Alí potáhne z cigarety a kouř vyfoukne povytaženým okýnkem. „Vezměte si Trumpa. Ten člověk je prchlivý, nezajímá ho nic, než on sám. A Evropa drží s ním. A my Íránci trpíme.“ Odporuji: „To tak není. Evropa se Trumpovi postavila a od jaderné dohody neodstoupila. Evropské firmy zůstávají v Íránu.“ Alí se na mne prudce podívá a vjede do protisměru. „Tohle tady ale nikdo neví.“
V roce 1950 kolem nejposvátnějšího místa islámu kroužilo padesát tisíc lidí, vloni už jich bylo dva a půl milionu, nová mešita má pojmout 1,85 milionu lidí najednou. Poutníci narážejí na závratné čekací doby a kšeftování s kvótami spojené s úplatky, ženy pak na osahávání a další sexuální obtěžování. Nespokojenost s tím, jak Saudové zacházejí s Mekkou, v arabském světě rok od roku sílí.
Vystudovaná arabistka a průvodkyně po zemích Blízkého východu nabízí trochu jiný pohled na problematiku Kurdů, než jaký se v poslední době rozšířil. Obraz hrdých horalů a krásných žen jako neohrožených bojovníků proti islámskému terorismu doplňuje o některé méně známé skutečnosti.
Před pár měsíci se objevila zpráva, že teroristická skupina Boko Haram propustila zhruba třetinu dívek, které zadržela v roce 2014 v nigerijském městě Chibok. Tento posun v událostech, které mezitím téměř upadly do zapomnění, vyvolal opět zájem o válku s islamisty, kteří svou brutálností předčí i Islámský stát. Jaký je dnešní stav?
V sutinách se občas objeví úlomek kamenného křídla či opracované plochy, popsané klínopisem. Tisíce let staré sochy byly nejdříve zničeny kladivy a palicemi, zkázu dokonala výbušnina, která je rozmetala. Mosulské muzeum – se všemi jeho památkami a skvosty – je obrácené v prach. Mohla jsem se o tom přesvědčit na vlastní oči.
