Odvahu ke svobodomyslnosti čerpala z atmosféry šedesátých let. Po sovětské okupaci odmítla jít k volbám, Chartu 77 podepsala mezi prvními, uvažovala o emigraci, kterou jí rozmluvil otec jejího prvního dítěte Jiří Dienstbier. Za normalizace Jarmila Johnová spoluzakládala organizaci Pražské matky, po revoluci se zasloužila mimo jiné o přednost chodců na přechodu.
V osmnácti měl našlápnuto stát se ligovým fotbalistou, ale dal přednost vysoké škole. Po revoluci studia přerušil a odjel s kytarou a partou kamarádů z rodné Příbrami za dobrodružstvím do Evropy – živili se hraním na ulicích. Dnes je Antonín Barák uznávaným expertem na metodiku mládežnického sportu, průkopníkem projektu Trenéři ve škole a otcem hráče stejného jména, který působí v italské Florencii a nedávno skončil na druhém místě v anketě Fotbalista roku.
Nejméně hodin tělocviku v Evropě, zoufalé pohybové dovednosti. „Bojíme se děti nechat udělat kotrmelec, aby si nezlomily vaz,“ zní ze sportovních klubů. Současně mnoho odvětví hlásí rekordní zájem rodičů, kteří se snaží své potomky zvednout od monitorů a rozhýbat. Po dvou letech covidového polospánku přibývá i díky populačně silným ročníkům malých fotbalistů – a nejen jich. Chybějí ale sportoviště a především trenéři.
U otce viděl, že statečnost existuje – Karel Procházka za války rozšiřoval ilegální časopis a sháněl peníze pro lidi odhodlané bojovat proti Němcům. Rodina tehdy žila na zámku, který sloužil jako sirotčinec a starobinec. Jiřímu Procházkovi nebylo ani dvacet, když byl totálně nasazen do továrny Junkers. Pomáhala mu i křesťanská víra, která jej podržela i později.
O jednom martýriu se státním úřadem.
Co si mám zase dát, táhne vám hlavou. Společnost kolem vás popíjí, ale vy – ať už z jakýchkoli důvodů – odmítáte alkohol. Další birel? Některou z „domácích“ limonád? Možností, jak při abstinenci netrpět, poslední dobou přibývá. Přispívá k tomu zájem mladé generace o zdravější životní styl a jednou z nadějných alternativ jsou vína, která prošla složitým procesem dealkoholizace. Navštívili jsme jejich výrobnu v Rakvicích na jižní Moravě.
V devatenácti letech byla zatčena za to, že jako skautská vedoucí odmítla rozpustit svůj oddíl. Osm měsíců strávila ve vazbě, na jaře 1955 byla v hromadném procesu odsouzena za velezradu k desetiletému kriminálu. O dva roky později vznikla mince, jejíž autorka využila pro hlavní motiv tvář mladé vězeňkyně režimu. Nová jednokoruna s dívkou sázející lípu se na pětatřicet let stala běžnou součástí každodenního života Čechoslováků.
Potupený, že se chová tak, jak chtějí učitelé, se rozhodl už do žádné školy nevkročit. Bylo mu sedmnáct a mělo to dalekosáhlé následky. Zažil krušné chvíle jako továrenský dělník, ale současně objevil zakázané desky a knihy, navázal přátelství s brněnskými a pražskými disidenty. Svého vzdoru Milan Ohnisko nikdy nelitoval, byť jej policie zadržela a vyslýchala mnohokrát – naposledy 20. listopadu 1989.
O gigantické proměně krajiny.
Po sečtení výsledků prvního kola bylo jasné, že důležitým faktorem bude rozluštění hádanky, kolik voličů Danuše Nerudové přijde podpořit Petra Pavla. Napovědět mohou i názory ze dvou vesnic, kam oba kandidáti jezdí odpočívat – Telecí na Vysočině a České Čermné na Náchodsku. Navštívili jsme obě místa těsně po Vánocích, a pak i po vyhlášení výsledků voleb. V obou obcích před volbami fandili těm svým, teď jim sousedé doporučují spolupráci. Ještě o něco víc než souboj o Hrad ovšem místní lidi zajímaly jiné události sezony – hasičský a myslivecký bál.
Orlová je třicetitisícové město na Karvinsku, kde v minulých i předminulých prezidentských volbách dosáhl Miloš Zeman rekordních čísel: ve druhém kole získal 77, respektive 82 procent. Nyní tady Andrej Babiš dostal ještě o 260 hlasů víc než současná hlava státu před pěti lety. Sice se od té doby zvedla rovněž volební účast, nicméně stále zde zůstává 45 procent voličů, kteří v prvním kole zůstali doma. Odemykáme reportáž ze zářijového Reportéra, ve které jsme se pokusili nahlédnout do duší Orlováků.
