Narodil jsem se v Plumlovské ulici a prvních pět let bydlel v Prostějově. Potom jsme se přestěhovali do Čech, což vedlo k rodinné tragédii, nicméně na Hané mám většinu své rodiny, občas tam jezdívám a líbí se mi – přesně nevím proč. Tak teď to třeba zjistím. Beru si pár dní volna, v Praze startuju skútr (nic jiného neřídím), protrpím šestihodinový přesun studeným deštěm a začínám svou rodnou Hanou křižovat: Jaká dnes vlastně jsi?
Míst hrůzy je v dnešní Ukrajině nepočítaně, ale větší scénu apokalyptického zmaru jsem od vypuknutí války neviděl. Ani v nejvíce fantasmagorickém snu bych si nedokázal představit něco symboličtějšího. Na náměstí se tyčí rozstřílený památník hrdinům druhé světové války a všude, kam oko dohlédne, se válí trosky rozstřílené vojenské techniky – ovšem té současné. Vítejte v Trosťanci, šest hodin jízdy na východ od Kyjeva.
Tisícovky českých domácností ubytovávají už třetí měsíc ukrajinské uprchlíky. Dělají to i dvě rodiny z východočeské Chrudimi, které přijaly dohromady tři ženy, sedm dětí, jednoho muže, tři psy, kočku a dvě andulky. Zatímco hosté si cení, že mají soukromí a nemusí se tísnit ve společné noclehárně, hostitelé připomínají: „Nestačí jim dát střechu nad hlavou a myslet si, že mám splněno.“
Osm koní, tým terapeutů a trenérů, patnáct bezbariérových apartmánů. V Bohuslavicích na Vysočině pomáhá dětským pacientům s pohybovými problémy kontakt se zvířaty. Děti se baví jízdou na koni nebo hlazením psa a vlastně ani nevědí, že pod vedením terapeuta cvičí. Komplexní týdenní program hipoterapie kombinované s canisterapií pomůže některým dětem postavit se na vlastní nohy a udělat první krok. U jiných aspoň brzdí vývoj nemoci.
O jednom developerském záměru a o tom, jak se ve staré Karviné ignoruje názor obyvatel.
Před osmi lety, po ruské anexi Krymu, stála Olga Skrypnyková, jaltská historička a ochránkyně práv, doma v kuchyni a plakala. Její muž zatím odnášel do auta tašky s nejnutnějšími věcmi: pár utíkal z poloostrova pryč, na území kontrolované ukrajinskou vládou. Na Krymu už pro ukrajinské aktivisty nebylo bezpečno. Letos v únoru Olga musela prchat znovu. Z Kyjeva. „Kvůli dceři. Jinak bych neodjela.“
Ze dne na den se její svět převrátil naruby. Spolumajitelka největší ukrajinské „pet“ firmy teď řídí byznys z pražského azylu. „Přestali jsme snít o tom, že náš život bude stejný jako dříve,“ říká Polina Kosharna, jejíž rodina i firma sídlily až do vypuknutí války v Charkově. Se záchranou zaměstnanců a jejich blízkých jí výrazně pomáhá i český granulový magnát.
Kdyby se ten obchod podařil a Ukrajina už před válkou získala moderní české houfnice DANA-M2, možná by se ruská invaze vyvíjela jinak. Magazín Reportér zjistil, že v minulých letech se v české politice a ve zbrojařských kruzích odehrávala zvláštní hra o to, jak houfnice na Ukrajinu nakonec nedodat. Měl v tom prsty někdo z Hradu? Vždyť Miloš Zeman až do letošního února hájil Putina: a nedostatek houfnic Ukrajinu na začátku války oslabil.
Nejprve relativně nadějné zprávy: Inflace se podle ekonomů patrně v půlce roku přiblíží svému vrcholu – tedy pokud se nestane něco neočekávaného… Životní úroveň poklesne, obecně by se měla vrátit o několik let zpět, část chudších lidí ovšem bohužel má a bude mít problémy. Velkou neznámou je zde Putin: Válka na Ukrajině totiž zdražování urychlila a mír by pomohl. Důležitým příspěvkem k české inflaci však bylo, říkají ekonomové, i rozhazování za Babišovy vlády: řešit inflaci dalším kobercovým sypáním peněz tak těžko pomůže.
