U vyhlášeného starožitníka: Ten váš „diamant“, pane redaktore, bohužel není diamant
15. března 2024
U vyhlášeného starožitníka: Ten váš „diamant“, pane redaktore, bohužel není diamant
15. března 2024
U vyhlášeného starožitníka: Ten váš „diamant“, pane redaktore, bohužel není diamant
Už přes třicet let vede krásné starožitnictví hned naproti pražské Maiselově synagoze. Specializuje se na šperky, tím pádem i na drahé kameny, a tak jsem se ještě před podcastem zastavil za Martinem Cinolterem s jedním rodinným (ehm, řekněme) pokladem.
Když jsem jel stopem přes v Afriku, na jihovýchodě Zambie mi zastavil řidič Jacob, který měl hluboko v savaně naleziště drahých kamenů. Sblížili jsme se, a tak mi později na rozloučenou šoupl do kapsy malý zelený „diamant“, který jsem doma věnoval malé dceři a od té doby se o něj nestaral. Uplynulo šest let, z dcery je slečna. Už by si ten kámen zasloužila usadit do šperku, třeba do přívěsku na krk, a tak mě začalo zajímat, oč vlastně jde.
Martin Cinolter má ve svém starožitnictví drahé moderní přístroje, a tak mi po pár minutách mohl říct, že bohužel nejde o diamant, ale o smaragd, který má podle aktuálních tabulek hodnotu zhruba 700 korun.
A mnohem více vysvětluje v podcastu: „Když přijdou lidi například s nějakým rubínem z přelomu 19. a 20. století, většinou se ukáže, že to není příroda, ale syntetika. Občas ale zákazníka naopak potěším – tuhle dorazila paní, že prý má dědictví z Rakouska, pár krásných šperků, a chtějí si je rozdělit se snachou, tak potřebují odhad. Nakonec jsem jí mohl oznámit: Pokud chce vaše snacha tenhle jeden prstýnek s velkým diamantem, tak jí řekněte, že by vám měla nechat všechny ty ostatní šperky a k tomu doplatit půl milionu, jedině tak to bude spravedlivé.“
Podobných historek má Martin Cinolter v podcastu spoustu, zmiňme alespoň dvě, starou a novou.
Takže první: „V devadesátých letech jsem měl v obchodě takovou brož, nádhernou vážku z období secese, dnes by její cena atakovala milion. Přišla americká turistka, brož ji nadchla, ale že prý musí na hotel pro peníze, a potom už se neukázala. Uplynulo pět let, když najednou rozrazila dveře a vytřeštěně vyprávěla, že tehdy nenašla cestu z hotelu nazpět. Do Prahy kvůli tomu vyrazila ještě dvakrát a nic, pořád bloudila, a teď je najednou konečně znovu tady. Měla štěstí, vážku jsem pořád měl, s pětiletým prodlením si ji odnesla.“
A ta aktuální příhoda? „Před čtrnácti dny mi zákazník nabídl tak nádhernou věc, že jsem na chvíli přestal dýchat. Je to krásně zpracovaný prsten, jaké občas daroval František Josef I. nejlepším studentům v monarchii. Okamžitě jsem zaplatil požadovanou sumu a myslím, že tenhle prsten už nikomu dál neprodám; tak moc se mi líbí!“
Podívejte se na krátké video, kde Martin Cinolter odhaduje hodnotu drahého kamene Tomáše Poláčka, který si přivezl ze svých cest.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.