Záhady pana Jie

Říkal si předseda. Nejbližší mu také říkali šéf. V Česku je ovšem Jie Ťien-ming známější jako ztracený poradce českého prezidenta nebo majitel fotbalové Slavie.

Dál mu však říkejme předseda, protože to je jedna z mála jistot, která ho obklopuje. Byl zakladatelem a předsedou představenstva čínské společnosti CEFC China Energy, jež se v Česku stala symbolem politického a byznysového obratu k Číně. Jinak není zřejmé téměř nic. Co mu patří, kde teď je, proč je v Číně vyšetřován nebo proč je dál poradcem Miloše Zemana.

Dokonce ani není jisté předsedovo skutečné jméno, ani kdy se narodil.

V málo používané kanceláři v šang­hajské centrále společnosti má možná ještě stále tři stolní telefony. Možná už také ne. V minulosti byl mezi aparáty i masivní červený telefon připomínající legendární „rudý přístroj“ spojující zvednutím sluchátka špičky komunistické strany a šéfy největších státních podniků. V jeho případě propojoval vedení předsedovy společnosti CEFC China Energy. Vedle aparátu odpočívala soška ležícího Buddhy, na zdi visel expresionistický obraz komunistického vůdce Mao Ce-tunga a zarámovaná starší kaligrafie Si Ťin-pchinga, krasopisné dílo současného šéfa strany a prezidenta.

Předsedovi čínské CEFC Jie Ťien-mingovi se během posledních pár let povedlo prorazit mezi čínské státní podniky ovládající regulovaný obchod s ropou. Časopis Fortune společnost v roce 2014 zařadil do žebříčku pěti set největších společností světa a o dva roky později mladého předsedu umístil mezi čtyřicet lídrů světového byznysu pod čtyřicet let. Reportérovi Fortune tehdy poskytl ojedinělý rozhovor, v kterém vysvětlil svůj recept na růst. „Pečlivě sledujeme národní strategii. Naši firemní strategii poté plánujeme podle národních zájmů,“ uvedl.

V době interview bylo ještě vše zalité sluncem a penězi. Společnost CEFC procházela nákupní horečkou, jež vyvrcholila loni oznámením o chystané koupi podílu v největší státní ruské ropné společnosti Rosněfť za více než devět miliard dolarů. Nyní to však vypadá, že slunce zapadlo a předseda Jie je dalším z řady těch, co během rychlé cesty vzhůru ztratili přízeň čínského režimu a teď jim hrozí tvrdé přistání zpátky na zemi.

Čínský magazín Caixin zveřejnil začátkem března zprávu, že je předseda Jie Ťien-ming vyšetřován „příslušnými orgány“. Následovaly zprávy hongkongských novin o jeho zadržení s tím, že se jedná o prověřování blíže neurčených „ekonomických zločinů“.

Mateřská společnost CEFC v Číně jakékoliv komentáře odmítla. Dříve uvedla, že zpráva magazínu Caixin byla „nezodpovědná“. Prvním úřadem, který vyšetřování předsedy Jie Ťien-minga oficiálně potvrdil, byl – po několika dnech marného hledání čínského poradce – Pražský hrad.

Část čínské matky i české pobočky, která měla být branou do Evropy, nyní budou částečně zestátněny, vstoupí do nich jako menšinoví akcionáři čínské státní společnosti. Velké nákupy jsou nyní, jak se zdá, zapomenuty. Část majetku nakoupeného během shonu posledních dvou tří let po celém světě si bude hledat nové majitele. Čínská matka totiž potřebuje umořit dluhy u klíčové státní banky.

O tom všem bude řeč za chvíli.

 

Záhadný předseda

Když se mladý předseda Jie předloni objevil na žebříčku nejvlivnějších lidí jako šéf jedné z největších společností světa, vzbudilo to v Číně pozornost.

