Rekordní inflace staví kabinet Petra Fialy před zásadní dilema. Má se snažit podpořit širokou část populace a potěšit tak i své voliče? Nebo má vsadit na důslednou záchranu těch nejchudších, kteří vládní strany většinou nevolili a asi ani nebudou? Rozhodování může být složitější, než to na první pohled vypadá.
Robert Kodym dává jen minimum rozhovorů. Je introvertní, kolem sebe mívá zvláštní, tajuplnou hradbu. Nedávno navíc strávil dva měsíce v léčebně, takže jsem netušil, jak bude rozhovor probíhat, ale Robert překvapil – usmíval se, vyzařoval klid, s potěšením vzpomínal a občas žertoval, bylo nám dobře. Jen párkrát omluvně konstatoval, že i když miluje český jazyk, některé své pocity a zážitky zatím nedovede vtěsnat do slov.
Měla to být výkladní skříň československé architektury a umění postavená za americké peníze. Místo toho se pražský hotel InterContinental stal symbolem komunistického luxusu a veksláctví. Nyní by se stavba, poškozená rekonstrukcí z devadesátých let, měla přiblížit někdejšímu ideálu. Autorem přestavby, která zahrnuje i významnou proměnu okolí, je architekt Marek Tichý.
Nejprve relativně nadějné zprávy: Inflace se podle ekonomů patrně v půlce roku přiblíží svému vrcholu – tedy pokud se nestane něco neočekávaného… Životní úroveň poklesne, obecně by se měla vrátit o několik let zpět, část chudších lidí ovšem bohužel má a bude mít problémy. Velkou neznámou je zde Putin: Válka na Ukrajině totiž zdražování urychlila a mír by pomohl. Důležitým příspěvkem k české inflaci však bylo, říkají ekonomové, i rozhazování za Babišovy vlády: řešit inflaci dalším kobercovým sypáním peněz tak těžko pomůže.
Narodil jsem se v Plumlovské ulici a prvních pět let bydlel v Prostějově. Potom jsme se přestěhovali do Čech, což vedlo k rodinné tragédii, nicméně na Hané mám většinu své rodiny, občas tam jezdívám a líbí se mi – přesně nevím proč. Tak teď to třeba zjistím. Beru si pár dní volna, v Praze startuju skútr (nic jiného neřídím), protrpím šestihodinový přesun studeným deštěm a začínám svou rodnou Hanou křižovat: Jaká dnes vlastně jsi?
Spoluodpovědnost za to, že se ruský diktátor odhodlal zahájit krvavou válku na Ukrajině, padá na hlavu mnohých. Pokusíme-li se oprostit od vlastních politických sympatií, zjistíme, že za Putinovu troufalost může v různé míře třeba i tak nesourodá dvojice, jakou je Angela Merkelová a Donald Trump. Právě o spoluvině za vývoj, který vedl až k únorové invazi, se píše v pravidelné eseji magazínu Reportér.
Tisícovky českých domácností ubytovávají už třetí měsíc ukrajinské uprchlíky. Dělají to i dvě rodiny z východočeské Chrudimi, které přijaly dohromady tři ženy, sedm dětí, jednoho muže, tři psy, kočku a dvě andulky. Zatímco hosté si cení, že mají soukromí a nemusí se tísnit ve společné noclehárně, hostitelé připomínají: „Nestačí jim dát střechu nad hlavou a myslet si, že mám splněno.“
Akcie? Nemovitosti? Kryptoměny? Vysoká inflace nutí lidi více přemýšlet o tom, jak se postarat o své peníze. Ani dramatický růst cen by však neměl vést k opuštění rozumné obezřetnosti a zdravého rozumu. Podle expertů není důležité porážet inflaci v okamžiku, kdy trhá rekordy, ale v perspektivě několika příštích let. Zároveň je rozumné držet se oblastí, které jsou investujícímu blízké a srozumitelné.
Ze dne na den se její svět převrátil naruby. Spolumajitelka největší ukrajinské „pet“ firmy teď řídí byznys z pražského azylu. „Přestali jsme snít o tom, že náš život bude stejný jako dříve,“ říká Polina Kosharna, jejíž rodina i firma sídlily až do vypuknutí války v Charkově. Se záchranou zaměstnanců a jejich blízkých jí výrazně pomáhá i český granulový magnát.
Mají výjimečný talent a našlápnuto na úspěšnou kariéru. Vynikající houslisté, bratři Richard a Eduard Kollertovi. Prvnímu je čtrnáct let, druhému devatenáct. Jejich příběhy se v mnohém podobají, přesto byly jejich začátky trochu jiné. Pro Edu, který na hudební nástroje začal hrát až v sedmi letech, byli vzorem jeho tatínek pianista Jiří Kollert a houslový virtuos Josef Suk. Mladší Richard měl už vzor jiný – svého bratra.
