img

Adéla Tallisová Dražanová


Její úplně první redakcí bylo sportovní oddělení jednoho celostátního deníku. Bylo léto roku 1998, Francie oslavovala Zidana a v redakci se měl brzy objevit první počítač připojený k opravdovému internetu. Trvalo pak zhruba tři roky, než pochopila, že sportovní novinařina ji živit nebude. V létě 2001 přišla do Mafry, nejprve na server iDNES.cz, pak do tištěného deníku MF DNES: jako reportérka zahraničního oddělení. Je přesvědčená, že novinařina je úplně nejvíc nejlepší zaměstnání na světě.

Autor také napsal:


not random 0

Tělo v Německu, duše v Turecku

Najdou své jméno na černé listině. Ztráta zaměstnání je v tu chvíli ten menší problém: hrozí totiž i zatčení, mučení, věznění. Sbalí se, jedou na letiště. Tam zjistí, že už jim režim stačil anulovat cestovní pas. Zbývá tedy nelegální útěk přes moře, na pašerácké lodi. V Německu, kam často míří, je pak čeká nový život, i v tom jsou však pronásledováni stíny minulosti. Vzdělaní Turci – vědci, profesoři, novináři či lékaři –, kteří se znelíbili prezidentu Erdoganovi.

not random 1

Koňská dávka motivace

Volejbalová kariéra Heleny Havelkové v kostce: první kontakt s míčem ve dvanácti. V patnácti česká extraliga. V devatenácti italská série A1, jedna z nejlepších soutěží světa, a v ní postupný zisk takřka všech dosažitelných titulů. Sezony v elitních ligách Číny, Polska či Turecka. Zatím poslední sezona zakončená výhrou všeho vyhratelného v moskevském Dynamu. K tomu patnáct let v reprezentaci. Tak. A teď si to proberme podrobněji.

not random 2
not random 3

Čtyřicet let trvalo, než našel cepín, kterým zabili Trockého

Keith Melton, americký historik špionáže, říká, že se rád dotýká věcí. „Jen tak si je můžu opravdu spojit s dějinami,“ tvrdí. Asi proto strávil skoro čtyřicet let hledáním cepínu, jímž byl zavražděn Trockij. Proto po pádu železné opony objížděl východoevropská města a přemlouval komunistické rozvědčíky, aby mu prodali foťáky ukryté v propiskách. Proto má ve sbírce přes sedm tisíc špionážních artefaktů z celé planety. A proto jeho vyprávění posloucháte s otevřenou pusou.

not random 4

Výkon V v okamžiku O

Že prý býval třídní tlouštík a šprt, takový ten typ, co se k němu spolužáci znají jen při písemce. Že prý strašně toužil sportovat, jenže byl věčně nemocný, a tak vylehával doma a z okna sledoval, jak si kluci ze třídy přes jeho zahradu zkracují cestu na fotbal. Naštěstí však měl 1. vrozenou soutěživost, 2. hudební talent, 3. klavír v obýváku. A tak si někdejší tlouštík a šprt o něco později zahrál například s Berlínskou filharmonií. Ivo Kahánek.

not random 5

Exodus

„Milí krajané, přišli jsme za vámi, abychom vám sdělili, že dnes se vaše vycestování...“ Zbytek věty se rozplynul ve výbuchu nadšení. Lidé slzeli a objímali se jak šílení, mnozí z nich budou později vyprávět, že se tu podruhé narodili. Hans-Dietrich Genscher, západoněmecký ministr zahraničí a autor té nedokončené věty, zas bude vzpomínat, že se musel chytit zábradlí, přemohla ho srdeční arytmie. Praha, Malá Strana, září 1989.

not random 6

Patka napravo, patka nalevo

Inzerát: Divadlo ve Zlíně hledá maskérku a vlásenkářku. Janě Bílkové je dvacet, pracuje v kadeřnictví a o parukách a líčení neví vůbec nic. Což taky u pohovoru hned přizná, ale oni ji stejně vezmou, asi proto, že je sympatická. Po měsíci si Marie, Janina šéfová a zároveň jediná kolegyně, zlomí ruku. Načež uběhne 25 let a z Jany Bílkové je jedna z nejžádanějších (filmových) maskérek v Česku.

not random 7
not random 8

Velmi vizuální hudba

Do Česka přijíždí v půlce června Lina Lapelyté, svérázná litevská hudebnice a momentálně taky hvězda letošního bienále v Benátkách: opera Sun & Sea, kterou napsala společně s dvěma kamarádkami a jež reprezentovala Litvu v jejím národním pavilonu, dostala v Benátkách hlavní cenu, Zlatého lva. Z čehož se Lina ještě tak docela nevzpamatovala.

not random 9

Ztracený ráj

Z dětství nemá Helen na Československo žádné vlastní vzpomínky: i sugestivní obrazy hlubokého lesa, jímž jako čtyřletá utíkala s matkou a bratrem na Západ, vznikly až mnohem později, na základě matčina vyprávění. Kanada pak přinesla svobodu. Rozlet, příležitosti, úspěch. Přesto Helen pořád cosi táhlo zpátky...

not random 10

Spisovatel Rudiš: Knižní bundesliga

Odmalička považoval za hotové, že jednou bude řídit vlaky. Jenže pak dostal brýle a s železniční perspektivou byl konec – strojvedoucí musí vidět jako rys. Šel tedy studovat učitelství, ale ani to nedopadlo, rychle zjistil, že na účinné předávání vědomostí nemá buňky. A tak nakonec začal dělat to, co vlastně původně ani nechtěl: psát. Jaroslav Rudiš, český spisovatel, který neobyčejně září v nejvyšší německé literární lize.

not random 11

Pánbůh mě asi ještě nechtěl

„Na ubytovně nás mohlo být tak sto dvacet děvčat. Všechna, která se mnou byla ve sklepě, zemřela. Já jediná přežila. Běžela jsem, nohy spálené do krve, ale to jsem nevnímala. Domy už hořely odshora až po přízemí, a jak byly ulice úzké, plameny se uprostřed křížily. Nevím, jak je možné, že jsem neumřela.“ Únor 1945, spojenecký nálet na Drážďany: Veronice je dvacet let.