img

Adéla Dražanová

Její úplně první redakcí bylo sportovní oddělení jednoho celostátního deníku. Bylo léto roku 1998, Francie oslavovala Zidana a v redakci se měl brzy objevit první počítač připojený k opravdovému internetu. Trvalo pak zhruba tři roky, než pochopila, že sportovní novinařina ji živit nebude. V létě 2001 přišla do Mafry, nejprve na server iDNES.cz, pak do tištěného deníku MF DNES: jako reportérka zahraničního oddělení. Je přesvědčená, že novinařina je úplně nejvíc nejlepší zaměstnání na světě.

Autor také napsal:

not random 0
img

Chtějí vám sebrat dítě

Bílá, červená, bílá. Tři pruhy, jež byly před rokem k vidění ve všech médiích světa. Vlajka nezávislého, svobodného Běloruska, které tou dobou zažívalo největší protirežimní protesty v dějinách. Dvě autorky magazínu Reportér, Adéla Dražanová a Tereza Šupová, popsaly dění v zemi, respektive jeho příčiny a historický kontext, na osudech několika běloruských disidentů. Kniha s názvem Bělorusko na cestě ke svobodě vyjde na podzim v nakladatelství Kniha Zlín a toto je ukázka z ní, úryvky z příběhu reportérky Iryny Chalipové.

Report
not random 1
img

Lidi křičeli, že Dvojčata spadla. Ale mně to přišlo absurdní

Koncem léta 2001 se tehdy dvacetiletá česká studentka chemie přestěhovala do New Yorku, aby nastoupila na tamní prestižní New York University. Ještě než se stačila trochu „rozkoukat“, stalo se něco, co změnilo svět: 11. září 2001 ráno narazila dvě letadla do věží Světového obchodního centra na Dolním Manhattanu. Petra Weck vzpomíná, co tehdy prožívala, jak město fungovalo v následujících dnech a týdnech nebo jak se člověk s takovou zkušeností vyrovnává.

Lidé
not random 2
img

Houslista Josef Špaček. Nejdůležitější je vyladit formu

Patří k nejtalentovanějším muzikantům své generace – a to nejen v Česku či Evropě, ale na celém světě. Josef Špaček, houslový virtuos, žák Idy Kavafianové a Itzhaka Perlmana, držitel hromady mezinárodních cen, donedávna koncertní mistr České filharmonie. Taky otec tří dětí, manžel, sportovec… a vypravěč. Zkrátka takový ten typ, kterému jde všechno, na co sáhne. Hned.

Lidé
not random 3
img

Bití, střelba a dávka naděje

Hanna je Běloruska, pochází z Minsku a v Praze studuje vysokou. Arsen je Armén, původem z Náhorního Karabachu, v Praze žije od šestnácti. Chodí spolu rok a půl, mají rádi Petřín. Loni v létě vstoupil do jejich domova neklid a strach: v srpnu propukly povolební nepokoje v Bělorusku, koncem září pak válka v Karabachu. V Minsku se brutálně zatýkalo, ve Stěpanakertu se lidé, včetně Arsenovy rodiny, schovávali ve sklepě před bombami. „A my seděli v Praze a cítili... bezmoc.“

Report
not random 4
img

Světoběžník s taktovkou. Semjon Byčkov

Říká, že hudba je jeho život a jeho život je hudba. Samozřejmě, vždyť je jedním z nejlepších dirigentů světa, fenoménem, který těžko snese srovnání. Nicméně v následujícím textu se o hudbě jako takové dočtete jen málo. Semjon Byčkov, šéfdirigent České filharmonie, má totiž tak fascinující životní příběh a umí o něm tak vyprávět, že se za dvě a půl hodiny rozhovoru k muzice (skoro) nedostaneme.

Kultura
not random 5
img

Jak dostat Tibet do nitra Sudet

Hluboko v Sudetech, u městečka Mikulášovice ve Šluknovském výběžku, je louka, na níž se pase stádo jaků. Taky tu stojí jurta a tibetská stupa, buddhistický symbol klidu a míru. Když přijede školní třída, děti se usadí v jurtě a dozvědí se, kde je Čína, Tibet nebo třeba Uzbekistán. Jací lidé tam žijí, co mají rádi, o čem přemýšlejí. Vždycky v červenci pak na jačí louce duní asijské kapely, konzumuje se asijské jídlo a promítají dokumenty. Přitom sem nevede ani pořádná asfaltka. Ale žije tu Jarmila Ptáčková.

Lidé
not random 6
not random 7
not random 8
not random 9
img

Bělorusko. Začátek konce?

Ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, je už s největší pravděpodobností jasné, že běloruský diktátor Alexandr Lukašenko vyhrál další prezidentské „volby“ a zůstává v čele země. „Volby“, nikoliv volby, protože o regulérních volbách se v Bělorusku už léta nedá vůbec hovořit.

Názory
not random 10
img

Desítky let ztracený most ožil. Díky dvěma projektantkám

Ztratit se může leccos. Brýle, peníze, platební karta, mobil. Někdy i člověk. Ale most? A to dokonce stometrový? Nedaleko Mikulova jeden takový dávno ztracený most stál. Nevěděla o něm ani řada místních. Teď se ale historický skvost chystá znovu sloužit. I díky úsilí projektantek Stanislavy Polákové a Denisy Boháčové.

Lidé
not random 11
img

A tak vznikla Dcera

Jsou v zásadě jen dvě možnosti: buď si právě v Reportéru čtete o české filmařce ruského původu nominované na Oscara, anebo si čtete o české filmařce ruského původu, která Oscara dostala. Ale je to úplně jedno. V každém případě si totiž čtete o filmařce, která v posledním roce kompletně rozvířila vody světové animace. Darja Kaščejeva.

Kultura

STARŠÍ >>