Na kole proti bublinám. Velká nedělní cyklorevoluce

12. května 2018

Dvojnožci i čtyřnožci. Bogotská Ciclovía nabízí šanci k protáhnutí svalů i pro domácí mazlíčky.

Profimedia.cz

Milion obyvatel Bogoty šlápne vždy na konci týdne do pedálů a vyrazí do ulic, ze kterých na půl dne zmizí auta. Kolumbijská metropole s tím začala v roce 1974 a stala se vzorem pro města po celém světě – od New Yorku po Šanghaj.

Vypadá to, jako kdyby ven vyrazila celá Bogota. Namachrovaní mladíci v trikotech, kteří na svých superbicyklech ve vysoké rychlosti slalomují mezi lidmi. Puberťačky, které si při šnečím tempu vyprávějí historky a ze sedel je div nesesype jejich vlastní hihňání. Holčičky na růžových barbie-velocipedech s přídavnými kolečky. Vozíčkář pohánějící vleže speciální šlapadlo výhradně silou paží. Psi na vodítku spořádaně cupitající při kole svých páníčků. Parta vojáků, kteří do rytmu strojového běhu skandují veršovanku o lásce k vlasti.

Rodiče s kočárkem, důchodkyně o berlích, kluci s dready na skateboardech, slečny se sluchátky v uších a „tempomatem“ na paži, milenci na tandemu…

Venku je snad každý, kdo se dnes chce pohybovat bez použití motoru. Tak jako každou neděli k tomu v metropoli jihoamerické Kolumbie dostávají dostatečný prostor: od 7 do 14 hodin jsou na okruhu silnic zvaném Ciclovía (Cyklostezka) zakázaná auta a motorky. Ciclovía má úctyhodnou délku 117 kilometrů, pokrývá hlavní komunikace a dál se natahuje. Bogota je v tomto směru globálním průkopníkem, podle jejího vzoru kopírují pravidelné víkendové uzavírky ulic motorovým vozidlům a jejich dočasné předání cyklistům dvě stovky velkoměst.

Na kole proti bublinám

„Už nejsme jen exportéři kokainu, ale vyvážíme do světa i know-how o využití veřejného prostoru,“ pochvaluje si nadšený cyklista Andrés Jara Moreno. Vousatý třicátník vystudoval politologii, od té doby se na plný úvazek věnuje zavádění kol do městské dopravy. Nejdříve na radnici, poté v mezinárodní neziskovce a nyní v konzultační společnosti, která bogotské zkušenosti šíří do celého světa – ať už třeba New Yorku nebo jihočínského města Kanton. „Je to návrat k sousedství, které se z měst vytrácí, aspoň v neděli jsou díky tomu lidé solidární,“ říká Jara.

Českým uším taková slova zní nadneseně, ale v Latinské Americe mají smysl. Na rozdíl od rovnostářského Česka, kde se děti ze všech příjmových skupin zatím alespoň částečně setkávají ve školách, žijí v Kolumbii i jinde na jihoamerickém kontinentu jednotlivé společenské vrstvy izolovaně v bublinách, do nichž příslušníka chudší třídy pustí maximálně v roli služebníka. Díky projektu Ciclovía vznikl prostor, kde se „páni a kmáni“ aspoň na pár hodin promíchají. A díky výrazné policejní přítomnosti mají pocit bezpečnosti, což má v Kolumbii zásadní důležitost.

Dolů ze sedla. Na nadjezdech jsou cyklisté povinni z bezpečnostních důvodů sesednout.

Tomáš Nídr

Podpořte Reportér sdílením článku