Ani skupina CEFC, ani Jie Ťien-ming totiž nepatřili v Číně mezi známé postavy. Několik čínských reportérů vyrazilo hledat kořeny předsedova podnikání do jeho rodné provincie Fu-ťien na jihovýchodě země. Z reportáží mimo jiné vyplývalo, že o jeho úspěchu skoro nikdo neví a stejně mlhavé jsou i počátky jeho podnikání. Jedna z mála věcí, co reportéři tehdy našli, byly vitrínky v síni rodinných tradic v předsedově rodné obci Kuan-čchien (Guanqian). V jedné vitríně, v domě opraveném v posledních letech z příspěvků nadace spojené s CEFC, visela mimo jiné fotografie předsedy Jie podávajícího ruku Miloši Zemanovi.

Většina z těchto článků reportérů už byla na zpravodajských webech, jak říkají sinologové, „harmonizována“, tedy smazána. Obvykle se to děje na příkaz úřadů nebo žádost firmy.

Tím, kdo se dostal nejdál ve zkoumání i pro Číňany neuchopitelné říše CEFC, byl již zmíněný magazín Caixin a známá čínská reportérka Ťi Tchien-čchin (Ji Tianqin). Právě její reportáž sháňku po předsedovi odstartovala. Informace o zákulisí CEFC a jejím šéfovi sbírala déle než rok. Detailně popisuje, jak společnost a její předseda vycizelovali umění nabírat do firmy bývalé vojenské a politické kádry a získávat si tím politickou přízeň v Číně i v zahraničí včetně České republiky. Také její mimořádná reportáž o téměř dvaceti tisících slovech již byla z čínských webů odstraněna, magazín Reportér ji nicméně má k dispozici.

S předsedou Jie se reportérka čínského magazínu loni setkala dvakrát. Poprvé měl prý kamennou tvář a na novinářku apeloval, že CEFC pracuje ve službách země a jde o budoucnost, nikoliv o jeho minulost. Později v říjnu, po oznámení chystané koupi části ruské ropné společnosti Rosněfť, byl prý usměvavý. Vyprávěl, že si splnil sen a byl to „náš dobrý přítel“ Miloš Zeman, kdo údajně „s velkým duchem loajality“ zatáhl za nitky a pomohl ke kontaktům s vysoce postavenými Rusy. Předseda Jie dojednával obchod v půlce loňského roku přímo s výkonným ředitelem Rosněfti Igorem Sečinem. Spouštěčem pro obchod byly hrozící mezinárodní sankce týkající se podniku i ředitele Sečina – přítele prezidenta Vladimira Putina.

Čínská společnost však neměla předjednané financování obchodu za více než devět miliard dolarů. Podle zdroje Caixinu se od toho okamžiku žádná mezinárodní banka nechtěla pustit do financování CEFC – všichni chtěli záruky, že půjčka nebude použita na financování obchodu s Ruskem právě kvůli hrozícím sankcím. Na konci března stále nebylo jasné, zda se tato obří transakce spojující jednu z největších ruských státních společností s Čínou vůbec uskuteční. Jasné bylo jen to, že po zprávách o vyšetřování předsedy byla zase odložena.

 

Muž několika jmen

Oficiální životopis předsedy Jie je krátký a bez detailů. Na firemním webu se označuje za filantropa a podnikatele. Již dřívější zprávy naznačovaly, že Jie Ťien-ming si několikrát měnil jméno. Reportérka magazínu napočítala hned čtyři proměny. Předseda Jie připustil v rozhovoru tři. Jako hlavní důvod uváděl, že si nepřál být kvůli stejnému jménu spojován s rodinou jednoho z osmi „nesmrtelných“ komunistických hrdinů – maršálem Jie Ťien-jingem. S jeho rodinou není prý příbuzný. Podle veřejně dostupných dokumentů investoval do jedné společnosti s maršálovou vnučkou. To, společně s nejasnými zprávami o jeho členství v organizaci spojované s čínskou vojenskou rozvědkou, bylo jedním ze zdrojů spekulací o propojení armády a některých manažerů společnosti CEFC. Některá česká a zahraniční média kvůli tomu dostala předžalobní výzvy, aby se podobných spojení vystříhala, protože jsou podle právníků zastupujících CEFC nepravdivá.

