Panda na lyžích

Lidé

Raději riziko než pohodlí. Lyžař Jan Hudec, přezdívaný Panda, takhle žije od narození: ještě mu nebyl rok, když po moři na loďce emigroval s rodiči z komunistického Československa. Olympijskou medaili za Kanadu vybojoval v disciplíně, která patří ve sportu k nejnebezpečnějším. A do nejistého světa se vrhl i nyní; už je zase spíše Moravákem, reprezentuje Česko – a snaží se prorazit se speciální aplikací pro lyžařskou komunitu.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Na začátku to byl vtip, přátelská škodolibost. Teď je to značka a hlavní poznávací znamení celého byznysu. „Bylo to někdy před sedmi lety, měli jsme oba malé děti a frčel film Kung Fu Panda, na to jsme se pořád dívali,“ vzpomíná Jan Hudec, jak vznikla přezdívka, která se ho od té doby drží. „John McBride, původně farmář odněkud z Aspenu, tehdy trénoval náš kanadský tým a začal mi říkat Panda.“

V závodním lyžování se v té době měnila předepsaná velikost přileb a Hudcovi vyrobili příliš velkou, navíc byla černobílá, takže když do ní jeho hlava zapadla, nejvýrazněji trčela ven tvář pokrytá hustým plnovousem. „A k tomu moje robustní postava… Prostě panda. Ale i povahu mám jako Po, hlavní postava z Kung Fu Pandy. My se nezdáme, ale do všeho dáváme srdce a nakonec dokážeme velké věci.“

Jako potvrzení vám pětatřicetiletý lyžař může ukázat třeba stříbro z královské disciplíny sjezdu na mistrovství světa 2007 nebo bronzovou medaili z předloňských olympijských her v Soči. Nejradši to má v Lake Louis, kde v listopadu rychlostním specialistům tradičně začíná seriál Světového poháru. Říká „doma v Lake Louis“, protože svahy v kanadském státě Alberta zná už od osmi let; právě na nich Panda získával lyžařskou obratnost a sjíždět by je prý mohl poslepu. Jako vůbec první kanadský reprezentant tam Hudec dokázal sjezd Světového poháru vyhrát.

 

Panda se nezdá, ale má sílu. Rodák ze Šumperka získal přezdívku i s ohledem na to, odkud se k úspěchům dokázal vyškrábat. „Mám za sebou jedenáct operací kolen. A nejvíc se mi dařilo, vždycky když už mě všichni odepisovali a radili mi, že mám skončit. I mamka má strach a nejradši by mě viděla někde na zahradě.“ Právě častá zranění a nejisté živobytí lyžařských profesionálů ho dohnaly k myšlenkám, které teď uvádí do praxe mobilní aplikací PandaHAUS.

 

Sám sobě konkurencí

„Pro děcka i dospělé je panda zajímavé zvíře. Takové roztomilé, ale když je potřeba, tak silné. Uvědomil jsem si, že ta moje přezdívka je zároveň super brand.“ Chce říci „super značka“; Hudcova čeština je excelentní, když si uvědomíme, že ho z Československa odvezli ještě jako batole. Ale přízvuk i jednotlivá slovíčka prozrazují, kde posledních třicet let převážně žil.

„Po revoluci za námi začali jezdit babičky a další příbuzní, pak i my do Česka, tak se to zlepšovalo. Ovšem číst a psát česky jsem se naučil až tak v patnácti letech. Domluvím se dobře, ale ve vztazích mi to vadí, neumím používat tak zajímavá slova jako v angličtině.“

Slovo „haus“ do názvu aplikace zvolil v německé variantě. Alpské lyžování je v německy mluvícím světě doma, populární je hlavně v Rakousku, Švýcarsku, částečně i přímo v Německu. Navíc anglickou formu „Panda House“ už si v Kanadě a nejen tam zabraly čínské restaurace. „U nás znamená house – míněno dům, barák – bezpečné místo pro všechny lyžaře.“

