V srpnu 2014 spáchal Islámský stát genocidu jezídů v irácké oblasti Sindžár. Vyhlazeny byly celé vesnice, počty mrtvých se odhadují na tři až pět tisíc. Zatímco muži byli zabíjeni, ženy byly odvlečeny do otroctví. Sedm let poté jsou stále mnohé z nich vězněny, jiné žijí v uprchlických táborech. Ředitelka nemocnice v iráckém Šajchánu, gynekoložka Negham Nawzád Hasan, je oporou ženám a dívkám, které si prošly otroctvím.
Projel cílem a vystřelil ruce s pádlem k nebi. Věděl, že je čerstvým mistrem světa. A že se docela hezky přiblížil k účasti na olympiádě. To ale nebyla jediná velká událost v nabité sezoně nejlepšího českého vodního slalomáře... U příležitosti zlaté olympijské medaile odemykáme příběh kajakáře Jiřího Prskavce, který vyšel v magazínu Reportér v listopadu 2019.
Sotambe znamená v zambijském jazyce bemba „Přijď a dívej se“. A je to také název afrického filmového festivalu, který už osmým rokem organizuje Češka Martina Hájková Mwanza: přezdívá se jí tudíž „mama Sotambe“. Martina přijela do Zambie před dvanácti lety jako dobrovolnice, v zemi si našla manžela, práci i životní hobby.
Na mapě Česka připomíná Broumovsko ušní boltec. Nebo je to obrys paty, která se hluboce zabořila do hlíny a kolem níž vystouply kopce. Nachází se tam i vesnice Šonov, nad kterou visí temný stín. V srpnu 1945 zde skupina opilých československých funkcionářů a vojáků vyrabovala faru, dva německé kněze pak odvedli do lesa a tam je střelami do hlavy zavraždili. K činu se přiznali, ale vyvázli bez trestu. Příběh je rekonstruován na základě archivních výpovědí.
Časopis plný rozhovorů s lidmi, kteří našli odvahu k vykročení ze zaběhnutých pravidel, k posunutí svého oboru, k neobvyklému životnímu kroku, k pomoci jiným, k překonání sama sebe nebo nepřízně osudu.
Po dvaceti letech rozhovorů s herci jsem narazil na výjimečný případ. Nepamatuju, že by někdo jiný hovořil o filmové roli s takovým zaujetím, jako to dovede Václav Neužil, když mluví o Emilu Zátopkovi. Ví o něm všechno, tisíckrát se do něj vžíval, samozřejmě toho spoustu naběhal. „Dokonce mám pocit,“ řekne ke konci tříhodinového povídání, „že jsem se díky Emilovi změnil.“
Stovky českých muzikantů se loni na jaře dostaly do existenčních problémů. Neměli pro koho hrát a zpívat, nevydělávali. Někteří z nich se v tu chvíli rozhodli změnit umělecký žánr a vsadili na své ruce: Radůza se naučila tvořit ozdobné výrobky z kůže, Matěj Homola z kapely Wohnout vyřezávat sochy, raper Kato začal malovat a prodávat své obrazy.
Proč nemáme ani třicet let po pádu socialismu dálnici do Rakouska? Dožijeme se severní trasy z Prahy na Moravu? „Máme techniku, znalosti i prostředky, ale chybí nám povolení. Takže stavíme tempem jako za socialismu,“ říká Martin Borovka, generální ředitel společnosti Eurovia CS, největší firmy v oblasti dopravního stavitelství.
V neděli 18. července 2021 zemřel ve věku jednaosmdesáti let herec Milan Lasica. Otevíráme rozhovor, který s ním vyšel v Reportéru v prosinci 2016.
Za poslední dva roky se ruský politický systém radikálně proměnil. Rusko už není relativně měkkou autokracií, ale plnohodnotnou diktaturou vykazující některé prvky současné Číny nebo pozdního Sovětského svazu. Vyhlídky země na další roky jsou přitom zlověstné – tedy pokud se nestane zázrak. Pro Reportéra o tom píše komentátor jednoho z nezávislých ruských médií.
