„Odmítám vypovídat.“ Poradce premiéra, který figuruje v boji o IKEM i v kontroverzní záložně

Loni v prosinci jsem měl v mobilu rozepsanou zprávu a chystal se ji odeslat premiérovi Petru Fialovi. Ta zpráva nebyla úplně přívětivá. Měl jsem totiž podezření, opírající se o konkrétní indicie a zdroje, že někteří lidé s napojením na premiérovo okolí si o mně nechávají sbírat informace a zamýšlejí je využít k nějaké formě nátlaku. 

Šlo jim o to – jak jsem slyšel od několika svých zdrojů –, abych už nepsal o věcech, které někomu hodně vadí.

Takových snah a pokusů jsem zažil za třiatřicet let práce investigativního novináře už hodně. Znají to dobře i další kolegové a kolegyně, kteří se zabývají různými citlivějšími případy. Dostávají se k nim různé typy výhrůžek či varování. K práci investigativních reportérů to, bohužel, patří.

Ale tentokrát to bylo jiné, a to ve dvou směrech. Jednak intenzitou, tolik sdělení o tom, že někoho „hodně zajímám“, obvykle nedostávám, proto jsem je začal průběžně sdílet i se svým šéfredaktorem. Informace, které jsem loni získal, navíc hovořily o tom, že se chtějí zaměřit i na mé blízké či rodinu. Když prý nemohou hnout se mnou, půjdou na to oklikou.  

A právě tohle mě zarazilo. Takové způsoby jsem snad nezažil, ani když jsem psal o mafiánech.

Tu esemesku, která byla sice v ostřejším tónu, ale stále věcná a s konkrétními dotazy, jsem premiérovi nakonec neposlal. Emoce jsem v tu chvíli potlačil a za pár dní vychladl natolik, že jsem si řekl, že celou věc budu řešit standardní cestou. Tedy tak, že budu trpělivě shromažďovat informace, a až přijde čas, všechno to popíšu. Ten čas – myslím – právě nastal.

•••

Loňský podzim u mě byl ve znamení kauzy IKEM. Myslel jsem si, že prostředí bílých plášťů bude spíše zpestřením práce. Pak jsem zjistil, že tam jde zároveň o politiku, podivné praktiky připomínající zápletky z mafiánských filmů – a tak trochu i o policejní složky a tajné služby.

Boj o moc v IKEM

Připomeňme si krátce, jak vypadal střet dvou křídel bojujících o vliv a moc v IKEM. Až do loňského srpna šéfovala nemocnici dvojice mužů, jejichž jména nebyla široké veřejnosti příliš známá. Ředitelem nemocnice byl Michal Stiborek a jeho statutárním zástupcem uznávaný kardiochirurg Jiří Malý. Druhou mocenskou skupinu v IKEM vedl přednosta kardiochirurgie a špičkový operatér Ivan Netuka, po jehož boku stál široce respektovaný profesor Jan Pirk.

Obě křídla měla i své politické spojence, ředitel Stiborek s náměstkem Malým měli lepší vztahy s hnutím ANO, přednosta Netuka a profesor Pirk zase se stranami současné vládní koalice. Jan Pirk byl navíc zvolen senátorem za TOP 09, Ivan Netuka se v roce 2022 stal jedním ze dvou hlavních poradců pro zdravotnictví v týmu premiéra Petra Fialy (ODS). A oba očekávali, že by po změně vlády mohlo dojít i k odstavení jejich soupeřů z čela IKEM. Jenže výběrové řízení, které vypsal loni na jaře ministr zdravotnictví, potvrdilo znovu ve funkci Michala Stiborka a s ním zůstal jako náměstek i Jiří Malý.  

•••

V té době už zároveň nějaký čas chodil Ivan Netuka na Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS) a říkal tam, že ho ředitel Stiborek a náměstek Malý vydírají. Po čase inspekci předal i starší nahrávku, kterou si z jednoho společného jednání tajně pořídil.

GIBS se nakonec k jeho verzi přiklonila a oba muže skutečně obvinila z vydírání. Některé výroky byly docela tvrdé. Malý například říkal Netukovi, že se „po něm proběhne“. Zda lze slova, která na nahrávce zazněla, kvalifikovat jako vydírání, rozhodne soud. Z mého zkoumání celé kauzy vzešly dvě reportáže, které byly otisknuty v říjnovém a listopadovém čísle Reportéra. 

