Chvojkovi bojují, držte jim palce

Jezevčíci Kuky a Rony musejí do boudy. Ve dvou autech přijelo pět lidí, společně s hostiteli je nás devět. Směstnat takovou hordu do miniaturního domku je už tak dost náročné. Stačilo, když se při vítání v chodbě všem motali pod nohama a pod koly – třináctiletá Tereza je totiž na vozíku.

Co je nového, se přijeli Chvojkových zeptat lidé ze spolku Revenium, který rodinu zařadil do projektu Šlápněte s námi do pedálů. Manželům Chvojkovým a jejich dvěma dospívajícím dcerám chtějí pomoci restartovat život tak, aby se ze všeho, co je potkalo, úplně nezbláznili – což se týká především paní Chvojkové, na níž leží takřka kompletní provoz domácnosti.

Její muž Honza se od osmnácti let potýká s Crohnovou chorobou. K ní se v roce 2013 přidala rakovina jater, a aby přežil, musel ještě týž rok podstoupit jejich transplantaci. Třináctiletá Tereza se narodila s dětskou mozkovou obrnou a mentálním postižením. O dva roky mladší Sára je zdravá, situaci ovšem odnáší nejvíc – nikomu z rodiny na ni nezbývá dost času ani sil.

Chvojkovi momentálně žijí zhruba z pětadvaceti tisíc korun měsíčně. Pan Chvojka pobírá invalidní důchod II. stupně (7 000 korun), další příjem tvoří příspěvky na péči o postiženou dceru (15 200 Kč) a příspěvek na bydlení (okolo 4 000 Kč; záleží na výdajích, například na spotřebě energií atd.).

Jana: normálně do práce

Paní Chvojková by chtěla začít chodit „normálně“ do práce, jak sama říká. A nejdůležitější roli v tom nehraje jen neutěšená finanční situace rodiny: „Nutně potřebuju mezi lidi, odreagovat se od neustálé péče o tyhle tři příživníky,“ směje se žena, kterou život kromě nekonečné odolnosti a dobrosrdečnosti vybavil také schopností dělat si i z nejvážnějších věcí legraci.