"Běloši a Evropané, nepřehánějme to. Používejme více mozek a také cit pro jazyk. Jinak hrozí, že dobře míněný a potřebný boj proti urážení a znevýhodňování lidí kvůli barvě jejich pleti se změní v trapnou frašku."
"Přemýšlím, zda tato doba, jakkoli smutná, přece něco pozitivního nepřinesla," píše autor pravidelného sloupku Lehce pod čarou.
"Milý nový roku 2021, přiznejme si, že tvůj začátek nebyl zrovna nejlepší. Ale jsou to jen první týdny, ještě se může všechno obrátit k lepšímu a nakonec na tebe můžeme vzpomínat mnohem lépe než na tvého předchůdce s číslem 2020," píše se v editorialu lednového Reportéra.
Vláda mohla v prosinci počkat s rozvolněním a omezit šíření viru na úroveň, kterou bude možné kontrolovat testováním a trasováním. Jenže řekla ne. Když nákazu, tak o Vánocích. Nebyl v tom úmysl, ale neschopnost.
Drancování v Kapitolu je trapná epizoda na nekončící cestě USA v pěstování a ochraně svobody. Takových epizod měla Amerika dost a dost jich ještě bude mít.
Když jsem letos na Silvestra procházela vylidněným Václavákem, vzpomněla jsem si na svou oslavu Nového roku, když mi bylo osmnáct let. Měla jsem tehdy před přijímačkami na lidovou konzervatoř, obor zpěv, a kamarád mi dohodil svou sestru Klaudii, která mě na zkoušky připravovala. Živila se jako barová zpěvačka v podniku „5P“, někde uprostřed Václavského náměstí.
Teplé funkční prádlo místo pyžama. Přes vršek mikina. Přes mikinu tenká péřová bundička. Bedra zateplená prošívanou zimní sukní. Vlněné ponožky na jednom konci těla, čepice na druhém. Na zemi obyčejná karimatka a na ní karimatka samonafukovací. Složená flísová deka místo polštáře (málo!). Pak tlustý spacák, který v sobě má vak navíc, na fusky (těžký a objemný, na cesty nepoužitelný). Ve spacáku pod zády až k zadku tenký molitánek, kdysi se mu říkalo kojenecká podložka. Přes spacák navlečený zapůjčený žďárák neboli bivakovací vak, děsně prouzený kouřem od táboráku…
Většinu společenských problémů jsme si zvykli řešit skrze stát a zákony: „Už nám to připadá tak přirozené a automatické,“ píše autor lednové eseje, „že si neuvědomujeme rizika, která tento přístup přináší...“ Magazín Reportér nabídl dvanácti originálně uvažujícím osobnostem jednoduché, ale zásadní téma k přemýšlení: Co je podle nich největším problémem naší doby a současné společnosti? Esej do tohoto vydání napsal třiatřicetiletý anarchokapitalista Urza, který říká: „Zcela nekontrolovaně se nám tu rozrůstá legislativní džungle.“
Už před lety jsem se začal bát, že se v Americe stane něco neblahého. Donald Trump dlouho opěvoval „sílu“, urážel lidi a šířil konspirační teorie. Ne jeho politická příslušnost, ale jeho charakter přispěl k vytvoření atmosféry, v níž se Trumpovi fanoušci uchylují k násilí.
"Nesnesitelné bolesti hlavy, svalů, krku a ztráta čichu a chuti jsou jen předvoj. Když vás to drapne a nepustí, napadne to plíce a začnete mít problém s dýcháním. Nikomu nepřeji ten pocit, když zjistíte, že dýcháte na půl plynu a v místech na prsou se vám začne dělat vyrážka. V tu chvíli si uvědomíte, že vidíte online, jak vás covid-19 rozežírá." Stálý člen redakce Reportéra popisuje, jak bojoval a nakonec porazil koronavirus – a co ho potom napadlo ohledně české politiky.
Navzdory pandemii a dalšímu důležitému dění by českému čtenáři neměl uniknout poslední vývoj na Slovensku. Lze na něm vidět, jak Česko zaostává v boji proti nejvážnějším formám kriminality.
