not random 0

Kultura

not random 1

Patka napravo, patka nalevo

Inzerát: Divadlo ve Zlíně hledá maskérku a vlásenkářku. Janě Bílkové je dvacet, pracuje v kadeřnictví a o parukách a líčení neví vůbec nic. Což taky u pohovoru hned přizná, ale oni ji stejně vezmou, asi proto, že je sympatická. Po měsíci si Marie, Janina šéfová a zároveň jediná kolegyně, zlomí ruku. Načež uběhne 25 let a z Jany Bílkové je jedna z nejžádanějších (filmových) maskérek v Česku.

not random 2
not random 3
not random 4

Elton John: Nežil jsem PG–13 život

Podle mnohých ohlasů je Rocketman věrohodnější podívanou než předchozí hudební velkofilm Bohemian Rhapsody. Stejně jako v případě Freddie Mercuryho si opět přijde na své jak divák, který zná Eltonův život do posledního detailu, tak ten, kdo o něm neví skoro nic. Alkohol, drogy a homosexualitu ale tvůrci tentokrát ani v nejmenším nezametají pod koberec.

not random 5

Britskej lotr za pražskými bubny

Jiří „George“ Hrubeš je démon. Vysoký a celý v černém, vousy jako mušketýr. Bubnuje rychle a energicky, vypadá na padesát, je ovšem starší: ročník 1958. Začátkem osmdesátých let byl členem nejslavnější sestavy Pražského výběru, před pětatřiceti lety utekl za svou partnerkou (zpěvačkou Janou Kratochvílovou) do Londýna. Odtud se vracívá hlavně na letní koncerty, přičemž ty s Pražským výběrem bývají sváteční: letos o slunovratu kapela zahraje na festivalu Metronome.

not random 6

Velmi vizuální hudba

Do Česka přijíždí v půlce června Lina Lapelyté, svérázná litevská hudebnice a momentálně taky hvězda letošního bienále v Benátkách: opera Sun & Sea, kterou napsala společně s dvěma kamarádkami a jež reprezentovala Litvu v jejím národním pavilonu, dostala v Benátkách hlavní cenu, Zlatého lva. Z čehož se Lina ještě tak docela nevzpamatovala.

not random 7

Ladička

Hudebním glosátorem Reportéra pro rok 2019 je Márdi, člen Vypsané fiXy, nejslavnější skupiny ze San Piega (rozuměj z Pardubic).

not random 8
not random 9
not random 10

Po přeslici XXX. V Kolumbii

Když jsem si před cestou do světa přibarvila vlasy na červeno, nedošlo mi, že v davu rozhodně nesplynu, jak si v cizině vždycky přeju. Nenapadlo mě, že budu chodit po hlavním městě Kolumbie jako semafor, cizinka, turistka. Že si budu koledovat o přepadení, únos…

not random 11

Desatero vlídného kacíře Polyho

Petr „Poly“ Pálenský si zasloužil článek už dávno. Tři dekády vede skvělou, tvrdou, originální kapelu Insania, vedle toho přeložil spoustu knih z angličtiny, například od Timothy Learyho. Letos na jaře vydal knihu vlastní, jmenuje se Kacířův kancionál, a je natolik mimořádná, že už dále mlčet nelze. Takže: Co je ten Poly zač?

not random 12

Představuju si Zemi před miliony let

Kdo občas zabloudí na nějakou výstavu, snadno propadne dojmu, že současnému výtvarnému umění vládnou videa, instalace a různé provokace. O to větším zjevením je dílo pětadvacetiletého Adama Kašpara, který se umanutě věnuje jedné z nejtradičnějších disciplín: krajinářské olejomalbě. A slaví s tímto přístupem úspěch, o čemž svědčí i finanční částky, za které se jeho realistické obrazy prodávají.

not random 13
not random 14

Po přeslici XXIX. Praha!