Tajný byznys 

V publikovaných textech jsem poukázal na tu stránku případu, která nedělala radost zejména Ivanu Netukovi. Zatímco GIBS se zaměřila jen na jeden aspekt vydírání, který spočíval v dokazování toho, jakým způsobem a jakými slovy vyhrožovali Malý a Stiborek svým protivníkům v IKEM (ve smyslu: „dej nám pokoj, nebo tě zničíme“), mě zajímalo i něco jiného. Otázkou totiž bylo, čím Netuku a později i Pirka tlačili oba muži z vedení IKEM ke zdi. Čím je chtěli zničit, pokud to mysleli vážně?

V reportážích jsem pak zveřejnil, k čemu jsem dospěl. Napsal jsem, že existují dokumenty o tom, jak se před mnoha lety zakládaly v Lichtenštejnsku u správcovské firmy Schindlers offshorové struktury, které měly zakrýt skutečné majitele několika firem a beneficienty byznysu, který se pak odehrával v Česku. V něm šlo o stamilionové dodávky zdravotnického materiálu do českých nemocnic, zejména do IKEM. 

Ty firmy, které byly podle dokumentů napojeny na nemocniční zakázky, skutečně existovaly. Jedna se jmenovala Kardioport, druhá Omnimedics. Jen se v českých rejstřících člověk nedozvěděl, kdo byl jejich skutečný majitel. Dokumenty z firmy Schindlers, které se v kauze IKEM objevily, ukazovaly zejména na Ivana Netuku. Ačkoli Pirk a Netuka své zapojení do tajného byznysu popřeli a označili dokumenty za falza, řada indicií nasvědčovala tomu, že vůbec nemusí jít o falešné doklady.

•••

GIBS se do prověřování této větve kauzy nepustila. Zajistila při domovních prohlídkách u Malého a Stiborka jen torzo dokumentů na hlavičkovém papíře firmy Schindlers. Ale to bylo všechno.

Já jsem se pak dostal k dalším materiálům firmy Schindlers, které vypovídaly o tom, že „osoba jménem Netuka“ psala do této firmy ve Vaduzu dopisy a dávala instrukce k založení offshorové struktury. Dokonce i s detaily toho, kdo by měl případně zdědit vygenerované finance.

Jak k úniku dokumentů mohlo dojít a proč jejich část držel v ruce doktor Malý, u kterého je inspekce zabavila, nebylo těžké dovodit. Malý a Netuka byli v minulosti velmi blízcí přátelé. Několikaleté kamarádství skončilo až někdy kolem roku 2016. Ale ještě v době velkého přátelství (Malému a Netukovi se v IKEM přezdívalo „bratři v triku“) o sobě věděli téměř všechno. Například i to, že notářka Marie Malá, matka Jiřího Malého, asistovala u vzniku několika zakládacích listin těchto lichtenštejnských struktur. Spolu s ní se angažovala i právnička Hana Ižovská, označovaná v dokumentech za kontaktní osobu Ivana Netuky.

K takovým informacím by se mohla dostat i GIBS, zdálo se však, jako by ji záležitost kolem zahraničních dokumentů, kterými měl být profesor Netuka vydírán, vlastně moc nezajímala.

Prohnilí proti prohnilým

Ještě než jsem tyto informace poprvé zveřejnil, začali se mi ozývat moji známí či přátelé. Prý je kontaktoval Ivan Netuka a stěžoval si, že jsem „na něj ošklivý“. A zda by nebyli schopni mi tezi, že nemusí být v kauze IKEM jen nevinnou obětí, nějak vymluvit. 

Z rozhovorů, které jsem s profesorem Netukou před vydáním prvního článku vedl, už premiérův poradce věděl, kam mířím a že budu kriticky hodnotit i jeho roli v kauze IKEM. Proto se snažil působit na mě prostřednictvím lidí, o kterých věděl, že se s nimi znám.

Jen dodávám, že většina mých známých mi to řekla s tím, abych to věděl, ale rozmlouvat mi mou práci samozřejmě nechtěla.

Poté, co vyšel loni v říjnu v časopise Reportér první text o IKEM, se Ivan Netuka obracel na jiná média a snažil se jejich prostřednictvím sdělit, že moje práce vychází z mylných předpokladů a údajné listiny z Vaduzu jsou falza. Ještě předtím volal profesor Netuka také šéfredaktorovi a snažil se mu sdělit něco podobného.  

Tohle všechno se dalo ještě pochopit. Považoval jsem to za klasický způsob ovlivňování či obrany, na jaký jsem byl z jiných případů zvyklý.

