Orlová pro Babiša. Ty ostatní šašky neznáme

Osmdesátiletý Ota Sedláček dříve pracoval v bohumínských železárnách. Potkáváme se před pivnicí Centrum a jdeme rovnou k věci. „Budoucí prezident? Včera jsme to tady rozebírali. A všichni synci jsou zajedno: budeme volit Babiša. Má blízko k lidem, umí s nimi mluvit. V Praze ale nevyhraje, ta je samej podvod. A ty jsi odkud?“

Jsem už zvyklý, že navážení do Pražáků je místní folklor. Obyvatelé metropole v očích mnoha Orlováků „mačkají klávesu enter“, zatímco na Ostravsku se „opravdu maká“. „Provádíte tam samé machinace a živit vás musí zbytek republiky,“ vyslechl jsem si dokonce i od kamaráda Mirka řečeného Pingpong, který byl mým důležitým pomocníkem a průvodcem při vzniku reportáže s titulkem „V království Miloše Zemana“.

Pan Sedláček se zdraví se sousedem, třiaosmdesátiletým Václavem Tučkem. Bývalý zaměstnanec nedaleké betonárky má rovněž jasno: „Určitě budeme s manželkou volit Babiša. Co nám důchodcům slíbil, to dal. A umí se postavit Fialovi, který je kluzký jako had. Chce se zavděčit Bruselu, a ještě zbytečně hází miliardy na Ukrajinu a zadlužuje nás.“

 

Bereme to přes činy

Po anketní rozcvičce mířím na radnici. Najít vchod není jednoduché, protože okolní prostranství jsou obehnaná stavební ohradou. V důsledku mnoha komplikací se zdejší nové náměstí buduje už pátý rok (slavnostní otevření se konalo po uzávěrce 9. září).

Ačkoli v komunálních volbách před čtyřmi roky zvítězilo hnutí ANO, v současné koalici chybí. Důvodů je víc, jedním z nich je zrušení lůžkové části nemocnice, kterému Babišovi lidé nezabránili, přestože moravskoslezským hejtmanem je Ivo Vondrák z hnutí ANO. Městu tak dnes vládnou Nezávislí s KSČM, SPD a dvěma dalšími, lokálními uskupeními.

Starostou je Miroslav Chlubna za Nezávislé. Vyučený důlní elektrikář pracoval po zániku pracovních míst v ostravsko-karvinském revíru jako správce budovy místního gymnázia. Mezitím si dodělal střední i vysokou školu a začal učit IT a elektrotechniku na průmyslovce. Řadu let také vedl místní dětský oddíl.

„Lidi jsou tady přímí. A vidí věci hodně materiálně. Dokážou zhodnotit, co pro ně kdo udělal, berou to přes činy,“ přibližuje zdejší mentalitu. Co se týče prezidentských voleb, on sám v roce 2013 podpořil Miloše Zemana, v roce 2018 pak jeho protikandidáty. „Vadilo mi, jak porušuje ústavu, když například nechal vládnout první Babišovu vládu skoro rok bez důvěry parlamentu.“ Sympatie obyvatel Orlové k současnému prezidentovi nicméně chápe. „Byly za ním vidět věci, které prosazoval a o kterých mluvil. A hlavně to říkal jednoduše, každý mu rozuměl.“

V lednu 2018 hlasovalo pro Miloše Zemana ve druhém kole 10 243 Orlováků, což mu při chabé účasti (54 procent) stačilo na sedmasedmdesátiprocentní zisk. „Podle mě se ty hlasy přelijí k Andreji Babišovi,“ říká Miroslav Chlubna a za sebe dodává: „Prezidenta by ale neměl dělat člověk takového zrna. Stačí si přečíst knihy Boss Babiš nebo Žlutý baron.“

Muž, který se označuje za levičáka s pravicovými názory („na levicových stranách mi vadí, jak lehkomyslně rozhodují o penězích, které jim nepatří“), vede o Babišovi debaty s tatínkem. „Prý mu přidal devět stovek k důchodu. Tak mu říkám: Nepřidal, jen tě oblbnul. Je to zákonná valorizace plus pár drobných, kterými si koupil tvůj hlas.“

