Rekordní inflace staví kabinet Petra Fialy před zásadní dilema. Má se snažit podpořit širokou část populace a potěšit tak i své voliče? Nebo má vsadit na důslednou záchranu těch nejchudších, kteří vládní strany většinou nevolili a asi ani nebudou? Rozhodování může být složitější, než to na první pohled vypadá.
"V české politické debatě se ohled na lidi v nouzi vytahuje jen tehdy, když na tom chce někdo nahnat laciné politické body," píše se v editorialu Reportéra, který vychází v květnu 2022.
Cadillac nebo třeba čtyřkolka - taková jsou vysněná auta osobností odpovídajících v anketě Reportéra, který vychází v květnu 2022.
Spoluodpovědnost za to, že se ruský diktátor odhodlal zahájit krvavou válku na Ukrajině, padá na hlavu mnohých. Pokusíme-li se oprostit od vlastních politických sympatií, zjistíme, že za Putinovu troufalost může v různé míře třeba i tak nesourodá dvojice, jakou je Angela Merkelová a Donald Trump. Právě o spoluvině za vývoj, který vedl až k únorové invazi, se píše v pravidelné eseji magazínu Reportér.
Ukrajinská válka, kterou rozpoutalo Putinovo Rusko, nám připomněla, že existuje OSN. A bohužel také ukázala, že právě teď funguje tato organizace jako smutný relikt po omylech a iluzích vítězů druhé světové války.
Miliardář Elon Musk kupuje Twitter, proto není od věci podívat se, jakou roli hraje tato sociální síť v Česku. Ačkoli má u nás Twitter jen několik set tisíc uživatelů, jeho vliv na místní veřejnou debatu je nezanedbatelný. Na druhé straně však – což si jeho uživatelé často neuvědomují – nejsou témata a názory dominující Twitteru odrazem skutečného světa.
„Chvála věcem z druhé ruky!“ opakuji si více než dříve - píše autor pravidelného sloupku Lehce pod čarou.
„Ano, mám známé mezi Rusy, jako mnoho dalších Ukrajinců,“ píše ukrajinská novinářka pro magazín Reportér. A popisuje, jak Ukrajinci posílali svým ruským přátelům fotografie zničené Ukrajiny. „Rusové to nazývali podvodem a informační válkou. A počátkem března v ruských školách zavedli povinné politické hodiny propagandy.“
Pomoc, které se dostalo Ukrajině od administrativy prezidenta USA Joea Bidena, je zjevně maximem možného. Americká veřejnost sice v obecných termínech podporovala ostrý postup proti Putinovi, ale přímé vojenské angažmá odmítala. Je navíc pravděpodobné, že obecné nadšení začne slábnout s tím, jak bude krize dále dopadat na americké peněženky.
Vraždění a ničení nevídané od druhé světové války přišlo do Evropy, když Rusko, podporované Běloruskem, zaútočilo na Ukrajinu. K vysvětlení této události se pokouší přispět vysokoškolský učitel, rusista a sémiotik. Pro esej vybočující vzhledem k mimořádným událostem z tradičního seriálu Reportéra zvolil autor formu výkladového slovníku. Zaměřuje se přitom zejména na termíny používané Putinovým režimem.
Na čí stranu se postavil Stát Izrael v době ruské agrese proti Ukrajině? Na svoji – dalo by se říct s trochou cynismu. Uvalit sankce na Putinův režim se mu nechtělo, dodávat zbraně Ukrajině také ne. Důvodů za tímto postojem se skrývá více. Je ovšem spravedlivé dodat, že mnozí izraelští občané s postojem vlastního premiéra nesouhlasili.
Putin udělal z komunismu gerontů carismus a ze sebe cara. Kágébákovi se ale nemá ustupovat, i když mluví o atomovkách. Nesmí se vydat ani metr Ukrajiny. Žádné Mnichovy. Je třeba dát ukrajinské vládě na její přání ihned potřebné zbraně.
"Jako blbec si za volantem občas připadám pořád a snažím se na svých dovednostech pracovat. Zároveň jsem se však zbavil pocitu, že bych ostatním byl jenom na obtíž," píše se v pravidelném sloupku Lehce pod čarou.
Zvláštním jevem moderní společnosti je výskyt skupiny lidí, kteří nejsou nikdy s ničím spokojení. Lze jim říkat kontrariáni.
"Češi ale naštěstí na rozdíl od Babiše mají srdce na pravém místě. Tisíce z nich nabídly prchajícím ženám a dětem přístřeší, ještě mnohem víc jich přispělo finančně. I když třeba sami mnoho nemají a ceny všeho rostou, umějí pomoci, když je někdo v nouzi," píše se v editorialu Reportéra, který vychází v dubnu 2022.