•••

Jenže pak se ozvala GIBS a vyžadovala po mně dokumenty, z nichž jsem vycházel při psaní reportáže. Zvolená dikce působila poněkud neomaleně („přineste nám materiály na centrálu GIBS do tří dnů, pokud tak neučiníte, hrozí vám pokuta 50 tisíc korun a případně domovní prohlídka“). Z předchozího postupu inspekce se ovšem nezdálo, že by se chtěla zajímat o podstatu případu.Vypadalo to, že inspekci spíše zajímá, z čeho všeho jsem při psaní vycházel. 

Proti postupu GIBS jsme se jako redakce ohradili a svěřili případ právní zástupkyni. GIBS pak od vymáhání dokumentů ustoupila.   

Když jsem chystal druhý text s konkrétními daty a dalšími důkazy kolem offshorových struktur, začal být Ivan Netuka už docela rozzlobený. A citově na mě naléhal, abych od dalšího zjišťování a ověřování informací upustil. Napsal mi, že tím, co teď dělám, v podstatě dokončuji práci Malého a Stiborka, tedy že jej profesně likviduji. 

Jako by si nechtěl připustit, že novináři mají v popisu práce kriticky zkoumat dostupné informace a psát o věcech, které jsou ve veřejném zájmu. Novináře, kteří nectí jeho verzi jako jedinou možnou, považoval za součást spiknutí, a tedy za osoby napomáhající „zločincům“.

Stěžoval si i na to, že jsem veřejně charakterizoval boj v IKEM slovy „prohnilí proti prohnilým“. Po půlroce od prvního článku bych to možná ještě podtrhnul.

„Vaše veřejné výroky jsou vzhledem k mé osobě těžce dehonestační a brutálním způsobem poškozují všechno, na čem mi záleží, čímž je dobrá medicína. Možná byste si na mě měl vzít jiné reference než od těch, kdo mi chtějí za každou cenu ublížit,“ napsal mi mimo jiné v listopadu 2023 Ivan Netuka. A dodal: „Zároveň chci ještě jednou zdůraznit, že jsem nikdy nebyl směrem ke společnostem Kardioport a Omnimedics v jakémkoliv vlastnickém vztahu a ani jsem od nich nečerpal žádné finanční či jiné materiální benefity.“

Firmy Kardioport a Omnimedics byly významnými dodavateli zdravotnických potřeb do IKEM. A právě o tom, kdo by mohli být jejich skrytí vlastníci, dokumenty z Vaduzu pojednávaly.

„Odmítám vypovídat“

Mezi novináři se po mé druhé reportáži, která vyšla v listopadu 2023, začala šířit zpráva, že by policie přece jen mohla začít lichtenštejnské struktury navázané na kauzu IKEM prověřovat. 

A je jisté, že se něco podobného doneslo i k Ivanu Netukovi.

Oficiální dotaz na toto téma dostal během jednoho výslechu na GIBS, kam byl pozván jako svědek v kauze vydírání. Bylo to 6. prosince 2023. V té chvíli došlo k docela pozoruhodné situaci.

Profesor Netuka do té doby všechny dotazy k offshorovým strukturám odbýval tím, že s nimi nemá nic společného – a pokud o tom snad hovoří nějaké dokumenty, jsou to falzifikáty. 

Když měl ale na dotazy odpovědět do protokolu, už tak sebevědomý nebyl. 

•••

Inspektor GIBS se Ivana Netuky zeptal: „V rámci předložených listin částečně vyplněných předtisků (zadržených při domovních prohlídkách) je v horní části nápis Schindlers. Víte, co tento název znamená? Setkal jste se s tímto názvem v minulosti?“

„V minulosti jsem se s ním pravděpodobně setkal v souvislosti s firmou Omnimedics. Detaily si nevybavuji, ani nevím, zda se jedná o stejný, nebo podobný subjekt,“ reagoval Netuka.

Jenže pak byl výslech přerušen. A po patnáctiminutové přestávce si vzal slovo Netukův advokát Marek Nespala. „Slova se ujal zmocněnec poškozeného, právní pomoc vyslýchaného svědka Netuky, JUDr. Nespala a ten uvádí: S ohledem na sdělení ve veřejném prostoru (…) (o možném vyšetřování offshorových struktur) odmítá profesor Netuka ve smyslu ustanovení paragrafu 100 odstavec 2 trestního řádu z důvodu možného napadení své osoby v tuto chvíli vypovídat,“ stojí v záznamu GIBS.

