V dětství strávil tři roky ve východním Berlíně, kde jeho otec pracoval jako rozhlasový zpravodaj. Po návratu do Prahy propadl kouzlu fotbalu, který vedle politiky nejvíc nasměroval jeho život. Hrál za Slavii, později začal trénovat. Po podpisu Charty 77 a zapojení do činnosti disentu mu ale režim znemožnil jakoukoli výraznější kariéru včetně té fotbalové. Dočkal se až po roce 1989 – stal se šéftrenérem mládeže na Spartě.
„Kdyby tam o nás byl zájem,“ uvažuje v dalším podcastu Host Reportéra sedmadvacetiletá zpěvačka Dominika Hašková, „odstěhujeme se s kapelou na čas skoro kamkoli, klidně do Japonska.“ Moderátor Tomáš Poláček přikyvuje: nejlepší by bylo Nagano, kde vychytal její otec Dominik zlatou olympijskou medaili.
Její děda utekl z bývalého Československa před Klementem Gottwaldem, ona sama uprchla před venezuelskými komunisty Huga Cháveze. Vanessa Antonia Neumann – která byla čtyři roky partnerkou Micka Jaggera – nyní objevuje své české kořeny. Před nedávnem adoptovala dvě kolumbijské holčičky, kterým chce svou „rodnou zem“ představit.
Na lince mezi Prahou a Stockholmem se uskutečnil další díl podcastu Host Reportéra, tentokrát s Jiřím Pallasem. Někdejší manažer písničkářského sdružení Šafrán se během hodinového vyprávění mimo jiné vrátil o pětačtyřicet let zpátky, tedy do doby, kdy byli po podpisu Charty 77 společně s těhotnou manželkou a malým synem vyhnáni do exilu ve Švédsku: „Na nádraží nás vezli Pavel Landovský v bílém Saabu 96 a Václav Havel v žigulíku,“ popisuje Jiří Pallas plasticky.
Češi se naučili, jak komunikovat s nevidomými. Už se nestydí jít a zeptat se, zda člověk s bílou holí něco nepotřebuje, říká Barbara Hucková, ředitelka Nadace Leontinka, která už sedmnáct let pomáhá především dětem a mladým lidem se zrakovým postižením. „Někteří nevidomí zvládají věci, které bych já jako zdravá absolutně nedala,“ dodává.
Když Marcel Procházka, známý též jako Marcell, ukončoval studia medicíny, měl vyplnit formulář s otázkou, jaké se hodlá věnovat specializaci. Napsal dvě slova, která jeho okolí napůl pobavila a napůl překvapila: „HUDEBNÍ PRŮMYSL“.
A copak na tvoji debutovou desku říká tatínek Ondřej Havelka? Taková otázka v dalším dílu podcastu Host Reportéra nezazní, protože pětadvacetiletá písničkářka, akordeonistka a herečka Rozálie Havelková hned na úvod nastaví mantinely: „Desku Korzetiér jsem vydala jen pod křestním jménem Rozálie taky z toho důvodu, abych trošku předešla těmhle tradičním novinářským otázkám. Vůbec nic proti tátovi, ale já chci vystupovat sama za sebe.“
Ten nápad se zrodil během jedné noci na chatě, kde se sešly sestry Rozálie a Josefína Prachařovy a jejich kamarádka Sofie Höppnerová. Byť ani jedné není ještě ani dvacet, povedlo se jim dát celý projekt dohromady a letos v říjnu měla jejich divadelní hra s názvem Vina Vína premiéru v pražském Divadle v Celetné. „Chtěly jsme vytvořit něco ze současné doby, nechtěly jsme dělat moderního Romea a Julii, opakovat staré texty,“ říká spoluautorka a režisérka hry Rozálie Prachařová.