Aby těch podivuhodností okolo osoby předsedy nebylo málo, proměnlivá jsou i jeho data narození. Reportérka Caixinu získala úřední listiny, které ukazují, že se narodil 23. února 1977. V oficiálních záznamech je uváděno datum 5. června 1977. V českém obchodním rejstříku byl předseda zase zapsaný s datem narození 11. dubna 1977 (a s anglickou transkripcí jako Jianming Ye).

V mlze zatím zůstávají i jeho podnikatelské počátky. Předseda Jie se podle vlastních slov stal již v roce 1999 obyvatelem Hongkongu. Rodinný podnik v domovské provincii obchodující s dřevem, hnojivy a hygienickými potřebami prý předal příbuzným. Pro časopis Fortune zase uvedl, že základy CEFC vyrostly na koupi části impéria uprchlého pašeráka cigaret a ropy Laj Čchang-singa. Ve veřejné aukci údajně získal část obchodující s ropou.

Společnost se v roce 2009 přesunula do Šanghaje. Podle zdrojů magazínu Caixin byla v té době jen obchodníkem se všemi možnými komoditami a podle jednoho z tehdejších manažerů „nebylo často ani na mzdy“. Řídící výbor společnosti musel tehdy sehnat peníze, a to se údajně stalo základem nezvyklého označení CEFC jako „kolektivně soukromého podniku“. V roce 2011 ve firemním časopise předseda uvedl, že se muselo složit „více než sto šéfů“, aby podnik těžké časy finanční krize přežil.

 

Útok na žebříček

Mezi investory a členy prvního řídícího výboru zasedli s předsedou i jeho přátelé z rodné provincie Fu-ťien. Užívali si prý života v Šanghaji a po jedné divočejší epizodě skončil předseda s vážnými zdravotními potížemi a jen polovinou žaludku. Právě zdravotní stav označil prezident Zeman jako jeden z důvodů, proč se rozhodl předsedu CEFC angažovat jako poradce. „Má po operaci jenom polovinu žaludku. To je samozřejmě lidsky nepříjemné a z toho ty sympatie tak trochu vyplývají,“ řekl prezident pro blesk.cz koncem března. (Jako další důvod uvedl, že Jie Ťien-ming byl šéfem společnosti, která chtěla v Česku významně investovat.)

Jedním z nyní již bývalých členů vedení šanghajské CEFC byl Čang Čchi (Zhang Qi). Na starosti měl „diplomacii“, tedy navazování kontaktů s vysokými kádry. Pro Caixin zavzpomínal: „Předseda mi dal sen, vizi budoucnosti. Velkým je ten, kdo dokáže přenést své myšlenky do mysli jiných a peníze jiných přenést do kapsy vlastní… Předseda mi jen řekl, jak se tam dostat.“ Klíčovými kontakty podle něj byli důstojníci, například politický komisař přemístěný z rodné provincie Fu-ťien do Šanghaje. Vojáci, v Číně uznávané a prestižní povolání, pomohli rodící se společnosti s kontakty na státní podniky.

Předseda Jie s dalšími společníky vytvořili okolo šanghajské CEFC něco jako federaci firem. Uprostřed byla centrála a okolo obíhaly satelity (předseda Jie přitom dnes jako akcionář nefiguruje zdaleka ve všech – viz infografika). Firmy sdílely část názvu, vzájemně se vlastnily a dávaly si finanční záruky. Jednou ze základních potíží nestátních podniků v Číně byl nedostatek volných peněz a tvrdá regulace úvěrů. Ještě v roce 2011 byl úvěrový limit šanghajské CEFC jen v řádu stovek milionů jüanů (jeden jüan je něco přes tři koruny). Skupina musela spoléhat na krátkodobé a velmi drahé financování z mimobankovního trhu.

Mezi firmami uvnitř skupiny proto často neobíhaly skutečné peníze, ale jen faktury a dobropisy, tedy přísliby budoucích plateb.

A tím se dostáváme k vysvětlení raketového růstu CEFC.