Na základě toho, co zatím vím, mám v plánu nechat se očkovat proti covidu. A vakcínu považuji za cestu, jak se z pandemie dostat.
"Opakovaně jsem byl svědkem, jak obyvatelé rodinných domů bez špetky úcty, často až s odporem, vyhazovali do stavebních kontejnerů jízdní kola, kompoty, marmelády, lešenářské trubky a další věci nesporné materiální i historické hodnoty," píše se v pravidelném sloupku Lehce pod čarou.
Pokud chce Joe Biden vyléčit svou zemi z Trumpa, musí být také prezidentem zapomenuté Ameriky, nejen rychle se rozvíjejících regionů USA. Dokáže se však vedení Demokratické strany změnit a poučit z dřívějších chyb? Po volbách to tak nevypadalo.
Republikánská strana stojí po volbách na programové křižovatce a musí se rozhodnout, jakým směrem vykročí. S Donaldem Trumpem bránícím se odejít z Bílého domu začíná souboj o její budoucí podobu, na jehož konci by mohla být kompletně obměněná strana, stojící na zcela nových základech.
Dejte Ježíškovi naději. Je bezbranný. Řekněte mu třeba, četl jsem, kamaráde, to tvoje Desatero, je to fakt hustej text. Desatero je potřebné a idea pekla také.
Když jsem si u banky, kde mám účet, někdy v říjnu pročítala varování o mejlech tvářících se, jako by byly onou bankou poslány, ale ve skutečnosti to jsou mejly podvodné, kam lidé v domnění, že v internetovém bankovnictví řeší neuskutečněnou transakci, napíší své přihlašovací údaje… Když jsem to varování četla, říkala jsem si, že jen blbec na takový podvod skočí. A korunovaný blbec tam zadá nejen své přihlašovací údaje, ale i bezpečnostní PIN. Neuběhl měsíc…
O národní hrdosti.
O předávání ocenění v časech epidemie.
Skutečně se máme lépe než kdykoli v minulosti? Magazín Reportér nabídl dvanácti originálně uvažujícím osobnostem jednoduché, ale zásadní téma k přemýšlení: Co je podle nich největším problémem naší doby a současné společnosti? V pořadí čtvrtou, prosincovou esej napsala ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková, která radí: „Naše životy by byly lepší, kdybychom více mysleli na ty, kteří neměli štěstí.“
"Vzpomínám, jak jsem seděla ve vaně s čtvrtkilovou vaničkou škvařeného sádla vetřeného do vlasů" - píše autorka pravidelného sloupku Turnádo.
„Musím vám, našim čtenářům, předplatitelům a příznivcům Reportéra poděkovat. Jak si asi dovedete představit, letošní rok nebyl pro média vůbec lehký, ba naopak. Nebyli jsme na tom tak zle jako třeba hostinští nebo pořadatelé koncertů, ale snadné to tedy skutečně nebylo a není, zvláště pro ta média, která nepatří do žádného miliardářského holdingu,“ píše šéfredaktor Reportéra v editorialu prosincového vydání.
Dívat se na porážku Donalda Trumpa bylo pro některé lidi bolestné. Mnozí konzervativci ho podporovali, protože vytáhl na světlo postoje a témata, jimiž liberálové opovrhovali. Pokud ale vaše strana prohrála, je třeba to unést s grácií a pochopit, co z voleb vzešlo dobrého – píše v názorovém textu český publicista, který je od léta na studijním pobytu v americké Nebrasce.
Bývalý poslanec Jaroslav Škárka napsal, že jsou předčasně narozené děti „nevyvinuté zrůdy“. Tento nehorázný výrok, za který se později omluvil, vyvolal řadu reakcí. Prohlášení vydaly i zakladatelky Nadačního fondu pro předčasně narozené děti a jejich rodiny, Hana Píšová a Markéta Stránská. Jeho text přinášíme v plném znění.
