Autor: Ivankiv. „Vyvážel lidi ze zóny,” říká Antonia, manželka Mikoly Havrilenka. „Večer přijel a vyprávěl, jak lidé plakali, nevěděli, co si s sebou vzít. Po měsíci se mu začaly třást ruce, pak nohy. Dvakrát mu operovali hlavu. Pomohlo mu to od třesu, ale přestal mluvit. Radiace tam byla, ale myslím, že to má od nervů.” Foto: Petr Toman.
Autor: Ivankiv. Desetitisícovému městu sloužil jeden hřbitov necelých sto let. Po explozi se musel vybudovat další a i ten nyní přestává stačit. Ivankiv nebyl přímo zasažen radioaktivním spadem, ale proudily sem tisíce autobusů s vysídlenci, kteří zde byli dekontaminováni a odesíláni do nových domovů po celé Ukrajině. Foto: Petr Toman.
Autor: Ivankiv. Tisícovky lidí, kteří pracovali do roku 1989 na odklízení následků radiačního zamoření a dosávali za to metály, poslala černobylská havárie na invalidní vozíky, dohnala k sebevraždám, alkoholismu a na ekonomické dno. Průměrný věk pro odchod do likvidátorského důchodu byl 33 let. Foto: Petr Toman.
Autor: Chočeva. Michajl Musijenko pracoval roku 1983 v elektrárně jako řidič cisterny. Vozil oleje, mazut, pendloval mezi Černobylem a další atomovou elektrárnou ve Smolensku. Už dlouhé roky má problémy se srdcem a s chůzí. Radioaktivita se drží u země, nejprve tedy útočí na nohy. Foto: Petr Toman.
Autor: Ivankiv. „Lepší by bylo, kdyby se tu žádné děti nerodily,” říká lékařka a psycholožka Iryna Kozyrjeva. „Tady je každý nemocný, těžko najdeš zdravého člověka. Nejde jen o fyzické problémy. Děti vidí kolem sebe samou bídu, neúctu k životu, odevzdanost. Jsem přesvědčená, že na tomhle území by lidé žít neměli.” Foto: Petr Toman.
Autor: Staré Sokoly. V oblastech, které se dotýkají černobylské zóny, chybí průmysl, služby, infrastruktura. Sehnat práci je nemožné. Před havárií se tu rozkládala „obilnice Evropy”, většina lidí byla zaměstnána v kolchozech. Ty se po kolapsu Sovětského svazu rozpadly, půda se kvůli obsahu radionuklidů přestala využívat. Foto: Petr Toman.
Autor: Stracholesí. „Do havárie jsem pracoval jako ředitel myslivecké organizace,” vypráví Michail Rožok. „Po evakuacích se řešilo, co se všemi těmi domácími zvířaty. Tak k nám přijížděli myslivecká sdružení z celé Ukrajiny. Každý nafasoval bundu, kalhoty a holiny, k tomu krabici nábojů, tekutý jód a jelo se.” Foto: Petr Toman.
Autor: Kyjevské jezero. Existoval plán jej celé vypustit a zamezit tak šíření radionuklidů řekou Pripjať, která protéká kolem elektrárny a vlévá se do jezera. Hrozilo ale, že by se v případě vichru zvedla stěna kontaminovaného prachu a písku a celá oblast by byla neobyvatelná, včetně dvoumilionového Kyjeva. Foto: Petr Toman.
Autor: Illinci. Feďa Chvedarovič žije sám v celé vesnici bez elektřiny a plynu. Pracoval jako traktorista. Na jaře vysadí brambory, zaseje řepu, hub jsou plné lesy. Nestěžuje si. Dokonce pěstuje vlastní tabák, který pak balí do novinového papíru. Když dorazí pojízdná prodejna, koupí si chleba a baterky do rádia. Foto: Petr Toman.