Paragraf 100 trestního řádu je o možnosti odepřít výpověď. V odstavci 2 se pak píše: „Svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo svému příbuznému (…) nebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní.“

Inspektor GIBS byl evidentně překvapený, proč svědek Netuka využívá ve zmíněné souvislosti tento specifický paragraf. Lidé se na něj obvykle odkazují ve chvíli, kdy cítí, že by odpovědí mohli dát vyšetřovatelům důkaz či nápovědu ke své trestné činnosti. Inspektor pak Ivana Netuku poučil, že „je povinen vypovídat o trestném činu a jeho pachateli“. A pokud odmítá vypovídat z jiných než zákonných důvodů, hrozí mu pokuta padesát tisíc korun. Profesor Netuka dal ovšem najevo, že to bylo ze zákonných důvodů. „I přes opětovné poučení si svědek trvá na předchozím sdělení a v tento okamžik odmítá nadále vypovídat,“ uvedl inspektor do zápisu.

Najatí expolicajti a slídění

Někdy v té době – na přelomu listopadu a prosince 2023 – jsem začal dostávat zprávy, že „si mám dávat pozor na sebe a rodinu“. Jeden můj informátor přišel dokonce s konkrétními jmény lidí, kteří se snaží o mně něco zjistit. Podle mého zdroje se aktivovala skupina bývalých policistů, kteří měli za úkol mi znepříjemňovat život. Ten, kdo na to byl údajně najatý, byl bývalý vysoce postavený policejní funkcionář Milan C., který nyní pracuje v soukromém sektoru u jednoho českého miliardáře. Ten měl podle mých zdrojů požádat svého dobrého známého – aktivního policistu ve vysoké funkci u Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) – o kompletní analýzu mých daňových přiznání. Tuto informaci mi vzápětí potvrdil další z mých zdrojů z tohoto prostředí. Z detailů poskytovaných informací jsem získal pocit, že nemusí jít jen o planý poplach.

Další můj kontakt přišel s tím, že se do skupiny, která se mou osobou zabývala, začlenil také jeden bývalý novinář, Tomáš S., který má ve veřejném prostoru zpochybňovat můj kredit investigativního novináře.

Tento bývalý žurnalista se pak začal zapojovat na sociálních sítích do příspěvků, které měly za cíl mě očerňovat. Obracel se také aktivně na další novináře, mluvil s nimi o mé práci a snažil se je přesvědčit o mé údajné zkorumpovanosti. (Jeden z kolegů novinářů mi to vzápětí potvrdil.)

•••

Nakonec mi další můj zdroj sdělil zásadní informaci. „Souvisí to s kauzou IKEM. Ivan Netuka je důležitý člověk v současné politice. A někdo nechce, aby měl problémy. Proto se na tebe zaměřili,“ sdělil mi zdroj, který znal důvěrně prostředí, kde začala působit skupina najatých bývalých policistů.

Tušil jsem, že by slídění v mém okolí mohlo souviset s případem IKEM. Ale až díky informacím od insidera z okolí skupiny najatých expolicistů jsem začal mít jistotu.

„Je to stejná parta lidí, která dělala už na akci Stiborek,“ řekl mi můj zdroj. Tento detail byl velmi důležitý. Akcí Stiborek měl na mysli kauzu, která vedla k pádu ředitele IKEM Michala Stiborka. Média totiž loni v srpnu zveřejnila závažné informace o vedlejším podnikání Stiborka. Podstata případu spočívala v tom, že Stiborek v minulosti, když byl ještě náměstek ředitele IKEM, půjčoval lidem v nouzi peníze za velmi vysoké úroky. Stiborek se tím nedopouštěl trestného činu, ale i tak šlo o zničující aféru, která ho jako ředitele IKEM reputačně poškodila. Je fakt, že „lichvářský byznys“ by ředitel státní nemocnice opravdu dělat neměl (a to ani v předešlé roli náměstka), proto v srpnu 2023, kdy se kauza v médiích objevila, bylo víceméně jasné, že v čele nemocnice nemůže pokračovat. Nikdo tedy ani moc nezkoumal, v jakých souvislostech tato kauza vznikla. 

Odkud přišla lichva?

Mohlo to být výsledkem práce novinářů, kteří si zpracovávali důkladné rešerše k šéfovi státní nemocnice. Objevila se však i další verze. 

„Parta najatých expolicajtů měla za úkol najít na Stiborka kompromitující materiál. A právě oni přišli na jeho lichvářský byznys,“ řekl mi můj zdroj. Zpracované podklady se pak snažila skupina bývalých policistů dostat do médií. „Obrátili se proto na jednu televizi. Ta se případem zaobírala a chystala se kauzu kolem Stiborka zveřejnit. Jenže se o tom, že něco takového televize chystá, dozvěděl Stiborkův spojenec doktor Malý a ten využil svých kontaktů a reportáž se mu podařilo v televizi zastavit,“ popisoval zdroj. „Když neuspěli v televizi, šli pak za dalšími novináři. Tam už se to Malému zastavit nepodařilo,“ tvrdil můj zdroj. 

