PODCAST: Všechno to začalo na Písních dlouhých cest, vzpomíná Ventolin

Lidé

Náhodný kolemjdoucí může mít pocit, že jde o jakousi bizarní postavičku a o humor, ale omyl – David Doubek zvaný Ventolin, který právě slaví padesáté narozeniny, je čím dál jasnější hudební hvězdou.

Vystupuje nejméně desetkrát měsíčně, a to obvykle pro plné sály. Pravidelně mívá koncerty v Polsku, jeho aktuální album jménem „Dneska se vyčasilo“ bude mezi kandidáty na české album roku 2021.

„Začalo to na průmyslovce,“ vzpomíná v hodinovém podcastu, „kdy jsem coby fanoušek Karla Plíhala založil se spolužáky folkovou kapelu – brnkali jsme na kytary a docela uspěli v soutěži Písně dlouhých cest.“

Klíčový pro něj byl rok 1988, kdy studoval čtvrťák a v rozhlasovém pořadu Větrník zaslechl několik industriálních skladeb: „Pustili tam třeba Laibach nebo Throbbing Gristle, což byl svět, který jsme my folkaři vůbec neznali a ze kterého jsem byl vyřízenej. No a zároveň jsem si koupil debutovou desku brněnského Dunaje s Ivou Bittovou, což byla druhá silná noha, na kterou jsem se tenkrát hudebně postavil.“

Ventolin se vždycky chtěl muzikou i živit, ale v mládí se svým alternativním pojetím neměl šanci. „V devadesátých letech jsme založili třeba kapelu Zlá žena, což byla strašně složitá, neřkuli nesnesitelná hudba, která ale podle mě skvěle funguje jako budíček, když člověk usíná v autě.“

Vystudoval kulturní antropologii, kterou dnes na pražské Pedagogické fakultě učí, ale muziky se nikdy nevzdal. „Docela dlouho mi trvalo, než jsem pronikl do elektronické taneční hudby, ale vzpomínám, jak mě nakonec chytili například Prodigy. Zároveň jsem chtěl dělat nějakou hudbu úplně sám, a došlo mi, že toho díky počítačům a elektronice budu schopný.“

Zhruba před dvanácti lety se ještě blýskl coby součást tehdy oceňované skupiny Kazety, a zároveň rozjížděl sólovou kariéru Ventolina, která mu přinesla největší úspěch.

David Doubek si přezdívku nevybral náhodou – ventolin je lék na astma, kterým trpí. „Ale zatím to je dobrý,“ říká v podcastu. „Jakmile začnu hrát, zdravotní problémy mě nejspíš díky adrenalinu opouští a během každého koncertu naskáču nejmíň deset kilometrů.“

Celý rozhovor s Ventolinem končí těmito slovy: „Rozhodně je super, jak se můj život vyvinul, ačkoli nemám pocit, že bych všechno dokonale zvládal.“ Pustit si ho můžete buď přímo zde, nebo ve vašich podcastových aplikacích. Posledních pět minut je uzavřeno pro věrné fanoušky, kteří nás podporují na webu www.patreon.com/hostreportera.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama