„Tělo ti říká, že každou chvíli umřeš,“ říká mi Petr, zkušený highliner neboli – starším a nepřesným termínem řečeno – provazochodec. Mezi věžemi hradu Kašperk mezitím kráčí po méně než tři centimetry širokém popruhu další borec, Hugo. Vtipkuje s poněkud vyděšeným publikem a následně se vrhá střemhlav dolů. Chvíli plachtí, než ho zachytí jisticí lano. Hned ho střídá Aneta, která provádí gymnastiku na tenoučkém popruhu v třicetimetrové výšce.
Jsou to úžasné hory, ale jsou tak vysoké, že v nich i solidně vytrénovaní lidé z nížin trpí výškovou nemocí, jako by měli permanentní kocovinu. Tak popisuje skialpinistickou expedici na Pamír v centrální Asii devětadvacetiletý fotoreportér a sportovec. Dalšímu členu výpravy, držiteli olympijských medailí v biatlonu, se dokonce udělalo tak zle, že ho musel ze čtyř a půl tisíce metrů svézt kůň. Z pokusu o lyžařský výstup a sjezd z velehory Pik Lenina sešlo.
Z BŘEZNOVÉHO VYDÁNÍ. Dálkové, neboli také nordické bruslení je nádherné a lze ho provozovat i v Česku. Někdy to ovšem nemusí být taková legrace. Svoje první proboření a bezmála poslední chvilky v životě popisuje fotograf Tomáš Binter.