•••

Příběh potvrzuje i Jiří Malý. Ten připustil, že o zastavení reportáže usiloval. „Chtěl jsem ochránit svého ředitele od profesní likvidace. Už tehdy jsme měli informace, že je to kauza, za kterou stojí naši konkurenti z IKEM,“ řekl Malý.

V jeho telefonu jsou pak důkazy, jak celá událost probíhala. Ze SMS zpráv Malého vyplynulo, že se v červenci 2023 dozvěděl, že „lidé od Netuky“ údajně zpracovali a předali kompromitující informace na Stiborka televizi Nova. Malý se pak obrátil na svého přítele miliardáře Daniela Křetínského a požádal jej, aby zajistil u lidí z PPF, do jejíž skupiny TV Nova patří, aby reportáž nevyšla.

„Napsal jsem to přímo Danovi,“ stálo v jedné SMS zprávě Jiřího Malého z 18. července 2023. „Dan“ byl Daniel Křetínský.

„Volá Šmejcovi,“ napsal ještě týž den Jiří Malý a zmiňoval výkonného ředitele PPF.

Ve čtvrtek 3. srpna 2023 pak Malý oznamuje svému parťákovi Michalu Stiborkovi: „Reportáž na Nově plně zastavena.“

Jeden z vysokých manažerů PPF později tuto situaci v soukromém rozhovoru komentoval slovy: „Byli jsme jen kousek od toho, abychom se do té jejich osobní války taky zapletli.“

Druhý den, 4. srpna 2023, Malý napsal: „Myslím, že mediální poradci teď radí, že Seznam Zprávy smetou Stiborka.“

Poté, co se TV Nova přestala o případ zajímat, ozval se server Seznam Zprávy. A položil otázky ke Stiborkově lichvářskému byznysu. Redakce uvádí, že se k tomuto případu dostala jiným způsobem než od bývalých policistů. 

„Seznam Zprávy se dlouhodobě věnují tématu obchodníků s půjčkami, problematice insolvencí, exekucí, podvodných schémat ke zhodnocení peněz. Takto jsme narazili i na příběh pana Hollana, který jsme začali skládat dohromady za pomoci insolvenčního rejstříku, svědectví lidí a dalších získaných dokumentů. Původně jsme vůbec netušili, že ve věci je angažovaný ředitel IKEM Michal Stiborek. Celý obraz se nám složil až postupně a bez vazby na aktuální vyděračskou kauzu v IKEM, kterou vyšetřuje policie,“ popisuje šéfredaktor Seznam Zpráv Jiří Kubík. Zdůrazňuje, že se jeho kolegové ke Stiborkovu případu „nedostali prostřednictvím druhé strany sporů uvnitř IKEM“. 

O několik dnů později byly informace o vysoce úročených půjčkách na serveru Seznam Zprávy zveřejněny a Stiborek musel v čele nemocnice skončit. Po jeho rezignaci vedl IKEM pár dní Jiří Malý, ale pak přišla do nemocnice GIBS a udělala domovní prohlídky. 

Teprve v té chvíli vyšlo veřejně najevo, že GIBS zároveň vyšetřuje Malého se Stiborkem za vydírání Netuky a Pirka, a tak musel odejít z vedení IKEM i Jiří Malý.

Špion na scéně

V prosinci 2023 mi jeden z mých zdrojů sdělil, že mezi lidmi, kteří prý pracují pro Ivana Netuku a podílí se také na sběru informací o mně, je údajně i bývalý důstojník rozvědky ÚZSI Zdeněk Blahut. A že se blíží chvíle, kdy by na mě měla být „podniknuta určitá opatření“. Zapojení bývalého elitního špiona s velkými zkušenostmi a kontakty v bezpečnostním sektoru mi připadalo docela alarmující. 

Požádal jsem proto jednoho ze svých novinářských kolegů, který se s Blahutem dobře zná, aby se ho zeptal, zda a případně proč se v této věci angažuje. Ten kolegovi sdělil, že o ničem takovém neví a že nejsem předmětem jeho zájmu.

Šéfredaktor Reportéra Robert Čásenský pak položil dotaz přímo Ivanu Netukovi. I ten popřel, že by vyvíjel nějaké akce podobného typu. Sdělil ovšem, že podobnou informaci, že si zadal „sledování a dehonestaci Kmenty“, také slyšel. Zmiňoval sám dokonce některá jména bývalých policistů a zpravodajců, o kterých jsem slyšel i já. Ivan Netuka ale šéfredaktora ujišťoval, že to není pravda a že se ho takovou zvěstí jen opět snaží někdo poškodit.