Jak by se mohl proměnit pražský vrch Strahov, který znají generace Čechů hlavně díky spartakiádám, představili studenti z pěti evropských univerzit. „Chtěli jsme odšpuntovat vnímání tohoto jedinečného území ze strany politiků, úředníků i odborné veřejnosti,“ říká urbanistka Jana Zdráhalová z Fakulty architektury ČVUT.
Jedny z nejdivočejších a nejméně člověkem dotčených lesů na kontinentě se nacházejí v zemích bývalé Jugoslávie. Je mezi nimi bosenský horský prales Peručica. „Když se naskytla příležitost vydat se sem, neváhal jsem ani okamžik. Sbalil jsem barvy a plátna a strávil malováním přímo v terénu nezapomenutelných šest dní,“ píše Adam Kašpar, který se úspěšně věnuje realistické malbě zaměřené na divokou přírodu.
Hromadný útěk z ostřelované Irpině. Opuštěná těla ruských vojáků. Vyhořelé byty na kyjevských sídlištích. Světový basketbalista v místní domobraně. Stařenky a děti přespávající ve stanicích metra. Divocí bojovníci obávané jednotky. Desítky minut před napřaženou hlavní. Nenávist k Putinovi, tolerance k Rusům. To jsou obrazy, které mi zůstávají před očima z měsíce stráveného v obléhaném Kyjevě.
Zablokování majetku ruských oligarchů, jimž patří luxusní megajachty, jako třeba ta se jménem Pravá láska, je jen jedním balíkem sankcí dopadajících na Putinův režim. Ruskou ekonomiku těžce postihne masový odchod mladých IT profesionálů nebo exodus západních firem, s nimiž byla země až dosud úzce propojená. Očekává se propad hospodářství srovnatelný s dobou po konci SSSR. Zmírnit následky mohou jedině peníze za ropu a plyn.
Ještě před ruskou vojenskou invazí čelila Ukrajina nájezdu digitálních útočníků. V Česku se viry, které mažou data z počítačů, neobjevily. Přibylo však pokusů o shazování sítí. Pokusy o kybernetické zločiny se odehrávají prakticky neustále. Jak se jim brání počítačoví experti, banky nebo i česká armáda? A jak se můžete bránit vy?
Vladimira Putina nikdy nevolili. Vždycky chápali, jak zrůdný je jeho režim, a stejně tak dobře chápou, co se nyní děje na Ukrajině: demokraticky smýšlející Rusové se po začátku Putinovy agrese stali víc než kdy dřív rukojmími kremelského vládce. Statisíce už jich ze země odešly, miliony ale z různých důvodů zůstávají. Stydí se, že patří právě k tomuhle Rusku, a před sebou mají krajně nejistou budoucnost.
Najednou si uvědomuju, že jsem tu už několikrát byl, jenom nezastavil, neviděl jsem důvod. Mířil jsem do Hrabalovy osady Kersko, která je o kilometr dál – tohle jsou Semice, zdánlivě obyčejná obec v Polabí. Od ošuntělého kostela svaté Máří Magdaleny bych k řece došel za pět minut pěšky. Všude okolo se táhnou zoraná pole, jenom v tom Kersku je les. Hájenka. Slavnosti sněženek namísto brambor, kterými se pyšní Semice. Dnes tu zastavím, protože se stala pozoruhodná věc: vesnice o třinácti stech duších přijala před měsícem bez většího přemýšlení dvě stě ukrajinských žen a hlavně dětí. Dává to smysl: Semice měly k Ukrajině blízko už před válkou.
„Hlavním problémem desítek milionů Rusů je neschopnost mentálně přijmout skutečnost, že výsledky druhé světové války již více než třicet let neplatí,“ říká historik Jan Rychlík, který do poslední chvíle nevěřil, že Rusko svého souseda napadne. „Putin udělal ze všech lidí, kteří se snažili o zlepšení vztahů k Rusku, užitečné idioty. Jenže se přepočítal: i ruskojazyční Ukrajinci, které přišel chránit před ‚nacisty a narkomany z Kyjeva‘, dnes bojují jako lvi proti agresorům.“
S továrníkem Kvido Štěpánkem z podhůří Orlických hor na Ukrajinu a zpátky za šestatřicet hodin.
Ruský útok na Ukrajinu ovlivní i vzdálenější regiony, z nichž některé jsou závislé jak na Ukrajině, tak na Rusku. Jaký bude mít konflikt dopad na Blízký východ a Afriku a jaké jsou v těchto částech světa dosavadní reakce?
