Dnes by ho tak fotit nenechali

9. ledna 2015

Boby ve švýcarském St. Moritz, 1908.

foto Rudolf Bruner - Dvořák

Do Svatého Mořice se začátkem minulého století jezdil rekreovat i následník rakousko-uherského trůnu. A Rudolf Bruner-Dvořák si při bobových závodech dovolil něco, o čem se dnešním sportovním fotografům může jen zdát.

K průkopníkům české sportovní fotografie patřil Rudolf Bruner-Dvořák. Vedle cyklistiky, tenisu a dostihů patřily k jeho oblíbeným námětům zimní sporty. A to i takové, o nichž v tehdejších českých zemích nebylo ani potuchy – třeba skijöring, čili disciplína, při které je člověk na lyžích tažen koňmi, psy či motorovým vozidlem. Začátkem minulého století k takřka neznámým disciplínám patřila i jízda na bobech…

První závody se uskutečnily ve Svatém Mořici, kam se sjížděla aristokracie z celé Evropy – včetně následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d`Este. Momentní fotograf Rudolf Bruner-Dvořák nemohl chybět. A podařilo se mu zachytit závodní bob v zatáčce, nad níž jsou patrné siluety diváků. Exponoval na střed snímku. V levé polovině tušíme stín obecenstva, v druhé je bílá plocha sněhu – graficky jsou spolu v kontrastu.

Boby ve švýcarském St. Moritz, 1908.

foto Rudolf Bruner - Dvořák

Rychlost bobu je na tehdejší dobu omračující. Ostrý záběr, pořízený z boku, by vyžadoval nastavení závěrky na 1/1000 sekundy, což bylo na hranici tehdejších technických možností. Ale v tomto případě jde o čelní záběr, expozici tedy můžeme odhadnout na 1/250 sekundy, což tehdejší fotopřístroje celkem běžně umožňovaly. Ostrost samozřejmě závisí i na odstupu fotografa: čím se nacházel dál, tím mohl být čas expozice delší.

„Dnes se jezdí v ledovém korytu s mnohem větším sklonem. Tady už sice vidíme klopené zatáčky, ale je to v podstatě zasněžená dráha. A posez obou bobistů ukazuje, že o aerodynamiku ještě příliš nešlo, poznamenává sportovní fotograf Jiří Koliš, který zažil například zlatou éru časopisu Stadion. Ze snímku je také zřejmé, že bob nemá kapotáž a že nohy bobistů jsou zcela odkryté, což se z dnešního pohledu jeví jako dosti rizikové.

Autor měl nepochybně záběr předostřený, fotografoval patrně bez stativu. Celá kompozice působí impozantně a promyšleně: fotograf se postavil u výjezdu ze zatáčky, aby měl v záběru siluety diváků a naznačený její sklon. Efekt tak byl zaručen. „Dnes by fotografa v takovém místě stát nenechali, na výjezdu ze zatáčky se stát nesmí. Fotografuje se buď z boku nebo z větší vzdálenosti, případně z nějakého nadhledu, říká fotograf Koliš.

Fotografické materiály byly na přelomu století nesrovnatelně méně citlivé než dnes a je pravděpodobné, že jejich danou citlivost uměl Rudolf Bruner-Dvořák jako zkušený profesionál zvyšovat. Poté, co si vše pečlivě připravil, už nezbývalo než se plně soustředit na přesné zachycení klíčového momentu. Sérii zimních snímků ze Svatého Mořice uveřejnil Rudolfu Bruneru-Dvořákovi časopis Český svět dne 12. března 1909.

Historik fotografie Pavel Scheufler se zaměřuje na díla pořízená před rokem 1918. Inspirovala ho sbírka, kterou začal vytvářet jeho dědeček. Pro magazín Reportér vybírá a komentuje nejzajímavější kousky své kolekce, které zachycují mimořádné události i každodenní život.

Podpořte Reportér sdílením článku