Zajímavé může být, že se o jménu bývalého náměstka rozvědky Zdeňka Blahuta hovořilo i v souvislosti se sběrem informací o lichvářském případu tehdejšího ředitele IKEM Michala Stiborka. Touto informací – o zapojení Zdeňka Blahuta – se zabývali už v létě 2023 Jiří Malý a Michal Stiborek. Vyplývá to přímo ze slov Ivana Netuky pronesených na GIBS. 

Ten o jménu Zdeňka Blahuta v této souvislosti mluvil během jednoho výslechu, když popisoval, co se odehrálo 10. srpna 2023 na schůzce v restauraci SOHO v Braníku. Zde se sešli Malý a Stiborek společně s Netukou a jeho kolegou, druhým poradcem premiéra Fialy pro zdravotnictví, profesorem Petrem Gálem. Schůzka měla uklidnit napjatou atmosféru v IKEM. Bylo to těsně předtím, než server Seznam Zprávy vydal první zprávu o Stiborkově lichvářském byznysu.

Malý a Stiborek na schůzce tvrdili, že vědí, že je chce Netuka odstavit z vedení IKEM. Netuka jim v restauraci řekl, že s čímkoli, co se v médiích chystá, nemá nic společného.

„Stiborek nás na schůzce nejprve obvinil, že za akcí Seznam Zpráv stojíme my jako skupina, a motal do toho nejrůznější lidi včetně Zdeňka Blahuta, bývalého náměstka ÚZSI,“ řekl během výslechu Netuka. A dodal: „Vše jsme jim vyvraceli jako nepodložené fabulace. Chtěli, abychom to u Seznam Zpráv zastavili, ale my řekli, že to neumíme. Stiborek si pak vyžádal i telefonní číslo na Blahuta, které jsem mu přeposlal, že se s ním chce osobně spojit.“

Netuka pak inspekci řekl, že bývalého náměstka rozvědky ÚZSI osobně zná. „Na dokreslenou uvádím, že pana Zdeňka Blahuta znám. Byl to můj pacient, ale rozhodně se nijak v kauze IKEM neangažoval,“ prohlásil Netuka.

„Ochránce“ Bahbouh 

Další v řadě informací, které jsem v prosinci 2023 získal, hovořila o tom, že se v ochraně Ivana Netuky angažuje i vlivná postava ze zákulisí politiky, byznysu a zpravodajské komunity – muž jménem Kamil Bahbouh. „Ten má na ochraně Netuky největší zájem. Má velmi blízko k současné vládě Petra Fialy, stejně jako Netuka,“ sdělil mi zdroj z okolí skupiny, která se zabývala podivnými operacemi kolem kauzy IKEM. 

Zapojení Bahbouha do této kauzy mi přišlo už hodně divoké. Bahbouh a IKEM? Neviděl jsem tam jedinou spojnici. Jak se ukázalo, mýlil jsem se.   

•••

Jméno Kamila Bahbouha mi nebylo neznámé. Jde o podnikatele, který má za sebou pestrý život. V devadesátých letech zbohatl jako restaurátor historických památek. Sbíral také umělecké předměty a provozoval galerie. Obrazy a sochami vybavil třeba Pražský hrad v době, kdy tam byl Václav Havel, s nímž se znal. Umění také dodával do bank nebo do sídel a sbírek úspěšných podnikatelů.

Po roce 2000 mu ale nevyšel jeden velký byznys, v němž se angažoval jako prostředník pro „americké investory“. V projektu šlo o privatizaci velké stavební firmy Metrostav. Z této akce ale odešel s dluhy, které mu dlouhou dobu komplikovaly život. Bahbouh také vedl několikaletý spor o historické předměty a obrazy s německých sběratelem Martinem Georgem Weberem. A jeden z letitých spolupracovníků Bahbouha Petr Štalzer byl později odsouzen za vraždu člověka, který se nápadně podobal právě Weberovi. Policie se domnívala, že si Štalzer svou oběť spletl, protože měl skutečně zabít Webera. Nakonec případ uzavřela s tím, že to nebyla vražda na objednávku, ale že Štalzer chtěl zabít německého starožitníka kvůli vlastním soukromým sporům, které s Weberem měl.

Kamil Bahbouh měl a stále má silné vazby i s lidmi z policejních či zpravodajských služeb. Pozoruhodné bylo třeba jeho veřejně známé angažmá ve firmě CyberGym, což byla firma specializující se na kybernetickou ochranu.