Jít na procházku jarní Prahou je pastva pro oči. V parcích kvetou pomněnky, narcisy, modřence a tulipány všech barev – a nikdo je netrhá a nekrade! Pod Petřínem, v Kinského zahradě, jsou celé stráně porostlé medvědím česnekem; voní to tam po topinkách. V Seminářské kvetou třešně a lidé pod nimi sedí a piknikují jako pod deštníky. Na začátku dubna byly krásné, teplé, slunečné dny bez kapky deště, ale přírodě jako by to nevadilo, zatím. Pučela si, kvetla a nádherně zářila čerstvou zelení.

not random 15

Vlídný průvodčí

Hudebním glosátorem Reportéra pro rok 2019 je Márdi, člen Vypsané fiXy, nejslavnější skupiny ze San Piega (rozuměj z Pardubic).

not random 16
not random 17

Praha–Paříž, a zpět

Občan komunistického Československa se v druhé půli osmdesátých let vydává s cestovní kanceláří na Západ za železnou oponu – tak začíná povídka psaná pro dubnový Reportér.

not random 18

Atomovka

Hudebním glosátorem Reportéra pro rok 2019 je Márdi, člen Vypsané fiXy, nejslavnější skupiny ze San Piega (rozuměj z Pardubic). V březnovém vydání píše o jaru a klubové scéně.

not random 19

Po přeslici: Viva la salsa cubana!

Jedna, dva, tři – pauza – pět, šest, sedm – pauza. Nebo: posloucháte čtyři doby a tančíte jen první tři. Čtvrtá je prostor na krásu. Quick – quick – slow, i tak se dá slovy popsat basic step, guapea neboli základní krok kubánské salsy. Od guapey se odvíjí nekonečné množství úžasně propojených figur spontánního, divokého, a přitom uvolněného, výsostně ladného tance, který by se měl „předepisovat“ na chmury všeho druhu i na partnerské a manželské neshody, přísahám!

not random 20
not random 21

Pavla Horáková: Život je škoda nevykrást

Žijeme ve městech protkaných posvátnou geometrií, v nichž určitá místa už po staletí přitahují stále stejné jevy. „Mnohé reality jsou skryté běžnému vidění, nic není náhoda,“ tvrdí Pavla Horáková, autorka magicko-realistického románu Teorie podivnosti, který je nominován na cenu Magnesia Litera.

not random 22

Spisovatel Rudiš: Knižní bundesliga

Odmalička považoval za hotové, že jednou bude řídit vlaky. Jenže pak dostal brýle a s železniční perspektivou byl konec – strojvedoucí musí vidět jako rys. Šel tedy studovat učitelství, ale ani to nedopadlo, rychle zjistil, že na účinné předávání vědomostí nemá buňky. A tak nakonec začal dělat to, co vlastně původně ani nechtěl: psát. Jaroslav Rudiš, český spisovatel, který neobyčejně září v nejvyšší německé literární lize.

not random 23

Spisovatel Zábranský: Našel jsem klášter uprostřed revoluce

Máme rádi Řecko, ale málokdy navštívíme Athény. Kdo se v nich pár dnů zdrží, většinou bývá rozpačitý: Zajímavé město, hlásí pak v tom lepším případě. Jsou ale výjimky. Kousek pod Akropolí si dávám sraz s dvaačtyřicetiletým spisovatelem Davidem Zábranským, kterému Athény učarovaly natolik, že si v nich pořídil byt a spokojeně tu tráví zhruba pět měsíců z roku. Vyrážíme na dlouhou procházku městem, po které nás budou bolet lýtka i hlasivky.

not random 24

Po přeslici XXVII. Už je to tady!

Jaro. Už v půlce února bylo ve vzduchu. I když v noci mrzlo a na horách ležely pořád hromady sněhu, člověk to cítil všemi smysly svého těla: jaro je tady! Mně se v jednom únorovém víkendu přihodilo, že jsme s mužem v sobotu běhali po Šumavě na běžkách a v neděli jezdili na kole po kopcích a údolích Českého krasu. Oba dny svítilo slunce o sto šest a ptáčci v korunách stromů o sto šest milostně švitořili. Paráda!

not random 25
not random 26
not random 27

Grunt

Hudebním glosátorem Reportéra pro rok 2019 je Márdi, člen Vypsané fiXy, nejslavnější skupiny ze San Piega (rozuměj z Pardubic). V březnovém vydání píše o jaru a klubové scéně.

not random 28

Ladislave, hochu drahý, namaluj mi ptáky!