Podle Miroslava Chlubny vstoupil Andrej Babiš do politiky, protože si uvědomil, že jeho podnikání dosáhlo takových rozměrů, že jej bez pomoci státu nejde ukočírovat. „V něčem se mu to i vymstilo: třeba podivná privatizace Unipetrolu by se možná jinak ani neprovalila.“

 

Výrazná politická stopa

Před pěti lety jsem byl v Orlové dvakrát. V prosinci bylo lezavo a deštivo, začátkem ledna mrzlo. Pobyt venku jsem proto omezoval na minimum a popravdě řečeno, hodně času jsem trávil v místních nálevnách. Tentokrát je o dvacet stupňů víc, takže chodím pěšky a nestačím žasnout, jak může být tohle město přívětivé. Protíná ho rozlehlý lesopark, svažující se do údolí, které na konci prázdnin připomíná džungli. Sídlištní paneláky přecházejí ve čtvrti tvořené hlavně rodinnými domky, součástí Orlové je i pás sportovišť s amfiteátrem, sloužícím jako letní kino. Všude spousta laviček.

Duši tohoto města by mohla rozumět žena, která na plachtě, již právě míjím, nabízí svoje psychoterapeutické služby, říkám si poněkud zkratkovitě. Domlouváme si schůzku a za pár minut sedím v lenošce, kde obvykle sedávají její klienti. Jak mi ale brzy dojde, přicházejí sem lidé se stejnými problémy jako všude jinde – nemoc, vztahy, práce. Povídáme si tedy o tom, jak se Martě Hrňové osobně v Orlové žije. „Přestěhovali jsme se sem před rokem ze sousedního Petřvaldu a jsme tady moc spokojení. Takže vůbec nerozumím průzkumům, které z nás dělají jakési chudáky,“ naráží na „Index kvality života“, který sestavuje konzultantská společnost Deloitte a v němž Orlová letos proměnila čistý hattrick: potřetí za sebou skončila na úplně posledním místě ze všech českých obcí s rozšířenou působností (je jich 206).

O politice se paní Hrňové příliš mluvit nechce. „Nemám to ráda, jsou z toho zbytečné hádky. Když přijde mamka a dají se do křížku s mým mužem, odcházím vařit kafe. Nebo jim rovnou řeknu, ať se bavíme o něčem jiném.“ K volbám paní Hrňová nechodí. „Moje okolí to rozčiluje, aj mi to vyčítají,“ říká a dělí se o svoji špatnou zkušenost s politiky, do nichž v minulosti vkládala určité naděje. „Třeba Radka Johna jsem měla v oblibě, četla jsem jeho knihy. Ale najednou jako kdyby to ani nebyl on,“ glosuje politické angažmá novináře, scenáristy a spisovatele, který to v dresu Věcí veřejných dotáhl na ministra vnitra a vicepremiéra. „Poslední státník, kterému jsem věřila, byl Václav Havel. Na každém vždycky dřív nebo později najdu něco, co mi nesedí. U něj nic takového nebylo, uznávala jsem ho až do konce.“

Potom paní Hrňová dojde přes chodbu pro manžela, který prý naopak o politice mluví rád. Josef Hrňa vede zdejší pobočku společnosti MM Reality (jeho žena zde působí na částečný úvazek v administrativě) a na adresu aktuálního dění říká: „Jsem nacionalisticky založený, a proto mi vadí, že nám vládne snůška proevropských stran, která jako kdyby ani neměla vlastní názor. Podle mě historicky patříme k východní části Evropy. Nemám třeba pocit, že by nám hrozilo výrazné nebezpečí z Ruska, větší obavy mám ze Západu – ať už je to potlačování národnosti, nebo ekonomické využívání. Z konfliktu na Ukrajině jsem smutný, ale není správné, že nám někdo bere z kapsy groše a dává rakety jedné z válčících stran. Líbí se mi přístup maďarského prezidenta Orbána, naopak mě zklamal radikální obrat Miloše Zemana.“

Pan Hrňa byl v letech 2013 i 2018 voličem současné hlavy státu, nyní je připraven dát svůj hlas Andreji Babišovi. „Všichni tři polistopadoví prezidenti – Havel, Klaus, Zeman – za sebou měli výraznou stopu v politice. A tak to má být. Pro mě jsou dosavadní kandidáti nečitelní nebo je ani neznám.“ Nevadí mu Babišovy kauzy? „Každý se snaží na kterékoli činnosti osobně profitovat, tak to prostě je. On navíc zaměstnává desítky tisíc lidí, což je úctyhodné. Líbilo se mi, že stát řídil jako firmu. Není v pořádku, aby zemi vedl nějaký vysokoškolský profesor,“ říká bývalý krasobruslař.