Putinovy bludy, které vedly k agresi proti Ukrajině, nevyrostly jen z pouhého snění o nové ruské nebo sovětské říši. Nejspíše je přiživila i jeho naprostá osamělost, když se za pandemie koronaviru uchýlil do své předměstské rezidence, kde údajně obývá úzkostlivě dezinfikovaný sklep. Výsledkem je velká válka na východě Evropy.
Klaus ani Zeman by dříve neřekli prosté – Putin je car. Když procházeli s přítelem Putinem zlatými dveřmi v Kremlu, cítili, že jsou na vrcholu politické kariéry. Teprve útok ruské armády na Ukrajinu je zklamal.
"Češi a Slováci se svou zkušeností z invaze roku 1968 by se měli stát na světové scéně dlouhodobými advokáty Ukrajiny napadené roku 2022. Kdo jiný by to už měl být, když ne zrovna my?" píše se v editorialu Reportéra, který vychází v březnu 2022.
Ruská agrese vůči Ukrajině ukázala, jak důležité bylo přijetí České republiky do NATO, k němuž zásadně přispěl někdejší český prezident Václav Havel. Zaslouží si za to pomník. Ovšem nemělo by zůstat jen u toho.
Dnes, v čase masivní invaze ruských vojsk do Ukrajiny, vypadá jako největší hrozba pro Evropu ozbrojený konflikt. Může to tak nakonec i být, Putinovy plány ani jeho mentální stav neznáme. Je tu však ještě jedno obrovské riziko.
Na kauze Turów je pozoruhodné, že plánované rozšíření těžby nemusí být noční můrou jen pro české obyvatele pohraničí. V dlouhodobější perspektivě může poškodit i polskou ekonomiku a vést ke ztrátě pracovních míst a přiškrcení rozvoje regionu. A podpis mezivládní dohody na tom v zásadě nic nemění. Smlouva sice nyní patrně upustí páru, jinak ale důl česko-polské vztahy dál ohrožuje.
Být fotbalistkou není jednoduché. „Vyčítá někdo Báře Špotákové, že hází oštěpem míň než její mužští kolegové?“ ptá se pětadvacetiletá členka fotbalového A-týmu pražské Sparty a česká reprezentantka. V osobně psaném názorovém textu vysvětluje, jak fotbalistky musí neustále dokazovat, že má ženská hra smysl. „Ale i tak fotbal miluji,“ píše.
Pandemie a klimatická krize jsou problémy, které nemůže vyřešit jednotlivec sám za sebe. „Jenže náš stát obývá společnost, která drží pohromadě jen teoreticky,“ vysvětluje sociolog Stanislav Biler. Limity českého individualistického pojetí státu neschopného komunikovat pak ukazuje na příkladu. „Žít na venkově ve starém domě a dozvídat se, že vaše stará škodovka bude zakázána a za kotel na uhlí vás čeká od září pokuta, důvěru ve stát, v němž žijete, nezvýší,“ píše, když odpovídá na otázku, kterou magazín Reportér nabízí originálně uvažujícím osobnostem: Co je podle vás největším problémem naší doby a současné společnosti?
"Fenomén hipsterských kaváren mě fascinuje už dlouho, protože na ně při cestách často narážím tam, kde bych je vůbec nečekal," píše se v pravidelném sloupku Lehce pod čarou.
"Pokud nás dnes zaráží úlety 90. let, stačí si představit, jaké seriály a dokumenty možná bude další generace točit o přelomu let desátých a dvacátých," píše se v editorialu magazínu Reportér, který vychází v únoru 2022.
Bývalá Babišova vláda, dnes opozice, nenechává na kabinetu Petra Fialy nit suchou. Jistě, někteří politici nové vládní koalice se už stačili zaplést do různých potíží, zajímaví kostlivci se však zjevně skrývají i ve skříních hnutí ANO. Jeden už se na veřejnost dostal – a má podobu fotek Aleny Schillerové.
Distanční výuka otevřela rodičům oči: uvědomili si, jak náročné povolání učitele je. Online vyučování současně umožnilo nahlédnout pod pokličku. Přímo z obýváků mohli rodiče zjistit, jakými metodami se ve třídě učí. A tady už bych superlativy tolik nehýřila. Poznala jsem například, jak málo se za posledních třicet let změnila výuka jazyků.
Putin sděloval světu, že chce mír, ale teprve až se odstraní zahraniční nedostatky, které škodí jeho lidu. Když svůj mír nedostane, přijdou nedozírné následky. Co z toho bude?
