Měl to být úplně jiný rozhovor. Probrali bychom v něm nové, pompézní představení jménem Cesty, na jeho zdar bychom si připili vínem. Jenomže divadlo Cirk La Putyka od půlky března nehraje, a i kdyby, tak principál Rosťa Novák dodržuje přísnou životosprávu. Není mu nejlíp. Na poslední chvíli dokonce zrušil osobní setkání: „Lékař řekl, ať neriskuju a ať si radši povídáme přes Skype.“
Režisérka natočila film o horolezkyni Kláře Kolouchové. Jeho premiéra se ovšem odložila. „Těším se, až se zase potkáme v kině,“ píše.
Je první jarní den. Pozítří musím odevzdat tenhle dubnový fejeton. V době koronavirové krize, kterou intenzivně prožíváme, není možné psát o ničem jiném. Jenže co bylo dnes aktuální, je zítra minulost. Konstantní je jen pocit, kdy nikdo nic neví a všichni jsme trochu vystrašení. Věříme, že se z toho až apokalyptického snu nemoci, která někde houfně zabíjí a jinde o ní člověk nemá tušení a roznáší ji dál, probudíme a život bude jako dřív. Ba ne, bude jiný. Snad i lepší.
Jak vypadají rozhovory s dojičkou, nezaměstnaným a pořadatelem rockového koncertu? Na všechny tři nás ve své povídce pro magazín Reportér postupně pozve Kúča – intelektuální mánička undergroundového typu, pětapadesátiletý šéf nejslavnější českokrumlovské kapely Bratři Karamazovi.
Pořadatelé pražského hudebního festivalu Metronome rozhodli o odkladu termínu. Festival se místo konce června odehraje od 17. do 19. září.
Ani koronaprázdniny nemohou oblomit vaše zásady? Je vám dětská fascinace obrazovkou protivná? Zaměstnejte je jakoukoli prací (ten šuplík se starými hračkami by to chtělo vytřidit) a pusťte jim k tomu kvalitní audioknihu. A nijak zvlášť hledat nemusíte – máme pro vás 20 prověřených tipů.
Dny s dětmi dokáží být dlouhé. Do kina nemůžou a na procházku se jim opravdu nechce. Seberte jim vítr z plachet a podívejte se s nimi na jejich oblíbený YouTube. Aby vám nezačaly pouštět dlouhá videa, jak někdo (kdo neumí skoro ani mluvit) hraje hru, máme pro vás patnáct tipů, jak pustit něco, co by mohlo zajímat i vás.
Děti mají koronaprázdniny, donutit je k učení není příjemná práce. Chce to zapojit promyšlený systém odměn. Přinášíme vám 20 tipů na filmy, na které byste si možná sami nevzpomněli, ale dětem jimi určitě uděláte radost. A vy si zatím můžete třeba v klidu číst.
Z málo probádané historie starodávných svazků mezi skláři z Benátek a z Čech se zrodil plán uspořádat neobyčejnou výstavu. Ceněný český malíř Jakub Špaňhel, který s oblibou maluje chrámové interiéry, se spojil s neméně ceněnými benátskými zrcadly. Výstava v Křížové chodbě starého sídla Univerzity Karlovy má příznačný název – Benátské zrcadlení.
Začínám psát svůj fejeton dvacátého pátého února. Je to den, kdy v roce 1948 došlo v naší zemi, Československu, k převratu; moc převzali komunisti. Ten den nás uvrhl do totalitní tmy, která trvala až do roku 1989. Hlas lidu, vůle lidu, úloha pracujícího lidu, zářná budoucnost našeho lidu… Lidem, tou nekonkrétní masou, se zaklínala komunistická garnitura, když celých jednačtyřicet let kráčela, spíš pochodovala přes nepravosti i zločiny k „lepším zítřkům“.
Marta jede v autě se svým manželem a malou dcerou a na nebi vidí větroně – tak začíná povídka psaná pro březnový Reportér.
Je posedlá varhanami: „Když na ně hraju,“ říká, „tak mám pocit, jako by mnou proudila očistná síla.“ Jmenuje se Kateřina Chroboková a vystupuje pod uměleckým jménem Katta. Je drobná, ale nepřehlédnutelná – už proto, že ke svému nástroji usedá bosa. Často při hře vroucně zpívá. Někdy bývá éterická, jindy zemitě živelná, a tím vším zaujala fotografa Herberta Slavíka.
Ve světě se objeví agresivní forma chřipky, kvůli níž je nutné vybít všechny psy – tak začíná povídka psaná pro únorový Reportér.
Hudebním glosátorem Reportéra je Márdi, člen Vypsané fiXy, nejslavnější skupiny ze San Piega (rozuměj z Pardubic).
Jsou v zásadě jen dvě možnosti: buď si právě v Reportéru čtete o české filmařce ruského původu nominované na Oscara, anebo si čtete o české filmařce ruského původu, která Oscara dostala. Ale je to úplně jedno. V každém případě si totiž čtete o filmařce, která v posledním roce kompletně rozvířila vody světové animace. Darja Kaščejeva.
Skromný způsob života, zdrženlivost v konzumních nárocích, minimalizace uhlíkové stopy! Jak rádi se k tomu my, zodpovědní občané tohoto světa, hlásíme slovně. Každodenní realita má ale trhliny. Jak se můžeme hlásit k šetrnosti k životnímu prostředí, souhlasit s těmi, kteří chtějí změnu životního stylu, ohleduplnější přístup k přírodě a klimatu – a přitom žít normální, dnešní život? Jak to má člověk udělat, když nechce odhodit všechny výdobytky civilizace ani své touhy a radosti, a přitom nechce škodit planetě?