 

Až z nich něco vyleze

Cena nemovitostí v Orlové a okolí roste. Sídlištní byty, které se tu ještě nedávno daly pořídit za půl milionu, mají nyní trojnásobnou cenu. Do centra Ostravy je to odtud patnáct minut autem, třicet autobusem. Napojení na dálnici směrem do Polska umožňuje být za čtyřicet minut na letišti v Katovicích nebo za osmdesát minut v Krakově. Na odbyt jdou i stavební pozemky na okrajích Orlové, kde vzniká nová rodinná zástavba. Úzkým hrdlem se proto stávají úzké asfaltové cesty, kde se obtížně vyhýbají protijedoucí auta – řidiči často musejí couvat.

Při jednom takovém manévrování mi jako chodci nezbylo než uskočit do zahrádky domu. Omlouvám se ženě a muži předdůchodového věku, kteří zde nakládají cosi na přívěs. A využívám toho k dotazu na prezidentské volby. „Kandidáti se ještě neprojevili. Tak uvidíme, co z nich vyleze, až půjde do tuhého,“ říká paní, které nevadí prozradit jméno – Eva Doležalová. Minule volila Miloše Zemana, je to prý „člověk se srdíčkem“. Tentokrát by ráda dala hlas Andreji Babišovi. „Ale bojím se, že do toho nepůjde. Nedivila bych se, někdy je mi ho až líto, jak by ho mnozí nejradši utopili ve lžičce. Udělal hodně dobrého, i mně osobně pomohl.“

Současné vládě vytýká paní Doležalová hlavně její postoj k válce na Ukrajině. „Vadí mi, když říkají, že je to i můj boj. Představte si, že ze sousedního domu vylítne ženská a začne křičet, že dostala od chlapa facku. Tak jí dáte nůž, ona ho bodne. Ale jak víte, co za tím všechno bylo? Na mou duši, radši bych ty peníze dala zdejším bezdomovcům. Syn mi říká: Ale, mamko, ti Ukrajinci se musí bránit! Jenomže on věčně sedí u počítače, tak je ovlivněný, čím ho tam nakrmí.“ Žena, která bydlí na sídlišti a domek na okraji města využívá k pěstování zeleniny, má výhrady i k uprchlíkům: „Jsou tady jako na dovolené – samé princezny na podpatečkách.“

Opodál stojící muž v košili s nápisem OKD by si také přál za prezidenta Andreje Babiše. „Však koho jiného? Někoho z těch šašků, kteří tam jsou?“ Jedenašedesátiletý soused paní Doležalové pracoval třicet sedm roků na šachtě, své jméno říct nechce. „Teď nemám, jak sehnat uhlí, všude je vyprodané. A ještě stojí čtyřnásobek co nedávno – patnáct stovek za metrák.“ Následují vzpomínky na deputáty: „Za Hitlera dostávali havíři pětasedmdesát metráků zadarmo, důchodci polovinu. Za komunistů podobně. Až za slavného gaunera Bakaly nám všechno posbírali.“

 

Mluvit s lidmi napřímo

Chci dát slovo místní spisovatelce Karin Lednické, autorce úspěšné knižní série Šikmý kostel. Bohužel je zrovna na cestách, tak si alespoň píšeme: „Je moc dobře, že se chcete Orlové věnovat, to město je učiněný otloukánek. Nejprve historickou část Orlové zničila uhelná těžba, pak přišla o železniční spojení a naposledy o nemocnici. A všemu tomu navzdory tam stále bydlí lidé, staví si nové domy, sázejí stromy. Jsou dobří, jen už poněkud frustrovaní vším tím nezájmem a arogancí shora. Jejich výroky, že dříve bylo líp, nejsou blábolem, ale odrážejí jejich životní zkušenost, která je (například) od té pražské velmi odlišná. A obvykle to nemá ideologický podtext. Osobně to vnímám jako srovnání dvou realit, z nichž ta současná skutečně vychází mnohem hůř. Nezaviněně.“