V Hudcově dobrodružné duši, která se tak ráda vrhá do věcí střemhlav, se tahle touha po bezpečí ozývá kvůli penězům. „Když se vám daří, máte medaile nebo jedete na olympiádu, všichni vám tleskají a jsou rádi. Ale mě vždycky zajímala i odvrácená strana našeho sportu. Začínající nebo zranění lyžaři, i když mají talent a velký potenciál, často nemůžou sehnat na přípravu dostatek prostředků.“

Alpské lyžování umí být štědré, ale až pro ty s výbornými výsledky. Většina závodníků ho naopak zakouší jako velmi nákladný sport, co požírá miliony korun za sezonu i v tom nejúspornějším režimu. 

Takže pokud zrovna nejste součástí dobře zajištěného rakouského nebo švýcarského týmu, v podstatě pořád žijete v nejistotě a sháníte peníze. Hudec to ve své kariéře silně pocítil několikrát, byť je vicemistrem světa a má medaili z olympijských her. 

„Asi před pěti lety jsem vydržel dva roky zdravý, měl úspěchy, vydělal nějaké peníze, tak jsem si říkal, že to vezmu na sebe, a začal jsem podporovat Larisu Yurkiwovou a Jeffreyho Frische. Znal jsem je ze společného tréninku a věřil, že můžou být opravdu dobří. Jenže neměli vůbec žádnou podporu od kanadského týmu. Řekli jim, že nesplnili kritéria o dva body nebo podobnou blbost. Museli si tím pádem platit všechno sami a nemohli sehnat pořádné sponzory v korporátním světě. Tak jsem jim dával peníze ze svého.“

Panda Hudec začal s lyžařskou charitou, v podstatě si vyživoval vlastní konkurenci. A přitom přemýšlel, jak vytvořit celý systém, který by podobně nadaným závodníkům zajistil finance a zázemí. „Jenže jsem vyškrábl peníze sotva pro tyhle dva a pak se sám zranil, takže jsem zase řešil vlastní existenci. Ale věděl jsem, že to zafungovalo, protože zpráva o lyžaři, který sponzoruje své kolegy, vzbudila ohlas.“ 

Co více – oběma sponzorovaným lyžařům se začalo dařit.

 

Hurá všichni za Vonnovou

Sám Hudec projekt na nějakou dobu uložil k ledu. „Věděl jsem, že tenhle model má nějakou hodnotu, jen jsem netušil, jak ho budovat dál.“ Předloni mu cestu ukázal Steve Van Zuthpen, Kanaďan a vystudovaný právník, který se přestěhoval na Kypr, kde si založil technologickou firmu.

„Sponzoroval mě s produktem 

R-evolution, aplikací na vysoce zabezpečenou komunikaci pro byznysmeny, hodně ji využívají třeba banky. Loni se tak bavíme a on najednou povídá, jak je lyžování super sport – rodinný, lidi ho milují, tvoří sevřenou komunitu. Co prý s tím uděláme, nepostavíme aplikaci pro lyžaře? Já mu začal nadšeně vyprávět o té své vizi – a všechno do sebe zapadlo, vznikl PandaHAUS.“

Zjednodušeně řečeno je tahle aplikace kombinací Facebooku a Instagramu úzce zaměřenou na lyžaře od dětí po dospělé, od začátečníků po mistry světa a olympijské vítěze. Vysněným ideálem duchovního otce je virtuální prostředí, kde nadaní lyžaři přirozeně nacházejí potřebnou pomoc. Formy mohou být různé – od inspirace videy z tréninků těch nejlepších až po nalezení vlastních sponzorů. Každý si ke svému profilu může přidat tlačítko Fund me (Přispěj mi) a zkusit jakousi volnou formu toho, čemu se říká fundraising.