Osm koní, tým terapeutů a trenérů, patnáct bezbariérových apartmánů. V Bohuslavicích na Vysočině pomáhá dětským pacientům s pohybovými problémy kontakt se zvířaty. Děti se baví jízdou na koni nebo hlazením psa a vlastně ani nevědí, že pod vedením terapeuta cvičí. Komplexní týdenní program hipoterapie kombinované s canisterapií pomůže některým dětem postavit se na vlastní nohy a udělat první krok. U jiných aspoň brzdí vývoj nemoci.
Od dětství miloval počítačové hry – a zatímco u vrstevníků nadšení v dospělosti většinou ochabovalo, Dan Broulík si ho zprofesionalizoval. Jeho agentura Avatar Media začala roku 2016 provozovat hernu zaměřenou na virtuální realitu, a loni v prosinci přidala na pražské Brumlovce druhou, tentokrát největší v republice.
V Josefské ulici na pražské Malé Straně funguje sedmadvacátým rokem vyhlášený bar Bluelight, který má stovky často pozoruhodných, kreativních nebo úspěšných štamgastů. Sedm desítek z nich loni nafotila Alžběta Jungrová, z barových portrétů vznikla knížka: „Samozřejmě si uvědomuju,“ říká fotografka, „že kdybych chtěla nafotit štamgasty všechny, bylo by jich desetkrát tolik – takže bych v Bluelightu musela delší dobu bydlet.“
Obyčejná touha po volnosti a možnostech, které mají lidé za železnou oponou, stála za emigrací Heleny Jindáčkové do Itálie. Čtyřiadvacetiletá fotbalistka pražské Slavie zůstala na Západě při posledním klubovém zájezdu před tím, než opět spadla klec – v lednu 1969. Devátý díl seriálu, který vzniká ve spolupráci magazínu Reportér, Paměti národa a Moneta Money Bank.
V Národním divadle právě skončila Káťa Kabanová, překrásná Janáčkova opera, publikum tleská snad deset minut, já pak deset vteřin navíc: Bravo! Káťu zpívala a hrála moje jmenovkyně Alžběta, sopranistka Alžběta Poláčková, která se sice nikam moc necpe, ale podle mě jde o naprostou hvězdu; a nejen podle mě. V posledních letech jde Alžběta z jedné hlavní role do druhé.
_reporter_300x600px.jpg)
Míst hrůzy je v dnešní Ukrajině nepočítaně, ale větší scénu apokalyptického zmaru jsem od vypuknutí války neviděl. Ani v nejvíce fantasmagorickém snu bych si nedokázal představit něco symboličtějšího. Na náměstí se tyčí rozstřílený památník hrdinům druhé světové války a všude, kam oko dohlédne, se válí trosky rozstřílené vojenské techniky – ovšem té současné. Vítejte v Trosťanci, šest hodin jízdy na východ od Kyjeva.
"V české politické debatě se ohled na lidi v nouzi vytahuje jen tehdy, když na tom chce někdo nahnat laciné politické body," píše se v editorialu Reportéra, který vychází v květnu 2022.
Hudebním glosátorem Reportéra je Márdi, člen Vypsané fiXy, nejslavnější skupiny ze San Piega (rozuměj z Pardubic).
Jsou to úžasné hory, ale jsou tak vysoké, že v nich i solidně vytrénovaní lidé z nížin trpí výškovou nemocí, jako by měli permanentní kocovinu. Tak popisuje skialpinistickou expedici na Pamír v centrální Asii devětadvacetiletý fotoreportér a sportovec. Dalšímu členu výpravy, držiteli olympijských medailí v biatlonu, se dokonce udělalo tak zle, že ho musel ze čtyř a půl tisíce metrů svézt kůň. Z pokusu o lyžařský výstup a sjezd z velehory Pik Lenina sešlo.
„Záleželo, kterýho vola jsi potkal,“ vzpomíná autor fotografií dokumentujících odchod sovětských vojáků z Československa před třiceti lety. Velitelství okupačních jednotek, oficiálně nazývaných Skupina středních vojsk, sídlilo ve středočeských Milovicích, kde svého času žilo až sto tisíc občanů SSSR. Karel Cudlín sem jezdil od dubna do července 1991, kdy „všechno už bylo hodně v rozvalu“, jak sám říká.
Výměna v čele skupiny PPF a její souvislosti.
Zdá se vám sen, že si v Amsterdamu dáváte jointa, který jste propašovali z Českých Budějovic, ačkoli v Nizozemsku se dá marihuana legálně koupit – tak začíná povídka, kterou pro Reportéra napsal pětadvacetiletý básník, laureát Ceny Jiřího Ortena.
Na jedné straně rybníka Polovce, kousek od dálnice D1, je hladká a upravená hráz. Že u ní vládne člověk, je poznat podle vyjetých kolejí od auta. Protější hráz je ale jiná. Rozrýpaná a protkaná chodbami. Do vody vedou cestičky, které vypadají jako skluzavky. Některé stromy jsou okousané, jiné pokácené, břeh je podemletý, takže se celá řada bříz sklání nad hladinu. Zem je protkaná potůčky a ukončená „průplavem“. Vlastně už to není hráz, ale poloostrov. Vyjímá se tu neobvyklá stavba – hrad z bahna a větviček. Tady vládne bobr evropský.
