Diplomat je placen za trapnost, ale na léta v Anglii vzpomínám s největší láskou, říká Milan Jakobec

Nyní už je velký anglofil Milan Jakobec diplomatem na penzi a dostal dobrý nápad. Napsal zábavnou a přitom poučnou knihu jménem Bohemia a Albion, která vyšla minulý týden v rámci Velkého knižního čtvrtku. „To víte,“ směje se v podcastu, „po sedmdesátce už člověk trochu zapomíná a zrovna na Anglii jsem zapomenout nechtěl. Všechny ty historky z devadesátých let jsem sice stokrát vypravoval přátelům, ale objektivní data a fakta jsem si raději zpětně ověřoval.“

Hrdě se hlásí k tomu, že je „zastydlý rocker“. V podcastu vypráví, jak dělal celá osmdesátá léta hlídače pokladu v Loretě, kde byl jeho kolegou například básník Ivan Wernisch a kam chodil hrát na zvonkohru mladičký Filip Topol.

Už dva měsíce po listopadové revoluci navštívil Loretu i slavný americký rocker Frank Zappa. „Ukázal jsem mu kostel, kde nejvíce obdivoval uřezaná ňadra svaté Agáty na misce, kterou nesou nevinní andílkové. Potom jsem ho po zaprášeném schodišti vyvedl na věž ke zvonkům, kde měl zahrát něco říznějšího než oposlouchané Tisíckrát pozdravujeme Tebe, ale zatuhlé klávesy se ovládaly nesnadno, takže spíš jenom vyplašil hnízdící holuby.“

V rozhovoru Milan Jakobec vysvětluje, proč v téže době Václav Havel tak trochu obětoval přátelství s rebelem Zappou vyšším zájmům a veřejně přenesl své sympatie na kapelu Rolling Stones: „Zappu tehdy nesnášela vlivná skupina takzvaných washingtonských paniček, které volaly po cenzuře drsnějších textů amerických rockových kapel. Václavu Havlovi bylo velvyslankyní Shirley Templovou naznačeno, že pokud bude přehánět kamarádíčkování s takovým podivínem, nemusela by se uskutečnit návštěva prezidenta Bushe v Praze.“

Rockový nádech má i vzpomínání na fotbalové mistrovství Evropy v roce 1996: „Nejdřív mě velmi těšilo, že mám koordinaci šampionátu na londýnské ambasádě na starosti právě já, ale vůbec nikdo nepočítal s možností, že by se Česko dostalo až do finále. Ke konci se už radost mísila s panikou, protože najednou bylo třeba během dvou dnů připravit prezidentskou návštěvu,“ říká Milan Jakobec. „Václav Havel se do Londýna přemístil z Irska v letadle, kde si dalších sto třicet lidí přálo narychlo sehnat lístek, což byl téměř neřešitelný úkol. V předvečer finále se konal v Hyde Parku koncert Rolling Stones, na který jsem se dlouho a nesmírně těšil, ale nedokázal jsem vnímat snad ani jedinou skladbu, pořád mi zvonily oba mé mobily. Lístky pro prezidentský doprovod se sehnat podařilo, ale nejspíš na úkor výpravy horníků z Ostravska, kteří vstupenky sice zaplatili, ale nedostali je. Takže ti nám pak ráno před finále demonstrovali před ambasádou, byli vytočení, hlasití, chvíli to dokonce vypadalo, že si mě vezmou jako rukojmího. Nakonec se mi sice podařilo usadit Václava Havla do královské lóže k Jejímu Veličenstvu a německému kancléři Kohlovi, ale musím říct, že jsem z toho utkání nic neměl. A stejně jsme s Německem nakonec prohráli…“

V závěru rozhovoru přidává Jakobec bonmot: Diplomat je počestný muž vyslaný do zahraničí, aby tam lhal za vlast a byl placen za trapnost.

„Nebýt to v epoše Václava Havla,“ říká, „kdy jsme mysleli, že tvoříme lepší svět, do diplomacie bych ani nenastoupil. Od té doby v Česku výrazně přibylo politiků, které bych po Londýně vodil jen nerad.“