Za vznikem firmy měli stát izraelští investoři a údajně také peníze uvolněné z rozvědky ÚZSI. Z projektu ale nakonec sešlo. Bahbouh byl v letech 2018 až 2020 členem představenstva této společnosti. A podle obchodního rejstříku byla také od roku 2018 akcionářem firmy CyberGym společnost Ragnarok. V ní měla zase podíl firma QED Systems (nyní Covidsys), vedená v té době Bahbouhem. 

•••

Kamil Bahbouh byl známý také tím, že stojí za malou pražskou kampeličkou s názvem Podnikatelská družstevní záložna (PDZ). Podle Bahbouhova bratrance Pavla Wursta prováděla kampelička neobvyklé finanční transakce, které prý sloužily několika politikům spřízněným s Bahbouhem k legalizaci černých fondů – tedy peněz z provizí a úplatků. Nutno poznamenat, že Wurst mohl mít dobré informace o Bahbouhovi, protože s ním téměř patnáct let podnikal a byl také členem záložny, ale zároveň k informacím o praní peněz v záložně neexistovaly žádné přímé důkazy. PDZ v reakci na taková obvinění odmítá, že by u ní docházelo k jakémukoli praní peněz, a označuje to za lež.

Podle Wurstových tvrzení měly existovat indicie, že si někteří lidé z ODS složili v kampeličce „zlaté padáky“ získané za politické angažmá ve státních firmách a pak se po nějakém čase stávali akcionáři zajímavých byznysových projektů, za nimiž stál právě Bahbouh. Policie většinu trestních oznámení, která v této věci podal Wurst, odložila. 

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že Pavel Wurst byl se svým bratrancem rozhádaný a po roce 2016 se profesně i lidsky úplně rozešli. Wurst začal vést s Bahbouhem tvrdý spor o desítky milionů korun, které mu Bahbouh údajně dlužil. Bahbouh zase tvrdí, že dlužil peníze Wurst jemu. 

Když jsem se již před třemi lety jejich sporem zabýval a chtěl vědět, na čí straně je pravda, uvědomil jsem si, že míra věrohodnosti informací vzešlých z této privátní války je velmi limitovaná emocemi obou bratranců. Jedno tvrzení stálo proti tvrzení druhého. 

Bylo to dosti nepřehledné „válečné pole“. Řekl jsem si proto, že se zveřejněním čehokoli kolem jejich sporu počkám, neboť soukromou válku dvou příbuzných musí nejdříve vyřešit soudy, které stále probíhají. O soudní verdikty by se pak dalo opřít, a mít tedy jasněji v tom, kde je pravda ve vedlejších informacích provázejících tento finančně-příbuzenský spor – tedy těch, které mířily k záložně a podezření z praní peněz.

Kampelička pro VIP klienty 

Jednu ověřitelnou informaci přesto tato soukromá válka dvou příbuzných přinesla. Pavel Wurst, rozezlený na svého bratrance, porušil mlčenlivost o tom, co o Bahbouhově byznysu věděl, a poskytl novinářům několik důkazů o VIP klientele Bahbouhovy záložny.

Informace o členech záložny nejsou veřejně dostupné. Kromě samotné záložny je znají jen dohledové orgány, například Česká národní banka, která činnost kampeliček kontroluje.

Z podkladů dvou členských schůzí záložny z roku 2010 a z roku 2017, které měl Wurst k dispozici, vyplynulo, že se v kampeličce kolem Kamila Bahbouha sešla skupina jeho přátel a známých z oblasti politiky, z byznysu i ze sféry bezpečnostních složek.

Mezi družstevníky záložny se tak objevili například Jiří Bis a Miloš Růžička, dřívější majitelé poradenské agentury Bison & Rose, kteří postupně radili politikům napříč celým spektrem: mezi klienty agentury byl v minulosti i Andrej Babiš. Miloš Růžička pak pomáhal i někdejšímu ministrovi vnitra za ČSSD Milanu Chovancovi. A na Růžičkovo doporučení se stal v roce 2015 členem kampeličky PDZ i Petr Fiala, tehdy šéf opoziční ODS. 

Když s touto informací přišel letos v lednu server Seznam Zprávy, měl premiér Petr Fiala menší problém. Ukázalo se totiž, že svůj bývalý družstevní podíl v záložně zapomněl uvést do majetkového přiznání. Fiala se za to omluvil a sdělil, že si do záložny uložil necelý milion korun a že v roce 2020 účet v Podnikatelské družstevní záložně zrušil a peníze vybral.