Fungovalo to zhruba takto: Spolupracující státní podnik prodal do federace CEFC zboží, než se ale dostalo až ke konečnému odběrateli, prošlo papírově celou řadou firem konglomerátu CEFC. Ty tak vytvářely na papíře závratné obraty. Již zmíněný investor a bývalý člen vedení Čang Čchi k tomu uvedl, že větší obrat znamenal posun ve sledovaných žebříčcích, lepší přístup k úvěrům a volným penězům. Obrat šanghajské matky CEFC vzrostl sedmisetnásobně během pouhých osmi let. Z 340 milionů jüanů v roce 2009 na téměř 250 miliard v roce 2016. Předseda Jie v rozhovoru s reportérkou Caixinu vysvětloval, že počítání obratu ve skupině bylo mimo jiné součástí strategie „útoku na Fortune 500“. Tedy snahy dostat se do žebříčku největších společností světa.

S tím, jak rostl vykazovaný obrat, začala být CEFC zajímavá i pro některé obří čínské státní podniky. Ty fungují v režimu řízené ekonomiky a jejich šéfové musí hlavně plnit plány. Jeden z manažerů to magazínu Caixin vysvětlil jednoduše. „Řada státních podniků má obratové cíle, takže občas potřebují pomoct. Vy jste firma ve Fortune 500, ale nemáte k tomu reálný byznys. Co uděláte? Začnete (od státních podniků) nakupovat,“ řekl a dále vysvětloval, že CEFC samo nemělo dost peněz, takže platilo z kreditu, které mu státní podniky poskytly, nebo úvěry, za něž se státní podniky zaručily.

V reportáži pak bylo uvedeno několik partnerů CEFC, státních podniků, s jejichž vedením začalo loni disciplinární řízení kvůli – v kostce řečeno – odkloňování státních aktiv a přelévání kapitálu k soukromým firmám.

Předseda Jie však tyto obchody hájil tím, že se tak jen efektivně využívá kapitál, který státní podniky mají tak jako tak – a že jsou pro ně obchody s CEFC výhodné. Na otázku, jaká část obratu je uměle nafouklá a jak je to s financováním těchto obchodů, předseda uvedl: „Dvě třetiny našich obchodů jsou reá­lné obchody s konečnými zákazníky. Část byla kvůli plnění cílů, ale my jsme k tomu byli donuceni.“ A několikrát zdůraznil, že s tímto typem obchodů přestanou „úplně“.

Skupina CEFC o sobě uváděla, že je největší soukromou společností v Šang­haji a sedmou největší privátní firmou v Číně. Většinu obratu skupiny tvořil především obchod s ropnými produkty. Poslední žebříček Fortune ji umístil na 222. místo na světě s tržbami 43,7 miliardy dolarů (téměř 900 miliard korun).

 

Piha na kráse

Společnost CEFC stála u zrodu dvou nadací, jedné v Šanghaji a druhé v Hongkongu. V obou vystupovaly významné politické figury. Hongkongskou nadaci vedl bývalý ministr vnitra tohoto města Patrick Ho. Za finanční podpory CEFC organizoval různé akce s mezinárodními politiky a celebritami veřejného života. Nadace byla registrovaná i ve Spojených státech a při Valném shromáždění OSN, tedy v centrále Organizace spojených národů v New Yorku.

Loni v listopadu byl šéf nadace Patrick Ho v USA zadržen a obviněn, že minimálně od podzimu 2014 vyplatil několik milionů dolarů politikům afrických zemí pod zástěrkou příspěvků na charitu. Jméno Jie Ťien-minga ani čínské společnosti CEFC se v textu zveřejněné obžaloby přímo neobjevuje, ale z kontextu je zřejmé, o kom vyšetřovatel píše jako o „předsedovi“ a „čínské energetické společnosti“. Cílem nadace bylo podle žalobců získávat přístup k vrcholným politikům například prostřednictvím různých poradcovských postů a dosáhnout preferované pozice pro podnikání. To vše podle vyšetřovatelů díky úplatkům vypláceným přímo vrcholným politikům nebo zprostředkovatelům v jejich okolí.

V ugandské větvi případu, jak ji označují žalobci, se předseda (Jie) stal 2. srpna 2015 „speciálním čestným poradcem“ předsedy Valného shromáždění OSN. Tím byl jeden rok bývalý ugandský ministr zahraničí, švagr ugandského prezidenta.

