EU vs internet: kladivo na memy i zpravodajství
15. června 2018
Direktiva o autorském právu představuje snad nejhorší výsledek evropské legislativy v živé paměti současníka. A Brusel věru není v situaci, kdy by měl hazardovat se svou už tak nalomenou popularitou.
Znáte ten typ lidí, kteří ať přijdou kamkoli, dokáží během krátké chvíle vytočit či otrávit každého v místnosti? Občas se nelze ubránit dojmu, že jejich ekvivalentem jsou orgány Evropské unie, a že ani všichni euroskeptici v čele s Orbánem a Wildersem nedokáží napáchat na reputaci Evropské unii takové škody jako mravenčí práce samotných bruselských úřadů.
Tak příkré hodnocení se zdá být nefér k tisícům chytrých, příčetných lidí, kteří v unijní administrativě i legislativní části odvádějí poctivou práci. Ale pokud dokáže v unijních orgánech vzniknout a léta poklidně proplouvat něco tak obludného jako návrh direktivy o autorském právu, je někde velká chyba.
Rozbor celého návrhu by vydal na samostatnou esej. Podstatné jsou dva články, které by v případě přijetí znamenaly tak drastický zásah do fungování internetu, o jakém se nám zatím ani nezdálo.
Článek 11 stanoví, že i na upoutávku či citaci z článku na jiném webu se může vztahovat copyright, takže hostitelská platforma (např. Google News) si jednak musí vyžádat právo upoutávku vůbec publikovat, a za druhé za ni musí zaplatit. Upoutávkou může být podle přísného výkladu i pouhý titulek zprávy, takže při snaze pročíst zprávy z více zdrojů k vybranému tématu budete zřejmě odkázáni na změť nicneříkajících internetových adres.
Porovnávání zpráv z více zdrojů je přitom základním prvkem mediální gramotnosti – jediné skutečné obrany proti falešným zprávám či vysloveným dezinformacím. Hořkým paradoxem této situace je, že právě bojem proti fake news se direktiva o autorském právu zaštiťuje.
Podpořte Reportér sdílením článku
Narozen 1980, značnou část dětství strávil v Kostarice, kde jeho otec působil jako fotbalový trenér. Pracoval jako novinář, nyní se živí marketingem.