img

Adéla Dražanová


Její úplně první redakcí bylo sportovní oddělení jednoho celostátního deníku. Bylo léto roku 1998, Francie oslavovala Zidana a v redakci se měl brzy objevit první počítač připojený k opravdovému internetu. Trvalo pak zhruba tři roky, než pochopila, že sportovní novinařina ji živit nebude. V létě 2001 přišla do Mafry, nejprve na server iDNES.cz, pak do tištěného deníku MF DNES: jako reportérka zahraničního oddělení. Je přesvědčená, že novinařina je úplně nejvíc nejlepší zaměstnání na světě.

Autor také napsal:


not random 0

Tady si sedni a zvykej si. Nová kniha o Alexandru Mitrofanovovi

Prosinec 1979. Alexandr Mitrofanov, dvaadvacetiletý, dost hubený občan SSSR přijíždí do Československa, aby tu žil. Má českou manželku, spolužačku z vysoké. Umí česky, učí se už několik let, z učebnice, filmů, písniček Hany Hegerové a z Mladého světa, který si ještě v SSSR předplatil. Později se stane známým českým novinářem. Ale to samozřejmě ještě neví. Následující rozhovor je úryvkem z nové knihy o Mitrofanovovi, kterou napsala stálá členka redakce Reportéra Adéla Dražanová a která vychází na jaře.

not random 1

Krym je třeba osvobodit teď, jinak se časové okno zavře

Ukrajinský poloostrov Krym je už přes devět let okupovaný Ruskem. Vloni v únoru se navíc stal jedním z míst, odkud Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu. Co se dnes na Krymu děje, zda je vůbec možné tu žít bez ruského pasu nebo jak se tu lidé staví k možnosti, že se Ukrajina pokusí vybojovat své území zpět, popisuje Arťom Popov, ochránce lidských práv z Krymu, toho času pobývající v zahraničí.

not random 2

Vtipy na vymření: Sociální sítě vyvolaly revoluci v dějinách humoru

Kde se vzal apríl, je záhada. Pravděpodobné ale je, že nevznikl jako lidový zvyk „odspodu“, spíš ho pomohla rozšířit média. „Stejné je to třeba s pátkem třináctého,“ říká etnolog Petr Janeček, odborník na lidový humor, vtipy, městské legendy či fámy. Humor je prý starý jako lidstvo samo, anekdoty naopak zřejmě vznikly až v prvních civilizacích. A ty „klasické“, slovní, teď vlivem sociálních sítí zanikají. „Nastupuje meme. A škoda to není.“

not random 3

Češi draží ruské umění, aby pomohli Ukrajině

Desítky ruských umělců věnovaly svá díla do dobročinné aukce, kterou pořádá česká neziskovka Gulag.cz ve spolupráci se sdružením Memorial a organizací NESEHNUTÍ. UAukce, jak se projekt jmenuje, nabízí třiatřicet děl, která reflektují dějiny stalinských represí, ale i současnou válku, kterou Rusko vede proti Ukrajině. Výtěžek z akce půjde právě na Ukrajinu, zdůrazňuje Petra Černoušková z Gulag.cz s tím, že od těch autorů, kteří jsou stále fyzicky v Rusku, je účast v dražbě odvážným činem.

not random 4

Jsme e-shop se zbožím, které ještě neexistuje

Máte v hlavě podnikatelský projekt, ale nemáte peníze. Můžete hledat investora, vzít si úvěr v bance anebo zkusit crowdfunding, tedy sbírání peněz od lidí. Největším českým webem, který tu možnost nabízí, je Hithit. Vznikl před deseti lety a od té doby přes něj lidé poslali asi 450 milionů korun na víc než čtyři a půl tisíce projektů. „Když jsme začínali, Češi o crowdfundingu nevěděli nic. Dnes už ho umějí, ale pořád je kam růst,“ říkají spoluzakladatelé Hithitu Aleš Burger a Pavel Eichler.

