„Asi jsme trochu divní. Ale to je v pořádku, nám je to jedno,“ směje se pětaosmdesátiletý John Davis, který chodí plavat do chladného Sanfranciského zálivu, ať prší, nebo fouká vítr. V místním klubu Delfín je několik set plavců otužilců, mezi nimi i senioři. Proč to dělají? „Plavu za každého počasí, ani déšť mi nevadí. Je velmi příjemné a krásné vidět kapky deště, když máte oči na úrovni vody,“ říká devětasedmdesátiletá King Sip.
Pomalu se stmívá; mrholí a v náledí se odrážejí oranžová světla pouličních lamp. Je zima, něco po páté a v ulici panuje ospalá nálada. Najednou však u sousedů klapnou vrátka, kocour zaječí a v panice seskočí ze zídky. Vesnicí se začne rozléhat chrastění řetězů a na chodníku se objeví stíny hned několika bytostí. Je pátého prosince a do ulic právě vyšel Mikuláš. Není sám.
Je po půlnoci a mnozí hosté mysliveckého plesu v malé vesnici na jihu Čech odložili kravaty; uvolnili si knoflíčky u krku a rozepnuli manžety svých – ještě před pár hodinami perfektně nažehlených – košil. I saka pánů a lodičky některých dam už leží v koutě. Zábrany se vytrácejí – a tempo zábavy se zvyšuje.
Světelná show na Maltě: U nás je tradice silvestrovských petard a novoročních ohňostrojů. Na středomořské Maltě bývají ohňostroje spojené s letními náboženskými slavnostmi. Tak jako ve městě Mosta, odkud je náš příběh klubu vášnivých milovníků petard a ohňostrojů.
Osmasedmdesátiletý Rudolf žije už více než 45 let v malé vesnici v jižních Čechách. Bydlí v maringotce se psy a vaří si na kamnech. Koluje mnoho verzí jeho příběhu, záleží na tom, kdo jej zrovna vypráví. Co ho však ve skutečnosti přivedlo až tam, kde je, ví jen málokterý z vypravěčů. „Modlím se každý večer, před spaním. Když se pomodlím, tak je zase dobře,“ říká Rudolf. Svůj příběh teď vypráví on sám.
V Dillí, pestrobarevném hlavním městě Indie, obývaném osmnácti miliony lidí, se lze najíst za pár korun. Anebo, když chcete a máte na to, můžete utratit za jídlo tisíce v pětihvězdičkových hotelech a noblesních restauracích. Na výběr je mnoho světových kuchyní, ta nejautentičtější je samozřejmě místní, indická. Ačkoliv – ono je vlastně sporné, zda existuje jedna indická kuchyně. Indická jídla jsou pestrobarevná stejně jako Dillí a jeho trhy, jako celá Indie se svými vedry i mrazy, suchem i deštěm, nížinami i horami.
Třináctiletý nepálský chlapec Laxman Pahari trpěl vážnou srdeční chorobou. Když na jaře tohoto roku zasáhlo Nepál velké zemětřesení, vypadalo to i s Laxmanem bledě. Alespoň jeho příběh však nakonec skončil dobře. Kvůli zemětřesení přijeli do země zdravotníci ze Západu. A právě s jejich pomocí se nakonec malý chlapec z chudé rodiny dočkal operace – a záchrany života. Fotoreportérka zaznamenala příběh jeho vyléčení, za které paradoxně mohla ničivá živelní pohroma.
