Ať žije mnoholáska

Sedmnáctiletá studentka Šárka Kolouchová zamířila jednoho letního večera do pražské hospody U Krále Jiřího nedaleko Vltavy. Žákyně střední grafické školy, která nechtěla být sama na internátu, se prý nejprve trochu ostýchala – nakonec však skončila u stolu, kde seděl Alexandr Budka alias Sandy a jeho kamarád. Všechny tři přitom spojovala jedna věc: byli zklamaní z předchozích vztahů. Čtyřiadvacetiletému Sandymu se rozpadlo manželství; ženil se v kostele v devatenácti. Šárce zase nepřišel na rande kluk, se kterým v té době chodila. A podobný příběh měl i Sandyho kamarád.

Tak se před třiadvaceti lety zrodil vztah Šárky a Sandyho. Jsou spolu, současně však přiznaně prožívají i další, paralelní intimní vztahy. Jinými slovy – žijí v polyamorii a o svém soužití se rozhodli promluvit v dokumentu režisérky Jany Počtové Šťastně až na věky.

Duhová rodina

Je leden 2023 a my přijíždíme k páru na návštěvu. Uvnitř domu, jenž se nachází patnáct kilometrů za Prahou, uprostřed luk a lesů poblíž hradu Okoř, staví Sandy na kávu. V krbu hoří oheň a na stole jsou obložené chleby, které připravila Šárka. Spolu s půlročním synem Cypriánem nás oba vítají ve společenství, jehož členové si říkají Mlejn u Okoře.

Jak název napovídá, jde o někdejší mlýn – v komunitě žijí Sandy se Šárkou a jejich čtyři děti, občas v něm pobývají partneři jednoho či druhého člena netradičního páru. A pak ovšem další staří i nově příchozí kamarádi a známí, páry i děti, včetně uprchlíků z Ukrajiny. Mlejn u Okoře vychází z ideálů Rainbow Family; celosvětové společenství „Duhová rodina“ se váže k hnutí hippies, které se zrodilo v USA v šedesátých letech minulého století – „květinové děti“ se bouřily proti tradiční společnosti s hesly o míru, lásce, přátelství a svobodě.

V Mlejnu u Okoře nyní bydlí deset lidí, někdy se sem vměstná i lidí dvacet. Ve dveřích domu nenajdete zámky, nápis LÁSKA vítá na krbové římské každého, kdo do domu zavítá. Podle Sandyho je komunita záchytnou stanicí „propadlých duší“.