Celý svůj předchozí novinářský život strávil v ekonomické redakci MF DNES, kde ještě jako student ekonomie a práv v roce 1999 vytvářel burzovní zpravodajství a psal články o daních na tehdy jediném počítači s připojením k internetu. Jeho velmi krátká anabáze do světa auditorů skončila šťastně – odešel krátce před pádem Enronu, který vzal sebou i jeho bývalého zaměstnavatele. V roce 2003 se stal editorem, od roku 2007 byl vedoucím ekonomické redakce. Do Reportéra přišel, protože si myslí, že práce musí mít smysl a člověka bavit.
Růst životních nákladů způsobených vysokými účty za energie už zasáhl i zaměstnance s vcelku solidními příjmy. A začal ohrožovat firmy. A vláda Petra Fialy dlouho nepřicházela s ničím zásadním, co by situaci opravdu řešilo.
Prořídlé řady číšníků a servírek, seškrtané menu reagující na nedostatek kuchařů, úpěnlivé inzeráty – taková je současná realita v české gastronomii. „Náš obor se musí proměnit, aby se mladí lidé nebáli v něm pracovat,“ komentují profesní špičky mohutný odliv personálu. Co dalšího může postavit restaurace a hospody – sužované po covidových lockdownech také zdražováním energií a surovin – zpátky na nohy? A jak si vedl náš reportér, který si vyzkoušel obsluhovat hosty přímo na place a postavil se také za výčep?
Kauza kolem bývalého náměstka primátora Petra Hlubučka zdecimovala vyhlídky hnutí STAN v Praze, ale problémy přinesla i dalším stranám, včetně favorizované koalice Spolu. V její nejsilnější části, Občanské demokratické straně, proběhl neúspěšný pokus o generační převrat: u moci paradoxně posílily „staré pušky“ z dob někdejšího primátora Pavla Béma. Doby, kdy se o územním plánu rozhodovalo v restauraci Obecního domu, se prý ale rozhodně nevrátí.
Je to takový barvitý příběh českého kapitalismu. Úspěšné vedení Komerční banky, už méně úspěšné řízení Union banky, které vyšetřovala policie, spolupráce s firmami napojenými na proslulého Iva Rittiga – a nakonec letošní nominace do dozorčí rady ČEZ od vládní TOP 09. To všechno najdeme v kariérní pouti Radovana Vávry. // Po uzávěrce se Radovan Vávra vzdal kandidatury do dozorčí rady ČEZ.
Možná je to záležitost pro psychologa. Nynější marketingové heslo ANO „Za Babiše bylo líp“ může být totiž ve skutečnosti projevem hlubin nitra Andreje Babiše. Nostalgií po době, kdy jím založený Agrofert šlapal, on byl u moci a nic moc mu nehrozilo. Nyní se však potýká s řadou problémů. Soud, hrozba ztráty dotací – a také válka na Ukrajině. Nejziskovější část byznysu Agrofertu totiž stojí a padá na dostupném a levném plynu z Ruska. Tento strategický aspekt a slabé místo podnikání expremiéra vyšly plně najevo až s ruskou invazí na Ukrajinu.
Nejprve relativně nadějné zprávy: Inflace se podle ekonomů patrně v půlce roku přiblíží svému vrcholu – tedy pokud se nestane něco neočekávaného… Životní úroveň poklesne, obecně by se měla vrátit o několik let zpět, část chudších lidí ovšem bohužel má a bude mít problémy. Velkou neznámou je zde Putin: Válka na Ukrajině totiž zdražování urychlila a mír by pomohl. Důležitým příspěvkem k české inflaci však bylo, říkají ekonomové, i rozhazování za Babišovy vlády: řešit inflaci dalším kobercovým sypáním peněz tak těžko pomůže.
Zablokování majetku ruských oligarchů, jimž patří luxusní megajachty, jako třeba ta se jménem Pravá láska, je jen jedním balíkem sankcí dopadajících na Putinův režim. Ruskou ekonomiku těžce postihne masový odchod mladých IT profesionálů nebo exodus západních firem, s nimiž byla země až dosud úzce propojená. Očekává se propad hospodářství srovnatelný s dobou po konci SSSR. Zmírnit následky mohou jedině peníze za ropu a plyn.
Soudy různé instance hrají ping-pong, ve kterém jde o pozemky za miliardu vrácené v rámci restitucí majetku zabaveného komunisty. Řeší se, jak se stalo, že právník pozemkového fondu udělal z lidí bez jakékoli rodinné vazby k původním vlastníkům pokrevní příbuzné – zda šlo o nedbalost, nebo o úmysl, když pak tito lidé restituovali. O osudu majetku po rodině Bečvářových, který zamířil k pražským politickým podnikatelům, není stále rozhodnuto.
Za prudkým zdražením energií, jemuž nyní čelí české domácnosti a firmy, nestojí pouze celkový vývoj na evropském trhu. Situaci ještě zhoršilo, že někteří místní dodavatelé ukončili činnost: šlo právě o ty, kteří nabízeli nejlevnější ceny, čehož často využívala zranitelná část populace. Jak důsledkům skokového zdražení čelit? Nějaké možnosti existují, byť propad v účtech můžou kompenzovat spíše jen částečně.
Za dramatický růst cen energií, který zažíváme v posledních měsících, nemůže tolik evropský boj proti skleníkovým emisím, onen „Green Deal“, jak často slýcháme. Prvním problémem je to, co postihlo mnohá odvětví – ekonomika se po prvním období pandemie rozjela tak překotně, že jí chybí některé suroviny. Druhým, specifickým problémem jsou ceny zemního plynu, které vystřelily nahoru, mimo jiné v souvislosti s napětím kolem Ukrajiny a Ruska.
V polovině ledna to bylo jedenáct let, co jsem byl na rozhovoru s „atomovou Annou“, jak se přezdívalo šéfce Arevy, francouzského státního výrobce jaderných reaktorů. Anne Lauvergeonová tehdy do Česka přijela, aby lobbovala za zakázku na rozšíření Temelína. Módním termínem, který šéfka Arevy šířila, byla „jaderná renesance“. Budoucnost viděla růžově, přibývalo objednávek na nové reaktory a zdálo se, že jádro bude hlavní cestou ke snižování emisí skleníkových plynů.