Ondřej Zdráhala je jedním z mála českých sportovců, který si vyzkoušel život v Kataru. Na vlastní oči viděl, jakým tempem se země v posledních letech chystala na nadcházející mistrovství světa ve fotbale, jež začíná už v neděli. „Všechno směřovalo právě k tomuhle turnaji. Katařané si vyzkoušeli pořadatelství na házené a atletice. Směřovali k tomu i výstavbu. Třeba metro v Dauhá postavili za šest let,“ vysvětluje bývalý reprezentant a současný prezident Českého svazu házené.
Pár dnů po svých pětačtyřicátých narozeninách přišla za mikrofon do redakce Reportéra spisovatelka Petra Dvořáková, která nedávno vydala pozoruhodný román Zahrada.
Smět zůstat se svým dítětem po celou dobu, co je v nemocnici, není pravidlem. Záleží na štěstí. Jeden lékař vás tam nechá, jiný vykáže. Některé spory mezi rodiči a nemocnicemi nyní míří k soudům. „Argumentů, proč je dobré, aby byl rodič v nemocnici u svého dítěte, je mnoho. Těžko se chápe, proč to vzbuzuje takovou kontroverzi,“ říká advokátka Barbora Steinlauf, která se specializuje na zdravotnické právo.
Až začne mistrovství světa v Kataru, Ralph Davies u toho nebude. Přitom třímilionový Wales, odkud pochází, se na nejsledovanější turnaj planety probojoval po dlouhých čtyřiašedesáti letech a podruhé v historii. Místo toho bude padesátiletý učitel angličtiny, který už přes dvacet let žije v Brně, pokračovat ve své vášni a objíždět zápasy nižších soutěží po celém Česku. Strávil jsem s ním dvě říjnové soboty a nikdy na to nezapomenu.
České karate ještě nemělo takový talent, jakým je dvacetiletá Martina Šáchová. Rodačka z jihočeských Vodňan začínala jako tenistka, ve dvanácti letech přidala na maminčin popud jako doplňkový sport právě karate. A nyní atakuje světovou špičku v soubojové disciplíně zvané kumite. „Chtěla bych, aby mi hráli hymnu,“ řekla mi v českobudějovické kavárně Datel. O týden později se jí to málem splnilo: na mistrovství světa juniorů získala stříbro.
Češky, kterým se podařilo vystoupat bez pomoci kyslíku na některou ze čtrnácti osmitisícovek, bychom spočítali na prstech dvou rukou. Zatím poslední z nich je lyžařka a učitelka Karolína Grohová. Jako členka tříčlenné výpravy nejdříve zdolala Gašerbrum II a letos v červenci podnikla expedici, jaká se na české horolezecké scéně neobjevila několik desítek let: s Kateřinou Mandulovou se pokusila vylézt na dvanáctou nejvyšší horu světa Broad Peak.
Z LISTOPADOVÉHO VYDÁNÍ. Je to jiné než kdysi. S Jiřím Langmajerem jsme vedli dva dlouhé rozhovory v období kolem jeho čtyřicítky. Obdivoval jsem ho jako herce, ale v civilu působil záhadně: mračil se, vzdychal, stěžoval si na bolesti. Snažil se utíkat před svými démony, ale vypadalo to, že nedožije padesátky. Teď je mu padesát šest, vypadá skvěle, a když za ním přijedu do Pyšel, dokonce se usmívá.
Gottwaldov, květen 1975. Studentka gymnázia má pár dní před maturitou, k té už ale nepřišla. „Už jsem se znala s Jardou, který maturitu taky neměl. Nepřišlo nám to vůbec podstatné. Věděli jsme, že stejně nemůžeme dělat, co bychom chtěli. Tak jsme svobodu hledali jinak a jinde,“ říká Kateřina Spurná, jejíž muž dnes pracuje jako novinář v redakci Respektu – jíž byla i ona sama dlouhé roky nedílnou součástí.
Na otázku magazínu Reportér odpovídají fotografka, spisovatelka, vydavatel a přírodovědec.