Zkouším kontaktovat i novináře, dokumentaristu a pedagoga Martina Gromana, který maturoval na gymnáziu přímo v Orlové. A dostávám od něj tip na Petra Drozdíka, který zde na rozdíl od něj stále žije. Jako bankovní specialista se věnuje například prevenci proti finanční kriminalitě, v místě bydliště organizuje pravidelné sbírání odpadu v rámci akce Ukliďme Česko. Letos poprvé se uchází rovněž o židli zastupitele města (za Nezávislé). Pochází z hornické rodiny a vyrůstal na sídlišti Karviná-Ráj. „Když se s tatínkem dostaneme k politice, maminka se chytá za hlavu. Táta volí komunisty a pociťuje nostalgii ohledně minulosti. Říkám mu: Nesmíš zapomenout, co se dělo ostatním. Náš dům stojí na pozemku statkáře a vzpomeň si, co mu provedli – zabavili mu všechno, na čem po generace dřeli. A ty to dobře víš.“

On sám se chystá volit za prezidenta generála Petra Pavla. „Zeman vždycky tvrdil, jak má Orlovou rád. Když ale došlo na věc, jako bylo rušení nemocnice, ani neodpověděl starostovi na dopis. Babiš jakbysmet – v případě likvidace naší základní umělecké školy. Rád bych, aby se Orlováci probudili a nesedali na lep populistům,“ říká čtyřicátník, který letos na svém facebookovém profilu uspořádal hlasování týkající se politických preferencí Orlováků, takže pro něj není překvapením, že se zdejší lidé přiklání k Andreji Babišovi. Co by měli dělat ostatní uchazeči, kteří už ohlásili kandidaturu, aby získali jejich přízeň? „Vzbudit zájem, a to hlavně pomocí osobní kontaktní kampaně. Měli by umět lidem opravdu naslouchat a mluvit s nimi napřímo o všech otázkách – i těch nepříjemných.“

 

Srozumitelný a sjednocující

V podzemí bývalé ubytovny pro brigádníky někdejších šachet a v těsném sousedství úřadu práce (a tedy i výdejny sociálních dávek) se nachází klub Futra. Zčásti funguje jako nízkoprahové centrum pro děti a mládež, pořádají se tady výstavy, besedy, promítání a koncerty – hlavně zahraničních hardcorových kapel (nedávno si tady udělala zastávku při svém evropském turné například parta až z Malajsie).

Klub vede vystudovaná kulturní antropoložka Blanka Kissová, která za prací dojíždí do Ostravy, kde učí na druhém stupni základní školy češtinu, angličtinu a společenskovědní předměty.

Pokouším se s její pomocí dobrat toho, proč lidé okolo dvaceti až třiceti často k volbám vůbec nechodí. „Myslím, že pocit určité zrady a opuštěnosti se tady předává z generace na generaci a že je do značné míry oprávněný. Jak ukazují i mnohé průzkumy, periferie dlouhodobě zůstávají na okraji zájmu, ne náhodou od lidí uslyšíte, že se na ně Praha vykašlala. Myslím, že je to typické pro všechny oblasti, kde dřív bylo dobré materiální zázemí.“ Dobrá, ale proč tuto nespokojenost starší lidé demonstrují opačně – tím, že se zmobilizují a disciplinovaně přijdou do volebních místností odevzdat svůj hlas?

„Udělat v domě seniorů akci, která je v podstatě předvolebním mítinkem, je mega easy. Naproti tomu oslovit mladé lidi, kteří jsou kritičtější a různorodější, je o dost komplikovanější a zdlouhavější, takže se na to většina kandidátů vybodne,“ nabízí Blanka Kissová jedno z možných vysvětlení. Ona sama k volbám většinou chodí. „Za prezidenta chci člověka, který mi nebude slibovat, co nemůže splnit, dokáže se vyjadřovat srozumitelně a umí odpovídat i na hloupé a agresivní otázky. A měl by být nebojácný, ale i sjednocující. Což vyžaduje, aby uměl potlačit v případě potřeby vlastní názor. Konkrétní jméno vám zatím neřeknu.“

