Proč malá kolínka při vaření zalézají do velkých? „Zeptej se vědce“ vysvětluje složité věci srozumitelně

Něco by mě zajímalo. Když teď pustím vodu z kohoutku a ona proteče kanalizací, dostane se do řeky a s ní až do moře… za jak dlouho se zase vrátí ke mně ve formě deště? Dokážete mi odpovědět?

Já přímo ne, ale dotaz zaeviduji a začneme hledat, kdo by jej zodpovědět dokázal. Oslovíme některého z expertů na našem seznamu vědců, který se na danou či příbuznou problematiku specializuje. Takže například dotazy týkající se lidského zdraví dokážou zpracovat biochemici, váš dotaz předáme odborníkovi na životní prostředí. Pokud mezi svými stálými členy nikoho vhodného nenajdeme, hledáme mezi takzvanými občasníky. To jsou vědci, kteří s námi spolupracují nárazově, jak mají čas. A pokud ani pak odpověď nezjistíme, budeme pátrat dál přes naši už docela velkou síť kontaktů.

 

Jak zjistím, jestli je odpověď správná? Často se stává, že mají vědci na některé věci jiný názor, zastávají jiné teorie a koneckonců i vědci mohou chybovat…

I to máme ošetřené. Při psaní vědeckých publikací máte obvykle takzvané recenzní řízení, kdy si danou práci přečte jiný expert či experti, kteří se v dané problematice pohybují. My jsme si u nás zavedli něco podobného, i když samozřejmě ve zmenšené podobě. I my oslovujeme ještě dalšího vědce, který se zabývá stejnou oblastí, a požádáme ho o recenzi. Chceme vědět, jestli je daný dotaz zodpovězen adekvátně, jestli v odpovědi něco nechybí nebo jestli tam naopak není něco rozvedeno zbytečně moc do hloubky. Zkoumáme, jestli je odpověď srozumitelná a jestli jsou uvedeny odkazy na primární literaturu. A také, zda nemá autor tendenci „zabarvit“ text podle svého názoru. Protože to se děje i vědcům. Obvykle má tak několik připomínek, které se pak zase posílají zpět autorovi. A potom, úplně ve finále, to ještě vidí editoři.

 

180 vědců na seznamu

Myslíte „civilní“ editory?

Někteří z nich mají nějaký vědecký background, ale máme i takové, kteří vůbec nejsou vědci. A právě jejich zpětná vazba je strašně důležitá, protože často dokážou odhalit, co běžný člověk ví a neví, a tím pádem také to, jestli bude odpovědi rozumět. Protože my vědci máme občas tendenci se vyjadřovat příliš složitým jazykem. To oni nám pomáhají vytvářet srozumitelné odpovědi. Pak samozřejmě kontrolujeme ještě gramatiku a nakonec to ještě musí odsouhlasit autor.

 

To zní trochu zdlouhavě. Jak dlouho trvá, než mi můj dotaz zodpovíte?

Snažíme se udělat maximum, aby to bylo co nejrychlejší. Nicméně všichni jsme dobrovolníci, pracujeme na tom ve svém volnu. Vše tedy závisí na tom, jak moc je ten který vědec časově vytížený. Když se například nyní na jaře odevzdávaly grantové žádosti, neměla řada lidí čas vůbec na nic. Ideálně však tazatelům odpovědi posíláme v rámci týdnů, mnohdy to ale trvá mnohem déle.

 

Kolik lidí se dnes na projektu Zeptej se vědce podílí?

Máme asi 180 vědců, kteří s námi spolupracují, ať už dlouhodobě, nebo občasně. Organizační tým pak tvoří zhruba třicet lidí. Bez jejich nasazení by projekt vůbec nemohl existovat. To, že jsou ochotni věnovat svůj volný čas takovýmto aktivitám, je pro mě úplné pohlazení.

 

To je velký pokrok od několika nadšenců, kteří do toho šli na začátku...

To ano. Když se začal projekt rozšiřovat, uvědomili jsme si, že stránka na sociálních sítích už nestačí. Letos v lednu jsme proto založili neziskovou organizaci s názvem Institut pro komunikaci vědy, pod kterým nyní celý projekt běží. To nám také umožňuje žádat o granty nebo pomoc s financováním. Už jsme také první finanční dar získali, a sice od nadačního fondu IOCB Tech, což je společnost, která působí při Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Díky tomu máme prvního zaměstnance. Je to paní, která je momentálně na mateřské dovolené a pomáhá nám s běžnou logistikou, jako je evidence dotazů, odesílání odpovědí a podobně.

 

Napadlo vás na začátku, že se projekt tímto způsobem rozroste?

Vůbec. Kdyby mi to někdo před těmi dvěma lety řekl, nevěřila bych tomu. Opravdu to přesahuje veškeré mé představy. Zakládali jsme ho v době covidu, kdy jsme si řekli, že by lidé měli mít možnost se zeptat na odborné věci a informace byly hodně potřeba. Vlastně jsem pak předpokládala, že až pandemie skončí, skončí i náš projekt. Jenže lidé mají o informace zájem stále.