Klíčové bylo zapojit lyžařské hvězdy. Než se to povedlo, tak se do PandaHAUSu moc profesionálů a tím ani ostatních nehrnulo. „Všichni přední závodníci vyčkávali, ale jakmile tam dala svůj první příspěvek Lindsey Vonnová (slavná americká lyžařka – pozn. red.), tak se to rozjelo. Nemuseli jsme se pak už o nic starat,“ vypráví Jan Hudec.

Uživatelů jsou zatím řádově tisíce, včetně těch ze světové špičky, další nárůst si tvůrci slibují od téhle zimy – pro PandaHAUS první, kdy funguje naplno od začátku lyžařské sezony a kdy už se o ní ví mezi rekreačními i závodními lyžaři, fanoušky, trenéry či rodiči.

 

Lajk jako měna

„V lecčems jsme proti Facebooku nebo Instagramu napřed. Nabízíme stejné funkce, ale třeba fotky a videa u nás můžete pořizovat, stahovat a ukládat v HD kvalitě,“ říká Hudec.

Když se vám fotka, video nebo text líbí, můžete dát „lajk“ podobně jako na jiných sociálních sítích. Ale PandaHAUS umožňuje tyhle sympatie ještě vystupňovat. Když ikonku pandy chvilku přidržíte, začnou u příspěvku postupně naskakovat body, kterých můžete dotyčnému udělit až dvacet jedna.

„Chceme tím oddělit dobré od špatného, ale i výborné od naprosto výjimečného. A motivovat uživatele, aby sdíleli co nejzajímavější obsahy. Body fungují i jako speciální měna. Jde je v našem on-line obchodě směnit za trička a kšiltovky, časem snad i za lyže nebo helmy od sponzorů. Ale hlavně – lyžaři s živými, zajímavými profily na sebe upozorní a zvýší šanci, že si jich všimne někdo, kdo jim bude chtít přispět – od desetikoruny až po mnohem významnější sumy.“

Tím se Hudec ocitá zpátky u původního smyslu aplikace. To, aby se nadějní lyžaři dostali k penězům, nemá být postaveno jen na náhodě a imaginárním světě fotek, videí a pandích „lajků“. „Rozjíždíme PandaHAUS Fund, grantový systém, do kterého už se nám hlásí sponzoři a lyžařští filantropové. Závodníci se mohou zaregistrovat přes své týmy a trenéry, abychom měli jistotu, že nejde o nějaký podfuk, a my vytvoříme skupinu ambasadorů, kteří budou vybírat, komu a kolik na lyžování přispějeme.“

Aplikace zatím běží bez reklam, což se prý v budoucnu změní, ale v plánu je omezit ji jenom na několik silných partnerů, kteří na oplátku dodají atraktivní lyžařské zboží. Samotnou aplikaci už rok propaguje skoro výhradně sám její lyžařský spolustrůjce. „Je to takový cikánský život, lítám z jednoho místa na druhé, doma se cítím v ruksaku,“ říká Čechokanaďan. „Pro moje kolena, rehabilitaci ani pro sportovní přípravu to není ideální. V posledním období jsem byl pořád na cestách a pendloval, nejčastěji mezi Olomoucí, Calgary, kde mám byty, a taky Kyprem a Alpami. Nebo na tři dny do Ontaria a odtamtud v zimní bundě rovnou na Floridu, kde jsme letos v březnu rozjížděli jezdeckou variantu naší aplikace – lidé od koní jsou ještě semknutější, takže za dva tři dny v počtu uživatelů převálcovala tu lyžařskou.“ Kromě toho už má PandaHAUS i sekce pro vyznavače cyklistiky, rodea a póla. Lyžování bylo tedy jen začátkem.

Když na Hudcově profilu srolujete k říjnovým příspěvkům, objevíte jeho hodně příznačnou selfie s největším talentem alpského lyžování poslední doby, Mikaelou Shiffrinovou. Je z lanovky v rakouském Söldenu, oba jsou oblečeni do lyžařského, ale zatímco mladá Američanka tam vybojovala první body do Světového poháru, její podnikavý kolega místo závodění lovil nové dušičky pro svůj pandí projekt.