Oslavy 17. listopadu bude provázet velký koncert na Václavském náměstí, ale také řada akcí po celé zemi. Na Koncertu pro budoucnost vystoupí skupina Pussy Riot i známí čeští hudebníci. „Tentokrát ale máme program hodně orientovaný i na mladé publikum,“ říká hlavní organizátor Jan Gregar v podcastu Host Reportéra.
Ve městečku Thredbo uprostřed Sněžných hor v Austrálii se začátkem července roku 2021 konala velká oslava. Desítky hostů, ohňostroj, show na sjezdovce... Sté narozeniny tu slavil pražský rodák František Příhoda, jenž se kdysi na lyžích přes zamrzlý rybník dostal z komunistického Československa. Nyní přišla smutná zpráva, že tento legendární australský sportovec ve věku 101 let zemřel...
Patří mezi úspěšné spisovatelky a daří se jí i jako autorce podcastů. Markéta Lukášková v nich popisuje nezprofanované zajímavé příběhy a podává historii zábavněji, než ji známe ze školních lavic. Její podcast Příběh, který se opravdu stal, je díky tomu nominovaný na Křišťálovou lupu a zároveň z něj vzešla její šestá kniha Co vás v dějáku nenaučili.
Bylo to více než dvouhodinové povídání nad mnohokrát dolévanými skleničkami. Speciální a značně divoký podcast vznikl letos v létě při degustaci, která z reportéra Poláčka udělala obrovského fanouška Skotska a skotské whisky.
Lidé si neuvědomují, co všechno lze zjistit z jejich jazykového projevu, říká forenzní analytička Kateřina Lesch. Když potřebujeme jen ztotožnit někoho z okruhu podezřelých a máme k dispozici nějaký referenční text, obvykle stačí, když ho porovnáme s jiným dokumentem o šesti stech slov, dodává.
Andrej Babiš nominoval do prezidentské volby Andreje Babiše. Tváří se, že bude vstřícný, klidný a slušný. Aby mohl dostát své nové roli hodného strýce, připravili jsme pro něj kurz slušného vystupování. Poslechněte si v pátém dílu podcastu Pravda vítězí.
Martě Kubišové přejeme hodně zdraví a radosti k dnešním osmdesátinám a připomínáme titulní rozhovor z května 2021. „Nic se nezměnilo, na Vánoce uklizeno mít nebudu, nestíhám," řekla nám v předvečer svých narozenin.
Už od dob předrevolučních se mu říká „Bergámo – punk zuřivej“. Za mikrofon podcastu Host Reportéra usedl Petr Bergmann, který prožil osmdesátá léta jako dospívající pražský punker; rebel, který měl neustále problémy se všemi myslitelnými autoritami.
„Po rozhodnutí soudu z minulého týdne jsem si zpátky na celu odnesl pocit nespravedlnosti,“ říká na začátku rozhovoru jednačtyřicetiletý Jaroslav Kordys, „ale v srdci pořád cítím, že pravda vyjde najevo. My totiž s manželkou nikdy nikomu neublížili, právě naopak.“
Jeho studio YUAR dělá špičkové interiéry kancelářských budov. „Klientům rádi říkáme, že dokážeme utratit jakýkoli objem peněz,“ směje se Lukáš Janáč. Ale stejně rád pracuje i zadarmo. Pochází z jihomoravských Dubňan, kde dobržďovalo svou dráhu loňské tornádo. I proto stál za platformou, která umožnila každému, kdo přišel o střechu nad hlavou, zdarma si stáhnout studie rodinných domů navržených přímo pro tento účel.
Do redakce zavítala pozoruhodná žena: „Jmenuju se Viktorie Theodora Mercedes Hana Jana Zuzana,“ říká jedenatřicetiletá Viktorie Mertová v dalším díle podcastu Host Reportéra, „ale když jsem si teď měla vybrat přezdívku pro televizní soutěž, zvolila jsem jméno Belladonna.“
Může se učit od mistryně a na její tvorbě to je znát. Třicetiletá zpěvačka a hudebnice Alen, která hraje a zpívá vokály v doprovodné skupině Lenky Dusilové, vydala v pátek vynikající album jménem Tma, a zároveň usedla za mikrofon podcastu Host Reportéra.