 

Přitom žijeme v informační době, dostáváme jich více, než dokážeme vůbec pojmout. Čím to je, že vás lidé vyhledávají?

Zatímco drtivá většina informací směřuje k lidem, my fungujeme opačně. Nevnucujeme nikomu své názory nebo výklady, ale reagujeme na to, na co se nás zeptají. V tom je náš projekt unikátní. Taková komunikace, kdy se lidé mohou ptát vědců, tu dosud nebyla. Další důvod může být, že my nikomu neříkáme, co a jak má dělat nebo si myslet. Jen předkládáme to, co na daný problém říká věda, a necháváme na tazatelích, aby s tím naložili podle svého. A nakonec to může být i tím, že mají lidé ve vědce důvěru.

 

 

Dobrý den, vařil jsem kolínka…

Dostali jste více než sedm set dotazů. Kdo se ptá nejčastěji? Jsou to rodiče zvídavých dětí? Nebo studenti před zkouškami? Nebo běžní lidé?

Nemám k tomu žádnou statistiku, ale řekla bych, že nejvíce dotazů se týká zdraví. Mezi tazateli jsou zastoupeny asi všechny jmenované skupiny. Děti se ptají na věci, které kolem sebe vidí a pro rodiče je někdy těžké na jejich dotazy odpovědět, a to i když třeba sami odpověď znají. Musím přiznat, že to mám podobně. I když se mě děti zeptají na něco z mé specializace, často musím hodně přemýšlet, jak jim to přiblížit, aby to pochopily. Jednou nám například psala maminka, jestli bychom neporadili, jak vysvětlit dítěti gravitaci. Tak jsme vytvářeli návod, jak to dítěti názorně ukázat. Pak ale píší lidé, které někde něco zaujalo. Například tvrzení, že bychom pro své zdraví měli dělat to a to, a oni chtějí vědět, jestli je to opravdu tak, nebo se jedná jen o reklamu. Některé dotazy jsou úplně náhodné, kdy nás například v nějaké diskusi na Twitteru někdo otaguje s tím, že bychom mohli znát odpověď na to, o čem se dohadují. A doptávají se i například středoškolští studenti, kteří třeba nepochopili nějaký jev ve fyzice.

 

Vybavíte si nějaký dotaz, který vás opravdu zaujal nebo pobavil?

Takových je spousta. Některé jsou tak zajímavé, že by mě samotnou vůbec nenapadlo o dané věci přemýšlet, ale odpověď mě zajímá. Už se také stalo, že tazatel upozornil na něco, co bylo pro mě samotnou neznámé. A pak jsou dotazy, které vás opravdu rozesmějí. Z poslední doby je to například dotaz od pána na Twitteru, který se ptal, proč když vaří těstoviny různých velikostí, zalézají ta malá kolínka do větších. Když jsem tohle četla, říkala jsem si, že na tohle přece nemůžeme odpovědět. Kde vezmeme podklady, literaturu? Ale kolegové se toho zhostili opravdu úžasným způsobem. A vlastně i krásně ukázali, jakým způsobem věda pracuje, když nemá data. Když se nemáme o co opřít a vytváříme hypotézy. Brali si různé teorie a zase je opouštěli, prováděli experiment v kádince, zkoušeli i různé tvary těstovin. A došli k tomu, že tuto záhadu zcela odhalit nedokážou, ale určitě se na tom podílejí kapilární a vztlakové síly. Takže tahle otázka mě strašně pobavila a měla obrovský úspěch i na sociálních sítích.

 

Takže opravdu neexistují hloupé otázky, jak máte ve svém mottu?

Ne. Já myslím, že je skvělé, že se lidé ptají, a my si toho strašně vážíme. Je přece úžasné přemýšlet o světě kolem nás a pokládat si otázky, proč to či ono tak je a jak to či ono funguje.

 

Proč nezveřejňujete všechny dotazy a odpovědi na sítích?

To není proto, že bychom chtěli něco tajit, ale ony nám ty dotazy chodí tak rychle, že bychom čtenáře úplně zahltili. Snažíme se také obsah vědomě řídit, například časovat dotazy k nějakému aktuálnímu datu či události. A nakonec se nám stává, že si jsou některé otázky podobné. Nicméně až vznikne web, na kterém nyní velmi intenzivně pracujeme, budou tam moci zájemci všechny dotazy dohledat.

 

V jak moc blízké budoucnosti web vznikne a co plánujete dál?

Už s ním finišujeme, takže doufám, že to bude v řádu týdnů. Do budoucna bychom se dál rádi rozrůstali. Chceme pořádat různé semináře pro veřejnost, ale třeba i na základě odpovědí vydat knihu pro děti, možná i více.