O Andreji Babišovi šéfka klubu Futra neuvažuje. „Má to všechno promakaný, ale nechápu, jak takhle trapné fígle můžou na někoho fungovat. Na jednu stranu vykřikuje, že nám Evropská unie nebude nic diktovat, přitom má skoro všechny peníze z evropských dotací. Nebo všechny ty příplatky a slevy, které rozdával jako ministr financí a předseda vlády a které jsou jedním z počátků inflačního průseru, ve kterém dneska jsme,“ říká žena, která pochází ze smíšené ostravsko-pražské rodiny. „Dělníci i knihomolové,“ usměje se.

Byť žila nějaký čas jinde, v Orlové se jí líbí. „Někteří vrstevníci se divili, že se sem vracím, ale to město se neskutečně zlepšuje a začíná vypadat úplně jinak než v době, kdy jsem byla děcko – ať už jde o veřejný prostor, kulturní nabídku, nebo sociální služby. Je tady skvělá dopravní dostupnost, vznikají nové naučné stezky, je tu spousta zeleně. Jenomže řadu z těch věcí ten úchylnej žebříček vůbec nezohledňuje,“ říká Blanka Kissová, která o již zmíněné nespravedlnosti a pochybných parametrech „indexu kvality života“ napsala v roce 2020 článek do časopisu Alarm.

 

Nejlépe paní Alenka

Z původní Orlové, kde dříve stával benediktinský klášter a mezi honosnými měšťanskými domy jezdila tramvaj, zbyl jen fragment. Bourání historického města kvůli otevírání dalších šachet vrcholilo v sedmdesátých letech minulého století a dnes tu stojí jen nepatrná část někdejšího rozlehlého náměstí, z ostatních čtvrtí nezbylo nic. V přízemí jednoho z domů přesto provozuje cukrárnu Karla Pětrošová – už jedenatřicet let.

„Jsem tady v nájmu,“ říká bývalá ekonomka rekultivačního podniku, jemuž nemovitost patřila, než ji převedl na město. „Kdybych se měla rozhodovat znova, už bych do toho nešla. Je to tady odlehlé, nikdo tu nekorzuje. Mám radost, když třeba zákazník, který sem chodil jako dítě, přivede svoje potomky. Ale na obživu je to málo. Dřív si tady občas vedení OKD aspoň dělalo večírky – navařila jsem, nikdo je tady nerušil.“

Za prezidenta by paní Pětrošová chtěla Andreje Babiše. „Je to fundovaný člověk. A líbí se mi, že je miliardář a nepotřebuje si nahrabat. U většiny ostatních je to opačně: přijdou do politiky jako žebráci a odcházejí jako boháči.“ Pokud její favorit nakonec do voleb nepůjde, dá hlas tomu, na koho šéf hnutí ANO ukáže. „Mohl by to být pan Havlíček nebo ještě lépe paní Alenka,“ říká velká obdivovatelka exministryně financí Schillerové.

Dveře cukrárny Fuchsie cinknou a přichází šéf orlovských judistů Tomáš Heczko. Stihneme ještě probrat uchazeče, kteří kandidaturu již oznámili. „Ten generál? Dosadili ho tam jen kvůli tomu, že vypadá uhlazeně. A ostatní mě nezajímají, protože je neznám. Za prezidentem musí být něco vidět,“ říká muž, kterého štáb Andreje Babiše oslovil, aby vypomohl jako bodyguard během zítřejšího setkání s Orlováky.

 

Vláda vymýšlí chujoviny

„Do paroma, já to spletla o hodinu.“ Fanynka Andreje Babiše, která si na nástěnce prohlíží plakát ohlašující příjezd karavany ANO, je rozmrzelá. Expremiér nejdříve navštíví Bohumín a Rychvald, do Orlové má dorazit v 11:15. Už podle oblečení je zřejmé, že pro ženu okolo padesátky jde o velkou událost. Se svými názory na současné dění se svěřuje ochotně, jméno ale uvádět nechce.