Strana SPD Tomia Okamury 2. března 2022 oznámila, že odmítá dodávky zbraní a vojenského materiálu na pomoc Ukrajině. Je to další z mnoha proruských postojů této strany. Proč a jakým způsobem je Okamurův politicko-podnikatelský projekt pod vlivem Ruska? Tomu se věnoval už v roce 2018 investigativní novinář Jaroslav Kmenta. Vzhledem k aktuálnosti tématu otevíráme jeho reportáž z lednového čísla Reportéra roku 2018.
Vyhlášení války mě zastihlo na čáře bojů mezi Ukrajinou a separatisty. Vydal jsem se do Kyjeva a potkával ty, kteří chtěli nebo potřebovali před ruskou armádou ujet, i ty, kteří se naopak chtěli postavit s kalašnikovy proti tankům. Poznával jsem, že Rusko ani Ukrajina už nebudou jako dříve.
Díky kriminálnímu seriálu Devadesátky a dokumentu Polosvět, které odvysílala Česká televize v lednu a únoru 2022, se začala česká veřejnost vracet k devadesátým letům, jejich stinným i světlým stránkám. Také Miloš Zeman je mužem devadesátých let – v dobrém i v tom horším. Například se loni v létě sešel s Vokem Wippernem, dobrým známým a obchodním partnerem zavražděného kmotra českého podsvětí Františka Mrázka.
Ruský prezident Putin je válečník, kterému jsou západní sankce ukradené. Po víc než dvaceti letech u moci navíc ztratil kontakt s realitou, soudí Žanna Němcovová, dcera zavražděného lídra ruské opozice Borise Němcova. Od jeho smrti uplynulo koncem února sedm let. Žanna nedlouho po otcově zavraždění odešla z Ruska do emigrace, začátek války proti Ukrajině ji ale zastihl v rodném Nižním Novgorodu.
Osm let se tam střílí, boje mezi proruskými separatisty a ukrajinskou armádou si vyžádaly spoustu životů. Teď se spor o osud samozvaných republik na Donbasu stal pro Putina záminkou k rozpoutání války s Ukrajinou. Ještě před invazí jsem se vydal na tři týdny do oblasti napětí a poslouchal příběhy místních lidí. Třeba důchodce Viktora, který viní ukrajinskou armádu, že mu zabila ženu. Nebo jeho vnuka Danila, jenž plánoval, že bude Ukrajinu bránit se zbraní v ruce.
Jako asi všechny děti, i ty naše chtěly pejska. „Zatím určitě ne, jednou snad,“ říkávali jsme jim vyhýbavě: „Až budeme mít na venkově chalupu...“ Chalupu zatím nemáme, ale loni jsme si pořídili Bubbu, fenku australského ovčáka. Podobně to dopadlo i u pěti nebo šesti našich sousedů a podobně to vypadá snad v každé české ulici – pandemie covidu zvedla rekordní vlnu zájmu o psy, což kromě spousty radosti přináší i trable. „Nepamatujeme tolik mladých psů,“ říkají například výcvikáři, „trpících separační úzkostí.“
Sjednocení maďarské opozice znamená, že výsledek dubnových voleb je otevřenější než dřív. Ačkoli strana premiéra Orbána v únoru v průzkumech vedla, jeho lidé si nebyli vítězstvím jisti. Že Orbán vládne nepřetržitě od roku 2010, je kombinací jím vytvořeného politického systému a jeho velmi dobré schopnosti komunikovat s veřejností, říká v rozhovoru pro Reportér András Pethö, maďarský novinář z uznávaného investigativního média Direkt36.
Soudy různé instance hrají ping-pong, ve kterém jde o pozemky za miliardu vrácené v rámci restitucí majetku zabaveného komunisty. Řeší se, jak se stalo, že právník pozemkového fondu udělal z lidí bez jakékoli rodinné vazby k původním vlastníkům pokrevní příbuzné – zda šlo o nedbalost, nebo o úmysl, když pak tito lidé restituovali. O osudu majetku po rodině Bečvářových, který zamířil k pražským politickým podnikatelům, není stále rozhodnuto.
Na jednom plovoucím ostrově je fotbalové hřiště, na jiném zase kostel, ale nejvíc z několika desítek ostrovů z rákosí, hlíny a kořenů jich ovšem připadá na domácnosti. Kmen Uru z jezera Titicaca, ležícího skoro čtyři tisíce metrů nad mořem, žije stylem, ve kterém se mísí tradice s moderní dobou. Část rodin ubytovává turisty. Služba Airbnb je pro ně lepší než průvodci cestovních kanceláří – tedy aspoň podle některých členů kmene.