Kdo byl členem záložny později, když Wurst kampeličku po sporech se svým bratrancem opustil, zůstávalo zahaleno tajemstvím.

Skandál s municí  

Ale zpět do našeho „doktorského příběhu“. Proč by se měl Bahbouh angažovat ve prospěch Ivana Netuky? Co s ním měl společného? Tehdy – začátkem prosince 2023 – jsem to ještě nechápal. Vše do sebe začalo zapadat až o další týdny později.

V listopadu a v prosinci 2023 začala v zahraničních médiích – zejména na Ukrajině, v Chorvatsku a v Bosně – probleskovat aféra s nepovedenou zakázkou na dodání munice na Ukrajinu. V Česku se případu zároveň věnoval novinář Janek Kroupa, který později také přinesl informace o angažmá Petra Fialy v PDZ.

V případu hrál hlavní roli chorvatský obchodník se zbraněmi Matias Zubak, ale svou úlohu měl v aféře i Kamil Bahbouh, respektive „jeho záložna“ PDZ. Tu si – z nějakých důvodů – vybral Zubak, aby mu sloužila jako „transakční finanční instituce“.

Zubak si nechal do pražské kampeličky PDZ poslat z Ukrajiny zálohu na nákup munice ve výši 14,8 milionu eur (v tehdejším přepočtu asi 340 milionů korun). Zubak si zřídil v záložně účty, a tím pádem se stal na nějaký čas i družstevníkem kampeličky. Chorvatský obchodník měl s Ukrajinou dohodu, že peníze využije k nákupu munice.

Zubak od prosince 2022 až do června 2023 dělal, že využívá ukrajinské peníze na nákup munice nebo na nákup náhradních dílů do raket. Ve skutečnosti ale postupně nechal ze svých účtů v kampeličce vyvádět peníze pryč a munici nikdy nedodal.

Bahbouh do loňského června umožňoval Zubakovi vybírat peníze v hotovosti nebo je převádět na jiné účty. Za údajnou předchozí spolupráci, kterou se Zubakem měl v chystaném projektu privatizace muničky Vitezit v Bosně, si ovšem Bahbouh nechal vyplatit od Zubaka z „ukrajinských peněz“ 1,9 milionu eur (v té době asi 44 milionů korun) a tím se dostal do vážných podezření, že se podílel na rozkrádání peněz.

Jakmile se ty informace dostaly do médií, byl to skandál. Na Bahbouha a do té doby zcela nenápadnou pražskou kampeličku se upřela světla veřejného zájmu. Bahbouh později tvrdil, že až v červnu 2023 po upozornění od ukrajinských tajných služeb pochopil, že Zubak podvádí a munici Ukrajině nedodává, a od spolupráce s chorvatským podnikatelem odstoupil. A začal prý Ukrajincům pomáhat dostat zpět část zpronevěřených peněz. Ale to už bylo pozdě. Na Bahbouha se zaměřila nejen média, ale o něco dříve také státní orgány, policie a tajné služby.

Tohle všechno jsem se dozvídal až v průběhu prosince 2023 a ledna 2024. A kdyby nebylo aféry s ukrajinskou municí, nedozvěděl bych se, co spojovalo Bahbouha a Netuku. Skandál s ukrajinskou zakázkou totiž odkryl problémy kolem Podnikatelské družstevní záložny a já se začas dostal k důležitému střípku mozaiky své skládačky.

Cifršpioni přišli na Netuku

Na Bahbouhovu kampeličku se kvůli ukrajinské aféře zaměřil vedle bezpečnostních orgánů také Finanční analytický úřad (FAÚ), spadající pod ministerstvo financí. Ten musel prozkoumat osudy a cesty zmizelých ukrajinských peněz, a tím pádem převody chorvatského zbrojaře Matiase Zubaka, ale také finanční operace tuzemského podnikatele Kamila Bahbouha a s ním spojených či spřízněných firem. V dokumentech, které pak od analytiků FAÚ obdržely policejní a bezpečnostní orgány, se tak objevily i transakce mezi Bahbouhovými firmami a jistým Ivanem Netukou. 

Nebyla to shoda jmen, šlo skutečně o profesora Ivana Netuku z IKEM. Ten byl totiž také jedním z družstevníků záložny. 

Stal se jím 25. března 2020 a v kampeličce měl pořadové číslo 306. Jeho převody nejčastěji mířily právě do okolí neformálního šéfa záložny Kamila Bahbouha. Například jen ve dvou dnech měsíce května 2020 odešlo z Netukova konta ve čtyřech platbách celkem 15 milionů korun na účty lidí či firem spřízněných s Bahbouhem. A později dostával peníze zase nazpět…