Pracoval na historicky prvním českém seriálu #martyisdead, který získal mezinárodní cenu Emmy, obdobu filmových Oscarů. „Elegance Martyho je v tom, že přístupnou formou podává drsné téma kyberšikany,“ říká Jindřich Kravařík, který stojí za hudební a zvukovou složkou oceněného seriálu. S Jindřichem jsme probrali i to, proč v kině některé filmy „řvou“ a jak se zvučí představení v Austrálii.
Začalo to před sedmadvaceti lety jedním dopisem do vězení a stala se z toho celoživotní náplň, práce na plný úvazek. Eva Carbolová pomáhá vězňům přečkat život za mřížemi a vypořádat se po propuštění s nově nabytou svobodou. Ani jedno není snadné.
Kdysi život zavál profesora Petera Tavela, římskokatolického kněze a dominikána narozeného na Slovensku, do rakouského kláštera. Posléze se stal děkanem Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci. Fakulty, která letos jako první v Česku nabídla možnost vystudovat bakaláře online. Peter Tavel má bezesporu rád výzvy. Prý za to může i jeho šestitýdenní plavba na plachetnici v Indickém oceánu, během níž se zbavil strachu. „Byl jsem čtyřiadvacet hodin ve stresu, že zemřu. V jednom momentě jsem si ale uvědomil, že už se nebojím. Dokázal jsem si říct, že pokud je to ta poslední vlna, můj strach mi není vůbec k ničemu.“
Třetina jídla na světě se vyhodí, většina zbytečně. Tomu, jak plýtvání v našich kuchyních a gastro provozech předcházet, se věnuje Barbora Kebová z iniciativy Zachraň jídlo. „Jídlo je potřeba správně skládat do ledničky a nebát se v kuchyni experimentovat,“ radí Barbora, pro niž je velkou výzvou vařit z toho, co ostatní považují za odpad, třeba z mrkvové natě. Jeden z posledních projektů, kterých se účastnila, se týkal toho, jaký odpad vzniká v jídelnách a fastfoodech.
Michal Ďorď prožil své dětství v ústavní péči. Nyní aktivně bojuje za práva dětí s podobným osudem, jako byl ten jeho. Situace v Česku je v tomto směru špatná, což nyní vyjádřil i Evropský výbor pro sociální práva, na který se před třemi lety obrátily dvě mezinárodní organizace. Vadilo jim, že děti do tří let končí v kojeneckých ústavech, aniž by se český stát snažil jejich situaci vyřešit jinak a lépe.
Stovky dětí večer co večer usínají v postelích, nad kterými se nenaklání nikdo z jejich blízkých – přestože většina z nich někoho blízkého má. Ačkoli se v péči o ohrožené děti v Česku objevují určité náznaky k lepšímu, stát pořád jakýmsi samopohybem preferuje kojenecké ústavy či tradiční velké dětské domovy. Naši liknavost nyní odsoudil i Evropský výbor pro sociální práva patřící k Radě Evropy.
V rakouských školách přistupují ke genderovým otázkám otevřeně, v Maďarsku se naopak přepisují školní osnovy a řada témat se z nich vyškrtává. Česko je někde uprostřed. Podle Dagmar Krišové, doktorandky z Katedry sociální pedagogiky Masarykovy univerzity, je prvním krokem si uvědomit, že stereotypní pohled na svět má každý z nás a není jednoduché se ho zbavit.
Honzu Charváta štvalo, že se vyhazují věci, a to i takové, které by se daly používat dál. V roce 2015 proto založil databázi opravářů a servisů Opravárna.cz. K myšlence hned nevyhazovat, ale pokusit se opravit příští rok dopomůže i nová evropská norma, která ukládá firmám povinnost dodávat na trh náhradní díly po dobu deseti let. Výrobky také půjdou snadněji rozebrat. Zatím to bude platit jen u bílého elektra, i tak je to ale krok k tomu být k naší planetě zase o trochu šetrnější.
Strávil šestadvacet let v Americe, kde mimo jiné vyvíjel léky proti rakovině či HIV. Za oceánem získal nejen manažerské dovednosti, ale také nasál atmosféru svobodné společnosti. „Jsem znepokojený, jak vlády vzaly boj s covidem jako příležitost ukázat svoji důležitost a to, že mohou komandýrovat lidi a my se jim musíme podrobit,“ říká Zdeněk Hostomský, šéf Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR.
Stačil jediný den a Vietnam by oslavil sto dní bez nového pacienta nakaženého covidem-19. Místo toho vláda oznámila, že zpřísňuje opatření. Objevilo se nové ohnisko nákazy. Země je pověstná nízkým počtem nakažených, intenzivním testováním a tím, že dokáže efektivně trasovat. Tak už dokázala zažehnat dvě vlny nemoci. „Každý nakažený musí povinně nahlásit, kde všude byl, a lidé mají povinnost si zkontrolovat, zda se s ním někde nepotkali,“ říká Lucie Pštrosová, průvodkyně a delegátka, která dlouhodobě žije v hlavním městě Vietnamu Hanoji. Všechny informace jsou přístupné ve vládní aplikaci, kde můžete zároveň nahlásit, pokud někdo „neuposlechl výzvu“.
Sice se jako pesimista můžeme narodit, nemusíme jím ale zůstat navěky. Jak získat optimistický pohled na svět, zkoumá už pár desítek let směr nazvaný pozitivní psychologie. Vědci došli k tomu, že dokážeme „přepnout“ a začít myslet jinak.
Přesně 245 let uběhlo loni od zavedení povinné školní docházky. Od roku 1774, kdy o tom Marie Terezie rozhodla, se nikdy nestalo, že by školy byly zavřené plošně a na tak dlouho, jako tomu bylo během letošní pandemie.
