Jako dinosauři příštích sto let neskončíme, říká astronom Dušek

Z jakého místa na Zemi je nejkrásnější pohled na oblohu?

Říká se, že z hory Paranal v Chile, v poušti Atacama. Jsou tam zároveň, jakožto součást Evropské jižní observatoře, nejlepší dalekohledy na světě. Shodou okolností mě tam v dubnu čeká pětidenní pobyt. V Brně je obloha špatná kvůli světelnému znečištění.

První, co je po setmění vidět na obloze, prý už nejsou hvězdy, nýbrž satelity.

Tak to úplně není. Jediná velmi jasná družice je Mezinárodní vesmírná stanice (ISS), která je jasnější než Venuše. Většina ostatních je ale slabší, zpravidla se svou jasností blíží hvězdám v souhvězdí Velkého vozu nebo září ještě méně. Třeba v Brně jsou sotva viditelné a jejich nápadnost se mění i během letu.

Čím to je?

Nemají vlastní světlo, jsou vidět jen díky tomu, že na ně svítí Slunce. V létě často vidíme létat jednu za druhou, kdežto v zimě, kdy je slunce hluboko pod obzorem, na družice na nízkých oběžných drahách skoro nesvítí. Řetízky družic systému Starlink, které se začaly objevovat během covidu, jsou fascinující fenomén, ale jakmile vystoupají na vyšší oběžnou dráhu, už nejsou vidět.

Co si myslíte o plánech Elona Muska vypustit na oběžnou dráhu další desítky tisíc družic?

Postupně se ztrácí svoboda výhledu na hvězdnou oblohu. Satelity zaplevelují oblohu podobně jako billboardy krajinu a přírodu. Jestli jich budou vidět stovky či tisíce najednou v jeden okamžik, bude jich více než hvězd. Pochopil bych to za účelem obrany planety Země, ale cílem Elona Muska je byznys s internetovým připojením pro všechny. Můžeme si stokrát říkat, jak mění svět, ale v něčem ho nemění úplně k dobrému. Podobný prostor si přitom může začít nárokovat kdekdo.

Podle Muska je kapacita oběžné dráhy takřka neomezená.

Není to pravda. Satelitů se na ni vejde hodně, ale hrozí srážky, proto je nutné jejich dráhy koordinovat. Už dnes se vypouštění družic monitoruje, ale koordinuje jen pozvolna. Dopředu se dá spočítat, jestli hrozí jejich vzájemná kolize, a následně upravit s pomocí raketových motorů jejich dráhu, aby se minuly v dostatečné vzdálenosti. Souvisí s tím ale řada problémů.

Jakých například?

Velká diskuse se vede kolem otázky, kdo má v takové situaci přednost a kdo má uhnout. Ne všechny firmy a státy jsou zodpovědné a některým je úplně jedno, že se jejich družice řítí na jinou. Každý korekční manévr spotřebovává palivo, což má vliv na životnost družice. Družice také může mít poruchu a přestane být ovladatelná.

Kosmické hlídky

Kolik je nyní na oběžné dráze družic?

Aktivních jsou tisíce, nefunkčních desítky tisíc a k tomu stovky tisíc až miliony trosek. Nefunkční většinou zůstávají na oběžné dráze a jednou jich tam spolu s troskami může být tolik, že smetí v podstatě začne likvidovat funkční družice a už nebude možné létat. Jev se nazývá Kesslerův syndrom. Americké vojenské kosmické jednotky sledují kosmický odpad a s pomocí radaru jsou schopné monitorovat předměty na oběžné dráze o velikosti menší než pingpongový míček. K výraznému poškození družice však stačí úlomek velikosti hrášku. Poškodí elektroniku a je po všem.

Kdo odhalí hrozící střet družic?

Některá z kosmických agentur, která zjištění hlásí vlastníkům a vyzve je k nápravě. Malé družice však mnohdy ani nejsou schopné manévrovat. Jsou věci, které se sledují prioritně, například ISS, telekomunikační satelity a podobě, ostatní se hlídají až v druhém sledu.

Proč se nefunkční družice častěji nenavádějí k pádu do pouště či do moře?

Dělají to jen zodpovědní, což mě nezřídka přivádí k úvahám, že pokud uvědomělých bude ubývat, může se celý vesmírný byznys vymknout z rukou. Konstelaci družic, jako má Elon Musk, si dnes chtějí postavit Číňané, Rusové, Evropané, ale třeba také Amazon. Zatím bezprostředně nehrozí nebezpečí, ale časem může nastat problém. Část družic také sama shoří.

