Vystudoval mediální studia na Karlově univerzitě, nyní dokončuje studium žurnalistiky a hospodářské politiky na Masarykově univerzitě. Pochází z Českých Budějovic, žije v Brně. Krátce působil v Českém rozhlase, momentálně se živí jako copywriter. Jeho vášní jsou pěší poutě, dosud absolvoval tři – do Říma, Santiaga de Compostela a Jeruzaléma.
Zatímco moje rodina zasedala ke štědrovečernímu stolu, já usedal na koberec. Ne že by na mě snad nezbyla židle. Jen jsem byl u úplně jiné rodiny. Rodiny mého nového kamaráda Saida, který žije v horách ve středu Íránu.
Trčel jsem v zácpě na pražském Smíchově, a když už to nešlo autem, projížděl jsem okolí alespoň očima. Na rozmrzelých obličejích řidičů nic nového nebylo, zaujal mě však reklamní poutač na autobusové zastávce: „Co uděláte, když vám při vaření chybí vajíčka?“ – „Zazvoním na sousedy,“ proběhlo mi hlavou automaticky. Pak jsem ale četl dál a zjistil, že to není správná odpověď. Prý mám využít službu rozvozu nákupů. Firma mi vajíčka přiveze do půl hodiny.
Přesně před třemi týdny jsem z francouzského Saint Jean Pied de Port vykročil do prudkého kopce… a věděl, že se nezastavím za víc než měsíc. Právě v tomto městečku totiž začíná nejznámější stezka vedoucí do legendárního Santiaga de Compostela – Camino Frances.
Jižní Čechy jsou sice královstvím rovin, cyklistiky a rybníků, ovšem do myšlenek Jihočechů se přece jen občas vkrádá jedno pohoří. Lidé, kteří se denně vyškrábou na nejvyšší horu v kraji Kleť, obyčejně dělají totéž. Soustředěně upřou oči k obzoru a hledají titěrné zasněžené vrcholy.
Zatímco čtete tyto řádky, uháním s mámou a tátou autem někde po rumunském venkově. Není mi přitom deset, nýbrž třicet a jsem tu úplně dobrovolně. Podnikat dobrodružné cesty s rodiči mi totiž přijde opravdu dobré.
Miluji nejen bublání vody, ale taky zvuk bojleru a klimatizace, cvrčky, jezy, šum rozladěného rádia. A co se týká klidného spánku, na ten jsem si pořídil mašinku ze Spojených států, která napodobuje různé zvuky větráků… Proč? Podle statistiky asi deset až patnáct procent z vás ví, o čem mluvím. Právě tolik lidí totiž má tinnitus. Vy ostatní tohle latinské slovo asi slyšíte poprvé. A když si přečtete následujících pár řádků, výrazně snížíte svoji šanci na to, že ho někdy uslyšíte jako diagnózu od ušního lékaře. A věřte mi, že to se vyplatí.
Před dvěma měsíci jsem začal chodit na online kurzy znakového jazyka. Ještě před rokem by mě nenapadlo, že se budu učit něco, co nepotřebuji. Navíc online. Ovšem teď každou středu večer usedám před webkameru a znakuji. A ohromně mě to baví.
Tohle je budoucnost a vaše děti mi jednou poděkují – prohlásil prý můj dědeček, když koncem šedesátých let k nevoli zbytku rodiny objednal montovanou chatu ze Sovětského svazu. O půl roku později mu po železnici přivezli materiál a dědeček se pustil do stavby. Její začátek si nemohl naplánovat lépe.
"Diskuse na Facebooku ovládli lidé, kteří se rádi dohadují. Je jich málo, ale jsou hodně nahlas. Další miliony uživatelů nic nekomentují, protože mají moc hezký život na to, aby věnovali svůj čas hádání přes internet," píše autor pravidelného sloupku Lehce pod čarou.
