ANO a voliči druhé kategorie

22. března 2018

Z loňské rekonstrukce Poslanecké sněmovny.

Jakub Poláček / CNC / Profimedia

Kdy jindy by se měly politické strany rozhoupat ke změně volebního systému? Sedm z devíti partají zastoupených v Poslanecké sněmovně jeho vinou přišlo o peníze i křesla. Souručenství ANO, SPD a komunistů je dnes se 115 hlasy blízko ústavní většině. Ve férovějším systému by se jejich síla smrskla na 103.

Je sobota 21. října 2017. Přicházíte do volební místnosti splnit svou občanskou povinnost. Vyzvednete si hlasovací lístek a chystáte se jej hodit do urny.

V tu chvíli do místnosti vstupuje váš soused s plackou Andreje Babiše na košili. A předsedkyně volební komise jej vítá slovy: „Hnutí ANO, jak vidím. Tak pro vás máme hned dva lístky i obálky – tady máte.“ Soused s úsměvem vhazuje dva hlasy Babišovi a odchází.

Že se nic takového nemohlo přihodit? Omyl. Pokud jste v minulých sněmovních volbách dali důvěru STAN nebo TOP 09, bylo to přesně takhle. Váš hlas měl zhruba poloviční hodnotu oproti hlasu pro Babiše, v případě voličů Starostů dokonce menší než poloviční.

Jednoduše řečeno, voličské hlasy si nejsou rovné. A není asi příliš odvážné tvrdit, že velká část veřejnosti o tom vůbec netuší. Přerozdělování hlasů takzvanou D‘Hondtovou metodou bylo nespravedlivé vždy, ale loňské sněmovní volby byly v tomto směru výlučné.

Volební systém ještě nikdy nezvýhodnil jedinou stranu tak jako loni na podzim v případě ANO. Pokud by se platné hlasy spravedlivě rozpočítaly mezi subjekty překročivší pětiprocentní hranici, Babiš by disponoval 63 poslanci. Ve skutečnosti jich má o patnáct více.

Podpořte Reportér sdílením článku