Veltlín zelený, ryzlink, ale i cuvée z bílých nebo červených odrůd, domácí chleba a taky „vinná“ čokoláda. To vše nabízí rodina Bergmannových. Od 18. století se živili mletím mouky, s průmyslovou revolucí však jejich větrný mlýn přestal být v kurzu. Dnes je jedním ze dvou posledních funkčních mlýnů v Rakousku a z nich se stali vinaři. Je to za humny, kousek od Znojma v městečku Retz, které proslulo podzemním systémem pískovcových vinných sklepů.
Příběh tohoto vinařství vypráví třeba o tom, jaký vliv mají dědové na vnuky. A jak se taky může zrodit burčák. Poptávka po víně na studentské koleji kdysi stála u zrodu firmy Piálek & Jäger z Nového Šaldorfa na Znojemsku, kterou porota největší mezinárodní soutěže AWC Vienna loni vybrala jako nejlepší české vinařství roku. Letos si tito dva svérázní vinaři otevřeli asi nejmodernější sklípek na jižní Moravě.
Toto je příběh knihomola a cestovatele, jenž chtěl být číšníkem, ale nakonec je šéfkuchařem i doktorem filozofie, který vydal knížku o ruské kuchyni. Jeho životem se prohánějí různé obory, i jeho kuchyně je fúzí Středomoří a Asie. Tímto prozrazujeme místo, kam chodí kancelářští štamgasti z pražské pankrácké pláně. Ale pozor, v podniku s názvem Rybárna.net jsou fronty.
U Prokopa v Paříži se prochutnáte několika staletími. Pařížané sem chodili na první kávu, čokoládu, čaj i zmrzlinu, mezi nimi Rousseau, Voltaire či Victor Hugo. Napoleon Bonaparte tu nechal svůj klobouk v zástavě a chodil sem i jistý Thomas Jefferson (a prý zde tvořil první verzi začátku amerického prohlášení nezávislosti). Příští rok oslaví tato restaurace 333. narozeniny a je dostupná pro českého výletníka.
Ani vila, ani kostel sv. Gotharda u pražské Stromovky a ani ten slavný Slamník už tu vlastně nemusely stát. Ve Ville Schwaiger ve Schwaigerově ulici – jmenuje se podle malíře a přítele T. G. Masaryka – lze však i dnes ochutnat staré časy. Nová restaurace V Zahradě spoléhá na českou kuchyni a má půvab.
Není to jenom největší vinice v Praze, ale i obnovená restaurace na místě zájezdního hostince starého pár století. Kromě vlastního vína nabízí i současnou kuchyni, která otevírá české gastronomii okno do světa. Na menu najdete okouna, candáta i tatarák. Všechno přitom začalo zděděným snem.
Na zelené ploše Aeroklubu za oknem přistává lehké letadlo, na stole přistává tatarák z mušlí sv. Jakuba zlehka položený na jemném carpacciu ze zeleného chřestu a s kapkou estragonového krému. Restaurace MG na letišti u Mladé Boleslavi působí trochu jako zjevení a budí fantazii. Kdo z hostů sem přijel autem a kdo z nich přistál z nebes?
Uchopte svou fantazii, vynásobte ji dvakrát a dostanete pražskou restauraci Jana Punčocháře s francouzským vinařským názvem Grand Cru. Tahákem a maskotem je zde kromě šéfkuchaře i holub z Anjou na talíři, ale podnik dokáže také zasnoubit tlačenku s lanýžem. Další díl seriálu Příběhy české gastronomie.
Jaroslav Kroužek, původním povoláním chemik, prodal před lety podíl v prosperující uhelné společnosti v Mostě; dnes má hotel, restaurace a hospody na Kokořínsku. O kuchyně se tam stará Pavel Petřina se zkušenostmi ze špičkových pražských restaurací. V našem pravidelném seriálu příběhů české gastronomie navštívíme několik podniků v pohádkovém kraji lesů a skal.
