Pád česko-slovenské skupiny Arca Investments – spojené se jménem Pavola Krúpy, jehož prezident Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy o stát – je největším úpadkem finanční instituce od doby krachů českých bank v devadesátých letech. Arca představuje velkou rybu v oblasti prodeje dluhopisů, v posledních letech byla známa agresivním prodejem směnek. Čeští a slovenští investoři do ní vložili minimálně osmnáct miliard korun.
Dost možná končí několikaleté období, kdy se v nezastavěné části oblíbeného českého horského střediska nesměly stavět nové budovy. Zastupitelstvem prošla v první fázi změna územního plánu, která může spustit nový stavební boom. K prodeji už se ostatně začaly nabízet louky za takové peníze, za které by se, jak říká jeden starousedlík, na nich vyplatil leda tak chov dinosaurů. Tedy samozřejmě pokud se nezmění územní plán a na těch loukách se nezačne stavět.
České vyhlídky v boji s covidem-19 se zdály být začátkem léta dobré. Při zachování některých, v podstatě málo omezujících opatření bychom nad pandemií mohli vyhrát. Otázka stojí, zda je toho vláda, respektive stát schopen.
Věřitelé mohou zapomenout na výplatu více než miliardy korun, které napůjčovali podniku předluženého podnikatele Michala Mičky či jemu osobně. Skupina známá hlavně značkami Pietro Filipi a Kara totiž krachuje. Takový je příběh jednoho z velkých hráčů, jehož byznys byl postaven na vydávání dluhopisů, z nichž naprostá většina už nikdy nebude splacena. Právě o něm pojednává druhý díl seriálu magazínu Reportér zabývajícího se toxickými dluhopisy.
Bývalý americký prezident, populární americký herec, podnikatel v letectví… Barack Obama, Morgan Freeman a Richard Branson patřili k hrstce lidí, kteří si se svolením Petra Kellnera mohli zahrát na jeho golfovém hřišti na Britských Panenských ostrovech, kde český miliardář s rodinou střídavě žil. Docela dobře to ilustruje postavení, jakého dosáhl nedávno tragicky zesnulý podnikatel v Karibiku, kde udělal řadu pro něj menších, ale šikovných investic.
To setkání bylo původně naplánováno na hodinu a půl, nakonec se protáhlo skoro na dvojnásobek. Byl konec května 2007 a my jsme se poprvé sešli k rozhovoru s majitelem skupiny PPF Petrem Kellnerem. Pak následovala ještě další dvě interview, v lednu 2009 a dubnu 2012. Byly to zároveň tři poslední rozhovory, které kdy Petr Kellner poskytl českým médiím. Viděli jsme při nich člověka uvolněného, starostlivého i drsně pragmatického.
Ve své podnikatelské kariéře určitě udělal řadu kroků, které byly přinejmenším kontroverzní. Na ostrově Virgin Gorda v Karibiku však na Petra Kellnera vzpomínají opravdu v dobrém. Veřejně se to moc neví, ale český miliardář výrazně pomáhal tamním obyvatelům po ničivém hurikánu Irma, který udeřil v roce 2017.
Lidé, kteří půjčili peníze firmám a teď se marně domáhají vrácení svých peněz. Miliardy, které tečou přes internetová dluhopisová tržiště a zprostředkovatele do různých, někdy pochybných společností. Takový je český svět toxických podnikových dluhopisů, jakási místní zlatá horečka posledních let. Magazín Reportér přináší první ze série článků popisujících tento problém: první díl se věnuje malým investorům.
Co byste chtěl, aby si jednou lidé pamatovali, když se řekne jméno Petr Kellner? Tato otázka padla na závěr rozhovoru, který jsme s Petrem Kellnerem vedli na sklonku jara 2007. Podnikatel, který nyní zahynul při havárii helikoptéry v aljašských horách, tehdy vyslovil přání, aby byla PPF vnímána jako úspěšná evropská firma. „Ale je to těžké, protože nic neprodukujeme – třeba boty, auta a podobně,“ říkal.
Chápu tristní situaci aerolinek, nicméně zákazníci nejsou bezbranné ovce, které se mají nechat oholit, a to ani během epidemie.
Podle Jana Trnky, přednosty Ústavu biochemie a vedoucího Katedry biomedicínských oborů na 3. lékařské fakultě UK v Praze, by všechny vakcíny měly projít standardním schvalováním. Používání léků bez ověřeného účinku na covid-19 považuje za neetické a za odborné selhání.
Matematik a dramatik René Levínský se poslední rok věnuje modelům o šíření epidemie a dopadům protiepidemických opatření na lidské chování. Zásadní chyba se podle něj stala už na podzim, kdy se epidemie vymkla kontrole. Neexistuje zde také respektovaná instituce věnující se ochraně veřejného zdraví a toxická je podle něj i role lobbistů brojících za montovny.