Velký komunikační satelit BlueWalker 3 od americké společnosti AST SpaceMobile odráží tolik světla, že ruší astronomy při pozorování vesmíru. Někteří volají po regulaci. Jak závažný je to problém?

Družic odrážejících velké množství světla je víc, problémem jsou však spíš tisíce těch slabších, které se na snímcích zobrazují jako světelné čáry. Než se naexponuje hvězdné nebe, trvá to i minuty a dnes už prakticky nelze pořídit snímek bez světelných stop od družic. I když se čáry dají následně matematicky odfiltrovat, vadí mi, že s nárůstem počtu družic ztrácíme pohled na oblohu bez nich.

Mohly by satelity ohrozit odhalování pro Zemi potenciálně nebezpečných objektů?

Nemyslím si. Astronomové dopředu vědí, kudy družice poletí, a mohou se na to nachystat. Objekty vyhledávají takzvané kosmické hlídky, v tuzemsku je to například na Kleti. Kosmická hlídka může mimo vlastní objev potenciálně nebezpečného tělesa dostat anonci, že se nové těleso objevilo a je nutné zpřesnit jeho dráhu. Pokud je hlídka ve výhodné lokalitě pro jeho pozorování, je vyzvána, ať prověří možnost budoucí srážky se Zemí. Astronomové už párkrát objevili těleso, které za pár hodin po objevení vstoupilo do zemské atmosféry a shořelo.

Jak často astronomové nacházejí potenciálně nebezpečné objekty?

O 99 procentech planetek s průměrem jeden kilometr a více už snad víme, jsou jich zhruba dva tisíce. Tahle velikost by při srážce znamenala konec civilizace a všichni by zemřeli. Víme tedy, že následujících sto let pravděpodobně neskončíme jako dinosauři. Pak jsou planetky o velikosti stovek metrů, které nezpůsobí globální katastrofu, ale kdyby spadly třeba na Evropu, způsobí konec kontinentu. Lidstvo nevymře, ale civilizace v naší podobě skončí. Nyní astronomové hledají tato menší neméně nebezpečná tělesa, kterých je mnohonásobně více.

Předloni NASA postrčila sondou DART v přepočtu za sedm miliard korun planetku Dimorphos, kterou objevil český astronom Petr Pravec. Pokus může v budoucnu pomoci při skutečné hrozbě.

Dimorphos (přirozený satelit blízkozemního asteroidu Didymos – pozn. red) naši planetu reálně neohrožoval. Šlo o první test obrany Země před planetkami, který prokázal, že jsme schopni změnit dráhu planetky, která by Zemi ohrožovala nárazem, pokud bychom to věděli dostatečně dopředu. Když navíc postrčení provedeme s dostatečným předstihem, ani nemusí být velké.

Sonda letí k cíli třeba dva roky.

Kdybychom zjistili, že se s námi asteroid srazí za 20 let, jsme zřejmě schopni zasáhnout, ale pokud by střet hrozil za dva týdny, neuděláme vůbec nic. Zatím planetární obrana nefunguje tak, že by někde na rampě čekala raketa, která v případě nebezpečí neprodleně odstartuje.

Brno má našlápnuto ke světovému úspěchu

Může dnes poslat do vesmíru družici kdokoli, kdo má dost peněz?

Ano, na vynesení malé družice ve tvaru kostky a délce hrany 10 centimetrů, takzvaného cubesatu, stačí tři miliony korun. Dnes už má SpaceX konsorcium firem, kterým své lety na oběžnou dráhu prodává. Dělají se na ně i slevové akce. Raketa je schopná vynést třeba osmdesát menších družic najednou, a když všechna místa nevyprodají, vyhlásí „last minute“.

Co takové cubesaty umí?

Firmy díky nim otestují své technologie, než je prodají do větší, těžší a dražší družice za miliony dolarů. U malých většinou stačí, aby létala pár měsíců. Spolu se začátkem letů SpaceX do vesmíru před deseti lety družice i jejich vynášení prudce zlevnily, padl monopol státních firem a vojáků na lety do vesmíru a najednou dostali šanci i nadšenci, kteří nechtěli být součástí velkých firem. To je třeba případ původem Slováka Jakuba Kapuše, jehož brněnská firma Spacemanik už sestavila sedm či osm malých družic včetně jedné růžové jménem Veronika.

Vývoji a stavbě družic se v Brně celkově daří.