Jednou z mnoha věcí, ve kterých Češi vynikají, je náš smysl pro humor. Každý sociolog, psycholog a historik by jistě dokázal poskytnout vlastní složité vysvětlení tohoto fenoménu. Já osobně si myslím, že za vším stojí kombinace vynalézavosti a touhy se občas postavit proti systému (ale zase ne moc, aby z toho nebyl průšvih).
„Oba jste sice na vrcholu politického schodiště, avšak i za zenitem svých schopností a dovedností,“ vzkazuje v čase pandemie Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi šéfredaktor Lidových novin z první poloviny devadesátých let.
Na profesora Rudolfa Zahradníka, který zemřel na konci října ve věku devadesáti dvou roků, vzpomíná jeden z jeho žáků, respektive „vědeckých vnuků“ – jak sám sebe označuje autor.
Chybí nám odvaha? Odvaha myslet? Anebo dokonce odvaha žít? Magazín Reportér nabídl dvanácti originálně uvažujícím osobnostem jednoduché, ale zásadní téma k přemýšlení: Co je podle nich největším problémem naší doby a současné společnosti? V pořadí třetí, listopadovou esej napsal dvaašedesátiletý biolog a filozof Stanislav Komárek, který na výše vyřčené otázky, bohužel pro nás, odpovídá spíše kladně.
Nynější pandemii lidé přečkají, za pár let už budou jiné krize. Ta nejbližší se bude jmenovat Pád Babiše, tragikomedie s podtitulem Kterak premiér uklouzl na viru jako Al Capone na svém daňovém přiznání.
O pozoruhodném setkání s šamanem v Mexiku se píše v pravidelném sloupku.
„Letos jsem ovšem Američanům volbu prezidenta moc nezáviděl. Na jedné straně muž, který během čtyř let udělal z úřadu divadlo obhroublého herce, a naproti němu vyzyvatel, který by mohl z fleku vystupovat v propagační brožuře na klotové rukávy. Vlastně mi to dost připomíná poslední prezidentské volby tady v Česku,“ píše se v editorialu listopadového Reportéra.
Proč by nás měl zajímat osud ruského historika Jurije Dmitrijeva.
"Kdyby štáby republikánů a demokratů nevěděly, co s analýzou výsledků, stačí brnknout, v Česku jim určitě rádi poradíme."
Co si odnést z dramatických voleb v USA? Počítání v klíčových státech ukazuje, že kandidát demokratů Joe Biden by se měl stát prezidentem. Nebude to však snadná cesta: dosavadní prezident Trump a jeho příznivci se snaží zvrátit výsledek u soudů, byť zatím nepředložili žádné relevantní právní argumenty. A i pokud Biden tyto překážky překoná a dostane se do Bílého domu, je dost dobře možné, že republikáni budou stále ovládat Senát a spoustu jeho návrhů budou blokovat. Dobrou zprávou aspoň je, že se – přinejmenším zatím – nepotvrdily temné předpovědi o rozsáhlých občanských nepokojích.
Jedním z vítězů říjnových krajských voleb je liberecký hejtman Martin Půta. Jeho Starostové pro Liberecký kraj vyhráli už potřetí – a to s větším podílem hlasů než před čtyřmi lety: získali jich více než 38 procent. Mnoho voličů má prostě Půtu rádo a ledacos mu promine. Je fakt, že nepůsobí jako papaláš, má ovšem také vynikající public relations. Někteří mu říkají „Malý Babiš“, i když se lze ptát, jak moc je to fér. Zamíří Půta do celostátní politiky? V analytickém textu o něm píše novinář žijící v Liberci.
Kdyby se americký prezident Trump hodnotil jako v krasobruslení, umělecký dojem by byl hrozný, sportovní výkon lepší, než se čekalo. V názorovém textu to píše někdejší český velvyslanec v USA a politik strany pravého středu, která má k americkým republikánům tradičně blízko.
Krajské volby přinesly zajímavou zprávu o politickém stavu země. A především ukázaly, že příští rok ve volbách do sněmovny může zase po čase jít o vážný mocenský souboj, který nebude mít předem jasného vítěze. A to je pro Česko skvělé zjištění.
