Od stylové kokořínské čtyřky po jehněčí ragú

Skalní pec hospody U Grobiána. Do roku 1945 tady prý žila rodina s devíti dětmi. Pec byla postavena až nyní – uvnitř je vysázená keramickými pohárky, které vracejí teplo dovnitř.

foto Marek Kučera

Jaroslav Kroužek, původním povoláním chemik, prodal před lety podíl v prosperující uhelné společnosti v Mostě; dnes má hotel, restaurace a hospody na Kokořínsku. O kuchyně se tam stará Pavel Petřina se zkušenostmi ze špičkových pražských restaurací. V našem pravidelném seriálu příběhů české gastronomie navštívíme několik podniků v pohádkovém kraji lesů a skal.

Dáváme si jehněčí ragú s perníkem a švestkovými povidly v restauraci Hotelu Kokořín. Je půlka září, z Prahy to sem netrvá ani hodinu a atmosféra prázdnin je najednou zpět.

Kdysi byl hrad Kokořín tvrzí majitelů panství. Později zchátral, než ho před sto lety koupila rodina velkopodnikatelů Špačkových, která jej opravila do nynější pohádkové podoby. Ve vsi také postavila školu. Rodina byla v roce 1950 vyvlastněna a podhradí zchátralo. Potomci rodiny získali hrad zpět před 10 ety. A zpustošeného okolí se před pár lety ujal mecenáš Jaroslav Kroužek, další poetická postava – podnikatel, který peníze vydělal poctivě, a rozhodl se podpořit rodný kraj.

Coby kamenem od romantického hradu dohodil, najdete díky němu několik restauračních adres. Nejblíže hradu je Hotel Kokořín, designérský počin se třemi až čtyřmi hvězdičkami, jimž sekunduje i tamní kuchyně. Několik dalších je lidovějších, patří však stejnému managementu.

Jaroslav Kroužek je podnikatel, který z Kokořínska pochází a s rodinou Špačkových se znal od dětství. Nemovitosti kolem hradu koupil s cílem probudit je k životu. Má smysl je křísit? On svou motivaci vysvětluje následovně: „Na hrad Kokořín, který zrekonstruoval praděd Špačků, jezdili lidé za první republiky, jezdili lidé za války, za éry komunistů a i za éry takzvaného neokapitalismu.“ Před deseti lety to zdaleka nevypadalo, že se kraj zmátoří. Přitom jeho pískovcové útvary proslavili malíři od Josefa Navrátila po Antonína Mánese a atmosféru Karel Hynek Mácha. „V okamžiku, kdy se vytvoří infrastruktura, začne to fungovat. A to už je dobré, další se nabalí,“ říká. A skutečně. Jako spolupořadatel tzv. Kokořínské klasiky, což je retro závod milovníků silniční cyklistiky, se letos v září vyprodaly všechny hotely v údolí. První soutěž přitom rozproudil teprve v roce 2012. Startuje se od kultovní hospody „U Grobiána“, která mu také patří. Ročně tuto oblast protkanou pěšími a cyklotrasami navštíví – tak jako prý před sto lety — 40 až 60 tisíc turistů.

Jaký styl vybrat?

Podnikatel nejprve tápal, v jakém stylu má nechat hotel Vyhlídka, nyní Kokořín přestavět. Původní „manťáky“ – jak říká mantinelům – měl široké: „od apartmánů pro náročnou klientelu po diskotékový hotel s osmilůžáky“. Z debaty, kterou vedl s architekty a projektanty, se nakonec vyloupla sázka na hotel lepší střední kategorie. Proč? Už ani neví. „Šel jsem lesem a spadla na mě šiška,“ žertuje. Nyní už hotel s wellnessem funguje několik let, firmy z Prahy a Mladoboleslavska si jej oblíbily na školení a teambuildingy, že takřka nezná mimosezonu.

Podpořte Reportér sdílením článku