Přepis e-mailové komunikace, jež se odehrála o několik měsíců později, v průběhu února a jara 2016, a kterou zachytili vyšetřovatelé FBI, je součástí důkazů. Manželka ugandského ministra zahraničí v ní nejprve 24. února 2016 připomínala „příspěvek/dar slíbený předsedou“ do zakládané nadace. (Manžel-ministr byl v kopii e-mailu.)

Šéf nadace CEFC Patrick Ho jí odpověděl, že by bylo pěkné, kdyby mohl „předseda dostat VIP pozvánku na inauguraci prezidenta, když byl nyní zvolen na další období“.

Manželka nicméně v dalším e-mailu naléhala na potvrzení příspěvku do „nadace“ ministra zahraničí. „Jedním z volebních slibů bylo vytvoření pracovních míst pro naše mladé voliče. A jak asi víte – mladí jsou netrpěliví,“ psalo se v mailu.

První březnový den roku 2016 tak šéf nadace CEFC Patrick Ho odeslal na e-mail předsedy CEFC (Jie) celý souhrn konverzace s názvem „ohledně podpory kampaně za znovuzvolení prezidenta Ugandy“. A dodal, že předseda v předchozím roce na tuto kampaň slíbil půl milionu dolarů.

Po doladění dalších detailů přišla finální dohoda o penězích i návštěvě Ugandy. Šéf nadace CEFC napsal v mailu manželce ministra i kolegům, že předseda (Jie) očekává v rámci své návštěvy Ugandy soukromé setkání s ministrem zahraničí a jeho poradci a také schůzku s prezidentem a účast na jeho inauguraci. Při tom zmínil jako příklad – Českou republiku.

„Prosím, připravte seznam projektů, do kterých by ugandský prezident chtěl, aby Čína vstoupila. (Energetická společnost) aktuálně podepsala kontrakty v České republice za 1,8 miliardy dolarů. Získala kontrolní podíl v bance, několik historických budov v Praze, fotbalový tým, aerolinku, cestovní agenturu, rádio a televizi, mediální skupinu, pivovar, kontrakt na vybudování jaderné elektrárny v Česku, zastoupení špičkových českých značek v Číně… Chceme, aby se Uganda stala naší první základnou v Africe,“ stálo v mailu šéfa nadace CEFC Patricka Ho.

Původně měl předseda přivézt půl milionu dolarů v hotovosti. Nakonec byly peníze odeslány 6. května 2016 na účet ugandské nadace, a to přesně podle instrukcí manželky ministra zahraničí.

Společnost CEFC v reakci na oznámení amerických vyšetřovatelů vydala prohlášení, v kterém vznášená obvinění odmítla. Společnost podle něj neměla v Ugandě žádné aktivity, nadace se zabývala především charitativní činností a neměla žádný vliv na podnikání CEFC.

Web nadace byl na konci března vypnutý, podle zpravodaje New York Times byly kanceláře nadace zavřené a zaměstnanci propuštění.

 

Zemanův poradce

Ještě dříve než v Ugandě začal předseda radit v Česku. Jie Ťien-ming je poradcem prezidenta Zemana od roku 2015. Podle záznamů na webu CEFC přijel do Šanghaje kancléř Mynář 23. dubna 2015 mimo jiné s poradcem Martinem Nejedlým. Členům vedení CEFC předal pozdravy a pověřovací dopis, jímž se formálně stal poradcem českého prezidenta. A je jím dodnes: prezident Zeman chce totiž počkat na výsledek vyšetřování v Číně.

V Česku následně čínská CEFC vytvořila svou první evropskou základnu, formálně reprezentovanou společností CEFC Group (Europe) Company a bývalým ministrem obrany Jaroslavem Tvrdíkem. Podle počátečních představ mělo jít o příchod zlatých časů: velkých investic a obchodů. „Zprostředkování kontaktů s významnými figurami není (v Česku) složité. Důležitou roli hrají prostředníci,“ uvedl pro magazín Caixin jeden z členů představenstva CEFC a dodal: „Jaroslav Tvrdík zařídil minimálně polovinu našeho vlivu.“

Pouť bývalého prezidenta ČSA a volebního manažera ČSSD do Číny je těsně spjatá s velkým obratem v česko-čínských vztazích, který nastal zejména po roce 2013, totiž posun od státu apelujícího na lidská práva k zemi podporující především byznys. Byznysové spojení začalo nicméně ještě dříve – a to snahou největší finanční skupiny PPF Petra Kellnera rozjet splátkový prodej v Číně, která tam ovšem narážela na bariéru spojenou s nepříliš dobrými vztahy mezi státy.