Na anketní otázku magazínu Reportér odpovídají Světlana Witowská, Jaroslav Rudiš, Iva Pekárková a Libor Bouček.
Když člověk najde tu správnou četbu, může to zažehnout až fyzickou rozkoš, tvrdí čerstvá laureátka ceny Neuron pro nadějné vědce. Věnuje se výzkumu čtenářské gramotnosti a chtěla by školákům dopřát jinou než tradiční výuku literatury. „Cpeme dětem do hlavy jména autorů, zkoušíme je z výkladu díla. Přitom jde hlavně o náš vlastní prožitek, ať už je jakýkoli,“ říká Anežka Kuzmičová, která zkoumá, jak četba může vylepšit naše životy.
Přišel domů a manželka zrovna myla okna. „Na něco jsem se jí zeptal, ale vůbec mi neodpověděla… Tedy jsem pochopil, že jsem něco provedl – byť jsem netušil, co by to mohlo být. Pak mi řekla: Proč jsi mi neřekl, že jsi to podepsal?“ Tomáš Růžička se stal signatářem nejslavnějšího dokumentu tehdejší režimní opozice sice nevědomky, ale neodvolal. A nakonec byl na svůj „zfalšovaný“ podpis hrdý.
Když se každoročně dočtu, že patří mezi nejprodávanější české výtvarníky (nebo že je vůbec nejúspěšnějším), vždy znovu mě to překvapí, protože pořád vidím Krištofa Kinteru spíš jako cyklistu, srandistu, pankáče v klobouku. Krištof na umělecké žebříčky nehledí, myšlenkami na peníze se nechce zbytečně zatěžovat, ale úspěšný skutečně je a právě v tuto chvíli zažívá mimořádné období: „Dlouho jsem byl spíš ateliérový a galerijní jezdec,“ přikyvuje v novém ateliéru, „ale teď se můj azimut stočil na sochy určené ven.“
Stát zatím nedokáže propojit informace, které má na jednotlivých ministerstvech. To se musí změnit, od roku 2025 budou mít lidé právo, aby je státní správa obsloužila digitální formou, říká místopředseda vlády pro digitalizaci Ivan Bartoš. V podcastu také vysvětluje, k čemu mají být dobré povinné datové schránky pro živnostníky, a slibuje, že budou mít lepší a přívětivější podobu.
Narodily se s neobvyklými rozumovými schopnostmi. Přesto to mohou mít ve škole těžší než ostatní. Potíž je, že škola často jejich mimořádné nadání neodhalí anebo neví, jak ho správně rozvíjet, říká psycholožka Šárka Portešová. Takové děti pak mohou učitelům a spolužákům připadat divné, ocitnout se v izolaci nebo úplně ztratit o školu zájem.
Česko přichází o další druh ptáka. Sýček obecný býval v každé vesnici, dnes zbývá posledních sto párů. A jeho záchrana se přes všechnu snahu nedaří. Letošní sezona byla obzvlášť špatná, v polovině hnízd se z vajíček nic nevylíhlo. „Počty těchto ptáků jsou opravdu kritické a jde o ochranu každého jednotlivého páru,“ říká Martin Šálek, koordinátor ochrany sýčků z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd.
„Před pár lety jsem překvapeně zjistila,“ říká v dalším díle podcastu Host Reportéra režisérka Tereza Nvotová, „že někteří lidé například na slovenských vesnicích ještě pořád věří na bosorky – čili na jakési čarodějnice, které ostatním škodí. Stačí, aby ty ženy byly jiné než většinová společnost, už jen za to jim hrozí masová hysterie.“
Poslední zářijový den vychází deska, která bude oprávněně usilovat o hudební ceny za rok 2022, a jejíž autor Ondřej Galuška je dalším hostem podcastu Host Reportéra. Pozoruhodné je na ní všechno, názvem počínaje – jmenuje se totiž Stručný úvod do filozofie marnosti.
