img

Barbora Postránecká


Vystudovala Fakultu humanitních studií UK. Během následujících deseti let prošla regionálním zpravodajstvím MF DNES, domácím zpravodajstvím na iDNES.cz a Lidovými novinami, věnovala se především školství. Nyní je se dvěma malými dětmi na volné noze. Nejraději dělá rozhovory s mladými lidmi, kterým se povedlo v něčem uspět.  

Autor také napsal:


not random 0

Pojďte si hrát. S mapou, batůžkem a hlavně venku

Na počátku byl nápad, jak udělat Telč ještě přitažlivější. Nakonec to ale vypadá, že tým tří mladých lidí bude postupně zatraktivňovat více měst. Jejich originální venkovní hra Nachozeno vychází v době, kdy mnozí z nedostatku jiných možností objevují krásy české země intenzivněji než dříve. Nepotřebujete přitom mobil ani internet: hrajete s obálkami, mapou a kartičkami.

not random 1

Z manažerky tkadlenou: Chtěla bych tkát z roun českých ovcí

Vystudovala filmovou vědu a jako manažerka se v Národním filmovém archivu podílela mimo jiné na digitalizaci sbírek. Nebyla ale šťastná. Pak objevila kouzlo starého řemesla, koupila si tkalcovský stav a začala tkát šály. Už pár let se tím živí. „Začala jsem dobře spát, přestala se přejídat a zjistila, že toho k životu moc nepotřebuji,“ říká Anna Batistová, která tvoří pod značkou anniné.

not random 2

Válka o hlasitost. Když si v kině zacpáváte uši, je to špatně

Pracoval na historicky prvním českém seriálu #martyisdead, který získal mezinárodní cenu Emmy, obdobu filmových Oscarů. „Elegance Martyho je v tom, že přístupnou formou podává drsné téma kyberšikany,“ říká Jindřich Kravařík, který stojí za hudební a zvukovou složkou oceněného seriálu. S Jindřichem jsme probrali i to, proč v kině některé filmy „řvou“ a jak se zvučí představení v Austrálii.

not random 3

Máma českých desperátů

Začalo to před sedmadvaceti lety jedním dopisem do vězení a stala se z toho celoživotní náplň, práce na plný úvazek. Eva Carbolová pomáhá vězňům přečkat život za mřížemi a vypořádat se po propuštění s nově nabytou svobodou. Ani jedno není snadné.

not random 4

V klášteře jsem zažil deset nejtěžších roků, říká kněz a olomoucký děkan

Kdysi život zavál profesora Petera Tavela, římskokatolického kněze a dominikána narozeného na Slovensku, do rakouského kláštera. Posléze se stal děkanem Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci. Fakulty, která letos jako první v Česku nabídla možnost vystudovat bakaláře online. Peter Tavel má bezesporu rád výzvy. Prý za to může i jeho šestitýdenní plavba na plachetnici v Indickém oceánu, během níž se zbavil strachu. „Byl jsem čtyřiadvacet hodin ve stresu, že zemřu. V jednom momentě jsem si ale uvědomil, že už se nebojím. Dokázal jsem si říct, že pokud je to ta poslední vlna, můj strach mi není vůbec k ničemu.“

not random 5

Sedm minut staré hranolky jdou do koše, říká expertka na plýtvání

Třetina jídla na světě se vyhodí, většina zbytečně. Tomu, jak plýtvání v našich kuchyních a gastro provozech předcházet, se věnuje Barbora Kebová z iniciativy Zachraň jídlo. „Jídlo je potřeba správně skládat do ledničky a nebát se v kuchyni experimentovat,“ radí Barbora, pro niž je velkou výzvou vařit z toho, co ostatní považují za odpad, třeba z mrkvové natě. Jeden z posledních projektů, kterých se účastnila, se týkal toho, jaký odpad vzniká v jídelnách a fastfoodech.

not random 6

Bráchu mámě vrátili, mě ne. Strašné je, že i dnes končí děti v ústavech kvůli chudobě

Michal Ďorď prožil své dětství v ústavní péči. Nyní aktivně bojuje za práva dětí s podobným osudem, jako byl ten jeho. Situace v Česku je v tomto směru špatná, což nyní vyjádřil i Evropský výbor pro sociální práva, na který se před třemi lety obrátily dvě mezinárodní organizace. Vadilo jim, že děti do tří let končí v kojeneckých ústavech, aniž by se český stát snažil jejich situaci vyřešit jinak a lépe.

not random 7

Myslíš, že se někdy vrátím domů?

Stovky dětí večer co večer usínají v postelích, nad kterými se nenaklání nikdo z jejich blízkých – přestože většina z nich někoho blízkého má. Ačkoli se v péči o ohrožené děti v Česku objevují určité náznaky k lepšímu, stát pořád jakýmsi samopohybem preferuje kojenecké ústavy či tradiční velké dětské domovy. Naši liknavost nyní odsoudil i Evropský výbor pro sociální práva patřící k Radě Evropy.

not random 8

„Ty buzno“ není jako „ty vole“. Učitelé by to měli umět rozlišit, říká specialistka

V rakouských školách přistupují ke genderovým otázkám otevřeně, v Maďarsku se naopak přepisují školní osnovy a řada témat se z nich vyškrtává. Česko je někde uprostřed. Podle Dagmar Krišové, doktorandky z Katedry sociální pedagogiky Masarykovy univerzity, je prvním krokem si uvědomit, že stereotypní pohled na svět má každý z nás a není jednoduché se ho zbavit.

not random 9

Od příštího roku půjdou některé spotřebiče opravit snadněji

Honzu Charváta štvalo, že se vyhazují věci, a to i takové, které by se daly používat dál. V roce 2015 proto založil databázi opravářů a servisů Opravárna.cz. K myšlence hned nevyhazovat, ale pokusit se opravit příští rok dopomůže i nová evropská norma, která ukládá firmám povinnost dodávat na trh náhradní díly po dobu deseti let. Výrobky také půjdou snadněji rozebrat. Zatím to bude platit jen u bílého elektra, i tak je to ale krok k tomu být k naší planetě zase o trochu šetrnější.

not random 10

Zdeněk Hostomský: Trochu viru neuškodí, naopak, naučme se s ním žít

Strávil šestadvacet let v Americe, kde mimo jiné vyvíjel léky proti rakovině či HIV. Za oceánem získal nejen manažerské dovednosti, ale také nasál atmosféru svobodné společnosti. „Jsem znepokojený, jak vlády vzaly boj s covidem jako příležitost ukázat svoji důležitost a to, že mohou komandýrovat lidi a my se jim musíme podrobit,“ říká Zdeněk Hostomský, šéf Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR.

not random 11

Češka ve Vietnamu: Místo oslav sto dní bez viru počítáme nové nemocné

Stačil jediný den a Vietnam by oslavil sto dní bez nového pacienta nakaženého covidem-19. Místo toho vláda oznámila, že zpřísňuje opatření. Objevilo se nové ohnisko nákazy. Země je pověstná nízkým počtem nakažených, intenzivním testováním a tím, že dokáže efektivně trasovat. Tak už dokázala zažehnat dvě vlny nemoci. „Každý nakažený musí povinně nahlásit, kde všude byl, a lidé mají povinnost si zkontrolovat, zda se s ním někde nepotkali,“ říká Lucie Pštrosová, průvodkyně a delegátka, která dlouhodobě žije v hlavním městě Vietnamu Hanoji. Všechny informace jsou přístupné ve vládní aplikaci, kde můžete zároveň nahlásit, pokud někdo „neuposlechl výzvu“.