V nově oživené Smíšené česko-čínské komoře vzájemné spolupráce lobbující za byznys s Východem se po roce 2010 spojili tři sociální demokraté: bývalý ministr zahraničních věcí Jan Kohout, Jaroslav Tvrdík a Jan Birke, dlouholetý kancléř Jiřího Paroubka.

Jan Birke se stal v lednu 2010 na necelý rok lobbistou PPF v Číně, a to díky svým dřívějším kontaktům. Podle svého životopisu Jan Birke pracoval v polovině devadesátých let jako manažer americko-čínské společnosti se zaměřením na zabezpečení výroby a dodávky strategických surovin v Čínské lidové republice. O jakou společnost šlo, odmítl komentovat s tím, že tehdy ještě nebyl v politice. Ke společnosti CEFC uvedl, že na ni nikdy neměl přímé vazby a již déle než rok je mimo orgány česko-čínské komory. Nyní je poslancem a starostou Náchoda.

Ještě kratší dobu v komoře strávil bývalý ministr zahraničí Jan Kohout, který z ní odešel po sporu s Jaroslavem Tvrdíkem v roce 2013. Říká, že s příchodem CEFC do Česka neměl nic společného. „Vztahy s Čínou se budou bezpochyby dále rozvíjet, ale nutně standardněji, tedy jinak než dosud,“ uvedl Jan Kohout. Založil si vlastní Institut nové hedvábné stezky („nová hedvábná stezka“ je název plánu čínského prezidenta na propojení země novými obchodními cestami se státy od Střední Asie po západ Evropy).

Jaroslav Tvrdík na žádosti o vyjádření nereagoval. Již dříve uvedl, že se seznámil s prezidentem CEFC Čchan Čchao-tuem na česko-čínském fóru v Praze v listopadu 2013. Podle jednoho z manažerů, který byl česko-čínskému sbližování blízko, čínské straně imponovalo, že jde o bývalého ministra obrany. „Protokolárně je ministr zahraničí víc než bývalý ministr obrany, ale pro čínskou stranu byl víc on. Navíc jim dokázal, že umí přivést jiné ministry, premiéra a prezidenta, a měl jakýsi glejt od ČSSD, že jedná jako její zástupce,“ říká. „Neřekl bych, že si on našel CEFC. Oni si našli jeho,“ dodává.

 

První kontakt: skupina J&T

Na český trh vstoupila skupina CEFC přes spolupráci se skupinou J&T. První kontakty začaly na jaře 2014 a impulz vyšel z čínské strany.

„Seznámili jsme se přes Jardu Tvrdíka. Je to náš dlouholetý kamarád… Jeho zkušenosti z politiky se v Číně velmi dobře uplatní, umí jednat formálně, a to je tam ceněné. A když se na nás obrátil s tím, že by měl zajímavý kontakt, věděli jsme, že to nebude ztráta času,“ popisoval před zhruba dvěma lety první kontakty s CEFC Patrik Tkáč v rozhovoru pro časopis Forbes. Šéf skupiny J&T si nicméně nebyl zcela jistý, po prvním oťukávání se však nechal přesvědčit a letěl do Šanghaje. „Tam jsme se mimo jiné přesvědčili, že partner reá­lně podniká, má kromě dalších aktivit také skvělý velký hotel a mimo jiné je v seznamu nejvýznamnějších světových firem. Takže jsem začal o celé věci uvažovat víc,“ říkal Tkáč.

