Afričanem proti své vůli

O jedné cestovní patálii a odlišném vnímání dopravní obslužnosti.

Poslouchal jsem před časem nahrávku jednoho současného afrického písničkáře. Jeho radostná hudba vyprávěla o prvotní sounáležitosti člověka s přírodou, o lidském světě nedotčeném ještě intelektuální vyprahlostí. O to zajímavější bylo nahlédnout do francouzských překladů textů, k nahrávce připojených.

První text začínal takto: „V jedné vesnici zemřela vážená osoba. Pohřeb se konal na místě vzdáleném několik kilometrů, avšak ve vesnici byla pouze jedna motorka. Než se na ní vesničané stačili na ono místo přepravit, bylo již po obřadu. Z toho je zřejmé,“ končil africký zpěvák, „že v každé vesnici by mělo být alespoň jedno auto.“

Úsměv nad dadaistickou naivitou textu i nad iluzí Afričanů nedotčených civilizací mě letos přešel. Text mojí písně by zněl asi takto: „Jeden kytarista se potřeboval v sobotu dostat z Nečtin na koncert do Chříče. Všichni v Nečtinách vlastní automobil. Nikdo však nebyl ochoten ho do Chříče svézt ani za úplatu, ač všichni kňourají nad nezaměstnaností. Jediný spoj hromadné dopravy toho dne nabízel na překonání čtyřiceti kilometrů do Chříče pět přestupů a celkovou dobu sedm hodin, a to by již bylo po koncertě. Naštěstí nakonec přeci jen kytaristovi půjčil auto mladý číšník z restaurace Na radnici. Nestačí tedy, milí Afričané, aby v každé vesnici všichni měli automobil, ale aby tam byl alespoň jeden člověk, ochotný jinému pomoci.“

Autor je písničkář a kytarista