na dálnici D1. Trvalo to celé devět sezon. Proč tak dlouho?

Ono to ani jinak moc naplánovat nešlo. Byla to docela velká rekonstrukce. Dálnice pochází z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a do velkých oprav se vyjma úseků u Prahy a u Brna v posledních dvaceti letech moc neinvestovalo. A kdyby se naplánovala oprava všech dvaadvaceti úseků najednou, byla by dálnice prakticky neprůjezdná.

Dala by se ta doba příště nějak zkrátit?

Především tím, že by se opravovala včas, tedy řekněme jednou za třicet let, a nenechala se „přetáhnout životnost“ o dalších patnáct let. Je to jako u rodinného domku, když děláte drobné opravy a údržbu, nezchátrá a nemusí se řešit generální rekonstrukce.

Za rok už na D1 vážně uzavírky nebudou?

Nebudou, s výjimkou mostu Šmejkalka u Senohrab. Ten se bude rekonstruovat příští rok.

Co bylo na modernizaci hlavní české dálnice ze stavařského pohledu nejtěžší?

Technicky to není složitá stavba, ale je komplikovaná z hlediska zásobování. Všechen materiál na opravované úseky se musí vozit právě po dálnici. Jakákoli nehoda či kolize pak způsobí, že se materiál zasekne v zácpě.

Ještě pořád je pro Ředitelství silnic a dálnic hlavním kritériem v soutěžích o zakázky na opravy cena?

Politika ŘSD se v posledních čtyřech letech změnila a podstatnou roli v rekonstrukcích hrají termíny. Také se posuzují kvalifikační kritéria stavebních firem, tedy zda jsou správně technicky vybaveny, mají kvalitní odborný personál a zkušenosti.

Jsme stejně staří a o dálnici D35 jako alternativě pro dopravu na severní Moravu – která by D1 ulehčila – jsme slýchali už na střední škole. Dožijeme se jí, než půjdeme do důchodu?