img

Tomáš Poláček


Narodil se 21. prosince 1977 matce Evě, toho času studentce pražské Fakulty žurnalistiky. Poslední ročník absolvoval a diplom převzal spolu s ní. Od páté třídy na základní škole vydával se spolužákem Michalem Trunečkou časopis Calypso, pro nějž tito dva pokrevní bratři (Trunečkovi jsou známá novinářská rodina, ačkoli konkrétně Michal dal v dospělosti přednost právu) napsali rozhovory mimo jiné s Jaroslavem Foglarem a kardinálem Františkem Tomáškem. Od září roku 2000 pracoval v MF DNES, kde se brzy vyhranil jako autor velkých rozhovorů a reportáží. Zajímavostí je, že pět procent jeho respondentů do půl roku od vydání článku zemřelo, a u reportáží že si Tomáš většinou našel téma, při němž se nedalo vyhnout konzumaci alkoholu. I tak se v MF DNES udržel do léta 2014, kdy se rozhodl následovat své největší novinářské oblíbence do měsíčníku Reportér. V něm si začal plnit sen – cestu autostopem kolem světa.

Autor také napsal:


not random 0

Náboženské prozření pana Babiše nám lehce narušilo meditaci

Mniši z řádu bosých karmelitánů chodívají v botách. Jednačtyřicetiletý kněz Pavel Pola přišel od Pražského Jezulátka do redakce Reportéra dokonce v civilu: „Hábit nosím při výjimečnějších příležitostech.“ Zjevně má příliš dobrou náladu na dlouhé řeči o politice, ale přesto se dotkneme tématu „Andrej Babiš před Jezulátkem“ a v této souvislosti dojde na překvapivé zjištění. Rozhovor si můžete poslechnout i v podcastu Host Reportéra.

not random 1

Zemřel Petr Hošek z Plexisu. Jak žil a co o tom sám říkal

Ve věku pětapadesáti let zemřel Petr Hošek, frontman skupiny Plexis, se kterou odehrál první koncert 11. srpna 1984. Před pěti lety - nedlouho po vážné dopravní nehodě, kterou utrpěla kapela cestou z koncertu - vyšel v magazínu Reportér článek, kde „Sid“ Hošek mluvil nejen o následcích havárie, ale také o dalších nehodách, hudebních začátcích i vztahu k alkoholu. Jak popisoval své životní momenty vlastními slovy? Článek z počátku roku 2018 jsme odemknuli k přečtení pro všechny.

not random 2

Češka na trase Angola–Hollywood. Bianca Cristovao

Příjmení Cristovao je u nás slavné, kdo by neznal Bena. Mnohem méně se ovšem ví o jeho mladší sestře Biance, které je dvaatřicet let a od devatenácti žije v Los Angeles. Bianca není o nic méně úspěšná než Ben, a navíc uspěla v ryze americké disciplíně: baví lidi, dělá stand-up comedy. O Vánocích přijela na pár dní do rodné země, omlouvala se za čím dál horší češtinu, ale buď mluví dobře, nebo je Biančino vyprávění natolik zajímavé, že si posluchač chyb nevšímá.

not random 3

K moři to, synáčku, vezmeme přes Kosovo

Nejdřív mě lákalo strávit Silvestra v Indii. Když jsem se podíval na ceny letenek, tak aspoň – dejme tomu – na Krétě. Ale ne, taky nic, na účtu jsem měl volných pětadvacet tisíc, to by nestačilo. „A stejně k moři pojedeme,“ řekl jsem nakonec devítiletému synovi, „vezmeme to přes Srbsko, Kosovo a Makedonii. Slibuju, vykoupeš se!“ Pokrčil rameny, opatrně souhlasil a já pro jistotu zamluvil jeden hotel s bazénem.

not random 4

PODCAST: Prezident republiky spálil moje umělecké dílo

„Ty trenýrky jsem řádně koupil za sedm korun,“ říká v podcastu Host Reportéra kunsthistorik Patrik Šimon, jeden z nejschopnějších a nejvlivnějších sběratelů výtvarného umění v současném Česku. Nedávno vydal pětikilovou knihu nazvanou Generace N, ve které představuje svou sbírku současného tuzemského umění – zaměřil se převážně na zásadní umělce narozené v osmdesátých a devadesátých letech.

not random 5
not random 6
not random 7
not random 8

Ondřej Havelka: Se mnou je to složitý

Bude to zvláštní rozhovor. Ondřej Havelka si v kavárně sedne ke kamnům, která sice nehřejí, ale teoreticky by mohla – a tenhle pocit pomáhá: „Strašný počasí, viďte?“ zadívá se z okna, zatímco já se dívám na něj. Už coby předškolák jsem měl Havelku rád v Malých televizních kabaretech, pak jako herce, zpěváka, režiséra… Mám pocit, jako bych potkal celoživotního známého. Od časů mého dětství se moc nezměnil, na osmašedesát nevypadá, je jenom posmutnělejší, než jsem čekal. „Nejsem,“ zasměje se. Ale je.

not random 9

Přijeď za mnou do Berlína, projdeme se hřbitovem

Napadlo mě, že se nechám překvapit. „Doro,“ napsal jsem své oblíbené spisovatelce: „Proveď nás s fotografem předvánočním Berlínem, vždyť tam bydlíš patnáct roků – trasa je na tobě.“ Po čtyřhodinové procházce si nejsem jistý, o jaký typ zážitku vlastně šlo – byl perfektní, ale zároveň trochu ujetý. „Klidně to tam napiš,“ povzbuzuje mě při loučení Dora Kaprálová: „Dáma každým coulem, jen občas hodí na hřbitově šavli.“

not random 10
not random 11

PODCAST: Na vlak do Švédska nás vezli Havel s Landovským, vzpomíná Jiří Pallas

Na lince mezi Prahou a Stockholmem se uskutečnil další díl podcastu Host Reportéra, tentokrát s Jiřím Pallasem. Někdejší manažer písničkářského sdružení Šafrán se během hodinového vyprávění mimo jiné vrátil o pětačtyřicet let zpátky, tedy do doby, kdy byli po podpisu Charty 77 společně s těhotnou manželkou a malým synem vyhnáni do exilu ve Švédsku: „Na nádraží nás vezli Pavel Landovský v bílém Saabu 96 a Václav Havel v žigulíku,“ popisuje Jiří Pallas plasticky.