Jednání vyvrcholila oficiálně oznámenou dohodou o vstupu CEFC do J&T Finance Group (JTFG), což je bankovní a finanční část skupiny. Partnerství bylo oznámeno během návštěvy prezidenta Miloše Zemana v Číně v říjnu 2014. Byla to tatáž cesta, během níž vzal Zeman na schůzku s čínským prezidentem Si Ťing-pchingem majitele skupiny PPF Petra Kellnera a odkud se pak vracel hojně propíraným letem soukromým letadlem, které platily právě skupiny PPF a J&T.

Podle tehdejšího oznámení měla CEFC získat až třicetiprocentní podíl v JTFG, přičemž mělo jít o navýšení kapitálu. Z toho však sešlo a podíl skupiny CEFC držený prostřednictvím dvou spřízněných společností se zastavil na 9,9 procenta.

V březnu 2016 však obě skupiny oznámily, že podíl CEFC naroste místo původně avizovaných třiceti až na padesát procent. Cena za poloviční podíl byla stanovena na 980,6 milionu eur, tedy asi pětadvacet miliard korun v současném kurzu.

Transakce nicméně narazila na nesouhlas České národní banky loni před Vánocemi – a to kvůli „nedostatečnému prokázání původu a nezávadnosti podstatné části finančních zdrojů“ čínských žadatelů o vstup do banky. Tehdy ještě CEFC oznámila, že svou žádost doplní. Ale letos v březnu, když se na veřejnost dostávaly informace o potížích hlavní postavy CEFC Jie Ťien-minga v Číně, skupina J&T veřejně vyzvala své čínské partnery k objasnění situace.

CEFC pak vydala prohlášení, že stahuje svou žádost o udělení souhlasu se získáním padesátiprocentního podílu v bance, i když prý bude o pokračování projektu dále jednat.

Chystanou akvizici J&T přitom čínská strana považovala za hlavní strategickou koupi ve finančnictví. V Šang­haji měla vzniknout samostatná pobočka banky, která by zprostředkovávala platby s Čínou, v Česku zase měla banka spravovat obří investiční fond spolufinancující projekty v šestnácti středoevropských a východoevropských zemích.

 

Penta, Agrofert a ti druzí

Čínští investoři provedli také sérii menších, ale mediálně velmi sledovaných akvizic v září 2015. Tehdy mimo jiné koupili podíly ve fotbalové Slavii, letecké společnosti Travel Service, mediální agentuře Médea, vydavatelství Empresa Media či v pivovarech Lobkowicz.

Jeden z lidí, který se pohyboval okolo transakce s pivovary, nyní říká, že příchod Číňanů byl spojen s velkým očekáváním, které se nenaplnilo. „Hlavní motto po změně vlastníka bylo, že pivovary začnou ve velkém exportovat do Číny, protože my jako CEFC tam máme kontakty a zajistíme to,“ vysvětluje. „Pivovar tam vyvezl několik desítek, možná stovek hektolitrů zdarma na různé jejich akce. Během prvního roku, roku a půl se tam za peníze nevyvezlo skoro nic. Pokud vím, tak se ten byznys nerozjel dodnes,“ dodává nyní již bývalý manažer skupiny.

Většina z nákupů v září 2015 byla hektických, protože se dokončovaly krátce před odjezdem prezidenta Zemana na vojenskou přehlídku do Číny.

CEFC také vedla další jednání o tom, že by vstoupila do některé z velkých byznysových skupin na českém a slovenském trhu. Proběhlo několik jednání se skupinou Penta, která ovšem vyjednávání s čínskými investory o vstupu do akcionářské struktury nikdy oficiálně nepotvrdila. Podle informací magazínu Reportér nebyla stávající pětice akcionářů ochotna předat část rozhodovacích pravomocí do jiných rukou. CEFC měla zájem vstoupit i do Energetického a průmyslového holdingu (EPH), kde byl příběh velmi podobný.