Proč se nedaří zastavit ubývání divočiny a živočišných a rostlinných druhů, přestože přibývá lidí, kteří si to uvědomují? – ptá se spisovatel Martin Vopěnka. Důvodem podle něj je, že civilizace je dnes početná, robustní a složitá a její pohyb nelze snadno změnit. „Jedinec nezastaví rozjetý nákladní vlak, zvlášť když se v kabině strojvedoucího tísní pokud ne sedm miliard, tak přinejmenším stamiliony těch šťastnějších,“ píše se v eseji odpovídající na otázku, kterou magazín Reportér pravidelně nabízí originálně uvažujícím osobnostem: Co je podle vás největším problémem naší doby a současné společnosti?
Zatímco moje rodina zasedala ke štědrovečernímu stolu, já usedal na koberec. Ne že by na mě snad nezbyla židle. Jen jsem byl u úplně jiné rodiny. Rodiny mého nového kamaráda Saida, který žije v horách ve středu Íránu.
Začátkem ledna ještě nebylo zcela jasné, jak bude nová vláda covid-19 zvládat. Vznik Národního institutu pro zvládání pandemie, který představil ministr Válek, však jako by potvrzoval problém českého přístupu – mylnou představu, že krizi lze řešit jen z úzkého hlediska jednoho oboru. Pojďme to změnit. A nejen kvůli covidu, ale i příštím krizím, které přijdou.
Komunismus nechápu. A nejvíc ten demokratický. Ten, který se teď objevil u Pirátů a vyvolal debaty, co to je, jestli to je, proč to je, ačkoliv to není. Historii navzdory je tu zas, jen v novém kabátě.
„V zásadě se nic nezmění,“ uklidňoval předloni Joe Biden skupinu dárců, kteří finančně podpořili jeho kampaň. Po jeho zvolení prezidentem měl přijít návrat „do normálu“ – tedy do doby před Donaldem Trumpem a pandemií koronaviru. Povedlo se po roce v úřadě Bidenovi něco z toho?
V polovině ledna to bylo jedenáct let, co jsem byl na rozhovoru s „atomovou Annou“, jak se přezdívalo šéfce Arevy, francouzského státního výrobce jaderných reaktorů. Anne Lauvergeonová tehdy do Česka přijela, aby lobbovala za zakázku na rozšíření Temelína. Módním termínem, který šéfka Arevy šířila, byla „jaderná renesance“. Budoucnost viděla růžově, přibývalo objednávek na nové reaktory a zdálo se, že jádro bude hlavní cestou ke snižování emisí skleníkových plynů.
"Když bylo dceři pět šest let, rozhodla se otestovat, jak je to s poučkami o jazyku, mrazu a kovovém zábradlí. Vzpomněl jsem si na tuhle situaci, když jsem pozoroval kroky nového ministra vnitra Víta Rakušana," píše se v editorialu Reportéra, který vychází v lednu 2022.
K následujícímu textu autora inspirovala nová píseň Xaviera Baumaxy: „Půjdu do Globusu,“ zpívá písničkář v refrénu, „tam je svět ještě v pořádku...“ Kolega Tomáš Poláček se zamýšlí nad tím, proč tolik na první pohled úspěšných (nejen) čtyřicátníků rezignovaně hledá svá klidná místa, která jsou „ještě v pořádku“, a nabízí tak vlastní odpověď na otázku: Co je problémem naší doby a společnosti? „Příliš mnoho Čechů středního věku zastává neadekvátně radikální, agresivní, až nenávistné pozice, což vytváří toxickou atmosféru.“
Očkování funguje, ale o tečku za koronavirem nejde. Slibovat to v reklamní kampani byla chyba. České úřady navíc touto kampaní mířily do značné míry mimo. Část lidí, která se do konce listopadu neočkovala, by se podle průzkumů spíše nechala přesvědčit věcnými argumenty směřujícími k finančním, provozním i rodinným aspektům.
Trčel jsem v zácpě na pražském Smíchově, a když už to nešlo autem, projížděl jsem okolí alespoň očima. Na rozmrzelých obličejích řidičů nic nového nebylo, zaujal mě však reklamní poutač na autobusové zastávce: „Co uděláte, když vám při vaření chybí vajíčka?“ – „Zazvoním na sousedy,“ proběhlo mi hlavou automaticky. Pak jsem ale četl dál a zjistil, že to není správná odpověď. Prý mám využít službu rozvozu nákupů. Firma mi vajíčka přiveze do půl hodiny.