not random 5

Nevidomí toho spoustu zvládnou sami. Respektujme to

Češi se naučili, jak komunikovat s nevidomými. Už se nestydí jít a zeptat se, zda člověk s bílou holí něco nepotřebuje, říká Barbara Hucková, ředitelka Nadace Leontinka, která už sedmnáct let pomáhá především dětem a mladým lidem se zrakovým postižením. „Někteří nevidomí zvládají věci, které bych já jako zdravá absolutně nedala,“ dodává.

not random 6

Svobodu pro Palinu

Lidi mi do vězení poslali dvacet kilo dopisů. Byly tím nejcennějším, co jsem měl, bral jsem si je všude s sebou, dokonce i k doktorovi, řekl v roce 2019 v rozhovoru pro Český rozhlas Oleksandr Kolčenko, ukrajinský aktivista z Krymu, který byl po anexi poloostrova zatčen a ve vykonstruovaném procesu v Rusku odsouzen na deset let. Odseděl si pět, pak se dostal na svobodu díky výměně vězňů mezi Ruskem a Ukrajinou.

not random 7

Vzpomínka. Gorbačov (ne)milovaný

Moskva, 25. srpen 2010. Velký večer: na národním stadionu Lužniki vůbec poprvé koncertují U2, jedna z nejslavnějších kapel světa. Stadion je narvaný. Pohyb lidí organizují vojáci, což v prostředí rockového koncertu působí nepatřičně, ale takové už je holt Rusko, z místních se nad kordony uniforem nikdo nepozastavuje. Bono, frontman kapely, je oděn v tradiční černé, křiváka nesundavá, je totiž chladno a prší.

not random 8

Nesápej se hned po kalašnikovu. Bělorusové na Ukrajině

Tu noc zůstali dlouho vzhůru, debatovali v běloruštině, byla to romantika. Ulehli až před čtvrtou. Když se pak, kolem desáté dopolední, probudili, Anna měla na displeji šestatřicet zmeškaných hovorů od matky a zvenku se ozývaly výbuchy. Začala válka. Oba, Kiryl i Anna, jsou Bělorusové, ale v Bělorusku žít nemohou: jako aktivní odpůrci režimu by šli okamžitě do vězení. A tak odešli. Do Kyjeva.

not random 9

Aby děti zjistily, že nejlepší hřiště je les

Hra, hra a jedině hra. Nic jiného děti zpátky do přírody nepřiláká, tvrdí Stanislava Šejblová, lesní inženýrka a pedagožka, která žije s rodinou v hájovně ve východních Čechách a učí děti, že příroda je vlastně to nejlepší hřiště na světě. Svou vlastní kreativitu přetavila v poetickou knihu s názvem Abecedou za přírodou, kterou poprvé vydala na podzim 2019 a kterou už mají tisíce dětí po celé republice.

not random 10

Dva útěky. Dva domovy, kam se toužíš vrátit

Před osmi lety, po ruské anexi Krymu, stála Olga Skrypnyková, jaltská historička a ochránkyně práv, doma v kuchyni a plakala. Její muž zatím odnášel do auta tašky s nejnutnějšími věcmi: pár utíkal z poloostrova pryč, na území kontrolované ukrajinskou vládou. Na Krymu už pro ukrajinské aktivisty nebylo bezpečno. Letos v únoru Olga musela prchat znovu. Z Kyjeva. „Kvůli dceři. Jinak bych neodjela.“

not random 11

Teď už jsme severněji než Severní Korea. Co říkají Rusové

Vladimira Putina nikdy nevolili. Vždycky chápali, jak zrůdný je jeho režim, a stejně tak dobře chápou, co se nyní děje na Ukrajině: demokraticky smýšlející Rusové se po začátku Putinovy agrese stali víc než kdy dřív rukojmími kremelského vládce. Statisíce už jich ze země odešly, miliony ale z různých důvodů zůstávají. Stydí se, že patří právě k tomuhle Rusku, a před sebou mají krajně nejistou budoucnost.