„Potřebuješ pracovat v klidu, změnit prostředí nebo jenom dobít baterky? Máme pro tebe perfektně vybavené prostory s židlemi značky Wiesner Hager a kvalitní wi-fi,“ píše se na stránkách broumovského kláštera. Cesta vlakem z Prahy sem trvá čtyři hodiny s jedním přestupem, ubytování se snídaní stojí 2 475 Kč na týden, doma mě nikdo nepotřebuje. Jedu.
Jak stráví Miloš Zeman desátý, poslední rok svého prezidentství? V mnoha ohledech už nepůjde o politiku. Po překonání opravdu těžké zdravotní krize se například řeší, kde bude Zeman bydlet po odchodu z úřadu. Stavba jeho domu se vleče, ale Andrej Babiš mu údajně slíbil, že pokud bude zvolen prezidentem, může ještě nějakou dobu zůstat v lánském zámku. Zeman skutečně přestal pít, v jeho okolí už není žádný alkohol. A lékaři mu téměř jistě nedoporučí, aby jel kamkoli do ciziny, protože jeho zdraví je stále křehké.
Když v květnu 1939 nastupovala v necelých šesti letech na pražském hlavním nádraží do vlaku, myslela si, že odjíždí na prázdniny. S rodiči se pak setkala až jako třináctiletá. Příběh Trudy Bandler Scaramuzzi, která osobně poznala řadu hollywoodských hvězd, přináší sedmý díl seriálu, jenž vzniká ve spolupráci magazínu Reportér, Paměti národa a Moneta Money Bank.
Rusko se ocitne v úplné izolaci a jeho ekonomika bude v troskách, myslí si analytik Pavel Havlíček, který se zaměřuje na východní Evropu. Zatím podle něj není zřejmé, jestli Putin bude chtít obsadit celé území Ukrajiny nebo „jen“ minimalizovat vliv ukrajinských elit, zničit ukrajinskou armádu a dosadit do Kyjeva své lidi. „Známe už ale dlouhodobý cíl, a to je demilitarizace Ukrajiny a její převedení do podoby neutrálního státu.“
Ve věku 77 let zemřel pplk. Václav Jelínek, hlavní představitel mé knihy „Český špion Erwin van Haarlem“. Od jeho přátel jsem se dozvěděl, že podlehl krátké nemoci. Václav Jelínek strávil 17 let v zahraničí pod cizí identitou skutečně narozeného holandského chlapce jménem: Erwin van Haarlem. Pod touto cizí identitou byl Jelínek vyslán na Západ v sedmdesátých letech československou rozvědkou, ale většina jeho špionážní produkce se posílala k využití do Moskvy do centrály KGB. Jeho příběh se dostal až do Hollywoodu.
S jedním skipasem na 760 kilometrů sjezdovek a 270 moderních vleků s nepřeberným množství zážitků uprostřed úchvatné horské scenérie - to je Ski amadé, největší rakouská zábava na lyžích!
Kritici mu říkají „slovinský pacient“. Má rád Donalda Trumpa; též slovinský premiér Janez Janša publikuje na Twitteru výstřední prohlášení. V jeho další přezdívce maršál Twito se tato láska k tweetování kombinuje se jménem maršála Tita, vládce komunistické Jugoslávie, k níž Slovinsko patřilo. Koncem dubna se budou v zemi konat parlamentní volby. Udrží se Janša u moci? Nebo se vydá cestou dalšího svého souputníka Andreje Babiše?
V osmnácti nastoupil jako stavební technik do mladoboleslavské firmy Hráský a Jenč. O rok později komunisté podnik znárodnili. Zdeněk Klíbr s kamarády začali tisknout protirežimní letáky a pak si řekli, že je třeba udělat něco důležitějšího. V roce 1950 odpálili nálož v místní redakci Rudého práva. Šestý díl seriálu, který vzniká ve spolupráci magazínu Reportér, Paměti národa a Moneta Money Bank.
Život s odpadky za humny není nic příjemného: zápach, poletující igelitové sáčky, riziko znečištěné vody… Proto mají obyvatelé dotčených obcí nárok na finanční kompenzaci. Ta je však někde možná výrazně nižší, než by měla být. Spor středočeské Čáslavi s velkou odpadovou firmou by měl ukázat, kolik a za co mají obce dostávat.