O tom, že i české kapely mohou mít světové ambice.
Píše se rok 1944, v jižních Čechách je zrovna horký letní den – tak začíná povídka psaná pro lednový Reportér.
O koncertu kapely PSH pro Čechy žijící na Bali.
Hudebním glosátorem Reportéra je Márdi, člen Vypsané fiXy, nejslavnější skupiny ze San Piega (rozuměj z Pardubic).
Nejdřív jsem tápal: co si mám myslet o skupině Bert & Friends a co o jejím kapelníkovi Albertu Romanuttim? Je to celé kýč a módní úchylárna, anebo veliké umění? Napoprvé mě bolely uši, ale po třetím poslechu jsem se stal fanouškem. Těžko říct, co bude dál: Je možné, že si dnes čtyřiadvacetiletý Albert jednou splní předsevzetí a vyprodá strahovský stadion?!
Na co se můžete v letošní sezóně těšit ve Štýrsku, zeleném srdci Rakouska? Až do konce února se můžete zúčastnit soutěže se štýrským sněhulákem, symbolem, který je neodmyslitelně spjat se zimními radovánkami. Steiermark Tourismus zve návštěvníky k tomu, aby si ze sněhu postavili svého sněhuláka a svůj výsledek pak zveřejnili na Facebooku. Nejkreativnější fotky mohou získat skvělé ceny, například rodinnou dovolenou ve Štýrsku, skipasy nebo vstupné do termálů.
Hudebním glosátorem Reportéra pro rok 2019 je Márdi, člen Vypsané fiXy, nejslavnější skupiny ze San Piega (rozuměj z Pardubic).
Sedím u notebooku. Dívám se přes modré, bílé, červené, zelené a žluté vlaječky s buddhistickou mantrou se slabikami óm mani padmé hún, jak vyslovujeme my Češi, zavěšenými na okně, do pražského parku. Jsem doma. Pračka pere, ústřední topení hřeje, kašel trápí. Mantra, jež má zprostředkovat nejvyšší prožitek Bytí, k zklidnění nepomáhá. Má hlava třeští horečkou i zážitky z cesty pojmenované Adventurou „Bhútán na kole v pohodě“. Jsem plná dojmů, jsem nemocná, nadšená, vyřízená, šťastná.
Vztah mezi dvěma partnery se ocitl v krizi a ponořil do alkoholu... Tak začíná povídka psaná pro prosincový Reportér.
Vzpomínka na Ivana Blatného.
Ve Ski amadé, největším lyžařském ráji v Rakousku, si návštěvníci užijí 760 kilometrů sjezdovek, 260 horských chat, 10 snowparků a 13 funslopes a funcross tras s jediným skipasem. Svými novými iniciativami jako RIDE Ski amadé, TASTE Ski amadé a Ski amadé MADE MY DAY je oblast důkazem toho, jak rozmanitá může být dovolená na lyžích.
Salcburská zima je jako z pohádky – spousta sněhu, romantická údolí, tradiční horské chaty, regionální kuchyně a spousta dobrodružství v horách i odpočinku třeba ve wellness. Na své si v Salcbursku přijde každý!
Pátý ročník festivalu Metronome Prague zná jméno první zahraniční kapely. Na pražském Výstavišti zahrají Underworld, kteří tento týden vydávají své desáté studiové album Drift Songs. Show, která bude novou desku propagovat, by měla být největší, jakou kdy Underworld předvedli.
Je velmi pravděpodobné, že budete odcházet se smíšenými pocity. Na jednu stranu potěšeni nápaditostí a rozmanitostí českého umění po roce 1989, na straně druhé zkroušeni (některými) rysy české povahy. Ať tak či tak, výstava Revoluční30 v pražské ulici Revoluční číslo 30 vás přinutí přemýšlet.
Známá stand-up komička a členka hudebního uskupení Čokovoko Adéla Elbel se letos rozhodla zapojit do Národní potravinové sbírky, která patří v Česku k vůbec nejrozšířenějším charitativním aktivitám, na které se každoročně podílí čím dál více Čechů. Těm, kteří neví „jak na věc“ nebo ještě lépe, jak se stát tzv. charitativním typem, radí Elbel v krátkém instruktážním videu.
Spisovatel, herec a pisníčkář píše o znovu vydané nahrávce písniček.
Hudebním glosátorem Reportéra pro rok 2019 je Márdi, člen Vypsané fiXy, nejslavnější skupiny ze San Piega (rozuměj z Pardubic).
Stojím před domem, pěkným, honosným, ale omšelým. Opadává mu omítka (jakkoliv byl dům v roce 2005 opraven), balkony jsou vydrolené až k armování. Ani okna, zaprášená a jakoby slepá, nevypadají, že by za nimi kypěl život. Jen dole v přízemí ještě funguje restaurace. Svou slávu už ale taky ztratila. Nad vchodem je cedule, které chybí první písmeno. Možná se brzy ztratí další a další…
Potkáváme se po sedmi letech, já jsem za tu dobu zestárnul. „Ahoj Davide,“ zdravím v lokále Mlýnská kavárna, a on chvíli neví: „Jo, to seš ty!“ Sám se zdánlivě nezměnil – i po padesátce klukovsky energický, rozcuchaný, rozesmátý, prostořeký, všechno a všichni se tu okolo něj točí. Po chvíli si přece jenom první drobné změny všimnu: David Černý přestal pít. Anebo nepřestal? Během práce na našem rozhovoru se situace velmi zvláštně zkomplikuje.