Žádný článek neplánuju. Jdu jen kolem ateliéru, v němž malují lidé s mentálními poruchami, nahlédnu dovnitř, obrazy jednoho z nich se mi líbí, tak pravím: „Ladislave, mám rád ptáky, pokud mi nějaké namalujete, rád zaplatím.“ Dvaatřicetiletý Ladislav Svoboda cosi odpovídá, pochopím, že souhlasí, ale o moc víc mu nerozumím, tak se loučím a čekám, zda se někdy ozve.

not random 29

Kotva

Pracovník ČSA se jedné noci probudí ve svém bytě nedaleko ruzyňského letiště – tak začíná povídka psaná pro březnové vydání Reportéra.

not random 30

Jak prolomit církevní omertu

Film, jehož název lze přeložit Díky Bohu nebo také Z milosti Boží (v originále Grâce à Dieu), získal Stříbrného medvěda na právě skončeném festivalu Berlinale. Režisér Françoise Ozon se v něm vydává na tenký led tématu zneužívání dětí v katolické církvi. Zmíněný název vychází ze slov obžalovaného kardinála Barbarina, který na tiskové konferenci k pedofilnímu skandálu prohlásil: „Díky Bohu jsou tyto skutky už promlčeny!“ Vypadá to, že se spletl.

not random 31
not random 32

Čhavorenge v Belfastu: Ukažte hrdost a pošlete to tam!

Někteří pocházejí z romských osad na východním Slovensku, jiní ze Vsetína, Vysokého Mýta či Rokycan. Teď se oblékají do bílých košil a pestrobarevných sukní před zrcadly v šatnách koncertní síně Waterfront Hall v severoirském Belfastu. Čeká je vystoupení po boku České filharmonie, v hledišti usednou manažeři špičkových britských orchestrů. „Dostali jsme se daleko, ale chceme se dostat ještě dál,“ říká jim sbormistryně Ida Kelarová. „Tak ukažte, že jste profíci, a pošlete to tam!“

not random 33

Jedna noc

Manželka přichází za svým mužem, aby mu sdělila něco důležitého – tak začíná povídka psaná pro únorové vydání magazínu Reportér.

Kultura
not random 34

Po přeslici XXVI. Morituri te salutant

Čtvrtý týden v lednu nemá na českých horách chybu. Už několik let v řadě to funguje: je opravdová zima. Kolikrát bylo předtím i potom teplo a ošklivo, ale tenhle týden to vždycky klaplo. Nasněžilo a začalo mrznout. Tak ohromné čepice sněhu na střechách chalup a obří sněhové bariéry na krajích cest nepamatuju. Letos nám na Benecku svítilo slunce. Ať jsme jezdili na lyžích, anebo běhali na běžkách, sníh se kolem nás třpytil ve slunečních paprscích.

not random 35
not random 36

Jako trest za Palacha jsme recitovali komunistické básničky, vzpomíná režisér Krobot

V předvečer rozhovoru píše: „Nerozmyslíte si to? Nemám moc potřebu dávat rozhovory; to není varování ani pokus dělat se lepším, ale skutečný stav věcí...“ Ne, pane Krobote, nerozmyslím, jedu. Vlak do Zábřeha má dvacet minut zpoždění, vy jste přišel dvacet minut před plánovaným příjezdem. Stojíte v rohu nádražní haly, kolemjdoucí si vás buď nevšímají, anebo to ze slušnosti předstírají...

not random 37

Němec s ruským přízvukem

Bylo mu dvaadvacet, vrátil se z vojny a zjistil, že půlka kamarádů už se rozutekla a druhá má koupenou jízdenku. A tak si taky jednu pořídil, za 96 rublů, a ze země, která měla brzy přestat existovat (SSSR), odjel do jiné, která měla taky brzy přestat existovat (NDR). Vladimir Kaminer, v roce 1990 floutek z Moskvy. Wladimir Kaminer, dnes jeden z nejčtenějších německých spisovatelů. Tvrdí, že se narodil v bazénu. Ale není to pravda.

<< NOVĚJŠÍ STARŠÍ >>