V kosmickém průmyslu ve městě pracuje kolem tří set lidí a všichni se znají. V Brně je obrovská synergie několika středně velkých firem, odborníkům stačí ujet pár zastávek šalinou a mohou spolu konzultovat. Na Masarykově univerzitě se vědci věnují astronomii a na VUT před dvěma lety otevřeli obor kosmické technologie. Spolupráce funguje velmi dobře.

Jak se Brno stalo centrem českého vesmírného průmyslu?

Řada zdejších firem už dříve dodávala komponenty do letadel, na což musíte splňovat velmi přísné normy kvality. Krok k ještě přísnějším normám na družice už pak není tak těžký, jako když začínáte od nuly. Ve střední Evropě jsme na špici, ale ostatní nám šlapou na paty. Třeba polská vláda začala významně investovat do vesmírného průmyslu.

Jak vypadá spolupráce planetária s firmami?

Firmám pomáháme s propagací, pořádáme debaty, setkání podnikatelů se studenty, některé společnosti zájemcům umožňují i návštěvu během dnů otevřených dveří. V roce 2018 se nám podařilo přesvědčit Evropskou kosmickou agenturu, aby v Brně otevřela takzvaný byznys inkubátor, což je malá kancelář o sotva jednom zaměstnanci, která dává firmám pobídky. Díky ní jsme na kosmické mapě Evropy viditelnější.

Evropská vesmírná agentura a ministerstvo dopravy nedávno podpořily dva velké brněnské projekty, každý miliardou korun. O co jde?

Loni v září byly vyhlášeny dvě takzvané ambiciózní mise, které podle mě změní podobu českého kosmického průmyslu a vědy. Jeden vedou pod názvem QUVIK odborníci z Masarykovy univerzity a jedná se o astronomický dalekohled, který bude na oběžné dráze sledovat vesmír v ultrafialovém oboru elektromagnetického spektra – v UV záření. Měl by fungovat do pěti let. Druhý se týká dálkového průzkumu planety Země, observatoř bude na zakázku pořizovat záběry České republiky.

Čím je první projekt výjimečný?

Bude to jediný astronomický dalekohled svého druhu. Pozorování UV záření se musí odehrávat z oběžné dráhy, nelze jej dělat ze Země. UV záření vydávají především velmi horké objekty, vědci jím budou studovat hlavně srážení neutronových hvězd a černých děr. Jde o velmi vzácné jevy, které se ve vesmíru odehrají zhruba jednou za měsíc. Při události vznikne gravitační vlna, kterou zachytí speciální detektory na Zemi včetně určení polohy. Brňané následně namíří svůj dalekohled do daného místa na obloze a budou jev například týden sledovat.

Co se bude dít v mezičase?

Všichni astronomové světa, kteří budou chtít něco poznat v UV oboru, budou prosit Brňany, aby jim dalekohled namířili na jimi pozorované jevy. Jde skutečně o špičkovou vědu světové úrovně a na konci projektu může být Nobelova cena pro šéfa vědeckého týmu profesora Norberta Wernera. Když máte monopol na pozorování skrze jediný detektor svého druhu na světě, objevy vám padají do kapsy. Významný objev však mohou jeho prostřednictvím učinit i mnozí další objevitelé.

Ostatní si budou kupovat přístrojový čas?

To je jedna možnost. Podle mého názoru však bude fungovat podobně jako Hubbleův teleskop, který sice platí americká vláda čili daňoví poplatníci, ale dalekohled slouží celému lidstvu. Když máte zajímavý nápad, podáte si žádost a komise vám ji odsouhlasí, dalekohled vám na konkrétní místo namíří. Musíte však uspět mezi ostatními žadateli.

Od roku 2019 pořádáte v Brně na Kraví hoře vždy v létě Festival planet, kde jsou k vidění neuvěřitelné, realistické nafukovací modely planet a jiných vesmírných těles. Přibudou letos nějaké nové?

Z nafukovacích planet se stala ikonická akce, loni přijelo za dva týdny asi padesát tisíc lidí a přibližně polovina z nich podle našeho průzkumu nebyli Brňané. Přitom skrze první akci (2019) jsme původně chtěli jen připomenout 50. výročí prvního přistání člověka na Měsíci, nic víc jsme si od toho neslibovali. S nadsázkou říkám, že můj největší profesní úspěch je potištěné plátno a spousta vzduchu. Letos chystáme zase něco nečekaného a úplně jiného, ale zatím nesmím povědět, co to bude. Lidé se to dozvědí v červnu.