Po třiceti letech je jasné: škody, které komunisté napáchali, jsou větší, než jsme si mysleli. A z vajíček, která všude nasázeli, dnes lezou jejich potomci – i když tvrdí, že komunisté nejsou. O tom píše se ve svém pravidelném fejetonu Karel Steigerwald.
"Kamarád mi posílá citáty. Tak jsem se rozhodla mu odpovídat taky citáty - a to samotného mistra Lao-c’." O tom píše Eva Turnová ve svém pravidelném fejetonu.
Nejbohatší Čech kupuje největší tuzemskou soukromou televizi. Jak velká rizika může tento krok přinášet? Dovede majitel odolat telefonátům s nabídkami, které se jen těžko odmítají? Vlastnictví televize mu může pověst zlepšit i zcela zničit - píše se v komentáři prosincového Reportéra.
"I se všemi vadami na kráse jsem za uplynulých třicet let vděčný a rozhodně bych neměnil," píše šéfredaktor Reportéra v editorialu prosincového vydání.
Obyvatelé Kataru mají hodně peněz – a přesto to s penězi nemají lehké. O tom píše ve svém pravidelném fejetonu Martin Jaroš.
Slýcháme hodně pesimistických předpovědí ohledně klimatu. Ale lidstvo má na to, aby si s klimatickými změnami poradilo. Předpokladem však je, aby tuto věc začali všichni brát vážně.
Na obou stranách sporu o to, jak se postavit ke klimatickým změnám, najdeme extrémní tábory. U obou jako by probublávalo něco z jejich dětství, zdá se psychiatrovi.
Odchod nejúspěšnějšího českého zpěváka středního proudu Karla Gotta a rychle upečený (a rychle odvolaný) nápad na jeho státní pohřeb ukázal, jak tenká je vrstvička naší státnosti.
Úvodní slovo šéfredaktora magazínu Reportér k říjnovému vydání.
Pravidelný fejeton hudebnice a spisovatelky Evy Turnové.
O počasí v Kataru a ještě daleko větších hrůzách...
Krejčí britské královny všívají do lemu jejích šatů olověné korálky. Důstojnost panovnice musí být totiž zachována, i když se zvedne vítr. Pak ale přišel Boris Johnson, jednoduše královně sukni zvednul... a nejvyšší soudkyně ho při tom načapala. Nabízíme pohled české novinářky žijící kousek od Londýna.
Vládní kabinety si rády dávají různá přízviska. Měli jsme tu už „vládu národního porozumění“ stejně jako „vládu rozpočtové odpovědnosti“. Současný prezident před jedenadvaceti lety pojmenoval svou sestavu ministrů „vláda sebevrahů“. Kabinety premiéra Babiše si žádný název nedaly, nejpřesnější by pro ně ovšem bylo označení „vláda zlevněné dráhy“.
Zdá se, že všechno je dnes naruby. Ale kouzelnictví, které říká, že demokracie a svoboda škodí, nakonec pomine. Nestane se to však samo od sebe…
O populačním boomu.
Vyrážíme s kytaristou na moravské literárně-hudební turné. Některé štace známe, ale na mnohých budeme vystupovat poprvé: neznámá místa často prověří, jakou životaschopnost má to, s čím chce člověk vyrazit na trh, a často i to, jak odolný je on sám.
Už dřív jsem tu psal, že jsem se na středně stará kolena dal v Kataru na cyklistiku. Katar není zrovna ráj pro začínající šlapky mého typu, takže si asi řeknete – proč to ten člověk dělá?
Magazín Reportér už je zde pět let. Úvodní slovo šéfredaktora k zářijovému vydání Reportéra - a k jeho pětiletému výročí.
O tom, jak si hoteliér v Maroku stěžoval na hosty z Perského zálivu. "Děvky, hašiš, chlast – dělali u nás takový brajgl, že sem někdy musela policie," vyprávěl mi.
Spor ohledně klimatických změn, který v Česku vedou někteří politici či uživatelé sociálních sítí, je typickou hádkou v éře internetu: plnou emocí i pocitů, že všemu rozumíme víc než vědci.
