Německý muž se bojí

Na jednom z kopců durynské vysočiny ční do výšky 81 metrů do červena zbarvený památník Kyffhäuser. Na jeho úpatí sedí v nadživotní velikosti římský císař Fridrich I. Barbarossa. Spí, jeho pověstný rudý vous mu splývá až do klína, v pravé ruce drží dlouhý meč připravený k útoku. Legenda o podřimujícím císaři vypráví, že až bude nejhůře, procitne, vrátí se na zem a zachrání lid. Právě u tohoto pomníku, postaveného na konci 19. století v císařském Německu, se poslední dva roky v létě scházejí příznivci strany Alternativa pro Německo (AfD).

Jde o důmyslnou politickou inscenaci; volba tohoto poutního místa není náhodná. Lidé, kteří se u Barbarossova pomníku shromažďují, se domnívají, že na Německo se řítí velmi zlé časy a že císařův spánek by už mohl skončit. Poselství je zřejmé: Německo je v ohrožení a je třeba ho zachránit. S Barbarossovou pomocí nebo i bez ní.

Právě na takových pocitech je AfD postavena.

Od ekonomů k nacionalismu

Průzkumy předposlední měsíc roku signalizovaly, že AfD by na spolkové úrovni volilo mezi 11 a 14,5 procenta Němců: bylo tak možné se domnívat, že pokud se nestane něco mimořádného, zasednou po parlamentních volbách v září příštího roku zástupci této strany do modrých křesel ve Spolkovém sněmu – a to jako teprve sedmá politická strana od založení SRN v roce 1949.

Vraťme se ale k posledním parlamentním volbám, protože právě tehdy vstoupila AfD do širšího povědomí. Když v září roku 2013 Němci volili nový Bundestag, byla tato strana pro mnoho komentátorů a expertů zjevením. Existovala teprve sedm měsíců, a přesto dokázala rychle oslovit dostatek voličů a málem se dostala do parlamentu: chyběly jí pouhé tři desetiny, aby dosáhla potřebné pětiprocentní hranice.