V dubnu a květnu 2016 probíhala sondážní jednání mezi CEFC a holdingem Agrofert Andreje Babiše. Nabídka od majitele holdingu zněla podle informací magazínu Reportér následovně: pojďte jednat o odkupu minoritního podílu, a to klidně až do výše padesáti procent. Ovšem s tím, že by CEFC měla být v roli pasivního investora, tedy že by řízení koncernu dále zůstalo v rukou Babišova managementu a čínští spolumajitelé by za svou investici dostávali příslušný podíl na výsledcích hospodaření. Čínským investorům nebyla taková varianta proti mysli. Před létem 2016 se však jednání přerušila a od té doby už nebyla nikdy obnovena. Agrofert je nyní oficiálně v rukou dvou svěřenských fondů. Jejich prostřednictvím Andrej Babiš vyhověl požadavku zákona, který měl omezit provázání členů vlády s přijímáním dotací a s podnikáním v médiích.

 

Zájem o Novu

S Pentou nakonec CEFC Group (Europe) Company uzavřela alespoň jeden velký obchod, když od ní koupila kancelářský komplex Florentinum. Chvíli byl ve hře i vstup do dalších nemovitostních projektů této skupiny na Slovensku a v Polsku. K tomu ale nedošlo.

Společně mířily Penta a CEFC za jedním velkým soustem, kterým mělo být převzetí podílu v Central European Media Enterprises (CETV), me­diální skupině, do níž patří i česká Nova a slovenská Markíza. Penta disponovala dobrými kontakty na americké majitele Time Warner. Čínská strana, která chtěla do projektu zapojit i Patrika Tkáče, zase měla dodat podstatnou část astronomické částky, na kterou se hodnota obchodu odhadovala (v médiích se hovořilo o dvou miliardách amerických dolarů, tedy více než 40 miliardách korun). Podle aktuálních zpráv se po zemětřesení v čínské skupině ocitl tento projekt přinejmenším dočasně u ledu.

 

Epilog

Podle několika zpráv vstoupily v březnu do řízení čínské CEFC místní úřady. Jedním z prvních kroků bylo rozhodnutí o prodeji nemovitostního portfolia a splácení dluhů vůči státní rozvojové bance. Podle vyjádření české pobočky CEFC se prodej nebude týkat nedávno kupovaných realit v Česku. Část z nich je čerstvě zatížených zástavním právem vůči J&T Bance – jinými slovy: CEFC jimi ručí za své úvěry.

Osud předsedy a poradce Miloše Zemana Jie Ťien-minga bude složitější.

Zmizel a byl odstaven, aniž by bylo (přinejmenším do uzávěrky tohoto vydání) veřejně uvedeno, čeho se měl dopustit nebo proč jej vyšetřují.

Podle sinologa Martina Hály jde v Číně o standardní postup. „Takového šéfa si vezmou stranické orgány bokem a vyšetřují ho měsíce. Většinou se šéf opět někde vynoří, zpravidla je předaný státním orgánům, tedy k soudu,“ vysvětluje zakladatel projektu Sinopsis o dění v Číně. „To je specifikum čínského systému. Komunistická státostrana stojí nad zákonem a spousta věcí se řídí vnitřními regulemi, někdy i nepsanými pravidly. Nikdo dosud nemohl nic ofi­ciálně říct, protože i ta základní informace o jeho vyšetřování je ze své podstaty tajná,“ dodává.

Jako analogie může posloužit případ bývalého šéfa dravé pojišťovny Anbang. Zmizel loni v půlce roku. Až letos v únoru čínské úřady oficiálně potvrdily, že bývalý šéf pojišťovny je stíhaný pro ekonomické zločiny, a společnost zestátnily.

Trestní soud se konal bez předchozího oznámení. Osmadvacátého března začal a ve stejný den skončil. Zahraniční novináři neměli podle reportéra Financial Times do budovy přístup. Šanghajský soud však zveřejnil několik informací z jednání na svém účtu na čínské sociální síti Weibo.

Obžalovaný obvinění z podvodů za více než deset miliard dolarů odmítl s tím, že svá údajná provinění nechápe. Po přednesení obžaloby poděkoval soudu za poučení, omluvil se za spáchané zločiny a požádal o shovívavost. Ještě tentýž den zveřejnila jeho bývalá pojišťovna na webu oznámení, že bývalý šéf je souzen za „osobní“ zločiny a její byznys je zdravý. Bývalému šéfovi Anbang nyní reálně hrozí doživotí. Ještě před několika lety by to byl trest smrti. •