„Za to, že ho odstavili, může Rychetský. Dovolil udělat ty slepence, takže nám dnes vládnou partaje, které by si jinak ani neškrtly – vždyť mají sotva pět procent! Byl to velký podvod na voliče.“ O politice se prý v její domácnosti mluví každý den. „S manželem tím žijeme, a když přijede vnuk, dávám mu politické školení. Minule jsem mu vysvětlovala, že Američani už na Ukrajině stavěli základny. A to měl Putin nechat jen tak být? Kdyby NATO nestrkalo Ukrajincům peníze a zbraně, byl by tam už klid.“

Mezitím se okolní lavičky zvolna zaplňují. „Potřebují krýt ty svoje mafiány a zlodějny, tak útočí pořád jenom na něj. A ještě si myslí, že jsme lůza nevzdělaná,“ vysvětluje muž středního věku seniorům, kteří dorazili na setkání se svým idolem s půlhodinovým předstihem. „A sami nedělají pro republiku nic, jen vymýšlejí záchody pro třetí pohlaví a podobné chujoviny,“ pokračuje v osvětě.

 

Počkejte na konec října

Objevuje se první část delegace ANO, mikrofon si bere Karel Havlíček. „Tato vláda svou nekompetencí zakrývá neuvěřitelnou míru arogance a přezíravosti. Ale nebojte, nenecháme se natlačit do kouta, jsme nejsilnější stranou v parlamentu se sedmdesáti poslanci. Budeme bojovat do posledního dechu a nenecháme téhle asociální garnituře ani milimetr prostoru. Pamatujete, jak v září 2021 vykřikovali ‚Babišova drahota‘? Tehdy byla inflace tři až čtyři procenta. Dneska máme inflaci sedmnáct a půl procenta a najednou to není Fialova drahota, ale Putinova drahota! Tato vláda umí jedinou věc: vymlouvat se a hledat viníka místo řešení.“

Ženy všeho věku se chtějí vyfotit s Alenou Schillerovu, ale to už přichází Andrej Babiš. „Přijeli jsme podpořit našeho zdejšího lídra pana Stanislava Chobota, který je momentálně zastupitelem v opozici. Čili prosím vás, děláme kampaň do komunálních a senátních voleb. Není to prezidentská kampaň, jak se vám někteří lidé snaží namluvit! O tom, koho bude hnutí ANO nominovat na prezidenta, rozhodneme do konce října. Ale už dnes vás můžeme ubezpečit, že to bude kandidát, který za sebou nebude mít žádné zájmy ať už byznysové, nebo politické, nebo dokonce ze zahraničí. Bude kandidovat, aby tady byl pro lidi.“

V polovině desetiminutového proslovu Andrej Babiš změní téma. „A ještě vám chci říct něco důležitého. Já jsem vybojoval v Bruselu padesát miliard pro české zdravotnictví, hlavně na onkologii. Takže prosím vás, choďte na prevenci! Rakovina děložního čípku, tlustého střeva a tak dále… A my důchodci – vyšetření prostaty, ženy na mamograf. Nebojte se, naši lékaři vás stoprocentně vyléčí, jsou skvělí.“ Nakonec bývalý premiér přece jen stočí znovu řeč na současnou vládu: „Chtěl jsem vám postavit nejmodernější onkologickou nemocnici na světě. Ale to asi nevyjde, protože tato vláda rozporuje všechno, co jsme připravili a vymysleli.“

 

Pořád kolem sebe kope

Zatímco Andrej Babiš podepisuje u karavanu knížky a s každým zájemcem se vyfotí, spěchám na poslední domluvenou schůzku. Čeká na mě muž, s nímž jsem se setkal už před pěti lety. Jan Kunc je majitelem několika orlovských restaurací a po minulé reportáži se na mě zlobí, že z ní vyšel jako volič Miloše Zemana. „Jenom jsem vysvětloval, proč tady má takový úspěch,“ vyříkáváme si to za chvíli v jednom z jeho podniků. Nakonec prý nevolil nikoho, byl zrovna v Jižní Africe.