Přestože v Evropské unii je nyní vakcín proti covidu-19 dost, pomalý rozjezd očkování na začátku roku byl „malou tragédií“ – říká poslanec Evropského parlamentu Stanislav Polčák. Evropská komise, která vakcíny centrálně nakupovala, pak ale podle něj udělala všechno, aby se situace zlepšila. Snad to povede i k tomu, že EU bude v příštích krizích postupovat pružněji. Europoslanec nicméně říká, že změna těžkopádného mechanismu rozhodování v rámci Unie není na stole.
Netají se tím, že chce dostat do vinice na severu Prahy michelinskou hvězdu. Šéfkuchař nádherné restaurace Salabka, která leží ve svahu nad pražskou botanickou zahradou, zoo, a tím pádem i nad Vltavou, vypráví v podcastu HoRe! svůj pozoruhodný příběh.
Na kvalitní přepis hlasového záznamu z angličtiny stačí programu znalost třiceti tisíc slov, pro přepis češtiny jich máme v databázi půl milionu, říká Petr Herian, šéf a majitel společnosti Newton Media, která monitoruje obsah českých médií. Denně jen v Česku archivuje čtyřicet tisíc článků z deseti tisíc zdrojů.
Netají se tím, že chce dostat do vinice na severu Prahy michelinskou hvězdu. Šéfkuchař nádherné restaurace Salabka, která leží ve svahu nad pražskou botanickou zahradou, zoo, a tím pádem i nad Vltavou, vypráví v podcastu HoRe! svůj pozoruhodný příběh.
Další díl podcastu Host Reportéra je africký: moderátor Tomáš Poláček se konečně dočkal a dlouze si popovídal s člověkem, který mnohokrát projel oblast rovníkové Afriky – a to včetně Demokratické republiky Kongo, což je jediná země planety, do níž by se Poláček nechtěl vracet.
Další díl podcastu HoRe! přináší neuvěřitelný, pohádkově znějící příběh Marie Tomanové, která ještě před deseti lety vůbec nefotila, a nyní zastupuje Českou republiku na slavném fotografickém festivalu v Arles.
Po dvanácti letech nepřetržitého vládnutí opustil funkci izraelského premiéra Benjamin Netanjahu, přezdívaný Král. Což nutně neznamená, že se už nikdy do křesla nevrátí. Netanjahu bývá občas přirovnáván k populistickým politikům typu Andreje Babiše, ale na rozdíl od nich je ideologicky založený. A má za sebou úspěchy.
Sotambe znamená v zambijském jazyce bemba „Přijď a dívej se“. A je to také název afrického filmového festivalu, který už osmým rokem organizuje Češka Martina Hájková Mwanza: přezdívá se jí tudíž „mama Sotambe“. Martina přijela do Zambie před dvanácti lety jako dobrovolnice, v zemi si našla manžela, práci i životní hobby.
Na zesnulého básníka Jana Vodňanského vzpomíná jeho manželka Ivana.
„Záleželo, kterýho vola jsi potkal,“ vzpomíná autor fotografií dokumentujících odchod sovětských vojáků z Československa před třiceti lety. Velitelství okupačních jednotek, oficiálně nazývaných Skupina středních vojsk, sídlilo ve středočeských Milovicích, kde svého času žilo až sto tisíc občanů SSSR. Karel Cudlín sem jezdil od dubna do července 1991, kdy „všechno už bylo hodně v rozvalu“, jak sám říká.
Sledujete seriál Kukačky? Ta přidrzlá holka v pruhovaném triku, která je tak trochu do větru, to je Denisa Barešová.
Představte si, že bychom žili v jiné realitě. V takové, kde Andrej Babiš není premiérem, tudíž není ve střetu zájmů a jím řízený Agrofert má stejné právo na evropské peníze jako jakákoli jiná soukromá česká firma. Nebylo by to krásné?
Spisovatel Pavel Kohout, který spolupracuje s Reportérem od prvního čísla, píše knihu Letorosty samomluv, v níž se ke každému roku jeho života vztahuje jedna mikropovídka. V minulém čísle jsme jich přinesli šest o letech 1928–1933, v tomto vydání přinášíme ukázky z různých let.
Až se budou v polovině března vyhlašovat ceny Grammy, bude český hudebník Ondřej Pivec zřejmě dost napnutý. Nominováno je totiž album amerického jazzmana Gregoryho Portera, na kterém ho Pivec provází na elektromechanické Hammondovy varhany. Druhou nominaci má za píseň skupiny The Baylor Project, kterou produkoval.