List veleváženému panu prezidentovi Zemanovi. Prosba o vysvětlení jím vyvolaných zmatků.
Případ pomalovaného Karlova mostu, kdy jsou mnozí chytřejší a kvalifikovanější než památkáři a restaurátoři, potvrzuje širší úpadek respektu k expertům.
Pravidelný sloupek - tentokrát o tom, jak muž zdraví ty, kteří ho kdysi pobodali, a také o stínech.
Kdyby se po zbytek prázdnin chtěl prezident kromě trápení nemohoucích vládních činitelů věnovat i něčemu užitečnějšímu, mohl by se začít zajímat o osudy pěti obětí, které právě před padesáti lety, v srpnu 1969, postříleli v centru Prahy a Brna čeští milicionáři a esenbáci.
Nový premiér Velké Británie má hodně společného s Winstonem Churchillem. Když vejde Boris Johnson do sálu, nejde jej stejně jako kdysi Churchilla přehlédnout. A oběma je vlastní smysl pro humor, odhodlání mluvit bez servítků, mimořádný novinářský talent. Tady ale podobnosti víceméně končí. Zatím...
Jestli si tento text přečtete až za nějakou dobu, budete vědět, jak to dopadlo. Bylo léto 2019 horké? Oslavoval Babiš 17. listopad? Pochopili jsme, proč v něj a Zemana tolik lidí věřilo?
Andrej Babiš prohlásil, že nechápe, proč vlastně demonstrují. Důvod je přitom jasný, nejde ani o popření výsledku voleb, ani o prosazení návratu „pravdy a lásky“ či cokoli dalšího. To, co spojuje většinu účastníků demonstrací, je Babišova mocenská a ekonomická nenasytnost.
Jak někdy vypadá česká politika? "Trochu mi připomíná diskuse nad šestou plzní v brandýské Záložně ve stylu: Ty jsi debil! Ne, ty jsi debil!" - píše šéfredaktor Reportéra o slovní kopané mezi otcem a synem Klausovými a Miroslavem Kalouskem.
Vzpomínky na jeden májový deštík v roce 1986.
"Bez veřejného protestu, bez občanské aktivity by byl Ivan Golunov pořád za mřížemi. Protestovat má smysl. Proti Putinovi stejně jako proti Babišovi."
Čas od času se mě lidi zeptají na opravdu choulostivou věc. Jak prý to v té Arábii vypadá, abych tak řekl, politicky? Baví se se mnou místní lidi o politice? A jaký mají názor třeba na Izrael? Nehádáme se o tom?
Je možné, že budou nynější demonstrace znamenat začátek konce Andreje Babiše v premiérském křesle? Dosud se tomu směje, ale třeba jednoho dne užasne. Otevíráme komentář z červnového Reportéra.
O radostech a strastech domácího chovu králíků.
Jak spolu souvisí výsledky evropských voleb ve Velké Británii a ve zbytku kontinentu.
Premiérovo hnutí vyhrálo evropské volby, ovšem na úkor vlastních souputníků. Voličům opozičních stran zjevně nevadí důsledné odmítání jakékoli spolupráce s oligarchou na trůnu. Pro Andreje Babiše to může znamenat, že se ocitne v izolaci a přijde o svou mocenskou mašinerii. Pokud opozice vydrží a nenechá převládnout vzájemné – zcela přirozené a pochopitelné – antagonismy.
Úvodní slovo červnového vydání od šéfredaktora magazínu Reportér.
K soudu, který řešil případ stamilionových obchodů kolem pražského dopravního podniku, jsem chodil častěji než téměř všichni obžalovaní. Proto si po květnovém osvobozujícím rozsudku dovolím pár otázek.
Václav Klaus svého času zavedl do českého politického slovníku výraz „nevýhra“. Pocity nevýhry musejí mít po letošních volbách do Evropského parlamentu vládní ANO Andreje Babiše a komunisté, kteří kabinet v parlamentu podporují. A pro výsledek koaličních sociálních demokratů je klausovské „nevýhra“ slabé slovo.