„Teď to tady vyhraje Babiš, o tom se nemusíme bavit. Nechcu jeho voliče hanit, ale oni si absolutně nepamatují časovou osu a neznají souvislosti. Vždyť kdo podepsal green deal a souhlasil s německou burzou energií? No Babiš! Ale teď je tam Fiala, tak za všechno může on.“ Jan Kunc obdivuje Andreje Babiše za podnikatelské schopnosti. „V tom je extratřída, klobouk dolů. Že za ním jsou nějaké špatnosti, to asi za každým, podívejte se třeba na Berlusconiho nebo Trumpa. Dá se mu odpustit i to, že byl agent – byla jiná doba, a když chtěl přežít ve své branži, jinak to asi nešlo. Strašně mi ale vadí, že to neumí přiznat, a ještě kolem sebe kope. Má stejné metody jako estébáci a celý minulý režim: shání, jak na někoho vyhrabat kompro a zničit ho.“

Orlovský podnikatel se s šéfem ANO setkal osobně ve své restauraci Koulovna, když se zavádělo EET. „Mně se ten nápad dodnes líbí. A byl to super rozhovor, mluvili jsme o rodině, o cestování, fakt perfektní. Ale za prezidenta ho nechci. Čapí hnízdo je nádherný projekt, na který by měl dostat dotace každý. Ale taky je to exemplární podvod. Porušil zákon, hotovo dvacet.“ Koho bude pan Kunc v lednu volit, zatím neví. „Z generála Pavla taky nemám žádnou radost, to je pohůnek NATO.“

 

Stačí používat hlavu

Jak reportáž začala, mohla by i skončit, říkám si. A na stejném místě, kde jsem předevčírem mluvil s muži citovanými v úvodu, oslovuji další dva Orlováky.

Andreje Babiše prý v žádném případě nebude volit jedenadvacetiletý absolvent zdejšího gymnázia a nyní student brněnských práv Ondřej Tanistra. Protože pospíchá se skupinou přátel na opačný konec města, domlouvám se, že si napíšeme. Později mu tedy posílám dva dotazy: 1. Proč podle vás Orlová naposled v takové míře volila za prezidenta Miloše Zemana a proč je nyní připravena hlasovat ve velkém pro Andreje Babiše? 2. Co podle vás znevýhodňuje ostatní kandidáty v očích obyvatel Orlové? Záhy dostávám delší mail, z něhož vybírám část odpovědí:

„Velké zastoupení mají v tomto regionu lidé, které živila a do jisté míry stále živí těžká manuální práce. A přáním mnoha z nich je vydělat si dost peněz na celodenní popíjení piva, nákupy cigaret a podobně. (…) Miloši Zemanovi se podařilo vytvořit si image obyčejného člověka, který jim rozumí. Andrej Babiš k tomu zdůrazňuje, že to byl přece on, kdo jim přidával peníze, myslí na důchodce či samoživitelky, porazil covid. A pasoval se do role spasitele, kterému záleží na každém občanovi této republiky. Ostatní kandidáti sem nejezdí a zůstávají neznámí.“

„Zemana jsem nevolila, přestože je mi pětasedmdesát,“ říká stavební inženýrka Krista Afengová, která se podílela na budování několika elektráren v ostravsko-karvinském revíru. „A teď? Zatím to vidím na generála Pavla. A pozdravujte Jarouška Kmentu, měl tady moc hezkou besedu. Svěřila jsem se mu tam s nějakými postřehy a on mi říkal: Vy byste měla být investigativní novinářka!“ Co si paní Afengová myslí o Babišovi? „Je to lhavý bazilišek. Ať si ho lidi volí, ale ať si taky uvědomí, že to pak odskáče spousta nevinných lidí.“

„Ef-ej-í-en-dží,“ speluje paní Afengová, když se pokouším zapsat její jméno. To už sedíme druhou hodinu na lavičce, její vyprávění nebere konce a je mimořádně zajímavé. Například několik let strávila s manželem v africké Ghaně, kde se jim narodily dvě dcery. Těsně před padesátkou, když pracovních příležitostí na Ostravsku prudce ubývalo, odjela shánět obživu do Belgie. Na stavbě ji nevzali, tak dobrovolničila v centru pro uprchlíky. Každý měsíc přečte několik knih, velmi ráda také poslouchá mluvené slovo v rozhlase.

Na to, jak si udržet tak obdivuhodnou duševní svěžest, má jednoduchý recept: „Nepřestávat se zajímat, co se kolem vás děje. A používat hlavu k jejímu účelu!“

 

Článek o šancích prezidentských kandidátů si můžete přečíst zde.