„Nejúčinnější je být na místech, kde se sejde celá světová špička. Skvělé to bylo na jarním finále Světového poháru ve Svatém Mořici.“ Až se v únoru v tomhle přepychovém švýcarském středisku objeví elita znova, chce tam Jan Hudec stát zase jako závodník a aplikaci propagovat leda tím, že do ní přidá akční tréninkové video nebo ideálně fotku ze stupňů vítězů. 

Ve 35 letech totiž poprvé v kariéře oblékne na mistrovství světa českou kombinézu.

„Jsem hrdý Moravák,“ komentuje svůj reprezentační přestup, ale i k němu přispěla finanční nouze. „Udělal bych to i dřív, ale dokud mě kanadský svaz podporoval, byla by to politická sebevražda. Teď jsem kvůli zraněním dva roky pořádně nezávodil a v Kanadě mi řekli, ať zaplatím 35 tisíc dolarů, jinak že mě do týmu nevezmou.“

Mohl tedy bez výčitek odejít, navíc mu kvůli změně lyžařského občanství ani nesebrali body důležité pro nasazování do závodů. „Ale nevím, jestli by to i tak v Kanadě nevyšlo levněji, když vezmu, že si tady bude muset skoro všechno platit sám,“ naráží šéftrenér českého týmu alpských lyžařů Tomáš Bank na realitu zdejšího svazu, který Hudce přivítal sice radostně, ale s holýma rukama.

 

Od lyží až k Ronaldovi

Panda nyní rozjíždí také projekt na podporu mladých lyžařů v Olomouckém kraji. Je to přirozené – Hudec se narodil v Šumperku, syna z prvního manželství má za Atlantikem, mladšího potomka však s českou přítelkyní vychovává na Moravě, kde žijí taky sestřenice a bratranci a z Kanady se tam vrátil i otec. 

Česko má rád z více důvodů. „V Calgary jsem bydlel v jednom z nejstarších domů ve městě – postavili ho v roce 1911. To se s místní historií opravdu srovnávat nedá… A čtyři roční období, to je fantazie. V Calgary máme jen dvě sezony – zimu a srpen.“

„A zdejší holky jsou lepší, to tam taky samozřejmě napište,“ culí se ztracený rodák nad jedním z důvodů, proč je v 35 letech zase zpátky a budoucnost plánuje v kraji, který opustil nuceně a na zapřenou. „Dvakrát to rodiče zkoušeli (s emigrací –  pozn. red.) běžnou cestou a dvakrát je vrátili s varováním, že příště už jim to neprojde jen tak. Cítili, že třetí pokus je poslední šancí, tak to vzali dobrodružně po moři a přepluli z Jugoslávie do Itálie. Táta sice sestrojil závodní loď, jenže určenou do sladké vody. Div že se nerozpadla.“

Jan Hudec zná tuhle klíčovou životní příhodu jen z vyprávění, ale jako by se v ní viděl. „Táta postavil radši rychlou než bezpečnou loď – a já to mám po něm. Taky spíš řeším, jestli jedu rychle, než abych dumal nad nebezpečím.“ Ve svém startupovém podnikání to má podobně.

„Všichni tam děláme všechno, vývojáře máme od Peru přes Pobaltí až po Indii a v zimě roste počet uživatelů asi o pět procent denně, to je víc než Facebook ve svých začátcích. Netušíme, jak se to vyvine dál, ale chceme se dostat na miliony a vypiplat nejdřív aplikace s lyžemi a koňmi, abychom věděli, jak stavět další sekce. Třeba fotbalovou – k té jestli se pak připojí Cristiano Ronaldo, tak nám vybuduje celý byznys za dva dny.“ 

Panda se nezdá…

 

Autor je sportovní redaktor Českého rozhlasu.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama