Poche Antipoche

Miroslav Poche, jehož prezident odmítá jmenovat do funkce ministra zahraničních věcí.

foto Profimedia.cz

V mezinárodním frmolu by se měla Česká republika pořádně ohánět, koalice místo toho protahuje jmenování Pocheho ministrem zahraničí donekonečna. A vlak ujíždí.

Vládu sestavovali mnoho měsíců, ani se mi to nechce počítat. To se někdy, jsou-li koalice hodně krkolomné, stává i v lepších rodinách. A vypadá to, že ministra zahraničí budou hledat ještě déle. To se ovšem ještě nestalo, co vlády vládami jsou. To budou takhle vládnout? Rok už spotřebovali na své vzájemné avantýry. Vládnutí mezitím všelijak flikovali, mohli by to ale dělat dál, bylo by to lepší než fakt vládnout, říkají mnozí skeptici.

Pozoruhodná věc – strkají tam Pocheho, Poche se na to těší, Zeman varuje, že ho ministrem nejmenuje, a neví se, jestli je to ústavní, nebo ne. Nikoho to nezajímá, na hraně ústavy tancují s kůží pevnější, než má hroch, už mnoho měsíců. Nikoho také nezajímá, jestli je Babiš podvodník, jestli ho vyšetřují, nebo ne, a jestli vyklouzne z věrohodného obvinění, že byl agentem StB. Cynici se už vsázejí, jestli i Rath s miliony vyvázne jen tak, nebo s odškodněním. I Babišovu kauzu chtějí asi vysedět, jako toho Pocheho. Tak máme trestně stíhaného premiéra a čeká se, co z toho vajíčka vysedí. Lidi se tomu pošklebují, na řádný proces s Babišem už by nikdo nevsadil ani akcii Agrofertu.

Tímto tempem a tímto odkládáním České republice ujedou všechny vlaky. Babiš dře do úmoru, nahrazuje ministra zahraničí, ale nahrazuje ho všeobecnými nabubřelými prohlášeními (mám plán pro celou EU), která v EU nikdo neposlouchá. Jsou také určena domácím uším, aby před volbami slyšely, že premiér je státník. Chabě asistující prozatímní ministr zahraničí Hamáček by se měl do toho zahraničněpolitického Babišova hluku zaposlouchat. Uslyšel by v něm budoucnost celé koaliční ČSSD. Její ministři budou mít židle, budou na nich sedět, a to je asi tak všechno. Vládní tance bude praktikovat Babiš s bližními. Socialistů ve vládě si všimne jen tehdy, když je bude kritizovat, poučovat a urážet. Socialisti si to nechají líbit, protože je nic jiného ani nenapadne. Ořou s nimi stran ministra zahraničí, oni mlčí, odkládají vlastní stanovisko, jde jim to dobře, a tak to půjde dál. Pozici a růst ČSSD posilují servilitou, což je metoda, která ještě nikdy žádný růst neposílila.

Co by se asi muselo stát, aby se Hamáček ozval? A kdyby – Babiš by hned rozvířil nějaké nové lithium, kterým by je srazil k zemi jako vloni před volbami. Všimněte si, po lithiu dnes neštěkne ani opozice, tak nicotná to byla aféra, kterou ČSSD tvrdě odskákala. Babiš ji sehrál, jako by socialisti ukradli státu z kapes miliardy. Kdo nebude oddaný, toho Babiš kdykoliv sejme podobně, třeba útokem na téma – Kdo zavinil vedra! Babiš je hráč nadaný, od StB odkoukal hlavní pracovní postup: dovednost v kompromitaci a předělávání lži v pravdu pravdoucí.

Sám Poche je nic. Schopností má jako mnozí ministři zahraničí před ním. Je nechtěným vzorem Babišova „odborníka“. Zeman se ani nenamáhá svůj, snad neústavní odpor zdůvodňovat. Jedna věc je Poche, druhá je ukázat, kdo je v republice pánem. Bez prezidenta se prý ani vlas na hlavě ministra zahraničí nepohne, i když Zeman sám do žádného zahraničí už nedojede, leda snad do Číny. V dobách, kdy se ve světě dějí zásadní události, je naše zahraniční politika v rukou lidí, kteří si představují, že zahraniční politika je něco, co se děje doma.

Podpořte Reportér sdílením článku